Helena HODAČOVÁ
Prozaička
Dcera malíře Oldřicha Homoláče (1872–1957), rozená Božena Homoláčová, provdaná Svobodová. Již od počátku publikovala pod pseudonymem Elena (od třicátých let i Helena) Hodačová; po roce 1945 jméno Helena také přijala jako občanské. Studovala na dívčím reálném gymnáziu Elišky Krásnohorské a poté na reálném gymnáziu Ch. G. Masarykové v Praze (zde maturita 1935). Romanistiku a germanistiku vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1935–1939, 1945; PhDr. 1945 prací
Šalda a Flaubert); před vypuknutím druhé světové války si doplňovala vzdělání studiem srovnávací literatury u Gustave Cohena na pařížské Sorbonně. Po uzavření vysokých škol (1939) externě spolupracovala s redakcí
Lidových novin a dalšími časopisy, v období 1945–1948 byla lektorkou nakladatelství
Podroužek, poté spisovatelkou z povolání. V letech 1964–1965 působila jako externí lektorka
Československé televize. Od dětství pobývala zvláště v Itálii, Jugoslávii a Francii; po roce 1945 navštívila mj. Rakousko, Bulharsko a Švédsko; dojmy z cest se promítly i do některých jejích próz.
První časopisecký příspěvek uveřejnila roku 1934 ve
Studentském časopise, dále publikovala v
Lidových novinách,
Přítomnosti,
Českém slovu,
Evě (1942 zde na pokračování román
Eolova harfa),
Světozoru,
Době,
Růstu,
Světu v obrazech,
Novém životě
(zde 1957 na pokračování próza
Dvacet osm rudých růží),
Práci, Hostu do domu
(1966),
Mateřídoušce
aj. Její divadelní hra
Martin byla v rozhlasové verzi uvedena s titulem
Vůně léta (1945). Byla členkou sdružení spisovatelů Literární klub K 89. – Užívala šifer E. H., H., H. H.
Hodačová začínala publikovat jako autorka časopiseckých sloupků, fejetonů a causerií; knižně debutovala za protektorátu sbírkou dívčí lyriky
Déšť do oken. Později vydala řadu psychologických novel a románů, jež často vyrůstají z tematiky dětství a dospívání (
Mrak). Autorka v nich staví na zpodobení dívčích a ženských typů různých generací, jejími hrdinkami bývají přecitlivělé, křehké mladé ženy, které prožívají složité milostné osudy (
Tři doby). Zvláštní místo v díle Heleny Hodačové mají práce z konce padesátých a šedesátých let, v nichž autorka čerpá z rodinných vzpomínek (
Život a vzpomínky malíře Homoláče) a zachycuje atmosféru meziválečné avantgardy a její poválečný rozpad:
Zpožděný vlak do Paříže (podle osudů
Jarmily Svaté),
Závratný poločas. Osobní prožitek byl zdrojem působivého příběhu o nemoci a smrti dítěte postiženého nevyléčitelnou chorobou, v němž do popředí vystupuje matčino utrpení (
Malá dětská kronika). Mládí
Elišky Krásnohorské a zrod její umělecké osobnosti se staly námětem povídky
Ptáci odlétají. Lásku Čecha ke Švédce a jejich odcizení v emigraci ztvárňuje próza
Láska odjíždí Vindobonou. Součástí díla Heleny Hodačové jsou i pohádky a povídky pro děti (
Červená zástěrka a sedmnáct jiných povídek) a také dívčí novely (
Výlet s Hanou,
Prázdniny s Milenou).
Beletrie: Déšť do oken (BB 1941); Holčička Káťa (P pro děti, 1941); Červená zástěrka a sedmnáct jiných povídek (PP pro děti, 1941); Zítra už nepřijdu (R 1942); Eolova harfa (R 1943); Vůně léta (P 1944); O vážce tanečnici (P pro děti, 1945); Mrak (P 1946); Tři doby (PP 1946); Honzík a strašidla (P pro děti, 1947); Lesančiny střevíčky (P pro děti, 1948); Odklad na neurčito (P 1949); Pomněnky (PP pro děti, 1958, s Olgou Srbovou a Jarmilou Krulišovou); Kapesní zrcátko (PP 1958); Život a vzpomínky malíře Homoláče (vzpomínky otce, 1959); Hlavou ve hvězdách (PP 1963); Slaměný klobouk (P 1964); Malá dětská kronika (P 1965; přeprac. s tit. Bílé nebe, černá zem, 1972); Zpožděný vlak do Paříže (R 1965); Závratný poločas (R 1967); Výlet s Hanou (P pro ml., 1974); Prázdniny s Milenou (P pro ml., 1979); Radek, Brouk a Andulka Šafářová (P pro děti, 1980); Ptáci odlétají (P 1986); Láska odjíždí Vindobonou (P 1992);
scénicky: Martin (1944).
Příspěvky ve sbornících: Václav Černý. 26. 3. 1905 – 2. 7. 1987 (1994, ed. M. Langerová).
Studie a články: E. Hrubantová: Helena Hodačová, spisovatelka, MF 18. 1. 1948; A. Haman: Doslov, in H. H., Ptáci odlétají (1986); D. Vlašínová: K problematice biografického románu pro mládež, in sb. Literární dědictví a mládež (1988).
Recenze: Mrak: A. Hrubý, KM 1946, s. 355; G. (= F. Götz), Národní osvobození 9. 8. 1946; H. Brauner, KM 1947, s. 36 * Tři doby: G. (= F. Götz), Národní osvobození 11. 12. 1946 * Pomněnky: R. Lukášová, ZM 1958, č. 10 * Kapesní zrcátko: I. Klíma, LitN 1959, č. 3; M. Suchomel, HD 1959, č. 2 * Slaměný klobouk: I. Fencl, Plamen 1964, č. 6 * Malá dětská kronika: zn (= Z. Neumannová), LitN 1965, č. 20 * Zpožděný vlak do Paříže: S. Bartůšková, HD 1965, č. 12; H. H.: Na vlastní přání, na zavolání (polemika se S. Bartůškovou), HD 1966, č. 3; Z. Pochop, LitN 1966, č. 3 * Závratný poločas: Z. Heřman, Literární listy 1968, č. 23 * Bílé nebe, černá zem: V. M. Nejtek, NK 1972, č. 42 * Výlet s Hanou:
B. Balajka, Práce 10. 4. 1974 * Prázdniny s Milenou: ač, NK 1979, č. 32/33 * Ptáci odlétají: I. Zítková, Práce 30. 12. 1986 * Láska odjíždí Vindobonou:
A. Haman, LitN 1993, č. 12.
Rozhovory: dš (= D. Šafaříková), Práce 10. 10. 1972.
K životním jubileím: (v) (= V. Vodák), LD 16. 9. 1982.
Vzpomínky: M. Svoboda (syn), LitN 1998, č. 10.
Diplomová práce: M. Kůta: Helena Hodačová, život a dílo (FP TUL, Liberec 2007).
