Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ivo FLEISCHMANN

* 21. 6. 1921, Praha  
† 7. 7. 1997, Paříž 
 
Básník, prozaik, překladatel, literární historik
 Pocházel z rodiny advokáta. V roce 1946 se oženil se Stašou Jílovskou – dcerou překladatelky Staši Jílovské (1898–1955) a Rudolfa Jílovského (1890–1954), zprvu kabaretiéra, později nakladatelského pracovníka, v letech 1939–1944 ředitele nakladatelství Borový, 1945–1947 ředitele tiskových podniků Československé strany lidové, po emigraci v roce 1948 redaktora Svobodné Evropy v New Yorku. – Feischman studoval na francouzském a na reálném gymnáziu v Praze. Po maturitě 1940 pracoval v truhlářské dílně (1940–1945) a zapojil se rovněž do odboje. 9. 5. 1945 zahájil s Jaromírem Hořcem, Františkem Listopadem Janem Grossmanem vydávání deníku Mladá fronta, později se podílel na založení nakladatelství téhož názvu. Od roku 1946 působil Fleischmann jako kulturní přidělenec na československém velvyslanectví v Paříži, kde se seznámil a stýkal s řadou významných literátů: Luisem Aragonem, Paulem Éluardem, Tristanem Tzarou, Philippem Soupaultem, Rogerem Vaillandem, Rogerem Cailloisem, Jean-Paulem Sartrem aj. Po odvolání (1950) začal působit na ministerstvu kultury, v roce 1955 se zde stal přednostou oddělení pro kulturní styky s cizinou. Od roku 1956 byl redaktorem Literárních novin. Roku 1964 byl znovu vyslán do Paříže ve funkci kulturního rady; 1969 však vystoupil z diplomatických služeb a požádal o politický azyl ve Francii. Do roku 1986 byl vedoucím vědeckým pracovníkem (chargé de recherche) v Centre National de la Recherche scientifique a současně přednášel o Československu v Institut National de Langues et Civilisations orientales při pařížské univerzitě. Od roku 1986 se věnoval výhradně literatuře.
 První báseň mu otiskl za války František Halas Pestrém týdnu. Básně, kulturněpolitické úvahy aj. tiskl v Kritickém měsíčníku, My, Generaci, Kytici, Novém životě, Mladé frontě, Tvorbě, Kultuře, Literárních novinách, Plameni, Svědectví (Paříž) aj. Zpracoval okolo 200 hesel o české a slovenské literatuře pro Encyclopédie Larousse a Encyclopedia Universalis. Fleischmannovy texty byly zařazeny do samizdatových sborníků Dialog s časem (Česká expedice 1986) a Bylo nebylo (Česká expedice 1991, ed. Z. Koňák).Český rozhlas vysílal Fleischmannovu hru Vítězná č. 6 (1991).
 Přestože Fleischmann nepřestal být nikdy básníkem intelektuálního založení, podléhajícím sklonu k lyrickému esejismu, prošla jeho tvorba znatelným vývojem a proměnami. Jeho mladistvé verše z let 1939–1942 byly otištěny ve sbírce Sad; pod vlivem Reinera Marii Rilkeho zaznamenávají ve formě sonetu stavy duše, vyznačují se snahou o myšlenkovou hloubku a naléhavost, neurčitostí smyslu, metaforickou zašifrovaností, odlehlostí obrazu a významu. Ve „variacích na jedno téma“ z let 1943–1944 (Sevřená oblaka) se básníkovi staly zdrojem lyrické reflexe osobní zážitek, izolovaná osamělá existence v konspiračním bytě, válečná láska, mizení přátel. Potlačení výrazové spontaneity se naopak objevuje tam, kde autor cítí (do jisté míry generační) potřebu distancovat se od přecitlivělosti měšťáckého světa a zpracovává téma válečného bytí a smrti (Voják), či v duchu doby odmítá válkou završenou kapitalistickou minulost a projektuje nový budoucí svět (Píseň o růži, název vznikl omylem nakladatele, sbírka se měla jmenovat Příběh o růži). Po krátké epizodě budovatelské rétoriky (Píseň velikého jara) se Fleischmann obrací ke zkušenosti obohacené o poznání cizích zemí (Francie, Itálie, Alžír); veršem vázaným i volným píše lyrický deník-fejeton Cestopis. Civilní tón, k němuž začal tíhnout již koncem 40. let, dále rozvíjí – v souvislosti s návraty k okupaci – sbírka Město, ty a já. Objevuje se rovněž snaha překonat odosobňující racionalismus exklamovaných pravd a tvořit z okouzlení chvílí, dojmem, erotickým zážitkem či vzpomínkou. I nadále však básník přehodnocuje zkušenost své generace, klade aktuální otázky. Tendence k objektivizaci výpovědi vyúsťuje v „příběhy“ (Smrt a zrození mladého muže a jiné příběhy) psané volným veršem. Propojují se v nich různé časové vrstvy, autor nahlíží do různých prostředí a oblastí života a opakovaně uvažuje o smyslu lidského konání. – Ve svém exilovém období se Fleischmann kromě literárněhistorické práce věnoval próze, k níž látku čerpal z minulosti i vlastní paměti. Ve francouzsky psaných románech zachytil Fleischmann příběh dospívání chlapce v muže na pozadí Prahy přelomu 30. a 40. let (Arcanes aux cent tours) a životní běh českého hrdiny od války přes normalizaci až po exil v 70. letech (Histoire de Jean).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Voják (B 1945); Sad (BB 1946); Sevřená oblaka (BB 1946); Píseň o růži (B 1948); Píseň velikého jara (BB 1953); Cestopis (BB 1956); Město, ty a já (BB 1958); Naše láska zítra (BB 1960); Smrt a zrození mladého muže a jiné příběhy (BB 1964); Boris Pasternak (E, francouzsky, Paříž 1978; česky 1997); Arcanes aux cent tours (franc., P, Paris 1983); Histoire de Jean (franc., R, Arles 1986); Le bal masqué (franc., D, Paris 1988).
Výbory: Několik listů s řekou (BB z let 1947–1963, 1964); Smrt a zrození mladého muže (2001, ed. J. Hořec, obsahuje též básně dosud tištěné pouze časopisecky).
Překlady: J. Anouilh: Antigona (1948); R. Vailland: Doznání plukovníka Forstera (1953); Italská renesanční lyrika (1954, s dalšími); L. Aragon: Komunisté V. (1954, s A. J. Liehmem) + O literatuře (1956, s dalšími); J. Prévert: Jen tak (1958, s dalšími); O. Wilde: Salome (1959); P. Courtade: Okolnosti (1960, s L Kárlem); A. London: Doznání (1969).
Příspěvky ve sbornících: Podivuhodní kouzelníci (Purley 1987); Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec (1990).
Uspořádal: Bránil svou zem. Válečná poezie SSSR (1945, s S. Machoninem).

LITERATURA

Studie a články: M. Červenka: Poezie Ivo Fleischmanna, Květen 1959, č. 2; J. Hořec: doslov in Smrt a zrození mladého muže (2001).
Recenze: Voják: AMP (A. M. Píša), Práce 13. 12. 1945; J. H. ( J. Hájek), RP 22. 12. 1945; J. Morák, Generace 1, 1945/46, č. 2 * Sevřená oblaka: AMP (A. M. Píša), Práce 27. 4. 1946; I. S. (I. Slavík), LD 6. 6. 1946; G. (F. Götz), Národní osvobození 6. 8. 1946; jj (J. Janů), Svobodné noviny 5. 9. 1946 * Sad: J. Štern, MF 25. 7. 1946 * Píseň o růži: J. Hájek, RP 25. 8. 1948; G. (F. Götz), Národní osvobození 20. 6. 1948? * Píseň velikého jara: J. Janů, LitN 1953, č. 38 * Cestopis: A. Linke, MF 10. 7. 1956; Z. Heřman, Květen 1956, č. 2; F. Götz, NŽ 1956, s. 910; S. Machonin, LitN 1956, č. 28? * Města, ty a já: A. Jelínek, RP 15. 4. 1959; F. Vrba, LitN 1959, č. 16; Naše láska zítra: F. Vrba, LitN 1961, č. 11; M. Vacík, RP 26. 5. 1961 * Smrt a zrození mladého muže a jiné příběhy: ab (A. Brousek), Tvář 1964, č. 5–6, též in Podřezávání větve (1999); V. Karfík, LitN 1964, č. 37; K. Horňák, Plamen 1964, č. 5.
K životním jubileím: Č. Vejdělek, Listy 1991, s. 115.
Rozhovory
: V. Sůva, NK 1990, č. 17; H. Štěpánková, Tvar 1991, č. 23.
Nekrolog: M. Jungman, LitN 1997, č. 29.
Autor hesla: Marie Mravcová (1995)
Aktualizace hesla: 12. 2. 2007 (kp)
 
zpět na hlavní stranu