LITERÁRNÍ MĚSÍČNÍK  

Zbytněním politických a ideologických funkcí literatury, deformovanou hodnotovou hierarchií, obsahovou náplní (preferování pracovní tematiky, bloky oslavných příspěvků k politickým výročím, stranickým sjezdům a jubileím funkcionářů SČS, projevy ze svazových sjezdů a konferencí) navazoval LM na poúnorový Nový život. K němu (a kmodelu sovětských tzv. „tlustých žurnálů“) měl blízko i velkým rozsahem jednotlivých čísel a složením redakční rady. Jejím předsedou byl zpočátku Jiří Taufer, který byl také autorem programového úvodníku Na cestu v č. 1/1972 a který charakterizoval vedení úředně zrušeného spisovatelského svazu 60. let jako „agresivní reprezentaci všeho myšlenkově konzervativního a nejreakčnějšího“, co „proměnilo tiskové a vydavatelské orgány Svazu v nejdotěrnější součást travičské propagandy v duchu protirevolučního převratu a vynucovalo si přímo teroristicky, aby bylo pokládáno za mluvčího celé české literatury“.

Z básníků v LM tiskli nejčastěji Eva Bernardinová, Karel Boušek, Vladimír Brandejs, Petr Cincibuch, Dušan Cvek, Michal Černík, Miroslav Florian, Jaroslav Holoubek, Václav Hons, Vladimír Janovic, Jiří Karen, Milena Lukešová, František Nechvátal, Ivo Odehnal, Jarmila Otradovicová, Jaromír Pelc, Josef Peterka, Jan Pilař, Svatopluk Řehák, Ivan Skála, Petr Skarlant, Ladislav Stehlík, Bedřich Stehno, Josef Suchý, Karel Sýs, Donát Šajner, Zdeněk Šeřík, Josef Šimon, Jan Šnobr, Jiří Taufer, Jindřich Uher, Jarmila Urbánková, Jaromír Vaňous, Alena Vrbová, Oldřich Vyhlídal, Vilém Závada, Jiří Žáček aj. Prozaickými příspěvky a tzv. uměleckou publicistikou (rubriky Reportáž LM, později Hvězda práce) byli zastoupeni zejména Pavel Francouz, Vladimír Klevis, Jan Kostrhun, Jan Kozák, Miloš V. Kratochvíl, Jiří Křenek, Karel Misař, Bohumil Nohejl, Vladimír Pazourek, Zdeněk Pluhař, Vladimír Přibský, Miroslav Rafaj, Božena Rotterová, Bohumil Říha, Josef Strnadel, Jiří Švejda, Josef Toman a Miroslava Tomanová.

V kritice a literární historii patřily k hlavním cílům časopisu „obnova socialistického charakteru literární tvorby“ a „rozvíjení odkazu meziválečné marxistické kritiky“ (mj. rubrika Dokumenty vracející se zvláště často k osobám Z. Nejedlého, S. K. Neumanna, B. Václavka apod.). Mezi kmenovými přispěvateli byli Vladimír Brett, Josef Hrabák, Jaromír Lang (přispěl k další recidivě protistrukturalistických výpadů mj. statí Štollova vědecká polemika proti strukturalismu – č. 3-4/1974), Václav Pekárek, Ladislav Štoll, Jiří Taufer; oficiální linii svazové kritiky dále spoluvytvářeli Milan Blahynka (mj. neblaze proslulé články o časopisech 60. let: Metody a cíle. Ke kritice a ne-kritice poezie všedesátých letech o Tváři – č. 1/1976, Problémy Orientace o Orientaci – 5/1976, Sešitové vydání krize o Sešitech pro mladou literaturu – 9/1976), Jaromír Dvořák, Jaroslava Heřtová, Hana Hrzalová, Otakar Chaloupka (příspěvky o dětské literatuře), Jaromíra Nejedlá, Josef Peterka, Oldřich Rafaj, Sáva Šabouk (mj. halasovská studie Bloudění kolem skutečnosti básníka – č. 8/1976 a 1/1977; Šabouk se v ní pokusil sejmout z Halase stigma pesimisty, jeho hlavním cílem bylo však zařadit jeho dílo do linie básnictví uvědoměle socialistického, přesto se dočkal ostrých polemických reakcí Ladislava Štolla a Jiřího Taufra – Tvorba č. 6 a 12/1978) aj. O francouzské literatuře psal Jan O. Fischer, o sovětských literaturách Miroslav Mikulášek a Miroslav Zahrádka. Ideologií méně zatížené byly literárněhistorické stati a medailony, jež psali např. František Buriánek, Jarmila Mourková, Miloš Pohorský, Bohumil Svozil aj. V rubrikách Fórum (recenze), Panoráma (jubilejní portréty, glosy a zprávy, přehled zahraničních časopisů) a Setkání (jubilejní články) se ovšem vedle již uvedených objevovalo množství dalších přispěvatelů (Jan Adam, Petr Bílek, Karel Cvejn, Alena Hájková, Dagmar Hubená, Václav Königsmark, Bořivoj Kopic, Jiří P. Kříž, Dobrava Moldanová, Vladimír Novotný, Jiří Pavelka, Jaroslav Pecháček, Jaroslav Sekera, Jiří Svoboda, Radko Šťastný, František Valouch, Dušan Žváček, slovakisté Anna Křemenáková, Ludvík Patera, Petr Šisler, anglista Miroslav Janoušek, ke konci 80. let pak Jiří Holý, Pavel Janoušek, Alice Jedličková, Lubomír Machala, Vladimír Píša, Ivo Pospíšil, Jaromír Slomek aj.), jejichž představy o smyslu a povaze literatury byly často dosti odlišné od redakčních.

Každé číslo obsahovalo bloky ukázek ze slovenské literatury (mj. Ľubomír Feldek, Marián Kováčik, Pavel Koyš, Milan Lajčiak, Július Lenko, Štefánia Pártošová, Vladimír Reisel, Milan Rúfus, Vincent Šikula, Štefan Žáry, z teoretiků Libor Knězek, Karol Rosenbaum, Ivan Sulík, Stanislav Šmatlák, Miloš Tomčík, Břetislav Truhlář aj.) a z literatur socialistických zemí. K pravidelným rubrikám dále patřily Kniha LM a Portrét LM (větší recenze a medailony o knihách a autorech představujících oficiální svazovou linii, první z obou rubrik vyplňoval hlavně Oldřich Rafaj), Rozhovor LM a Host LM, od poloviny 80. let pak TRN (humor a satira, přispívali mj. Ľubomír Feldek, Tomáš Janovic, Miroslav Kapek, Václav Kubín, Jiří Oulík, Peter Petiška), Nové stránky a Zapomínané dědictví (připomenutí klasiků, příp. autorů pozapomenutých a nedoceněných). Od 1976 tvořila součást každého čísla příloha Dílna sloužící jako tribuna začínajících autorů bez rozdílu věku. Až na výjimky (Alexandra Berková, Jaroslav Čejka, Josef Frais, Jiřina Salaquardová, František Schildberger aj.) v ní převažoval literární podprůměr. Soustavnou pozornost věnoval LM oficiálnímu, popř. režimem tolerovanému domácímu výtvarnému umění a fotografii (stati Luboše Hlaváčka, Dušana Konečného, Václava Jírů).

Po listopadu 1989 a zániku SČS se redakce pokoušela o záchranu časopisu: v lednu 1990 se vydavatelem stalo Sdružení českých spisovatelů, od č. 3 se změnil titul na Literární revue a řízení převzal Milan Pávek. Přes výrazné koncepční a obsahové změny (ukázky z děl, která do té doby nesměla být doma knižně publikována – mj. Bohumil Hrabal: Svatby v domě, Arnošt Lustig: Colette, povídky Josefa Škvoreckého) po 6. čísle zanikl.