Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jaromír  HOŘEC

* 18. 12. 1921, Chust (Ukrajina)  
 
Básník, novinář a publicista
 Původním jménem Jaromír Halbhuber. Pocházel z rodiny lesníka. Od roku 1932 žil v Praze, kde absolvoval reálné gymnázium (maturita 1940) a abiturientský kurs při obchodní akademii (1941). Za německé okupace (1941–1945) pracoval jako dělník, působil v ilegálním hnutí mládeže. V květnu 1945 byl jedním ze zakladatelů deníku Mladá fronta: do roku 1950 působil jako její šéfredaktor a ředitel stejnojmenného nakladatelství. V letech 1950–1953 byl redaktorem nakladatelství Mír, 1953–1965 šéfredaktorem časopisu Hlas revoluce a redaktorem nakladatelství Naše vojsko, kde řídil ediční řady připravované Svazem protifašistických bojovníků (Dokumenty; Živé knihy) a usilující o rehabilitaci odboje. V roce 1954 dokončil studia češtiny a literární vědy na FF UK. Od roku 1965 byl odborným asistentem Fakulty sociálních věd a publicistiky UK (PhDr. 1967 prací Příspěvek k rozboru tzv. legionářské literatury; CSc. 1969 prací K počátkům české knihy) a souběžně redaktorem periodické řady Magnet (1965–1970 a 1990–1992) ve Vydavatelství časopisů Ministerstva národní obrany (později Magnet). V šedesátých letech redigoval ročenky Taneční hudba a jazz (1960–1969, s Lubomírem Dorůžkou a Josefem Kotkem). Roku 1969 byl vyloučen z KSČ a zbaven místa na fakultě i místa šéfredaktora časopisu Univerzita Karlova (1968–1969). V roce 1970 odešel do invalidního důchodu. V roce 1981 byl půl roku ve vazbě za podvracení republiky a za šíření ineditní literatury. Roku 1991 byl jmenován docentem Fakulty sociálních věd UK. V 90. letech byl předsedou Společnosti přátel Podkarpatské Rusi.
 Kromě periodik, v nichž pracoval, publikoval zejména v novinách a časopisech: Kytice, Blok, Generace, Národní osvobození, Hlas revoluce, Plamen, Červený květ (Ostrava), Literární noviny, Studentské listy, Listy (Řím), Obrys (Mnichov), Svědectví (Paříž); od roku 1990 též Lidová demokracie, Tvorba, Lidové noviny, Tvar aj. V roce 1979 založil samizdatovou edici Česká expedice, v níž mj. vycházela i ediční řada Lyrika Jaromíra Hořce (38 sv.). V roce 1989 přeměnil edici Česká expedice v soukromé nakladatelství. Redigoval samizdatové časopisy In margine (1977–1981) a Pokus (1984–1989), v nichž uveřejnil řadu svých historických a literárněhistorických článků. – Pseudonymy: Ignotus, Jan Čech, Jan Svoboda, Jiří Hynek, Severus, Zdeněk Hrubý.
 Hořcovy literární začátky spadají už do konce třicátých let a první poloviny let čtyřicátých, kdy ve sbírkách Tvář ve skle, Úděl rosy, Pod srdcem tmy, Uvnitř té hudbyPsí dny reagoval na tíživou situaci české společnosti v období nacistické okupace (průřez touto juvenilní ineditní tvorbou přinesl výbor Vzdory). Výrazná halasovská inspirace Hořcovy rané lyriky je patrná také ve válečných sbírkách Úpadek hvězd Vnitrozemí. Tyto sbírky vznikaly v letech 1944–1945, kdy se Jaromír Hořec účastnil aktivit skupiny Pětník (Ivan Andernik, František Listopad, Jan Grossman, René Zachovalová, posléze také Jaroslav Morák, Oldřich Kryštofek, Ladislav Fikar), která se po roce 1945 stala základem skupiny Mladé fronty.
Skupina básníků a teoretiků sdružených po květnu 1945 okolo deníku Mladá fronta vyznávala tzv. dynamoarchismus. Toto literární seskupení, k jehož spoluzakladatelům Hořec patřil, usilovalo o syntézu romanticky pojaté revolučnosti se syrovou banalitou každodenního života; z ní pak měl vyrůst obraz nového socialistického člověka. Tendenčně aktivistická koncepce dala Hořcově rané básnické tvorbě až křečovitou výrazovou expresivitu a exaltovanost, s níž chtěl básník, zřetelně ovlivněný Vladimirem Majakovským, zobrazit proces revoluční proměny člověka (Květen č. 1, Na časy). Roku 1950 byl dynamoarchismus, jmenovitě pak Hořec, tvrdě odsouzen na konferenci Svazu československých spisovatelů (viz Ladislav Štoll: Třicet let bojů za českou socialistickou poezii, 1950).
Ve své básnické tvorbě z let padesátých a šedesátých Hořec vstupoval do stále příkřejší konfrontace se společenskou realitou socialistického Československa (Nelogicky náměsíčná krajina, Hamleti v texaskách). Pod zjevným vlivem Františka Halase začal usilovat o antiiluzivní poezii, v níž si kladl otázky po smyslu vlastních mladických ideálů a pateticky útočil proti všemu, co ohrožuje svobodu a plnost lidského života (Hněv trávy, Špatně rozdané karty). Lyrismus této tvorby je často oslabován silnou apelativností, s níž básník komentuje soudobý stav české společnosti. Ve sbírkách Soudný den (inspirovaná 21. srpnem 1968) a Pozdvihování slov (reagující na společenskou situaci po vzniku Charty 77) Hořcova básnická apelativnost vrcholí; nenávist vůči posrpnovým okupantům a normalizačním konformistům dává jeho poezii až pamfleticko-sarkastický ráz, doprovázený však značnou rétoričností a hyperboličností výrazu (např. ve sbírce Půlnoc moskevského času, inspirované autorovou cestou do Sovětského svazu, či v souborech Dílna HölderlinovaBrzy jazyk nazývati Ruzyně, v nichž autor mnohdy až s dokumentaristickou věcností básnicky zpracoval svoji normalizační a vězeňskou zkušenost). Tvrdé odsudky společenské reality zde převažují nad elegičností, často doprovázející Hořcovo hledání naděje. Její obrysy básník nachází jednak v mýtech, formujících od pradávna podstatu lidství (Svěcení hlíny), jednak v křesťanství (Anežka Česká). Ani v nejnovější tvorbě neslevuje z pronikavosti pozorování světa a z kritičnosti soudů o soudobé realitě (Noclehy pod mostem), píše však i intimně laděnou lyriku (Celá ze svítání).
Jako žurnalista a publicista věnoval Hořec svůj zájem především problematice českých moderních dějin (opakovaně se vracel k otázce Podkarpatské Rusi, jíž věnoval rovněž básnickou sbírku Chléb na stole), literárněhistorickým otázkám a jazzové a taneční hudbě, k níž také příležitostně psal texty. Genezi české knižní kultury zmapoval v monografii Počátky české knihy, v níž se rovněž zamýšlí nad obecnějšími otázkami vztahu knihy a české společnosti.

BIBLIOGRAFIE

Poezie a práce o literatuře: Jasina (BB 1946); Květen č. 1 (BB 1946; přeprac. a se sbírkou Květen č. 2 in smz. s tit. Přísežné svědectví, 1980, 1997); Na časy (BB 1947); Zimička (BB pro děti, 1947); Hněv trávy (BB 1966); Nedělní vláček (B pro děti, 1968); Malá sluneční soustava (1969, sazba rozmetána); Půlnoční jam session (BB, Toronto 1976; 1969 sazba rozmetána; 1996); Žluté nebe, modrá louka (BB pro děti, 1980); Pozdvihování slov (BB, Kolín nad Rýnem 1981, pod pseud. Jan Čech, 1996); Svěcení hlíny (BB, Mnichov 1982, pod pseud. Jiří Hynek; 1995, pod vlastním jm.); Špatně rozdané karty (BB, Mnichov 1984; 1970 sazba rozmetána; 2007); Bohemus (Mnichov 1986, pod pseud. Jiří Hynek; 1991 pod vlastním jm.); Anežka Česká (BB, Mnichov 1988; 1990); Soudný den (BB, Kolín nad Rýnem 1988, pod pseud. Jan Čech; 1992 pod vlastním jm.); Poezie života a víry (studie, rozmnož., 1990); Doba ortelů (dokumenty, vzpomínky, 1992); Halasové (dokumenty, úvaha, 1992); Dílna Hölderlinova (BB, Mnichov 1993, 1999); Ne. Verše 1979–1980 (BB 1995); Vnitrozemí (BB 1996); Psí parta z Ungeltu (PP pro děti 1998); Chléb na stole (BB 1998); Testamenty. Ještě nidy jsem neviděl ty listy umírat v takové kráse (BB 1999); Úpadek hvězd (2000); Hamleti v texaskách. Variace na nepotřebné téma (2000); Světlá (BB 2001); Rány z milosti (BB 2001); Nepromlčeno. Verše z let 1956–1964 (BB 2001); Bez glejtu. Cejchy (BB 2001); Hrdelní pře (BB 2002); Půlnoc moskevského času (BB 2003); Počátky české knihy (monografie 2003); Noclehy pod mostem (BB 2003); Nelogicky náměsíčná krajina. 1949–1967 (BB 2003); Nauč ptáky zpívat (BB, bibliofilie, 2003); Vzdory. 1938–1944 (BB 2004); Celá ze svítání (BB 2004); Na lavici svědků. 1944–1945 (BB 2005); Bylo nebylo (BB 2005); Brzy jazyk nazývati Ruzyně (BB 2005); První den u kusu hlíny. 1945–1946 (BB 2006); Ne, pane Shakespeare. 1944–2002 (BB 2007).
Ostatní práce: Takový je fašismus (dokumenty, 1953); Cesty, ktoré viedly k Mnichovu (slov., úvaha, Bratislava 1955); K úloze československých legií v Rusku (politická úvaha, 1953, s J. Muškou); Cesty zrady (politické dokumenty, 1957); ... i děti šly na smrt (texty k obrazové publikaci, 1960); Patnáct oken do písničky (portréty autorů taneční hudby, 1968); Hvězdy taneční hudby a jazzu (portréty zpěváků, 2 sv., 1969); Kronika české synkopy (1. sv., 1975, pod jménem spolupracovníka J. Kotka, 2. sv., 1990, s J. Kotkem); Podkarpatská Rus – nedělitelná svoboda (úvahy, 1992); Podkarpatská Rus – země neznámá (histor. studie, 1994); Země naděje. O minulosti a současnosti Podkarpatské Rusi (studie, 1995); Dějiny Kamýka nad Vltavou (studie 1996, s T. Durdíkem a K. Sklenářem); První kroky svobody. Podkarpatská Rus 1918–1920 (studie, 1999); Jindřich Schmidt. Život mezi rytinami (studie 2002); Poválečná léta (vzpomínky, 2010).
Příspěvky ve sborníku: Aktiv (sb. dynamoarchismu, 1945); Almanach českých novinářů 1989–2008 (2008).
Uspořádal a vydal: Sovětské slunce míru (sb., 1950); Kalendář míru na rok 1951 (sb., 1950, s V. Holečkem); SBS v boji za mír a proti remilitarizaci (sb., 1951); Poslední boj Julia Fučíka (sb., 1953); SPB do prvních řad boje za mír a socialismus (sb., 1953); Dopisy hrdinů (poslední dopisy protifašistických bojovníků Evropy psané před popravou, 1956); Deníky dětí. Deníky a zápisky z koncentračních táborů (1961); Zlato, stříbro, bronz (výbor ze sportovních PP, 1969); Na střepech volnosti (antologie 44 zakázaných českých básníků, Mnichov 1988, pod pseud. Zdeněk Hrubý; 1991 pod vlastním jm.); Jako by to bylo včera (almanach k 50. výročí 2. státního reálného gymnázia v Praze 12.Vinohradech v roce 1940); Proč nejsem komunistou (sb., 1990); Občanské fóry (sb. dokumentů, 1990, s I. Hanouskem); Minulost a současnost Podkarpatské Rusi (1994); Podkarpatsko včera a dnes (1994); Pravda o Podkarpatsku (dokumenty, 1994); J. J. Perfeckij: Podkarpatská Rus ve století 13.–15. (1995); E. Beneš: Podkarpatsko a jeho vztah k Československu (1996); Střední Evropa a Podkarpatská Rus (sb. 1997); Rekviem vavřínů (antologie básní k 60. výročí smrti T. G. Masaryka, 1997); J. Herben: Proti proudu (1997); Generace 45. Pamětníci Mladé fronty 1945–1950 (sb. 1997, s M. Síglem); Dokumenty o Podkarpatské Rusi (1997); Generace nadoraz. Hlasy a ohlasy Generace 45 (1995); Úsměvy T. G. Masaryka (vzpomínky současníků, 1999); J. Orten: I v blátě snít. První básně a prózy (výbor, 1999); T. G. Masaryk ve fotografii (2003).

LITERATURA

Studie a články: -Q: doslov, in Pozdvihování slov (Kolín nad Rýnem 1981); jm (J. Med): doslov, in Svěcení hlíny (Mnichov 1982); J. Morák: doslov, in Soudný den (Kolín nad Rýnem 1988); V. Novotný: doslov, in Přísežné svědectví (1997); L. Soldán: doslov, in Chléb na stole (1998); F. Kautman: doslov, in Hamleti v texaskách (2000); J. Rambousek: doslov, in Úpadek hvězd (2000); kz: doslov, in Nepromlčeno (2001); T. Libánek: Proměny novináře v realitě totalitního státu, Marginalia historica 2010, č. 1.
Recenze: Jasina + Květen č. 1: J. Grossman, MF 28. 6. 1946; AMP (= A. M. Píša), Práce 18. 6. 1946 * Na časy: L. Kundera, List Sdružení moravských spisovatelů 2, 1947/1948, s. 108 * Hněv trávy: M. Blahynka, Impuls 1967, s. 778; L. Kundera, NK 1967, č. 1/3 * Půlnoční jam session: J. Kovtun, Svědectví (Paříž) 15, 1979/1980, s. 341 * Bohemus: F. Kautman, Práce 20. 2. 1992; R. Matys, NK 1992, č. 10 * Anežka Česká: I. Slavík LD 18. 2. 1991 * Soudný den: P. A. Bílek, MFD 3. 4. 1992; I. Slavík, LD 29. 5. 1992; Z. Heřman, Tvar 1992, č. 25; J. Lukeš, ROK 1992, č. 4; (no) V. Novotný, NK 1992, č. 15 * Doba ortelů: M. Petříček, NK 1992, č. 42; K. Chvatík, Tvar 1993, č. 14; J. Slomek, LitN 1993, č. 3 * Halasové: V. Novotný, MFD 28. 8. 1993; L. Soldán, SvSl Brno 13. 10. 1993 * Podkarpatská Rus – země neznámá: M. Ivanov, Tvar 1994, č. 19 * Dílna Hölderlinova: (vln) (V. Novotný), Práce 23. 3. 1995; M. Trávníček, Akord 20, 1994/1995, č. 10 * Ne: (vln) (V. Novotný), Práce 23. 9. 1995; R. Matys, LidN 30. 9. 1995, příl. Nedělní LN – Národní 9; I. Harák, Obratník 1995, č. 11; M. Kovářík, Tvar 1995, č. 15; V. Šibrava, NK 1995, č. 19 * Svěcení hlíny: L. Brožek, Právo 28. 11. 1995; J. Straka, Tvar 1995, č. 20 * Půlnoční jam session: V. Novotný, LidN 24. 8. 1995, příl. Nedělní LN – Národní 9; E. Berliner, Prager Zeitung 1996, č. 40; M. Kovářík, Tvar 1997, č. 6 (též ad Vnitrozemí); R. Matys, NK 1996, č. 14 * Vnitrozemí: J. Daněk, Práce 12. 9. 1996; R. Matys, NK 1997, č. 18 * sb. Generace 45: J. Šimůnek, Slovo 3. 7. 1997; A. Haman, NK 1997, č. 22; P. Kosatík, Tvar 1997, č. 12 * Přísežné svědectví, Květen č. 1, Květen č. 2: V. Píša, Tvar 1998, č. 22; B. Pražan, Týdeník Rozhlas 1998, č. 23 * Chléb na stole: M. Kovářík, Tvar 1999, č. 14 * Testamenty, Úpadek hvězd: M. Kovářík, Tvar 2000, č. 16 * Bez glejtu, Cejchy: M. Kovářík, Týdeník Rozhlas 2001, č. 37; L. Soldán, Kam v Brně 2001, č. 7/8, příl. Kam * Nelogicky náměsíčná krajina: L. Soldán, Akord 2003, č. 4 * Půlnoc moskevského času: L. Jurkovič, Kam v Brně 2004, č. 3, příl. Kam (též ad Noclehy pod mostem); V. Všetička, Host 2004, č. 4 * Noclehy pod mostem: I. Kotrlá, Akord 2004, č. 3 * Brzy jazyk nazývati Ruzyně: F. Cinger, Právo 13. 8. 2005 * Bylo nebylo: P. Andreas, A2 2006, č. 39 * Špatně rozdané karty: L. Soldán, Akord 2007, č. 4 * Poválečná léta: M. Nyklová, Knižní novinky 2010, č. 15/16.
Rozhovory: J. Hanušková – R. Böhnel: MF 7. 12. 1989; J. Hájková, Reportér 1990, č. 18; P. Kettner, Národní osvobození 20. 11. 1990; V. Vavřín, Občanský deník 26. 10. 1990; J. Klempera, Učitelské noviny 1990, č. 24; V. Sůva, Knihy 92 1992, š. 10; M. Borovička, LD 10. 6. 1993; F. Cinger, Právo 3. 3. 1998; M. Kovářík, Tvar 2001, č. 21.
Nekrology: M. Jareš, Tvar 2009, č. 21; Jáchym Topol, LidN 24. 11. 2009; M. Sígl, Dokořán 2009, č. 52.
Autor hesla: Jaroslav Med (1995); Karel Piorecký (2008)
Aktualizace hesla: 31. 12. 2008 (kb-kp)
Aktualizace bibliografie: 31. 12. 2012 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu