Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Vladimír  DOSTÁL

* 2. 10. 1930, Česká Skalice  
† 19. 1. 1975, Praha 
 
Literární historik a kritik, estetik
 Pocházel z dělnické rodiny, otec byl barvířem plátna. Po maturitě na reálném gymnáziu v Jaroměři (1949) studoval Dostál češtinu a filozofii na Filozofické fakultě UK, kterou po ročním stipendijním pobytu v Moskvě absolvoval roku 1953 prací V. Hálek sociální (PhDr.). V letech 1953–1957 byl aspirantem moskevského Literárního institutu Maxima Gorkého. Od roku 1957 působil jako zástupce vedoucího katedry teorie a dějin literatury na Institutu společenských věd při ÚV KSČ. Po jeho zrušení v roce 1962 nastoupil jako vědecký pracovník do Kabinetu pro studium díla Zdeňka Nejedlého ČSAV. Kandidátskou disertační práci Kapitoly z dějin české marxistické kritiky a estetiky obhájil v roce 1967 na Vysoké škole stranické ÚV KSČ a téhož roku se stal vědeckým pracovníkem Ústavu pro českou literaturu ČSAV. V letech 1970–1975 zde vedl oddělení teorie literatury. Příčinou jeho předčasného úmrtí byla těžká srdeční choroba.
 Publikovat začal jako sedmnáctiletý polemickým článkem Ke krizi současné poezie v časopise Středoškolák, na jehož stránkách otiskl v letech 1947–1948 řadu příspěvků, mj. o F. X. Šaldovi a o svém vztahu k dílu Maxima Gorkého. Během studií přispíval do Varu, Kulturní politiky, Literárních novin, Tvorby (externí redaktor v letech 1950–1952), Nového života, po návratu z Moskvy zvláště do Kultury, Kulturní tvorby (na poloviční úvazek redaktor) a řady dalších periodik: Česká literatura, Estetika, Květen, Impuls, Nová mysl, PrahaMoskva, Tribuna (1969), Tvorba, Romboid (Bratislava), Slovenské pohľady (Bratislava), Zemědělské noviny aj.; ze zahraničních titulů psal do časopisů Inostrannaja literaturaZnamja (oba Moskva). Byl členem redakčních rad mj. časopisů Nový život (1951–1952), Česká literatura (1962–1967) nebo Estetika (1964–1970). Od roku 1973 zastával funkci vedoucího redaktora české verze měsíčníku Sovětská literatura. Formou příloh k časopisu Tvorba publikoval studie Složitá prostota komedie. Pokus o interpretaci Vančurovy Josefiny (1971, č. 23–24) a Zrození kritika. Z historie literárních začátků Julia Fučíka (1971, č. 36). Působil také v nakladatelské oblasti: v šedesátých letech řídil v Mladé frontě edici básnických prvotin Mladé cesty, roku 1973 v Lidovém nakladatelství založil a dále řídil knižnici literární vědy Kmen. – Pseudonymy a šifry: Dušan Pleva, Jesenius, Jiří Hampl, Ondřej Melichar, Přemysl Pastýř, Vratislav Staněk, Zora Vacková; ál, Art, d, dl, dnp, D. P., dp, dpl, ds, dt, ir, irs, I. U., O. M., omel, oml, otl, past, rd, rk, rl, rtl, st, vd, V. D., vo, V. ost., V. Ost., vrd.
 

Těžiště Dostálovy činnosti spočívá jednak v kritické reflexi současné literatury, jednak ve výzkumu obecnějších problémů literární kritiky i teorie. Obě oblasti přitom spojovala polemicky vyhrocená formulace autorových stanovisek, jež prokazovala jeho schopnost osobitého uvažování o literatuře. Zároveň však Dostálovy názory byly silně prostoupeny socialistickými koncepcemi literatury a její společenské funkce v podobě, v jaké je prezentovala sovětská literatura (soubor recenzí a článků Bílé na černém) a sovětská literární věda a estetika (uspořádal výbory z díla Antona Vasiľjeviče Lunačarského a Michaila Aleksandroviče Lifšice). Jako kritik věnoval Dostál pozornost zprvu převážně poezii (vedle recenzí psal rozsáhlé kritické studie o soudobých básnících – Konstantinu Bieblovi, Vilému Závadovi, Františku Hrubínovi, Jiřím Šotolovi, Janu Skácelovi aj.), později také prozaické produkci (analýzy a hodnocení české prózy počátku sedmdesátých let v posmrtném výboru Zrcadla podél cesty) a průběžně obecné problematice socialistického realismu (soubor S realismem na křižovatce).
V oblasti literárněhistorické a teoretické Dostál ostře polemizoval se strukturalismem (polemika v Nové mysli 1963) a důrazně obhajoval socialistický realismus. Tematicky se zaměřoval na meziválečné období, na otázky české literární avantgardy a dílo Vladislava Vančury (Slovo a čin), a zvláště na formování marxistické kritiky a estetiky. Počátkům divadelněkritické činnosti Julia Fučíka jsou věnovány publikace Iskrivý talentOpona se zvedá. Rozsáhlá monografie Směr Wolker pak konfrontuje Fučíkovy počáteční kritické projevy se širším uměleckým a kulturněpolitickým kontextem první poloviny dvacátých let 20. století, hodnoceným a hierarchizovaným v duchu Dostálových ideologických kritérií. S patosem polemika je koncipována i poslední Dostálova publikace V tomto znamení, která shrnuje profily hlavních postav marxistické kritiky meziválečného období.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Hálek sociální (studie, 1951); Slovo a čin. Čtyři příspěvky k interpretaci Vančurových dramat ve světle vývojové logiky české literární avantgardy (1972); Iskrivý talent. Články a štúdie o Júliusovi Fučíkovi (Bratislava 1972); Opona se zvedá. Počátky Fučíkovy divadelní kritiky (1973); Směr Wolker. Literárního kritika Julia Fučíka „léta učednická“ v letech vrcholení krize a ústupu české proletářské literatury /1921–1925/ (monografie, 1975); V tomto znamení. Soubor studií k české marxistické kritice a estetice v období mezi dvěma válkami (1975).
Výbory: S realismem na křižovatce (studie a kritiky, 1975); Bílé na černém (kritiky a články, 1977, ed. J. Táborská); Zrcadla podél cesty. K české próze 1969–1974 (kritiky a články, 1987, ed. J. Táborská a Š. Vlašín).
Příspěvky ve sbornících: Actes du IVe Congres d’Esthétique (Athenes 1962); Počátky české marxistické divadelní kritiky (1965); K otázkám pokrokové tradice a revoluce v uměnovědě (VO 1963; 1965); K demokratické literární publicistice 1918–1945 (VO 1966; 1967); Istorija estetiky – Pamjatniki mirovoj estetičeskoj mysli (Moskva 1969); Estetika za rubežom (Moskva 1974).
Přeložil: M. Lifšic: Umělec a světový názor (1960, též ed.) + Vítr dějin (1974, s V. Jungmannovou, též ed.) + Problémy umění a filozofie (1975, s V. Jungmannovou, též ed.); A. A. Fadějev: Za třicet let. Projevy a poznámky o literatuře (1962, s A. Novákovou, též ed.); M. Lifšic – L. J. Rejngardtová: Krize modernismu (1975, s V. Jungmannovou, též ed.).
Uspořádal a vydal: V. Hálek: Výbor z díla (1950) + Výbor z lyriky (1951) + Na vejminku (1951); V. Šolc: Výbor z díla (1951); J. Vlček: Kapitoly z dějin české literatury (1952); A. V. Lunačarskij: Umění je živé (1958) + Pozitivní estetika (1972) + Literárne siluety (Bratislava 1974) + Stati o umění (3 sv., 1975–1979); Z. Nejedlý: Staťji ob iskusstve (rusky, Moskva 1960); Ze zápisníku mladého Julia Fučíka (1963, s G. Fučíkovou); Čítanka z dějin české a slovenské estetiky 19. století (1972); N. I. Konrad: Západ a Východ (1973); V. J. Vorovskij: Nepokojní a znepokojení (1976, s J. Sekerou); Marx–Engels–Lenin: O kultuře a umění (1977).

LITERATURA

Bibliografie: J. Táborská: Bibliografie díla Vladimíra Dostála (1977).
Knižně: Ve znamení Vladimíra Dostála. Sborník k desátému výročí jeho smrti (1985, eds. J. Sekera a I. Matějka).
Články a studie: K. Chvatík: K diskusi o vývoji naší socialistické kultury, in J. Opavský – Z. Pešat – M. Suchomel (eds.): Pro a proti. Kritická ročenka 63 (1964); Š. Vlašín: Jiskřivý kritik a polemik. Za Vladimírem Dostálem, Tvorba 1975, č. 5; Š. Vlašín: Marxistický literární historik a kritik. K životnímu dílu Vladimíra Dostála, ČL 1975, č. 6; V. Pekárek: Několik poznámek o Vladimíru Dostálovi, LM 1976, č. 9; J . Sekera: Dostálova východiska, in V. D.: Bílé na černém (doslov, 1977); A. Brousek – J. Škvorecký in Na brigádě (Toronto 1979); K. Chvatík: O povaze dialogu, Tvorba 1991, č. 12; P. Šámal: S realismem na křižovatce, Tvar 2000, č. 9; J. Holý – K. Volná (eds.) in Tato fakulta bude rudá! Katedra české literatury Filozofické fakulty Karlovy univerzity očima pamětníků a v dokumentech (2009); P. Andreas in Vybírat a posuzovat. Literární kritika a interpretace v období normalizace (2016).
Recenze: Hálek sociální: fl (= G. Francl), LD 11. 8. 1951 * Slovo a čin: M. Veselá-Janů, Práce 9. 8. 1972; M. Blahynka, RP 22. 8. 1972, též in M. B.: Denní chléb. Bilance – medailóny – recenze (1978) * Směr Wolker: M. Blahynka, Tvorba 1976, č. 36, příloha LUK, č. 9; H. Hrzalová, LM 1976, č. 4 * V tomto znamení: ra (= V. Macura), ZN 15. 4. 1976; M. Blahynka, ČL 1976, č. 6.
Nekrology: M. Blahynka, Romboid (Bratislava) 1975, č. 1; J. Hájek, Tvorba 1975, č. 4; J. Heřtová, Československá rusistika 1975, č. 2;B. Truhlář, Slovenská literatúra 1975, č. 3.
K životním jubileím: I. Matějka, Praha-Moskva 1980, č. 5 + Tvorba 1980, č. 43; J. Sekera, Praha-Moskva 1980, č. 5; S. A. Šerlaimova, Praha-Moskva 1980, č. 5; Š. Vlašín, Obrys – Kmen 2000, č. 40.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, nezpracováno.

Autor hesla: Jiřina Táborská (1995)
Aktualizace hesla: 15. 5. 2019 (av)
 
zpět na hlavní stranu