Slovník české literatury po roce 1945
Michal ČERNÍK
* 28. 2. 1943, Čelákovice
Básník, publicista, autor literatury pro děti, překladatel
Vlastním jménem Josef Černík, jméno Michal vzniklo z dětské přezdívky. Jeho otec, důstojník Československé armády, byl za války vězněn v Terezíně a Buchenwaldu, po roce 1945 až do penzionování v roce 1950 působil v generálním štábu. –
Černík vyrůstal (kromě pražských let 1945–1950) v Čelákovicích, kde také roku 1960 maturoval na jedenáctileté střední škole. Diplomovou prací Nejmladší česká poezie v roce 1964 absolvoval češtinu, dějepis a výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UK v Brandýse nad Labem. Pracoval jako učitel na ZDŠ v Novém Městě pod Smrkem (1964–1969), poté nastoupil místo redaktora časopisu Sedmička pionýrů (1969–1980); v letech 1981–1985 působil jako vedoucí redaktor dětské literatury v nakladatelství Panorama. Roku 1987 se přestěhoval z Čelákovic do Prahy a po krátkém tvůrčím stipendiu se stal tajemníkem
Svazu český spisovatelů, v letech 1988–1989 byl jeho předsedou. Od roku 1990 byl zaměstnán jako redaktor: nejprve v sociálnědemokratickém nakladatelství L, v roce 1992 v časopise Vlasta a v letech 1992–1993 v sobotní příloze Rudého práva. Roku 1993 se stal zástupcem šéfredaktora ve Vlastě, v letech 1998–1999 pracoval na stejné pozici v časopise Antique a v letech 1999–2005 byl editorem týdeníku Sondy. V roce 2000 byl zvolen místopředsedou Unie českých spisovatelů, od září 2019 je jejím čestným místopředsedou. Mezitím roku 2005 odešel do důchodu. Dál se věnuje literární práci a také výtvarnému umění a fotografii.
Básně začal publikovat od první poloviny šedesátých let ve Svobodě, Průboji (Ústí nad Labem), Československém vojáku, Hostu do domu, Literárních novinách a Rudém právu. Od začátku sedmdesátých let pak uveřejňoval verše, reportáže a fejetony v Kulturní tvorbě, Světě práce, Mladé frontě, Tvorbě, Práci, Zemědělských novinách, Svobodném slově, Vlastě, Literárním měsíčníku a Kmeni, verše a pohádky v Mateřídoušce, Sluníčku, Ohníčku, reportáže a články v Sedmičce pionýrů. V letech 1971–1974 redigoval dětskou rubriku
Kvítek v časopise Květy. V devadesátých letech publikoval verše a pohádky ve Sluníčku, publicistické příspěvky ve víkendové příloze deníku Rudé právo a ve Vlastě. V letech 1997–1998 připravoval přílohu pro děti v týdeníku Maximagazín pro ženy, od roku 1998 publikuje v Obrysu – Kmeni. V letech 1999–2006 přispíval do odborářského týdeníku Sondy, jehož byl editorem. – Pro
Supraphon uspořádal soubory desek Brevíř lásky, Chuť lásky (obě s
Petrem Prouzou, 1973 a 1976) a Milé rozednění (1980, včetně spoluúčasti na překladu). – V lednu 1985 uvedla Československá televize literární pořad Chvíle života (scénář a režie Miroslava Valová), ve kterém zazněly Černíkovy verše v podání Václava Postráneckého. V témže roce byl natočen film Hledám dům holubí (r. Věra Plívová-Šimková), pro který Černík spolu s Josefem Novotným napsal písňové texty. V roce 1997 vznikl podle jeho scénáře sedmidílný animovaný seriál Slovenské televize O kohútikovi a sliepočke (r. Nataša Boháčková). Autor spolupracuje rovněž s Českým rozhlasem: v roce 1999 se vysílal cyklus jeho fejetonů; roku 2002 byl natočen původní pohádkový seriál Báječný strýček Pepan (r. Vladimír Gromov, 7 dílů, vysílán v rozhlasovém cyklu Hajaja); cyklus Černíkových aforismů Kniha lidských přání byl vysílán roku 2006. – V roce 2017 byla na cenu Zlatá stuha nakladatelství Albatros nominována řada prostorových leporel výtvarníka Rudolfa Lukeše s Černíkovými verši. Roku 2018 obdržel básník Cenu Františka Hrubína za sbírku Stébla. – V časopisech Květy, Sedmička pionýrů, Vlasta, Sondy užíval šifry -mč- a užívá ji nadále v Obrysu – Kmeni.
V rámci generace, která knižně debutovala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, představuje Černík typ idylika a harmonizátora. Jeho tvorbu charakterizuje potřeba sebeidentifikace projevující se neustálými návraty k motivům rodiny, rodových a krajových kořenů. V jeho sbírkách vedle sebe koexistují verše, které se stylizací lyrického subjektu a rytmickou pravidelností blíží folklornímu popěvku nebo dětskému říkadlu, a prozaizované reflexivní básně. Oba typy, z nichž druhý postupně nabývá převahy, tíhnou k výrazové hutnosti a aforističnosti. Černíkova poezie je zakotvena v polabské krajině kolem Čelákovic, kterou autor již ve sbírkách Sklizeň srdce a Kdybychom nechodili po cestách vnímá jako prostor autobiografických zážitků, reminiscencí na dětství a rodiče. V souboru epizujících oživených portrétů a skupinových fotografií z rodinného alba Daleko stín, daleko sad dospívá k vyjádření rodové i dějinné kontinuity, která se prosazuje navzdory tragice i banálnosti individuálních životních osudů. Linii Černíkových občanských veršů-konfesí, pohybujících se mezi niternou opravdovostí a didaxí, rozvíjejí zvláště sbírky P. F. a Rozečtený život. Linii veršů akcentujících něhu, uvolněnou hravost a někdy i ironii reprezentují především sbírky Náhradní krajina a Milostná listování, jakož i bilance „Kristových let“ v Mezivěku a satirické básně sbírky Nebuďte smutní. Básně s erotickou tematikou shrnul do sbírky Ke mně se přitiskni. Tematicky je koncipována rovněž sbírka autobiograficky laděných básní Cena dětství a sbírka Vánoční dárky, obě zčásti vycházející z dříve publikovaných textů. Návrat k předchozí tvorbě rozšířený o reflexi mezilidských vztahů i sebe sama v proměnách doby charakterizuje sbírku Nechtěj obývat vichry; v následující knize Spalte mé listí se pak znovu vracejí pro básníka bytostné motivy krajiny domova a dětství, nezměnitelného koloběhu přírody a lidského údělu. Sbírka Plaché radosti staví na síle a zároveň křehkosti života, jeho neúprosných zákonech a věčném hledání opory a víry. Za dosavadní završení Černíkovy básnické tvorby lze považovat sbírku Stébla. Střídmost a přirozenost výrazu i důraz na pregnantní vyjádření myšlenky fungují zvláště v oddílu čtyřverší a zesilují účinek reflexívní lyriky, v níž básník z drobných záběrů skládá koncizní výpověď o svém vnímání světa a vlastní životní cestě.
Na schopnosti objevovat půvab zdánlivě obyčejného jsou založeny Černíkovy poetické reportáže z cest po Československu a ze zahraničí hlásící se k čapkovské tradici (Tráva roste až k moři, Deset tisíc píšťal).
Sentence a básně zařazené do Knihy lidských přání sahají od obecných morálních naučení až k výrokům, které se opírají o konkrétní historickou zkušenost a mají charakter životního bilancování; tomu se dostává více prostoru ve sbírce autobiografických črt a kurzív Slovo, které dýchá, s filozofujícím přesahem mapující rozhodné okamžiky autorova života i události jen zdánlivě všední. Završením této linie Černíkovy tvorby je kniha filozoficko-básnických reflexí Budiž!, která je zároveň poselstvím i otevřenou konfesí.
Humor a okouzlený pohled na svět jsou příznačné pro autorovu žánrově rozmanitou dětskou tvorbu (včetně veršů pro nejmenší děti), v níž jsou vedle říkadel časté i básně s epickým jádrem a pohádkovými či groteskními motivy: tematicky je převážně spjata s elementárními skutečnostmi dětského světa (denní a roční období, květiny a zvířata, voda, obloha a hvězdy, atributy domova a rodiny).
Na schopnosti objevovat půvab zdánlivě obyčejného jsou založeny Černíkovy poetické reportáže z cest po Československu a ze zahraničí hlásící se k čapkovské tradici (Tráva roste až k moři, Deset tisíc píšťal).
Sentence a básně zařazené do Knihy lidských přání sahají od obecných morálních naučení až k výrokům, které se opírají o konkrétní historickou zkušenost a mají charakter životního bilancování; tomu se dostává více prostoru ve sbírce autobiografických črt a kurzív Slovo, které dýchá, s filozofujícím přesahem mapující rozhodné okamžiky autorova života i události jen zdánlivě všední. Završením této linie Černíkovy tvorby je kniha filozoficko-básnických reflexí Budiž!, která je zároveň poselstvím i otevřenou konfesí.
Humor a okouzlený pohled na svět jsou příznačné pro autorovu žánrově rozmanitou dětskou tvorbu (včetně veršů pro nejmenší děti), v níž jsou vedle říkadel časté i básně s epickým jádrem a pohádkovými či groteskními motivy: tematicky je převážně spjata s elementárními skutečnostmi dětského světa (denní a roční období, květiny a zvířata, voda, obloha a hvězdy, atributy domova a rodiny).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Náhradní krajina (BB 1971); Sklizeň srdce (BB 1974); Kdybychom nechodili po cestách (BB 1976); Milostná listování (BB 1977); Květiny (verše k omalovánkám, 1978); Kdy má pampeliška svátek (BB pro děti, 1978; rozšíř. 1983); Daleko stín, daleko sad (BB 1979); Tráva roste až k moři (RpRp 1979); Bylo jedno zrnko (verše k omalovánkám, 1979); Veselý den se zvířátky (verše k plastickým vystřihovánkám, 1979); Mezivěk (BB 1981); Malé a velké nebe (BB pro děti, 1981); Kocouří knížka (PP, BB pro děti, 1982); Od studánky k řece (verše k omalovánkám, 1982); Deset tisíc píšťal (RpRp 1983); Otevřte a uvidíte (BB ke kresbám českých humoristů, 1983); P. F. (BB 1984); Neplašte nám švestky (BB pro děti, 1984); Milé rozednění (BB pro děti, 1984); Desatero pohádek (verše k leporelu, 1985); Knížka malých pohádek (BB pro děti, 1986); Léto, nespěchej (BB pro děti, 1987, doprovod ke kresbám M. Hanáka); Lesní příběhy (verše k leporelu, 1987); Rozečtený život (BB 1987); Kniha dní (RpRp 1987, obsahuje nově uspořádané soubory Tráva roste až k moři a Deset tisíc píšťal, doplněné o nové reportáže); Sluníčko, hej! (BB pro děti, 1988); Každý dům má doma (verše k leporelu, 1988); Proč má kotě ocásek (verše k leporelu, 1988); Nebuďte smutní (BB 1989); První říkadla. Pro nejmenší čtenáře (BB pro děti, 1990); Kašpárek (PP pro děti, 1991); Dětský ráj. Barevný svět – Svět zvířat (verše k leporelu, 1991, spolu s M. Hanzlovou); Jak to chodí na dvoře (verše k leporelu, 1993); O veliké řepě (verše k leporelu, 1994, uprav. 2002); První pohádky (BB pro děti, 1995); Pohádky o kohoutkovi a slepičce (PP pro děti, 1996, rozšíř. a uprav. 2002); Ke mně se přitiskni (BB 1998, 2., rozšíř. vyd. 2003, 3., uprav. a rozšíř. vyd. 2010); Povím vám něco milého (fejetony, 2000); Pohádková knížka od Lady a od Ježíška (PP, BB pro děti, 2001, 2., rozšířené vydání pod názvem Pohádkové dárky Josefa Lady, 2009); Za pohádkou pohádka pro kluky a děvčátka (BB pro děti, 2002); Jak dědeček měnil (verše k leporelu, 2002); Krtek jde do školy (verše k leporelu, 2002, 2., upravené vyd. 2008); Knížka pro děti od dvou do pěti (BB, PP pro děti, 2003); Běžte do Prčic anebo jinam (črty, 2004); Tátové a mámy, radujte se s námi (BB pro děti, 2005); Malovaný svět – a já ho chci uvidět! (encyklopedie pro děti, 2005); Za zvířátky do pohádky (PP pro děti, 2006); Učíme se říkadla (naučná pro děti, 2006); Moje štěně (verše k leporelu, 2006); Řeč zvířátek (verše k leporelu, 2007); Tati, ty snad umíš čarovat (PP pro děti, 2007); Slovo, slovíčko, otevři se maličko (naučná pro děti, 2007); Kniha lidských přání (PP, BB 2008; obsahuje též dříve publikované a upravené texty); Cena dětství (BB 2008, obsahuje mj. přepracované básně z knih Kdybychom nechodili po cestách /1976/, Daleko stín, daleko sad /1979/, P. F. /1984/ a Rozečtený život /1987/); Vyprávění nestatečného rytíře (P pro děti, 2009); Nechtěj obývat vichry (BB 2009, obsahuje mj. básně z knih Kdybychom nechodili po cestách /1976/, P. F. /1984/ a Rozečtený život /1987/); Kykyryký, dobrý den! Pohádky o kohoutkovi a slepičce (PP pro děti, 2009, na obálce název Kyky ryký, dobrý den! Kopa pohádek o kohoutkovi a slepičce); Spalte mé listí (BB 2011, obsahuje též dříve publikované a upravené texty, mj. z Knihy lidských přání /2008/); Krtkův týden (verše k leporelu, 2012); Jak žijí oblázky (BB pro děti, 2012); Český rok Josefa Lady (PP, BB pro děti, 2012, se vzpomínkovými texty J. Lady, též. ed.); České Vánoce Josefa Lady (PP, BB pro děti, 2012, se vzpomínkovými texty J. Lady a lidovou poezií, též ed.); Vánoční dárky (BB 2012, obsahuje též básně z knih Spalte mé listí /2011/ a Ke mně se přitiskni /2010/); Plaché radosti (BB 2015); Kykyryký! Kohoutek budí svět (PP pro děti, 2015, převzato z knihy Kykyryký, dobrý den! Pohádky o kohoutkovi a slepičce, 2009); Kykyryký! Kohoutek a jeho kamarádi (PP pro děti, 2015, převzato z knihy Kykyryký, dobrý den! Pohádky o kohoutkovi a slepičce, 2009); Kykyryký! Kohoutek má rád slepičku (PP pro děti, 2015, převzato z knihy Kykyryký, dobrý den! Pohádky o kohoutkovi a slepičce, 2009); Želva a její kamarádi (verše k leporelu, 2016); Tygr a jeho kamarádi (verše k leporelu, 2016); Tik, Ťak, Ťuk. Pohádky o třech tučňácích (PP pro děti, 2016); Pes a jeho kamarádi (verše k leporelu, 2016); Lev a jeho kamarádi (verše k leporelu, 2016); Stébla (BB 2017, obsahuje též dříve publikované a upravené texty); Pohádečky (BB, PP pro děti, 2019); Slovo, které dýchá (črty, 2020); Budiž! (PP 2020).Výbory: Dluhy lásky (1984); Řekni dům a otevři (1987); Pohádkové chvilky dětem do postýlky (veršované pohádky, 2007, obsahuje dosud nepublikované básně).
Překlady: Dávné písně lásky (výbor milostné lyriky, 1982, z novoegyptštiny, podle překladu B. Vachaly; 2003 pod názvem Milostné písně starého Egypta, rozšířeno o Vachalovy překlady chvalozpěvů); S. Ščipačov: Sloky lásky (1985); D. Gellnerová: Pralinky pro sousedku (pohádky 2009); J. Leikert: Pavučina bytí / The Conweb of Being (2016, do angličtiny přel. John Minahane); verše k leporelům: S. V. Michalkov: Moje štěně (1983); B. Vargová: Žertovánky (1983); Tomáš Janovic – Vlado Bednár: My jsme mistři nad mistry (1983); Milan Rúfus: Koza rohatá a ježek (1985); D. Hevier: Padá padák z nebe (1991); A. Frączeková: Život na vesnici + Zvířata ve světě + Naše doprava (2008); U. Kozłowská: Počítáme se zvířátky (2008) + Koťátko má na vesnici kamarády (2008) + Co si houká parníček (2009) + Co si vrčí letadýlko (2009) + Co si zpívá závoďáček (2009) + Co si notuje vláček (2009); B. Jaczewská: Co si přede náklaďáček (b. d.) + Co si bručí traktůrek (2009); M. Števková: Rýmovánky (2011); J. Pavlovič: Na kolečkách (2013) + Domácí zvířátka (2013); P. K. Hallinan: Dávej pozor + Chovej se laskavě + Chovej se zdvořile + Pomáhej ostatním (2014).
Příspěvky ve sbornících, almanaších a antologiích: Zelené světlušky (1972); Básnický almanach 1973 a 1974 (1973 a 1974); Můj kraj. Sborník k 85. výročí založení deníku Svoboda (1976, ed. J. Chára); Souhvězdí Aurory. Básnický almanach 77 (1977, ed. M. Pohorský); Tobě, Ostravo (1978, ed. O. Rafaj); Zrychlený tep (1980); Zrcadla lásky (1982); Kupte si štěstí v bazaru (1983, eds. K. Sýs, J. Žáček); Krásná kniha (1984); Dvojhlas. České a slovenské verše 1900–1985 (1985, eds. M. Blahynka, K. Blahynková, L. Feldek); Stány světla (k poctě Karla Hynka Máchy u příležitosti 150. výročí jeho úmrtí, 1986, ed. V. Beneš); Malovaný svět. Současná česká poezie pro děti (1988, ed. P. Musálková); Portrét ženy (1988, ed. J. Nejedlá); 40 let práce pro českou knihu 1949–1989 (1989, ed. O. Hrivňáková); České Vánoce Josefa Lady (1995, též ed.); K. Svolinský: Dobrý den, děti (1996, též ed.); Paci, paci, pacičky pro kluky a holčičky (výbor z obrázkových knížek pro děti, 1994, též ed.; 2. díl 1999, též ed.; 2010 rozšíř. a upravené vyd.); Český rok Josefa Lady (2000, též ed.); Každý den dobrý den (2002, též ed.); Na druhém břehu. Sborník členů Unie českých spisovatelů (2002, ed. K. Sýs); Báseň mého srdce (2005, eds. V. Křivánek, K. Piorecký, N. Richtrová); Psáno do budoucna. Česká literatura v Evropské unii (2005); Jiným hlasem. Projevy z konference Česká literatura v Evropské unii (2005); Dětem. Malovaná říše veršů a pohádek (2006, ed. S. Zábrodská); Nauč mě říkadla (2006, též ed.); Dammi la mano, gioia mia / Podej mi ruku, radosti moje (2010, ed. A. Drábek); Almanach NIBIRU 2013 (2013, ed. I. Blahutová); Almanach Kmene 2016. Hej, Slované! (2016) aj.; překlady: Zvony v jezerech (výbor estonských BB, 1977, ed. V. Macura); Slunce v jantaru (výbor litevských BB, 1982, ed. R. Parolek); Blízko hvězd (výbor tadžických BB, 1985, ed. J. Bečka).
Uspořádal a vydal: Kde jsi, má růže spanilá (výbor z lyriky Vítězslava Hálka, 1982); Kolik je na světě očí (soubor poezie pro ml., 1986, s J. Žáčkem); Kronika naší rodiny (dětské album pro fotografie, kresby a zápisky, 1992, ilustr. R. Machálek); Česká čítanka pro nejmenší (1992, rozšíř. 1994); Obrázky a slovíčka pro malého človíčka (1995, výbor z ilustrací Antonína Pospíšila); Miloval jsem. Drobné skvosty české milostné poezie (1996).
LITERATURA
Studie a články: J. Pelc: Tři stupně k domovu, Tvorba 1975, č. 6, příloha LUK č. 2, též in Nový obsah (1977); A. Brousek: Botanizování na hřbitově, Svědectví (Paříž) 1975/1976, č. 51 a 52, též in Podřezávání větve (1999, ed. M. Špirit); J. Medek: doslov, in M. Č., Milostná listování (1977); M. Blahynka: Postavy mladší české poezie 6, MF 4. 4. 1981; V. Nezkusil: Dvě tváře dětské poezie, ZM 1982, č. 3; P. Bílek: Nepoetický portrét. Srpen. Michal Černík, NK 1984, č. 35; J. Galík: Jen tak naholo bez ozdob. Michal Černík, KultM 1984, č. 1; J. Pavelka: Cesta Michala Černíka k jistotám domova, LM 1984, č. 8; B. Hoffmann: Kontexty básnické a prozaické tvorby pro děti Michala Černíka, LM 1988, č. 5; J. Peterka: doslov, in M. Č., P. F. (1990); J. Toman: Světla a stíny dětské poezie 70. let, Ladění 2006, č. 2; týž: Dětská poezie 80. let XX. století, Ladění 2006, č. 4; A. Mikulášek: Eseje, fejetony, básnické miniatury, Obrys – Kmen 2007, č. 43; týž: Slovem rozsvítit, in M. Č., Kniha lidských přání (2008), též in Obrys – Kmen 2008, č. 30; týž: Černíkovo čisté, to nejčistší, in M. Č., Nechtěj obývat vichry (2009), též in Obrys – Kmen 2009, č. 49; týž: To krásné, to nesmrtelné, in M. Č., Spalte mé listí (2011); M. Chocholatý: Novější tvorba dvojdomých básníků (2), Ladění 2009, č. 2/3; M. Vejlupek: Je to od Černíka? Potom tomu věř!, Haló noviny 30. 3. 2016, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 13, též in Lípa 2016, č. 1; M. Blahynka: Básník přísežný a přejný neboli Černík, in Byla jednou jedna… básnická generace takzvaných pětatřicátníků (2017).Recenze: Sklizeň srdce: J. Peterka, Tvorba 1974, č. 43; M. Richter, Romboid 1974, č. 8; J. Pavelka, LM 1975, č. 4 * Kdybychom nechodili po cestách: B. Kopic, LM 1976, č. 9; Pv–, NK 1976, č. 24; (vv) (= V. Vodák), LD 20. 7. 1976 * Milostná listování: OMH (= O. M. Hartl), NK 1977, č. 34; I. Vítková, Tvorba 1978, č. 33 * Kdy má pampeliška svátek: P. Kovařík SvSl 18. 1. 1979; (jo) (= J. Červenka), LD 27. 9. 1979; I. Vítková, Tvorba 1979, č. 5; M. Tmé, Komenský 1979/1980, č. 6 * Tráva roste až k moři: V. Kolár, RP 31. 8. 1979; V. Königsmark, LM 1979, č. 10; pb (= P. Bílek), NK 1979, č. 24; zh (= Z. Heřman), ZM 1979, č. 9 * Daleko stín, daleko sad: V. Macura, ZN 12. 4. 1980; J. Nejedlá, Tvorba 1980, č. 37; O. Rafaj, LM 1980, č. 2, též in O literaturu našich dní (1981); V. Křivánek in Český dekameron. Sto knih 1969–1992 (1994) * Mezivěk: Z. Heřman, MF 7. 8. 1981; P. Kovařík, SvSl 15. 8. 1981 * Malé a velké nebe: JK (= J. Klokočníková), NK 1981, č. 51/52; jer., SvSl 25. 2. 1982 * Deset tisíc píšťal: V. Křivánek, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 42; pb (= P. A. Bílek), NK 1983, č. 28; J. Chuchma, Mladý svět 1984, č. 2 * Neplašte nám švestky: Z. Heřman, ZM 1985, č. 8; V. Nezkusil, LM 1986, č. 3 * P. F.: P. Bílek, NK 1985, č. 3; M. Blahynka, LM 1985, č. 6; F. Cinger, RP 30. 1. 1985; J. Peterka, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 7 * Knížka malých pohádek: V. Nezkusil, ZM 1987, č. 5; (NK), SvSl 30. 5. 1987 * Léto, nespěchej: K. Klímová, Komenský 1987/1988, č. 6; V. Nezkusil, ZM 1988, č. 1 * Rozečtený život: P. A. Bílek, NK 1987, č. 50; M. Blahynka, Kmen 1988, č. 10; O. Rafaj, LM 1988, č. 2 * Kniha dní: Z. Heřman, MF 16. 3. 1988 (též o Řekni dům a otevři + Rozečtený život) * Řekni dům a otevři: L. Falteisek, Kmen 1988, č. 17; R. Pytlík, Tvorba 1988, č. 45 * Nebuďte smutní: A. Mikulášek, RP 17. 1. 1990 * První říkadla: V. Nezkusil, ZM 1990, č. 4 * Pohádky o kohoutkovi a slepičce: A. Tabášek, Práce 14. 9. 1996; (lar), Ladění 2002, č. 3 * První pohádky: A. Tabášek, Práce 1. 11. 1996 * Ke mně se přitiskni: J. Kohout, Obrys – Kmen 1999, č. 21; amk (= Alexej Mikulášek), Obrys – Kmen 2003, č. 20 * Povím vám něco milého: A. Mikulášek, Obrys – Kmen 2000, č. 45 * Za pohádkou pohádka pro kluky a děvčátka: N. Sieglová, Ladění 2003, č. 1 * Běžte do Prčic anebo jinam: A. Mikulášek, Obrys – Kmen 2004, č. 39 (též o knihách Za pohádkou pohádka pro kluky a děvčátka + O kohoutkovi a slepičce) * Malovaný svět a já ho chci uvidět: M. Reissner, Ladění 2005, č. 4 * Slovo, slovíčko, otevři se maličko: (rem) (= M. Reissner), Ladění 2007, č. 4; A. Volková, Obrys – Kmen 2008, č. 35 (též o knihách Tati, ty snad umíš čarovat + Pohádkové chvilky dětem do postýlky) * Kniha lidských přání: F. Cinger, Právo 30. 9. 2008; H. Hrzalová, Lípa 2008, č. 3 * Cena dětství: M. Blahynka, Obrys – Kmen 2009, č. 6 * Spalte mé listí: A. Mikulášek, Obrys – Kmen 2011, č. 37; M. Blahynka, Obrys – Kmen 2011, č. 42 * České Vánoce Josefa Lady: A. Mikulášek, Haló noviny 19. 12. 2012, příl. Obrys – Kmen, č. 51 * Plaché radosti: M. Blahynka, Haló noviny 2. 12. 2015, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 47; A. Mikulášek, Haló noviny 3. 2. 2016, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 5, též in Lípa 2016, č. 1 * Stébla: A. Mikulášek, Haló noviny 9. 5. 2018, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 19; M. Blahynka, Haló noviny 9. 5. 2018, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 19, též in Lípa 2018, č. 2 * Budiž!: M. Blahynka, Haló noviny 1. 7. 2020, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 26; F. Cinger, Právo 11. 8. 2020 * Slovo, které dýchá: M. Blahynka, Haló noviny 17. 3. 2021, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 11.
Rozhovory: Z. Červenková, MF 18. 6. 1976 + MF 29. 7. 1980; tg (= R. Tognerová), O knihách a autorech 1979, jaro + 1981, podzim; J. Doubrava, MF 8. 5. 1982; J. Medek, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 42; L. Brožek, Tvorba 1984, příl. Kmen č. 49; M. Švagrová, SvSl 28. 9. 1985; J. Čejka, Tvorba 1988, č. 33; M. Nyklová, ZM 1989, č. 5; F. Cinger, RP 3. 1. 1991; A. Mikulášek, Obrys – Kmen, 1998, č. 10; K. Krtička, Obrys – Kmen 2005, č. 9; V. Janovic, Obrys – Kmen 2007, č. 7, též in M. Č., Cena dětství, (2008); V. Stibor, Obrys – Kmen 2009, č. 27; F. Cinger in Český osud. Naše 20. století očima spisovatelů (2011); S, Haló noviny 19. 12. 2012, příloha Obrys – Kmen, č. 51; Z. Vorlová, LitN 2017, č. 10, příloha Interview; V. Kučera, Haló noviny 28. 2. 2018, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 9; B. Stehno, Haló noviny 12. 12. 2018, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 50.
K životním jubileím: A. Mikulášek, Haló noviny 27. 2. 2013, příloha Obrys – Kmen, č. 9; K. Sýs, Haló noviny 28. 2. 2018, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 9.
Autor hesla: Blahoslav Dokoupil (1995); Karel Piorecký (2007)
Aktualizace hesla: 28. 12. 2021
(av)
Aktualizace bibliografie: 28. 12. 2021
(av)