Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jan BURIAN

* 26. 3. 1952, Praha 
 
 
Písničkář, básník, fejetonista, autor cestopisů
 Syn Zuzany KočovéE. F. Buriana, vnuk operního pěvce Národního divadla Emila Buriana (1876–1926). Po maturitě na SVVŠ (1970) studoval v letech 1971–1976 na Fakultě žurnalistiky UK obor propagace. Následující rok pracoval jako redaktor časopisu Melodie, v letech 1977–1978 byl na Obvodním podniku bytového hospodářství správcem domů. Od roku 1978 je ve svobodném povolání. V roce 1971 začal vystupovat jako písničkář v pražském divadle Maringotka, v Redutě a Malostranské besedě, později se stal členem volného sdružení Šafrán. V letech 1974–1985 tvořil autorskou a interpretační dvojici s Jiřím Dědečkem. Od roku 1985 vystupuje opět sám, příležitostně však spolupracuje s dalšími písničkáři a různými hudebními uskupeními. Od roku 1997 příležitostně působí jako průvodce a autor programů turistických zájezdů. – Nevlastní sestra Kateřina Burianová (*1946) je herečka. Synové Jan Burian ml. (*1976) a Jiří Burian (*1978) jsou hudebníci, dcera Zuzana Burianová (*1989) je divadelní režisérka.
 Písňové texty, kritiky, recenze, fejetony a další publicistické žánry Burian uveřejňoval v novinách a časopisech: Amatérský film, Film a divadlo, Melodie, Scéna, Svobodné slovo, Jonáš, Gramorevue (1978 zde publicistický seriál Humor v písničkách), Tvorba, Lidové noviny, Mladá fronta, Tvar, Pražský deník aj. Cestopis Dědicovo putování vyšel v Echu, zájmovém časopise Jonáš-klubu (1990). Po roce 1990 spolupracoval s Českou televizí (mj. pravidelné pořady Posezení s Janem Burianem, 1992–2005, a Burianův Den žen, 2008) a později s televizí Mall.tv (talk show Ostré lokty Jana Buriana, 2019–2020). Český rozhlas odvysílal Burianovy programy v rámci cyklu Přestávka (s Přemyslem Rutem, 1998); Přesýpací hodina (s Přemyslem Rutem a Janou Klusákovou, 2000–2001); S Janem Burianem na sever (s Alenou Zemančíkovou, 2012); Důvěrná sděleníMísta a jména (2014) a Důvěrná sděleníMoji hrdinové v písních (2014–2015). Burian je autorem libreta k opeře Vlastislava Matouška Osmá cesta (2002) a autorem námětu a scénáře k dokumentárním filmům Pavla Kouteckého Chilské deníky (pětidílný cyklus, 1999), Kde je pravda? (2000); Bornholm – Mimo sezónu (2000); Žít jako Dán (2000) a Islandská paměť (2000).
 

Od poloviny sedmdesátých let patří Jan Burian k nejosobitějším českým písničkářům. Společné pořady dvojice Burian+Dědeček se však svou formou blížily spíše intelektuálnímu kabaretu než folkovému koncertu a tomu také odpovídají Burianovy písně z té doby, jejichž výbor vyšel pod názvem Texty jako zájmový náklad Jonáš-klubu (a později souborně v knize Na shledanou zítra). Písně většinou nepostrádají humor, obvykle bývají vystavěny na pravidelných rýmovaných čtyřverších a uplatňuje se v nich – zpočátku pod zřejmým vlivem poetiky Jiřího Suchého – princip jazykové hry lexikální, rýmové i zvukové. Po rozpadu písničkářské dvojice se Burian vydal na sólovou dráhu; od poloviny osmdesátých let v jeho tvorbě přibývá melancholických poloh (Hodina duchů), naléhavé společenské reflexe a s gradujícím společenským napětím i zřetelného politického angažmá. Z textů se však neztrácí svébytný humor, jehož prizmatem Burian nahlíží aktuální společenská témata i otázky nadčasové. V devadesátých letech Burianovu písňovou tvorbu ovlivnilo setkání s poezií dánského básníka Bennyho Andersena (jejíž zhudebněné překlady nazpíval na albech Unavený válečníkDrtivé jistoty). Písničkář se postupně vzdaluje obvyklým písňovým formálním schématům a přiklání se k volnému verši. Texty, soustředěné do sbírky Ženy, muži a jiné básně, jsou skeptickými zprávami o modelech, možnostech a generační podmíněnosti existence jedinců v soudobém světě. Autor většinou rezignuje nejen na rýmy, ale i na někdejší humor a metaforiku. – Svébytnými příspěvky žánru cestopisné literatury jsou Burianovy autentické záznamy z cest. Zatímco první svazek této linie jeho tvorby Cokoli o New Yorku je ještě spíše dobově příznačným svědectvím o úžasu nad objevováním světa za železnou oponou, postupně se autor propracoval k originální žánrové variantě, kombinující postupy a prvky cestopisné prózy, reportáže, interview, deníkových záznamů i citace ze starší tematicky související beletristické i odborné literatury. O své umělecké i cestovatelské zkušenosti se opírá také v obvykle osobně laděných fejetonech psaných pro Týdeník Rozhlas a posléze vydávaných v bilančních knižních souborech (Přízrak v nákupním středisku a další příběhy z této jiné doby; Přímluva za dnešní dobu a další příběhy z let 2010–2013 ad.).
V poslední době věnuje Burian pozornost osobnostem svých rodičů s vůbec svým rodovým kořenům. Otcova biografie Nežádoucí návraty E. F. Buriana je koncipována jako koláž úryvků z textů a korespondence EFB, především však z výběru recenzí a ohlasů jeho tvorby, svědectví současníků i historiků, a v neposlední řadě synových komentářů. Publikace Protančit život aneb Vždycky se dá něco dělat tuto metodu zcela neopouští, opírá se však především o dochované deníky Burianovy matky Zuzany Kočové. Soukromým nákladem a za autorské spoluúčasti Evy Hatlákové-Bauerové Burian vydal soubor stručných i obsažnějších náčrtů životopisů svých předků a příbuzných z několika rodových větví Příbuzné si člověk nevybírá aneb Pokus o rodinnou kroniku.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a publicistika: Texty (BB 1982, s J. Dědečkem); Hodina duchů (BB 1990); Rychle, než to zapomenu (vzpomínky, PP, BB, 1990); Tři hry (1991, s J. Dědečkem, obsahuje: Já nechci lítat v raketě, prem. 1974; Rozčtvrcení osobnosti aneb Burian a dr. Dědeček, prem. 1979; Love story aneb Dvě místa pro invalidy, prem. 1980); Cokoli o New Yorku (1991); Je tu nějaký zavěšený kafe? (FF 1992); Cokoliv o Dánsku (1992); Soukromá zpráva z Arhusu aneb Deník oficiálního pozorovatele z Arhuského festivalu (1993, zvláštní příloha Druhého almanachu Burianovy kulturní ozdravovny); Sága o cestě na Island (1995); Na shledanou zítra (souborné vydání písňových textů, 1995); Zlaté časy televize (rozhovory, 1996); Chilský deník aneb Cautiverio (1998); Ostrovy, majáky a mosty aneb Podivuhodná dobrodružství suchozemce v Baltském moři (2002); Výlet do Portugalska aneb Poetický průvodce na cestu tam a zpátky (2005, 2. rozšíř. vyd. 2014); Posezení s Janem Burianem (rozhovory, usp. J. Kulhánková, 2006); Další Posezení s Janem Burianem (rozhovory, usp. J. Kulhánková, 2007); Ženy, muži a jiné básně (BB 2008); Přízrak v nákupním středisku …a další příběhy z této jiné doby (FF 2009); Přímluva za dnešní dobu a další příběhy z let 2010–2013 (FF 2013); Dvacet let s Islandem (obsahuje 2. vyd. Ságy o cestě na Island a 1. vyd. Islandská nadechnutí, FF 2015); Kocouří pohled a jiná vyprávění z tohoto světa /2012–2015/ (FF 2016); Příbuzné si člověk nevybírá aneb pokus o rodinnou kroniku (portréty příbuzných, s Evou Hatlákovou-Bauerovou, soukr. náklad 2017); Polemiky, pocty, provokace /ze světa písní/ (publicistika, 2018); Vichřice a bubliny a jiné příběhy ze života /2015–2018/ (FF 2019); Inflagranti (BB výbor 2019); Co jsem nezapomněl aneb Z deníku potulného písničkáře (vzpomínky, záznamy, 2 sv. 2021–2022); Zpívající kniha aneb Život ve škvíře (souborné vyd. písňových textů, 2022); scénicky: Show na heslo (1978, s J. Dědečkem).
Rozhovory: Drtivé jistoty JB. Rozhovor Pavla Klusáka s Janem Burianem (2018).
Uspořádal a vydal: První almanach Burianovy kulturní ozdravovny (1993); Druhý almanach Burianovy kulturní ozdravovny (1994); Třetí almanach Burianovy kulturní ozdravovny (1995); Čtvrtý almanach Burianovy kulturní ozdravovny (1998); Pátý almanach Burianovy kulturní ozdravovny (2001); Nežádoucí návraty E. F. Buriana (komentovaná biografická koláž, 2012); Protančit život aneb Vždycky se dá něco dělat (komentáře a dokumenty k deníkovým záznamům Zuzany Kočové, 2021).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Jaká radost, jaké štěstí (1973); Z dílny malých scén (1989); To byl František Horáček (1993); Den bude dlouhý (2004); Československá rocková poezie 1959–1989 (2010).
Diskografie: Hodina duchů (LP 1989, CD 1996); Večírek rozpadlých dvojic (2LP 1990, doplněné vyd. 2CD 2010); Černý z nebe (LP 1991, CD 1996); Buď moje slunce (s J. Jeřábkem a F. Jančem, CD 1992); Poesie (CD 1994); Jenom zpívám (CD 1997); Unavený válečník (CD 2000); Zrcadlo (CD 2002); Blues 4. kategorie / Božskej klid (CD 2003); Drtivé jistoty (CD vl.n 2005; 2009); Dívčí válka (2CD 2006); Muži jsou křehcí (2CD 2007); Dvanáct druhů samoty (CD 2010); Jak zestárnout (CD 2012); Zpěvy u klavíru (2CD 2013); Dvacet let v Arše (2CD 2014); Na blankytném pozadí (6CD, s Jiřím Dědečkem); Jiná doba (CD 2015); Kocouří pohled a jiná vyprávění z tohoto světa /2012–2015/ (CD 2016); Jihotaje (2CD 2017); Improvizace (CD 2017); Vichřice a bubliny a jiné příběhy ze života /2015–2018/ (CD 2019); Hodina duchů – live (CD 2019); První láska (CD 2020); Noční tanec (CD 2021).

LITERATURA

Studie a články: J. Rejžek: Burian a Dědeček na blankytném pozadí písňového humoru, Melodie 1979, č. 1, s. 23; R. Křesťan: Spolujezdci, Mladý svět 1984, č. 9; V. Hanzel: Folkové rozjímání, Obsah (smz.), červen 1985; J. Lukeš: Z Galerie písničkářů, LitN 1990, č. 31; J. Plachetka: Lyrický ironik, in J. P., Dokud se zpívá (1991); K. Hvížďala: V rodině se ví: umění nezná kompromis, MFD 20. 5. 2005; P. Turek: Nechci pohodu, Respekt 2013, č. 17.
Recenze: Burian a dr. Dědeček: J. P. (= J. Procházka), Tvorba 1978, č. 41 * Hodina duchů: P. A. Bílek, NK 1990, č. 44; J. Zahradnický, Tvar 1991, č. 1; J. Typlt, Iniciály 1991, č. 19–20; fsch (= F. Schildberger), Moravské noviny 1991, č. 3; mšt (= M. Štemberková), LD 9. 3. 1991; P. Klusák, LidN 3. 7. 1991 (též ad Rychle, než to zapomenu) * Rychle, než to zapomenu: J. Zahradnický, Tvar 1991, č. 26; P. Kosatík, Melodie 1991, č. 8; M. Přibáň, Brněnský večerník 9. 4. 1991; M. Huvar, Rovnost 9. 7. 1991 * Tři hry: J. Lukeš, LidN 9. 9. 1991 * Cokoli o New Yorku: J. Lukeš, LidN 2. 1. 1992; J. Chuchma, Tvar 1992, č. 6; P. Kosatík, Melodie 1992, č. 5 * Je tu nějaký zavěšený kafe?: J. Chuchma, Mladý svět 1992, č. 16; R. Škvařil, NK 1992, č. 17; pek (= M. Petříček), LitN 1992, č. 22; J. Lukeš, LidN 26. 3. 1992; M. Rezková, Telegraf 2. 4. 1992; A. Melichová, Český deník 2. 6. 1992; Z. Heřman, SvSl 3. 6. 1992 * Cokoliv o Dánsku: luk (= J. Lukeš), LidN 28. 12. 1992; V. Šibrava, NK 1993, č. 17; M. Petříček, LitN 1993, č. 29 * Sága o cestě na Island: J. Lukeš, NK 1995, č. 28; P. Komers, LitN 1995, č. 39; P. Klusák, MFD 17. 6. 1995 * Na shledanou zítra: J. Černý, Folk AND Country 1996, č. 3; I. Štuka, SvSl 12. 4. 1996 * Zlaté časy televize: V. Hulec, DivN 1996, č. 19; J. Lukeš, Týden 1996, č. 50 * Chilský deník: M. Šefl, Týdeník Rozhlas 1998, č. 19; L. Sedláková, NK 1998, č. 22; V. Karfík, LitN 1999, č. 6 * Ostrovy, majáky a mosty: I. Matějka, HN 30. 4. 2002; M. Boková, LidN 3. 5. 2002 * Výlet do Portugalska: mb, LidN 2. 2. 2006, příl. Kulturní premiéry; J. Matyášová, LidN 19. 4. 2014, příl. Orientace; M. Šefl, Týdeník Rozhlas 2014, č. 23 * Posezení s Janem Burianem: šeb (= V. Šebrlová), Český dialog 2006, č. 11/12; mb (= M. Boková), LidN 3. 1. 2007 * Další posezení s Janem Burianem: V. Šebrlová, Český dialog 2007, č. 5/6 * Ženy, muži a jiné básně: O. Horák, LidN 2. 4. 2008; R. Kopáč, MFD 12. 5. 2008 * Přízrak v nákupním středisku: M. Bystrovová, LidN 25. 3. 2009; T. S. Polívka, HN 7. 5. 2009; I. Žáček, DivN 2009, č. 10; M. Šefl, Týdeník Rozhlas 2009, č. 26; E. Škamlová, Tvar 2010, č. 9; M. Tesař, Katolický týdeník 2010, č. 46 * Nežádoucí návraty E. F. Buriana: M. Boková, LidN 13. 3. 2012; L. Dorůžka, HN 22. 3. 2012; J. Černý, DivN 2012, č. 7; T. Dobiášová, Nový Prostor 2012, č. 395; M. Šefl, Týdeník Rozhlas 2012, č. 19; F. Knopp, Tvar 2012, č. 11; T. Marečková, RR 2012, č. 88; A. Jochmanová, Theatralia 2013, č. 1; A. Scherl, Divadelní revue 2013, č. 1 * Přímluva za dnešní dobu: M. Bystrov, LidN 23. 3. 2013 * Kocouří pohled: M. Švagrová, LidN 24. 6. 2016 * Drtivé jistoty JB: M. Tesař, Uni 2018, č. 4; P. Turek, Respekt 2018, č. 15; M. Šefl, Týdeník Rozhlas 2018, č. 20 * Polemiky, pocty, provokace: O. Bezr, LidN 5. 1. 2019, příl. Orientace * Vichřice a bubliny: T. S. Polívka, Uni 2019, č. 6 * Co jsem nezapomněl I–II: T. S. Polívka, LidN 3. 5. 2021; J. Riedel, Uni 2021, č. 6; J. Šofar, Právo 11. 11. 2021, příl. Salon č. 1250; T. S. Polívka, Uni 2022, č. 9 * Protančit život: KK (= K. Kadlecová), Reflex 2022, č. 21.
Rozhovory: J. Navrátil, MF 6. 2. 1973; H. Kašperová, Gramorevue 1979, č. 8; F. Horáček, Melodie 1983, č. 12; an., Echo 1988/1989, č. 5 (převzato z bulletinu Nové koření); J. Vlček, Rock AND pop 1990, č. 2; J. Svačina, Tvorba 1990, č. 25; E. Wicazová, Reportér 1990, č. 14; J. Kolář, Scéna 1991, č. 4, P. Kosatík, Melodie 1991, č. 12; S. Machonin, LitN 1992, č. 15; J. Lacina, Reflex 1992, č. 26; M. Pecháčková, MFD 3. 7. 1993; J. Černý, Folk AND Country 1994, č. 5; O. Bezr, Rock AND pop 1994, č. 23; I. Hartman in J. B., Na shledanou zítra (1995); A. Šerberová, Ahoj na sobotu 1995, č. 8; P. Bílek, Týdeník Televize 1997, č. 47; I. Jirků, MFD 12. 2. 1998, příl. Magazín Dnes č. 6; J. Brabec Moravský, Folk AND country 2000, č. 1; J. Riedel, Uni 2002, č. 9; M. Švagrová, LidN 21. 3. 2002; M. Trávníčková, HN 29. 3. 2002, příl. Víkend č. 13; P. Klusák, Týden 2004, č. 24; Š. Kučera, Právo 21. 4. 2005, příl. Salon č. 414; M. Šefl, Týdeník Rozhlas 2006, č. 6; M. Švagrová, LidN 18. 4. 2007; P. Houda in P. H., Šafrán. Kniha o sdružení písničkářů (2008); J. Němec, Host 2008, č. 2; I. Bystričan a T. Bojar, Nový Prostor 2008, č. 303; M. Šefl, Týdeník Rozhlas 2010, č. 49; J. Peňás, LidN 14. 4. 2012, příl. Orientace; T. Nečadová, MFD 4. 1. 2018, příl. Magazín Dnes č. 1; J. Machalická, LidN 13. 5. 2022.

Autor hesla: Michal Přibáň (2022); Michaela Nondková (1995)
Aktualizace hesla: 30. 11. 2022 (mlp)
Aktualizace bibliografie: 30. 11. 2022 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu