Karel  MARYSKO

 Otec prozaičky Maxi Marysko (1945–2000). Jeho první ženou byla překladatelka angloamerické beletrie Květa Marysko (* 1919, roz. Koudelková, sňatek 1944, rozvod 1955); druhou Věra Sýkorová (* 1926, sňatek 1966). Jeho otec byl houslistou působícím v orchestru Záhřebské opery; rané dětství tak Marysko prožil v Chorvatsku, kde 1921–1922 začal v Záhřebu navštěvovat školu. Potom se rodiče vrátili do Čech a otec získal místo kapelníka v Nymburku. Zde Marysko navázal celoživotní přátelství s Bohumilem Hrabalem, na jehož literární začátky měl značný vliv. Po ukončení obecné školy a měšťanky (1929), na níž už mj. skládal scénickou hudbu pro ochotnický soubor místního Hálkova divadla, byl přijat na pražskou konzervatoř. 1929–1936 studoval specializaci cello a klavír (mat. 1936). 1938 byl mobilizován a zařazen do zdravotní roty, několik měsíců strávil v Mladé Boleslavi. Po návratu působil 1940–1943 jako učitel na hudební škole v Čáslavi (v této době mj. zhudebnil báseň Zvony Guillauma Apollinaira) a zároveň 1939–1946 absolvoval mistrovskou třídu konzervatoře u violoncellisty prof. Ladislava Zelenky. 1943 nastoupil jako cellista do orchestru Národního divadla a 1944 se natrvalo přestěhoval do Prahy. Krátce před koncem války byl totálně nasazen v továrně na léky. 1962 působil devět měsíců na Kubě jako hudební pedagog, 1973–1977 účinkoval v Městském orchestru ve Stavangeru (Norsko). Po návratu z Norska odešel do důchodu, až do 1982 však ještě hrál v orchestru Smetanova divadla v Praze. Krátce vystupoval rovněž v promenádním orchestru ve Františkových Lázních a poté jako cellista v pražském motolském krematoriu. Zároveň vypomáhal jako hudebník v nymburském krematoriu, v němž v mládí jako cellista začínal; v důchodu byl příležitostně též poštovním zřízencem.