Arnošt VANĚČEK

 Arnošt Vaněček knižně debutoval na konci 20. let antologií Američtí básníci, mapující v širokém záběru soudobou básnickou tvorbu USA. Jeho překlad rezonoval se sociálně laděnými proudy avantgardy a ve svém prvním i poválečném rozšířeném vydání ovlivnil řadu děl české poezie. Obdobný vliv měly také jeho překlady současných amerických černošských básníků v antologii Litanie z Atlanty. – Vaněčkovy prózy ze 30. let se řadí k experimentální linii české literatury a vyrovnávají se s podněty poetismu a surrealismu (Vor Medusy, Pátá symfonie, Světlo v zámku). Sled volně řazených obrazů, fantazijní uvolněnost a zdůrazněná vizuálnost zde nahrazují souvislou epickou výstavbu textu, jenž ve své fragmentárnosti propojuje sociální motivy s romantizujícími i dekadentně laděnými, často metaforickými záběry, evokujícími deformaci a destrukci tradičních hodnot moderní společnosti založené na peněžních vztazích (Ryňk světa). Fantazijní prvky prostupují Vaněčkovy prózy i poté, co začal psát příběhy s výrazněji propracovanou epickou linií. Jeho tvorbu 40. let tak prezentují „román skoro detektivní“ (Dýka v kříži), exotický příběh z osidlování Austrálie (Černá labuť), romanticky laděná sci-fi (Atomové město), ale například i próza hledající hranice umělecké etiky (Odvalený život). Autorův zájem o historii nabyl nejprve podoby „gotického románu“, těžícího z atraktivnosti vzdálené doby a prostřednictvím motivu tajemství zaplétajícího osudy postav spjatých se stavbou pražské katedrály (Písař u Svatého Víta). V 50. letech se Vaněčkovy prózy opíraly o studium pramenů a zdůrazňovaly dokumentárnost a didaktizující tendenci. V knihách pro mládež Barvy století a Bílé zlato se tak pokusil zachytit vývoj chemického a cukrovarnického průmyslu, v knize Sklářské bouře 1890 kronikářsky sledoval dějiny sociálního hnutí rodného kraje. Později se opět vrátil k romantizujícímu vykreslení časově vzdálených historických období i vášní jejich protagonistů (Rastislavův meč, Zlatý kůň, Králův houslista, Husitská balada). Malebnost i dráždivou tajemnost připomínek pražské minulosti a jejích pověstí a legend rozvinul v souboru Pražská zastaveníčka. – Žánrově odlišnou linii Vaněčkovy prozaické tvorby tvoří soubory lyrizovaných vzpomínkových črt (Hudba Jizery, Modré a bílé dny) a obsáhlé memoárové pásmo, útržkovitý kaleidoskop volně řazených a prostupujících se scén, zachycující kulturní a společenský obraz života mezi dvěma světovými válkami (Nahý svět).