Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Michal  ČERNÍK

* 28. 2. 1943, Čelákovice  
† 28. 5. 2024, Praha 
 
Básník, publicista, autor literatury pro děti, překladatel
 Vlastním jménem Josef Černík, jméno Michal vzniklo z dětské přezdívky. Jeho otec, důstojník Československé armády, byl za války vězněn v Terezíně a Buchenwaldu, po roce 1945 až do penzionování v roce 1950 působil v generálním štábu. – Černík vyrůstal (kromě pražských let 1945–1950) v Čelákovicích, kde také roku 1960 maturoval na jedenáctileté střední škole. Diplomovou prací Nejmladší česká poezie v roce 1964 absolvoval češtinu, dějepis a výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UK v Brandýse nad Labem. Pracoval jako učitel na ZDŠ v Novém Městě pod Smrkem (1964–1969), poté nastoupil místo redaktora časopisu Sedmička pionýrů (1969–1980); v letech 1981–1985 působil jako vedoucí redaktor dětské literatury v nakladatelství Panorama. Roku 1987 se přestěhoval z Čelákovic do Prahy a po krátkém tvůrčím stipendiu se stal tajemníkem Svazu českých spisovatelů, v letech 1988–1989 byl jeho předsedou. Od roku 1990 byl zaměstnán jako redaktor: nejprve v sociálnědemokratickém nakladatelství L, v roce 1992 v časopise Vlasta a v letech 1992–1993 v sobotní příloze Rudého práva. Roku 1993 se stal zástupcem šéfredaktora ve Vlastě, v letech 1998–1999 pracoval na stejné pozici v časopise Antique a v letech 1999–2005 byl editorem týdeníku Sondy. V roce 2000 byl zvolen místopředsedou Unie českých spisovatelů, v září 2019 se stal jejím čestným místopředsedou. Mezitím roku 2005 odešel do důchodu. Literární práci se bez přestávky věnoval až do konce života.
 Básně začal publikovat od první poloviny šedesátých let ve Svobodě, Průboji (Ústí nad Labem), Československém vojáku, Hostu do domu, Literárních novinách a Rudém právu. Od začátku sedmdesátých let pak uveřejňoval verše, reportáže a fejetony v Kulturní tvorbě, Světě práce, Mladé frontě, Tvorbě, Práci, Zemědělských novinách, Svobodném slově, Vlastě, Literárním měsíčníku a Kmeni, verše a pohádky v Mateřídoušce, Sluníčku, Ohníčku, reportáže a články v Sedmičce pionýrů. V letech 1971–1974 redigoval dětskou rubriku Kvítek v časopise Květy. V devadesátých letech otiskoval verše a pohádky ve Sluníčku, publicistické příspěvky ve víkendové příloze deníku Rudé právo a ve Vlastě. V letech 1997–1998 připravoval přílohu pro děti v týdeníku Maximagazín pro ženy, od roku 1998 publikoval v Obrysu – Kmeni a následně v literární příloze Haló novin (později týdeníku Naše pravda), nazvané Literatura – Umění – Kultura, i v Haló novinách samotných, dále ve zpravodaji Výboru národní kultury, nazvaném Lípa, a v internetovém časopisu Divoké víno. V letech 1999–2006 přispíval do odborářského týdeníku Sondy, jehož byl editorem. – Pro Supraphon uspořádal soubory desek Brevíř lásky, Chuť lásky (obě s Petrem Prouzou, 1973 a 1976) a Milé rozednění (1980, včetně spoluúčasti na překladu). Černíkovy verše zhudebnil na albu Smlčení (2018) Rostislav Haša. Zazněly též v pořadu Československé televize Chvíle života (1985, scénář a režie Miroslava Valová). Pro film Hledám dům holubí (1985, r. Věra Plívová-Šimková) napsal Černík spolu s Josefem Novotným písňové texty. V roce 1997 vznikl podle jeho scénáře sedmidílný animovaný seriál Slovenské televize O kohútikovi a sliepočke (r. Nataša Boháčková). Autor spolupracoval rovněž s Českým rozhlasem: v roce 1999 se vysílal cyklus jeho fejetonů; roku 2002 byl natočen původní pohádkový seriál Báječný strýček Pepan (r. Vladimír Gromov, 7 dílů, vysílán v rozhlasovém cyklu Hajaja); cyklus jeho aforismů Kniha lidských přání byl vysílán roku 2006. Černíkova básnická tvorba se uplatnila mj. v literárních pořadech pražského divadla Viola a Lyry Pragensis; na jevišti byly jeho texty ztvárněny například i v loutkové hře Taškařice (Naivní divadlo Liberec, prem. 2001). – Způsob uměleckého vyjádření našel Michal Černík též ve výtvarném umění. Svými „fotografikami“ (fotografie počítačově upravené do obrazů) doprovodil vlastní sbírky z roku 2023, v nichž propojil verbální a vizuální stránku díla (ilustroval také sbírku Bedřicha Stehna Jadérka /2017/). – V roce 2017 byla na cenu Zlatá stuha nakladatelství Albatros nominována řada prostorových leporel výtvarníka Rudolfa Lukeše s Černíkovými verši. Roku 2018 básník obdržel Cenu Františka Hrubína za sbírku Stébla. – V časopisech Květy, Sedmička pionýrů, Vlasta, Sondy a Obrys – Kmen užíval šifry -mč-.
 V rámci generace, která knižně debutovala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, představoval Černík typ idylika a harmonizátora. Jeho tvorbu charakterizuje potřeba sebeidentifikace projevující se neustálými návraty k motivům rodiny, rodových a krajových kořenů. V jeho sbírkách vedle sebe koexistují verše, které se stylizací lyrického subjektu a rytmickou pravidelností blíží folklornímu popěvku nebo dětskému říkadlu, a prozaizované reflexivní básně. Oba typy, z nichž druhý postupně nabývá převahy, tíhnou k výrazové hutnosti a aforističnosti. Černíkova poezie je zakotvena v polabské krajině kolem Čelákovic, kterou autor již ve sbírkách Sklizeň srdce a Kdybychom nechodili po cestách vnímá jako prostor autobiografických zážitků, reminiscencí na dětství a rodiče. V souboru epizujících oživených portrétů a skupinových fotografií z rodinného alba Daleko stín, daleko sad dospívá k vyjádření rodové i dějinné kontinuity, která se prosazuje navzdory tragice i banálnosti individuálních životních osudů. Linii Černíkových občanských veršů-konfesí, pohybujících se mezi niternou opravdovostí a didaxí, rozvíjejí zvláště sbírky P. F. a Rozečtený život. Linii veršů akcentujících něhu, uvolněnou hravost a někdy i ironii reprezentují především sbírky Náhradní krajina a Milostná listování, jakož i bilance „Kristových let“ v Mezivěku a satirické básně sbírky Nebuďte smutní. Básně s erotickou tematikou shrnul do sbírky Ke mně se přitiskni. Tematicky je koncipována rovněž sbírka autobiograficky laděných básní Cena dětství a sbírka Vánoční dárky, obě zčásti vycházející z dříve publikovaných textů. Návrat k předchozí tvorbě rozšířený o reflexi mezilidských vztahů i sebe sama v proměnách doby charakterizuje sbírku Nechtěj obývat vichry; v následující knize Spalte mé listí se pak znovu vracejí pro básníka bytostné motivy krajiny domova a dětství, nezměnitelného koloběhu přírody a lidského údělu. Sbírka Plaché radosti staví na síle a zároveň křehkosti života, jeho neúprosných zákonech a věčném hledání opory a víry. Střídmost a přirozenost výrazu i důraz na pregnantní vyjádření myšlenky provázejí sbírku Stébla. Ozývají se zvláště v oddílu čtyřverší a zesilují účinek reflexívní lyriky, v níž básník z drobných záběrů skládá koncizní výpověď o svém vnímání světa a vlastní životní cestě. Černíkova básnická tvorba se uzavřela řadou tří sbírek vydaných v rychlém sledu vlastním nákladem. Pointa jednoho života představuje soubor čtyřverší, v nichž autor od milostné lyriky přes básně tematizující jarní přírodu a probouzení dospívá až k motivům podzimu, tmy a stáří, kdy věčný koloběh života je mu protiváhou konečnosti jednotlivce. V závěru autobiograficky koncipovaného souboru se vyslovil k zásadním tématům pravdy, odvahy, víry a názorové stálosti. Sbírka se obsahově zčásti překrývá s knihami Světla slov a Pointa, v nichž Černík své básně propojil s vlastními grafikami vytvářenými z fotografií. Texty těchto dvou sbírek představují životní sumu, jež staví na naději, pokoře, zklidnění a usmíření. Domov jako synonymum bezpečí, vzájemná lidská blízkost a vůle nacházet štěstí v každodennosti jsou nejvýraznějšími motivy básní, jež vyznívají jako konfese i návod k životu. Sbírka Pointa, vydaná Nakladatelstvím Kmen, je větším dílem sestavena z tří předchozích knih.
Na schopnosti objevovat půvab zdánlivě obyčejného jsou založeny Černíkovy poetické reportáže z cest po Československu a ze zahraničí hlásící se k čapkovské tradici (Tráva roste až k moři, Deset tisíc píšťal).
Sentence a básně zařazené do Knihy lidských přání sahají od obecných morálních naučení až k výrokům, které se opírají o konkrétní historickou zkušenost a mají charakter životního bilancování; tomu se dostává více prostoru ve sbírce autobiografických črt a kurzív Slovo, které dýchá, s filozofujícím přesahem mapující rozhodné okamžiky autorova života i události jen zdánlivě všední. Završením této linie Černíkovy tvorby je kniha filozoficko-básnických reflexí Budiž!, která je zároveň poselstvím i otevřenou konfesí.
Humor a okouzlený pohled na svět jsou příznačné pro autorovu žánrově rozmanitou dětskou tvorbu (včetně veršů pro nejmenší děti), v níž jsou vedle říkadel časté i básně s epickým jádrem a pohádkovými či groteskními motivy: tematicky je převážně spjata s elementárními skutečnostmi dětského světa (denní a roční období, květiny a zvířata, voda, obloha a hvězdy, atributy domova a rodiny).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Náhradní krajina (BB 1971); Sklizeň srdce (BB 1974); Kdybychom nechodili po cestách (BB 1976); Milostná listování (BB 1977); Květiny (verše k omalovánkám, 1978); Kdy má pampeliška svátek (BB pro děti, 1978; rozšíř. 1983); Daleko stín, daleko sad (BB 1979); Tráva roste až k moři (RpRp 1979); Bylo jedno zrnko (verše k omalovánkám, 1979); Veselý den se zvířátky (verše k plastickým vystřihovánkám, 1979); Mezivěk (BB 1981); Malé a velké nebe (BB pro děti, 1981); Kocouří knížka (PP, BB pro děti, 1982); Od studánky k řece (verše k omalovánkám, 1982); Deset tisíc píšťal (RpRp 1983); Otevřte a uvidíte (BB ke kresbám českých humoristů, 1983); P. F. (BB 1984); Neplašte nám švestky (BB pro děti, 1984); Milé rozednění (BB pro děti, 1984); Desatero pohádek (verše k leporelu, 1985); Knížka malých pohádek (BB pro děti, 1986); Léto, nespěchej (BB pro děti, 1987, doprovod ke kresbám M. Hanáka); Lesní příběhy (verše k leporelu, 1987); Rozečtený život (BB 1987); Kniha dní (RpRp 1987, obsahuje nově uspořádané soubory Tráva roste až k moři a Deset tisíc píšťal, doplněné o nové reportáže); Sluníčko, hej! (BB pro děti, 1988); Každý dům má doma (verše k leporelu, 1988); Proč má kotě ocásek (verše k leporelu, 1988); Nebuďte smutní (BB 1989); První říkadla. Pro nejmenší čtenáře (BB pro děti, 1990); Kašpárek (PP pro děti, 1991); Dětský ráj. Barevný svět – Svět zvířat (verše k leporelu, 1991, spolu s M. Hanzlovou); Jak to chodí na dvoře (verše k leporelu, 1993); O veliké řepě (verše k leporelu, 1994, uprav. 2002); První pohádky (BB pro děti, 1995); Pohádky o kohoutkovi a slepičce (PP pro děti, 1996, rozšíř. a uprav. 2002); Ke mně se přitiskni (BB 1998, 2., rozšíř. vyd. 2003, 3., uprav. a rozšíř. vyd. 2010); Povím vám něco milého (fejetony, 2000); Pohádková knížka od Lady a od Ježíška (PP, BB pro děti, 2001, 2., rozšířené vydání pod názvem Pohádkové dárky Josefa Lady, 2009); Za pohádkou pohádka pro kluky a děvčátka (BB pro děti, 2002); Jak dědeček měnil (verše k leporelu, 2002); Krtek jde do školy (verše k leporelu, 2002, 2., upravené vyd. 2008); Knížka pro děti od dvou do pěti (BB, PP pro děti, 2003); Běžte do Prčic anebo jinam (črty, 2004); Tátové a mámy, radujte se s námi (BB pro děti, 2005); Malovaný svět – a já ho chci uvidět! (encyklopedie pro děti, 2005); Za zvířátky do pohádky (PP pro děti, 2006); Učíme se říkadla (naučná pro děti, 2006); Moje štěně (verše k leporelu, 2006); Řeč zvířátek (verše k leporelu, 2007); Tati, ty snad umíš čarovat (PP pro děti, 2007); Slovo, slovíčko, otevři se maličko (naučná pro děti, 2007); Kniha lidských přání (PP, BB 2008; obsahuje též dříve publikované a upravené texty); Cena dětství (BB 2008, obsahuje mj. přepracované básně z knih Kdybychom nechodili po cestách /1976/, Daleko stín, daleko sad /1979/, P. F. /1984/ a Rozečtený život /1987/); Vyprávění nestatečného rytíře (P pro děti, 2009); Nechtěj obývat vichry (BB 2009, obsahuje mj. básně z knih Kdybychom nechodili po cestách /1976/, P. F. /1984/ a Rozečtený život /1987/); Kykyryký, dobrý den! Pohádky o kohoutkovi a slepičce (PP pro děti, 2009, na obálce název Kyky ryký, dobrý den! Kopa pohádek o kohoutkovi a slepičce); Spalte mé listí (BB 2011, obsahuje též dříve publikované a upravené texty, mj. z Knihy lidských přání /2008/); Krtkův týden (verše k leporelu, 2012); Jak žijí oblázky (BB pro děti, 2012); Český rok Josefa Lady (PP, BB pro děti, 2012, se vzpomínkovými texty J. Lady, též. ed.); České Vánoce Josefa Lady (PP, BB pro děti, 2012, se vzpomínkovými texty J. Lady a lidovou poezií, též ed.); Vánoční dárky (BB 2012, obsahuje též básně z knih Spalte mé listí /2011/ a Ke mně se přitiskni /2010/); Plaché radosti (BB 2015); Kykyryký! Kohoutek budí svět (PP pro děti, 2015, převzato z knihy Kykyryký, dobrý den! Pohádky o kohoutkovi a slepičce, 2009); Kykyryký! Kohoutek a jeho kamarádi (PP pro děti, 2015, převzato z knihy Kykyryký, dobrý den! Pohádky o kohoutkovi a slepičce, 2009); Kykyryký! Kohoutek má rád slepičku (PP pro děti, 2015, převzato z knihy Kykyryký, dobrý den! Pohádky o kohoutkovi a slepičce, 2009); Želva a její kamarádi (verše k leporelu, 2016); Tygr a jeho kamarádi (verše k leporelu, 2016); Tik, Ťak, Ťuk. Pohádky o třech tučňácích (PP pro děti, 2016); Pes a jeho kamarádi (verše k leporelu, 2016); Lev a jeho kamarádi (verše k leporelu, 2016); Stébla (BB 2017, obsahuje též dříve publikované a upravené texty); Pohádečky (BB, PP pro děti, 2019); Slovo, které dýchá (črty, 2020); Budiž! (PP 2020); Pointa jednoho života (BB 2023); Světla slov (BB 2023); Pointa (BB 2023, vl. n.); Pointa (BB 2023, odlišná verze, nakl. Kmen).
Výbory: Dluhy lásky (1984); Řekni dům a otevři (1987); Pohádkové chvilky dětem do postýlky (veršované pohádky, 2007, obsahuje dosud nepublikované básně).
Překlady: Dávné písně lásky (výbor milostné lyriky, 1982, z novoegyptštiny, podle překladu B. Vachaly; 2003 pod názvem Milostné písně starého Egypta, rozšířeno o Vachalovy překlady chvalozpěvů); S. Ščipačov: Sloky lásky (1985); D. Gellnerová: Pralinky pro sousedku (pohádky 2009); J. Leikert: Pavučina bytí / The Conweb of Being (2016, do angličtiny přel. John Minahane); verše k leporelům: S. V. Michalkov: Moje štěně (1983); B. Vargová: Žertovánky (1983); Tomáš Janovic – Vlado Bednár: My jsme mistři nad mistry (1983); Milan Rúfus: Koza rohatá a ježek (1985); D. Hevier: Padá padák z nebe (1991); A. Frączeková: Život na vesnici + Zvířata ve světě + Naše doprava (2008); U. Kozłowská: Počítáme se zvířátky (2008) + Koťátko má na vesnici kamarády (2008) + Co si houká parníček (2009) + Co si vrčí letadýlko (2009) + Co si zpívá závoďáček (2009) + Co si notuje vláček (2009); B. Jaczewská: Co si přede náklaďáček (b. d.) + Co si bručí traktůrek (2009); M. Števková: Rýmovánky (2011); J. Pavlovič: Na kolečkách (2013) + Domácí zvířátka (2013); P. K. Hallinan: Dávej pozor + Chovej se laskavě + Chovej se zdvořile + Pomáhej ostatním (2014).
Příspěvky ve sbornících, almanaších a antologiích: Zelené světlušky (1972); Básnický almanach 1973 a 1974 (1973 a 1974); Můj kraj. Sborník k 85. výročí založení deníku Svoboda (1976, ed. J. Chára); Souhvězdí Aurory. Básnický almanach 77 (1977, ed. M. Pohorský); Tobě, Ostravo (1978, ed. O. Rafaj); Zrychlený tep (1980); Zrcadla lásky (1982); Kupte si štěstí v bazaru (1983, eds. K. Sýs, J. Žáček); Krásná kniha (1984); Dvojhlas. České a slovenské verše 1900–1985 (1985, eds. M. Blahynka, K. Blahynková, L. Feldek); Stány světla (k poctě Karla Hynka Máchy u příležitosti 150. výročí jeho úmrtí, 1986, ed. V. Beneš); Malovaný svět. Současná česká poezie pro děti (1988, ed. P. Musálková); Portrét ženy (1988, ed. J. Nejedlá); 40 let práce pro českou knihu 1949–1989 (1989, ed. O. Hrivňáková); České Vánoce Josefa Lady (1995, též ed.); K. Svolinský: Dobrý den, děti (1996, též ed.); Paci, paci, pacičky pro kluky a holčičky (výbor z obrázkových knížek pro děti, 1994, též ed.; 2. díl 1999, též ed.; 2010 rozšíř. a upravené vyd.); Český rok Josefa Lady (2000, též ed.); Každý den dobrý den (2002, též ed.); Na druhém břehu. Sborník členů Unie českých spisovatelů (2002, ed. K. Sýs); Báseň mého srdce (2005, eds. V. Křivánek, K. Piorecký, N. Richtrová); Psáno do budoucna. Česká literatura v Evropské unii (2005); Jiným hlasem. Projevy z konference Česká literatura v Evropské unii (2005); Dětem. Malovaná říše veršů a pohádek (2006, ed. S. Zábrodská); Nauč mě říkadla (2006, též ed.); Dammi la mano, gioia mia / Podej mi ruku, radosti moje (2010, ed. A. Drábek); Almanach NIBIRU 2013 (2013, ed. I. Blahutová); Almanach Kmene 2016. Hej, Slované! (2016) aj.; překlady: Zvony v jezerech (výbor estonských BB, 1977, ed. V. Macura); Slunce v jantaru (výbor litevských BB, 1982, ed. R. Parolek); Blízko hvězd (výbor tadžických BB, 1985, ed. J. Bečka).
Uspořádal a vydal: Kde jsi, má růže spanilá (výbor z lyriky Vítězslava Hálka, 1982); Kolik je na světě očí (soubor poezie pro ml., 1986, s J. Žáčkem); Kronika naší rodiny (dětské album pro fotografie, kresby a zápisky, 1992, ilustr. R. Machálek); Česká čítanka pro nejmenší (1992, rozšíř. 1994); Obrázky a slovíčka pro malého človíčka (1995, výbor z ilustrací Antonína Pospíšila); Miloval jsem. Drobné skvosty české milostné poezie (1996).

LITERATURA

Studie a články: J. Pelc: Tři stupně k domovu, Tvorba 1975, č. 6, příloha LUK č. 2, též in Nový obsah (1977); A. Brousek: Botanizování na hřbitově, Svědectví (Paříž) 1975/1976, č. 51 a 52, též in Podřezávání větve (1999, ed. M. Špirit); J. Medek: doslov, in M. Č., Milostná listování (1977); M. Blahynka: Postavy mladší české poezie 6, MF 4. 4. 1981; V. Nezkusil: Dvě tváře dětské poezie, ZM 1982, č. 3; P. Bílek: Nepoetický portrét. Srpen. Michal Černík, NK 1984, č. 35; J. Galík: Jen tak naholo bez ozdob. Michal Černík, KultM 1984, č. 1; J. Pavelka: Cesta Michala Černíka k jistotám domova, LM 1984, č. 8; B. Hoffmann: Kontexty básnické a prozaické tvorby pro děti Michala Černíka, LM 1988, č. 5; J. Peterka: doslov, in M. Č., P. F. (1990); J. Toman: Světla a stíny dětské poezie 70. let, Ladění 2006, č. 2; týž: Dětská poezie 80. let XX. století, Ladění 2006, č. 4; A. Mikulášek: Eseje, fejetony, básnické miniatury, Obrys – Kmen 2007, č. 43; týž: Slovem rozsvítit, in M. Č., Kniha lidských přání (2008), též in Obrys – Kmen 2008, č. 30; týž: Černíkovo čisté, to nejčistší, in M. Č., Nechtěj obývat vichry (2009), též in Obrys – Kmen 2009, č. 49; týž: To krásné, to nesmrtelné, in M. Č., Spalte mé listí (2011); M. Chocholatý: Novější tvorba dvojdomých básníků (2), Ladění 2009, č. 2/3; M. Vejlupek: Je to od Černíka? Potom tomu věř!, Haló noviny 30. 3. 2016, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 13, též in Lípa 2016, č. 1; M. Blahynka: Básník přísežný a přejný neboli Černík, in Byla jednou jedna… básnická generace takzvaných pětatřicátníků (2017).
Recenze: Sklizeň srdce: J. Peterka, Tvorba 1974, č. 43; M. Richter, Romboid 1974, č. 8; J. Pavelka, LM 1975, č. 4 * Kdybychom nechodili po cestách: B. Kopic, LM 1976, č. 9; Pv–, NK 1976, č. 24; (vv) (= V. Vodák), LD 20. 7. 1976 * Milostná listování: OMH (= O. M. Hartl), NK 1977, č. 34; I. Vítková, Tvorba 1978, č. 33 * Kdy má pampeliška svátek: P. Kovařík SvSl 18. 1. 1979; (jo) (= J. Červenka), LD 27. 9. 1979; I. Vítková, Tvorba 1979, č. 5; M. Tmé, Komenský 1979/1980, č. 6 * Tráva roste až k moři: V. Kolár, RP 31. 8. 1979; V. Königsmark, LM 1979, č. 10; pb (= P. Bílek), NK 1979, č. 24; zh (= Z. Heřman), ZM 1979, č. 9 * Daleko stín, daleko sad: V. Macura, ZN 12. 4. 1980; J. Nejedlá, Tvorba 1980, č. 37; O. Rafaj, LM 1980, č. 2, též in O literaturu našich dní (1981); V. Křivánek in Český dekameron. Sto knih 1969–1992 (1994) * Mezivěk: Z. Heřman, MF 7. 8. 1981; P. Kovařík, SvSl 15. 8. 1981 * Malé a velké nebe: JK (= J. Klokočníková), NK 1981, č. 51/52; jer., SvSl 25. 2. 1982 * Deset tisíc píšťal: V. Křivánek, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 42; pb (= P. A. Bílek), NK 1983, č. 28; J. Chuchma, Mladý svět 1984, č. 2 * Neplašte nám švestky: Z. Heřman, ZM 1985, č. 8; V. Nezkusil, LM 1986, č. 3 * P. F.: P. Bílek, NK 1985, č. 3; M. Blahynka, LM 1985, č. 6; F. Cinger, RP 30. 1. 1985; J. Peterka, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 7 * Knížka malých pohádek: V. Nezkusil, ZM 1987, č. 5; (NK), SvSl 30. 5. 1987 * Léto, nespěchej: K. Klímová, Komenský 1987/1988, č. 6; V. Nezkusil, ZM 1988, č. 1 * Rozečtený život: P. A. Bílek, NK 1987, č. 50; M. Blahynka, Kmen 1988, č. 10; O. Rafaj, LM 1988, č. 2 * Kniha dní: Z. Heřman, MF 16. 3. 1988 (též o Řekni dům a otevři + Rozečtený život) * Řekni dům a otevři: L. Falteisek, Kmen 1988, č. 17; R. Pytlík, Tvorba 1988, č. 45 * Nebuďte smutní: A. Mikulášek, RP 17. 1. 1990 * První říkadla: V. Nezkusil, ZM 1990, č. 4 * Pohádky o kohoutkovi a slepičce: A. Tabášek, Práce 14. 9. 1996; (lar), Ladění 2002, č. 3 * První pohádky: A. Tabášek, Práce 1. 11. 1996 * Ke mně se přitiskni: J. Kohout, Obrys – Kmen 1999, č. 21; amk (= Alexej Mikulášek), Obrys – Kmen 2003, č. 20 * Povím vám něco milého: A. Mikulášek, Obrys – Kmen 2000, č. 45 * Za pohádkou pohádka pro kluky a děvčátka: N. Sieglová, Ladění 2003, č. 1 * Běžte do Prčic anebo jinam: A. Mikulášek, Obrys – Kmen 2004, č. 39 (též o knihách Za pohádkou pohádka pro kluky a děvčátka + O kohoutkovi a slepičce) * Malovaný svět a já ho chci uvidět: M. Reissner, Ladění 2005, č. 4 * Slovo, slovíčko, otevři se maličko: (rem) (= M. Reissner), Ladění 2007, č. 4; A. Volková, Obrys – Kmen 2008, č. 35 (též o knihách Tati, ty snad umíš čarovat + Pohádkové chvilky dětem do postýlky) * Kniha lidských přání: F. Cinger, Právo 30. 9. 2008; H. Hrzalová, Lípa 2008, č. 3 * Cena dětství: M. Blahynka, Obrys – Kmen 2009, č. 6 * Spalte mé listí: A. Mikulášek, Obrys – Kmen 2011, č. 37; M. Blahynka, Obrys – Kmen 2011, č. 42 * České Vánoce Josefa Lady: A. Mikulášek, Haló noviny 19. 12. 2012, příl. Obrys – Kmen, č. 51 * Plaché radosti: M. Blahynka, Haló noviny 2. 12. 2015, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 47; A. Mikulášek, Haló noviny 3. 2. 2016, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 5, též in Lípa 2016, č. 1 * Stébla: A. Mikulášek, Haló noviny 9. 5. 2018, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 19; M. Blahynka, Haló noviny 9. 5. 2018, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 19, též in Lípa 2018, č. 2 * Budiž!: M. Blahynka, Haló noviny 1. 7. 2020, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 26; F. Cinger, Právo 11. 8. 2020 * Slovo, které dýchá: M. Blahynka, Haló noviny 17. 3. 2021, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 11 * Pointa jednoho života + Světla slov + Pointa (vl. nákladem 2023): M. Blahynka, Naše pravda 2023, č. 30 (27. 7. – 2. 8.), příl. Literatura – Umění – Kultura; A. Mikulášková, Naše pravda 2024, č. 13 (28. 3. – 3. 4.), příl. Literatura – Umění – Kultura) * Pointa (Kmen 2023): M. Blahynka, Naše pravda 2024, č. 22 (30. 5. – 5. 6.), příl. Literatura – Umění – Kultura; P. Janík, Naše pravda 2024, č. 13 (28. 3. – 3. 4.), příl. Literatura – Umění – Kultura).
Rozhovory: Z. Červenková, MF 18. 6. 1976 + MF 29. 7. 1980; tg (= R. Tognerová), O knihách a autorech 1979, jaro + 1981, podzim; J. Doubrava, MF 8. 5. 1982; J. Medek, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 42; L. Brožek, Tvorba 1984, příl. Kmen č. 49; M. Švagrová, SvSl 28. 9. 1985; J. Čejka, Tvorba 1988, č. 33; M. Nyklová, ZM 1989, č. 5; F. Cinger, RP 3. 1. 1991; A. Mikulášek, Obrys – Kmen, 1998, č. 10; K. Krtička, Obrys – Kmen 2005, č. 9; V. Janovic, Obrys – Kmen 2007, č. 7, též in M. Č., Cena dětství, (2008); V. Stibor, Obrys – Kmen 2009, č. 27; F. Cinger in Český osud. Naše 20. století očima spisovatelů (2011); S, Haló noviny 19. 12. 2012, příloha Obrys – Kmen, č. 51; Z. Vorlová, LitN 2017, č. 10, příloha Interview; V. Kučera, Haló noviny 28. 2. 2018, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 9; B. Stehno, Haló noviny 12. 12. 2018, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 50.
K životním jubileím: A. Mikulášek, Haló noviny 27. 2. 2013, příloha Obrys – Kmen, č. 9; K. Sýs, Haló noviny 28. 2. 2018, příloha Literatura – Umění – Kultura, č. 9.
Nekrology: K. Sýs, Naše pravda 2024, č. 25 (20.–26. 6.), příl. Literatura – Umění – Kultura, též in Divoké víno 2024, č. 132 online (zde); M. Blahynka, J. Čejka, A. Mikulášek, J. Peterka, Naše pravda 2024, č. 25, (20.–26. 6.), příl. Literatura – Umění – Kultura; B. Stehno, Naše pravda 2024, č. 26 (27. 6. – 3. 7.), příl. Literatura – Umění – Kultura.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu
Autor hesla: Blahoslav Dokoupil (1995); Karel Piorecký (2007)
Aktualizace hesla: 17. 12. 2024 (av)
Aktualizace bibliografie: 17. 12. 2024 (av)
 
zpět na hlavní stranu