Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 PASEKA 

 1990 - (dosud)  
 
 Soukromé nakladatelství, působící v Praze a Litomyšli, zaměřené na knihy Josefa Váchala, původní i překladovou beletrii, historiografii a literaturu faktu
 

Prehistorie soukromého nakladatelství Paseka je spjata s tzv. řimsologickým hnutím, jež se zrodilo na počátku sedmdesátých let jako neformální studentský spolek hlásící se ke svébytné české recesistické tradici a k myšlenkovému odkazu Josefa Váchala. Zakladatel podniku Ladislav Horáček (1947–2015), v předlistopadovém období pracující naposled jako redaktor Středočeského nakladatelství a knihkupectví (SNK), vyhlásil vznik nakladatelství, jehož primárním cílem bylo oživení Váchalova díla, na prvním polistopadovém řimsologickém kongresu 9. prosince 1989. Pojmenoval je po autobiografické postavě nakladatele Paseky z Váchalova Krvavého románu. Oficiálně bylo nakladatelství registrováno na živnostenský list pod názvem Ladislav Horáček – Paseka v březnu 1990; od roku 2012 je většina nakladatelské produkce publikována pod hlavičkou obchodní společnosti Nakladatelství Paseka, založené na přelomu století.
Personálně se nový podnik opíral o Horáčkovy přátele Ivana BeránkaLenku Starou (provd. Kruisovou); vedle nich působila v nakladatelství jako redaktorka další členka řimsologické společnosti Jana Kašová; externě s Pasekou od počátku spolupracovali Vítězslav Čížek, muzikolog Julius Hůlek, kunsthistorik Jiří Kaše a historikové Pavel Bělina, Petr Čornej, Jan P. Kučera, Jiří Rak a Jan Urban. Horáček přizval ke spolupráci též své bývalé spolupracovníky ze SNK: technickou redaktorku Jarmilu Maškovou a v polovině devadesátých let knižního redaktora Ivana Kruise, který se po Janě Kašové nakrátko stal také neoficiálním vedoucím redakce. Dalšími zaměstnanci byli v devadesátých letech mj. Tomáš Kybal, Jaromír Zelenka a technická redaktorka Jana Marešová, externě s redakcí spolupracuje Eva Stříbrná.
V první dekádě své existence se Paseka profilovala jako kulturní instituce s širší působností. V létě 1991 otevřela v Ibsenově ulici v Praze knihkupectví (další prodejny byly posléze otevřeny i mimo Prahu) a posléze i Galerii knihkupectví Paseka; hlavním projektem byla ovšem vedle nakladatelské činnosti rekonstrukce a následně provoz Portmonea (muzea Josefa Váchala) v Litomyšli. Na jaře roku 2000 po svém odchodu z vedení Mladé fronty navázal spolupráci s Pasekou Vladimír Pistorius (*1951), jenž se v červenci téhož roku stal jejím oficiálním ředitelem, fakticky vykonávajícím i funkci šéfredaktora. Ze svého bývalého působiště s sebou přivedl redaktory Věru Amelovou, Vlastu Dufkovou, Michaelu Jakobsonovou, Milana Macháčka Allana Plzáka, technického redaktora Petra Čížka a výtvarného redaktora Bohuslava Holého; jako externí redaktorka s Pasekou spolupracovala také Jaroslava Jiskrová. Po Pistoriově odchodu na jaře 2006 se ředitelkou a druhou jednatelkou společnosti stala Horáčkova dcera Anna Horáčková (*1978). Redakce neměla žádné oficiální vedení až do roku 2011, kdy byl do funkce šéfredaktora jmenován Stanislav Škoda (*1976), působící zde jako redaktor od roku 2006; v téže době do redakce nastoupil též dlouholetý externí spolupracovník Pavel Bělina a dále Viktor Bezdíček, Magdalena Hennerová a Jakub Sedláček. Funkci výtvarného a technického redaktora zastává od roku 2012 Luboš Drtina, který v předchozích letech spolupracoval s nakladatelstvím externě. Výtvarnou podobu publikací Paseky vytvářel především Pavel Štefan a spolupracující výtvarníci Eva Dušejovská, Karel Haloun, Otakar Karlas, Miroslav Kloss, Aleš Krejča, Vladimír Nárožník, Martin Stejskal, Luboš Šedivý a mnozí další. Úprava knih představovala od počátku pro nakladatelství jednu z priorit, neboť se snažilo navázat i na Váchalovo pojetí knihy jako precizně řemeslně vyvedeného artefaktu.
V prvopočátcích se nakladatelská agenda řešila v soukromém bytě Ladislavě Horáčka (ul. Obránců Mírů č. 123, Praha 6), v září 1990 se sídlo přemístilo do Ibsenovy ulice č. 3 v Praze na Vinohradech, od roku 2000 nakladatelství obývá prostory bývalého Laichterova nakladatelství v Chopinově ulici č. 4. Sídlem nakladatelství je od roku 1993 také Litomyšl, kde se Ladislav Horáček přihlásil k trvalému pobytu. – Po prvních dvou letech existence, kdy počet ročně vydaných svazků nepřekročil desítku, vydávala Paseka v letech 1992–1994 každý rok kolem 20 publikací, od roku 1994 se tento počet zdvojnásobil. Nejvíce svazků (ročně kolem 80) Paseka vydala v letech 2001–2003, od roku 2004 se roční produkce ustálila na šesti desítkách. Celkem vydalo nakladatelství do konce roku 2012 více než 1200 svazků.

 

Zahajovací titul Paseky – Váchalův Krvavý román – vyjadřoval primární intenci nakladatelství, jíž bylo nově zpřístupnit v původních vydáních těžko dostupná Váchalova slovesná i výtvarná díla, jakož i poprvé publikovat dosud nevydané práce z autorovy pozůstalosti. Speciální edice Knihy Josefa Váchala(1990–1999, 9 sv.) kromě reedic (např. Mystika čichu či parodie na Poeovu báseň Havran) přinesla mj. výbor z autorových deníků a korespondence, obé v ediční přípravě Jiřího Oliče, autora dvou váchalovských monografií, Pasekou taktéž vydaných. Od první dekády 21. století vycházejí Váchalova díla v rámci mimoediční produkce. K nejvýznamnějším počinům patří faksimile původně rukodělně vysázené Šumavy umírající a romantické (vyšla jako jubilejní 1000. publikace nakladatelství), formátem pravděpodobně největší novodobé české knihy, vydané z komerčních důvodů rovněž ve zmenšené variantě. Také značná část dalších publikací z prvních let existence Paseky měla explicitní či implicitní vztah k Váchalovi. Byl to případ nejen tří ročníků Pasekova kratochvilného astrologického kalendáře, sestaveného jako variace lidových knih z přelomu 19. a 20. století (čemuž odpovídalo i zařazení do edice Lidové čtení /1990–1992, 3 sv./), či kompletního vydání seriálu o Váchalově oblíbeném hrdinovi Tarzanovi (1991–1998, 25 sv.), jehož vydání v Pasece inicioval, stejně jako v případě dalšího seriálu E. R. Burroughse John Carter, pán Marsu (1995–2003, 11 sv.), Ivan Beránek, ale i dalších knih, spjatých s Váchalem spíše ideově. Do této skupiny lze zařadit antologii věnovanou hnutí Recese (ed. Vladimír Bor) nebo souborné vydání textů Jakuba Hrona Metánovského (ed. Vladimír Borecký); z oblasti literatury faktu pak např. slovník strašidelných míst Československa od Martina Stejskala a Alberta Marenčina či publikaci o tzv. Ďáblově bibli.
Beletrie v Pasece od počátku vycházela a dosud vychází spíše mimo řady (v prvních letech existence mj. Klímovo Utrpení knížete Sternenhocha či reprint Demlova Hradu smrtiVáchalovými dřevoryty), přesto se v historii podniku průběžně objevují snahy tuto část produkce uspořádat do koncepčně vedených edic. Vybraná díla české literatury byla v 2. polovině devadesátých let soustředěna do edice Česká kniha (1996–1998, 7 sv.), v níž byl zastoupen kmenový autor nakladatelství Petr Šabach a dále Petr Chudožilov, František Vinant či satirický básník T. R. Field (souborné vydání básnického díla v edici Petra Kovaříka). Na básnickou tvorbu zaměřená řada Česká poezie (1997, 1. sv.) se nerozvinula, podobně jako knižnice Ztracené knihy (1996, 2 sv.), jež zůstala u vydání reprintů dvou českých knih pro děti z počátku 20. století (Richard Lauda: Radosti malých; Vojtěch Preissig: Byl jeden domeček). Některé básnické a prozaické svazky překladové literatury byly v devadesátých letech zařazeny do knihovny Světová četba (1996–1999, 9 sv. /sv. č. 6 2x, sv. č. 7 neobsazen), v níž vedle reedic výborů z poezie Williama Blaka a z anglické renesanční a barokní lyriky poprvé vyšel román Borise Viana U mrtvých na barvě kůže nesejde, patřící k cyklu románů publikovaných pod autorovým mystifikačním pseudonymem Vernon Sullivan (jiné dílo z tohoto cyklu vyšlo již předtím mimo řady).
Podstatné proměny beletristického edičního programu Paseky přinesl příchod Vladimíra Pistoria. Větší akcent začal být kladen mj. na poezii: z Mladé fronty (MF) do Paseky přešla Základní (2001–2005, 8 sv.) i Výběrová řada Klubu přátel poezie (2001–2004, 18 sv.). Základní řada se zaměřovala na autorské i tematické výbory; vyšly zde reedice osvědčených titulů (Baudelairovy Hořké propasti; Já, François Villon), poprvé pak především výbor z díla polského básníka Tadeusze Różewicze (ed. a překlad Vlasta Dvořáčková), z italské poezie pozdní secese ve výběru a překladu Jiřího Pelána a průřez korejským básnictví 14.–19. století, který uspořádal a spolu s básníkem Petrem Borkovcem přeložil koreanista Vladimír Pucek. Českou poezii zde zastupovaly antologie poválečné poezie a textů písničkářů. Výběrová řada prezentovala jednotlivé autorské poetiky básníků české (Ivan Diviš, Jiří Gruša, František Listopad, Jiří Rulf) i zahraniční provenience (mj. L.-P. Fargue, Czesław Miłosz, Fernando Pessoa). Zařazena byla korespondence Borise Pasternaka, již z pozůstalosti překladatele Jana Zábrany připravil k vydání Ladislav Zadražil; v přebásnění Jana Vladislava vyšel Tu Fu, jeden ze zakladatelů čínské poezie; několik českých překladů Písně písní od 15. do 21. století (včetně dosud nepublikovaných) představil a studií doprovodil Milan Balabán a reprezentativní ukázky z tvorby amerického černošského básníka Yusefa Komunyakaai vybral a do češtiny převedl Josef Jařab. Z MF byl rovněž přejat model knižnice současné světové literatury: pod označením Světová próza (2001–2008, 14 sv.; red. Milan Macháček) v Pasece začala vycházet edice zaměřená především na autory v Čechách dosud nezavedené (Andreï Makine, Alice Munroová, W.G. Sebald). Konstituovala se též volná řada drobné prózy, rozpoznatelná jednotnou grafickou úpravou, malým formátem a reprodukcemi výřezů výtvarných děl na obálkách. Byly v ní publikovány knihy autorů českých (vzpomínková próza Bohuše Balajky Už se tam nevrátím; první vydání Ouředníkovy Europeany) i světových, především francouzských (mj. Emmanuele Bernheimová, Pierre Michon, Georgec Perec, Antoine Volodine), zařazeny sem ovšem byly i prózy tvůrců polských (Gustaw Herling-Grudziński, Magdalena Tulli), debut amerického autora českého původu Marka Slouky nebo novela kanadské spisovatelky gruzínského původu Jeleny Bočorišviliové. Za volnou řadu lze též považovat knihy světové prózy akcentující dramatické historické okolnosti minulého století, jejichž obálky se vyznačují celostránkovými fotografiemi z pouličního prostředí (patří sem např. Francouzská suita od Irène Némirovské).
Příležitostně Paseka přistoupila k vydávání řad autorských spisů. Specifickou ediční oblast představovalo kompletní vydání her Divadla Járy Cimrmana (1992–2009, 17 sv.) a spřízněných publikací (Jiří Šebánek: Za Járou Cimrmanem až do hrobu). Na sklonku devadesátých let byla pod názvem Spisy Vladimíra Holana (1999–dosud, do konce roku 2012 14 sv. /plánovaný 15. sv. by měl obsáhnout bibliografické soupisy, rozsáhlý ediční komentář a rejstřík k překladům/; eds. Vladimír Justl a Pavel Chalupa /sv. 1–10/, Pavel Chalupa /sv. 11–13/ + Petra Marešová /sv. 14/) zahájena revidovaná a rozšířená reedice souborného Holanova díla, která poprvé v úplnosti zpřístupnila básníkovy překlady. O několik let později vyšel první svazek "souborného díla Vladimira Nabokova" (2001–dosud, do konce roku 2012 11 sv.). Za volnou spisovou řadu lze též považovat "Knihy Petra Šabacha" (1993–dosud, do konce roku 2012 včetně příležitostných tisků a původních výborů 16 sv.). Do Paseky přešly také některé spisové řady Mladé fronty (MF): dokončeno zde bylo vydání Díla Jiřího Koláře (2000–2002, sv. 5, 8, 9 /ed. Vladimír Karfík/ a 11 /ed. Miloslav Topinka/); jedním svazkem nakladatelství přispělo k vydání Spisů Jiřího Ortena (2002, sv. č. 7 /ed. Marie Rút Křížková/; řada pokračovala v Torstu). Přešla sem rovněž volněji koncipovaná (v tiráži neoznačená) řada "Děl Pavla Kohouta" (2000–2005, 8 sv.; prozaická díla dále u Pistoria & Olšanské, dramatická ve Větrných mlýnech), v jejímž rámci vyšel mj. i první díl autorových vzpomínek (dočasný zájem Paseky o Kohouta dokládá též edice dokumentů, vztahujících se k sledování tohoto spisovatele Státní bezpečností). Na krátký čas se Paseka ujala i volné řady reedic "Vybraných děl Bohumila Hrabala" (2000, 2 sv.; poté opět v MF).
Česká beletrie vydaná mimo konkrétní řady se především v devadesátých letech blíže či vzdáleněji vztahovala k dílu a filozofii tvorby Josefa Váchala. Takovou publikací byl kupř. reprint Kryptadií, sbírky necenzurovaného lidového folkloru, shromážděné a soukromým nákladem vydané K. J. Obrátilem v letech 1932–1939 (pod tit. Kdo to čte, je prase byl vydán též výbor pořízený Ivanem Wernischem). Do podobné kategorie lze zařadit také volnou řadu publikací, dosud tvořenou Velkou knihou o prdu, jejíž výkladové části jsou doloženy četnými ukázkami z literatury a lidové slovesnosti, svazkem Erben parodický, v němž Radim Kopáč a Josef Schwarz shromáždili parodie, travestie, parafráze, imitace inspirované Erbenovou Kyticí, a od týchž editorů prvním komentovaným souborem všech erotických veršovaných textů připisovaných Jaroslavu Vrchlickému. Formou reprintu (s původními ilustracemi F. K. Loukotky a obálkou Josefa Lady) byla vydána také parodická variace příběhů o Tarzanovi od Z. M. Kuděje.
Širšímu proudu české a světové literatury se v Pasece dostalo pozornosti zejména po roce 2000. Několik knih tu publikovali Patrik OuředníkLubomír Martínek, kteří se oba na čas uplatnili i jako redaktoři knižnic, jejichž vznik iniciovali, a Martínek navíc i jako překladatel (mj. soubor sarkastických miniatur z prostředí sovětských lágrů francouzského spisovatele Jacquese Rossiho). České literatuře Paseka objevila osobnost Květy Legátové; vydání se zde dočkaly knihy debutantů Jonáše Tokárského a Marka Šindelky, románové prvotiny zde uveřejnili historik umění Jan Bažant a Jakuba Katalpa. Svůj poslední román v Pasece publikoval Viktor Fischl. Z překladové prózy zde vyšel např. soubor méně známých (česky poprvé vydaných) próz Guillauma Apollinaira, kniha povídek, fejetonů a črt Michaila Bulgakova nebo romány Frédéricka Tristana. Důležitým příspěvkem bylo zpřístupnění klíčových děl starojaponské literární tradice: prozaicko-poetického literárního deníku Kobajašiho Issy (Můj Nový rok) a především románové ságy spisovatelky Murasaki Šikibu Příběh prince Gendžiho (4 sv.); zájem o japonskou oblast ovšem v nakladatelství přesahuje rámec beletrie (vyšly zde mj. i japonsko-české slovníky). Opakovaně se Paseka vrací také k dílu Salmana Rushdieho a Johna Updika, dánské prozaičky Helle Helle, izraelského spisovatele Amose Oze nebo anglického humoristy P. G. Wodehouse; do českého kontextu také uvedla současného francouzského spisovatele Philippa Claudela. Objevným počinem byla antologie moderní americké jižanské prózy, uspořádaná Marcelem Arbeitem a Jakubem Guziurem. Mimoedičně vydanou poezii reprezentují příležitostné výbory: v devadesátých letech z díla francouzského básníka Jeana Tardieua /česky poprvé/, z poezie Jiřího Ortena a ze středověké vagantské poezie v uspořádání a překladu Radovana Krátkého, později dále mj. z tvorby amerického básníka Galwaye Kinnella.
Významné zastoupení má v produkci nakladatelství biografická a autobiografická literatura. K ní se řadí např. životopisné romány o umělcích britského prozaika Petera Ackroyda nebo faktografický biografický román Marie Šulcové o Josefu Čapkovi. Publikovány zde byly kritické edice korespondence (Jakub Deml /ed. Jiří Olič/; Roman Jakobson /ed. Alena Morávková/) nebo publicistické výbory (Ludvík Vaculík /ed. Jaroslava Jiskrová za spolupráce autora/). Autobiografickou povahu mají také esejistické knihy amerického filozofa a spisovatele H. D. Thoreaua. Značný důraz je v celém edičním programu Paseky kladen na připomínání traumatických období českých a evropských dějin 20. století. V oblasti beletrie se tak děje prostřednictvím autobiografických próz (např. próza chorvatské autorsky Ivany Bodrožićové Hotel Zagorje, situovaná do období války v Jugoslávii na počátku devadesátých let 20. století), tzv. dokumentárních románů (G.-M. Benamou, Herma Kennelová, Dieter Schlesak, Steve Sem-Sandberg, Ljudmila Ulická; z české literatury sem patří např. přepracované vydání knihy o bratrech Mašínech Zatím dobrý od Jana Nováka /rodině Mašínově je věnovaná též memoárová publikace Čtyři české osudy od Zdeny Mašínové a jejího manžela Rudolfa Martina/) a knih-svědectví, pohybujících se v širokém stylovém rozmezí sahajícím od beletrizovaných výpovědí (esej Posmrtný deník exilového spisovatele Jiřího Kárneta) až k literatuře faktu (publikace Stanislava Zámečníka, psané z pozice přímého svědka teroru německých koncentračních táborů, nebo vzpomínky politických vězňů /Josef Černý či svazek rozhovorů pořízených Karlem Bartoškem/).
Tvorba pro děti je vedle několika reprintů a reedic klasických titulů (zejména od ilustrátorky Marie Fischerové-Kvěchové) zastoupena především prozaickými a básnickými díly Pavla Šruta (série Lichožrouti, jejíž výtvarnou podobu vytvořila Galina Miklínová). Nejen dětskému adresátovi byly určeny čtyři svazky "moudrých sentencí", jimiž čtenáře provází postavy z kultovního amerického komiksu Peanuts. Nakladatelský program nezapomíná ani na oddechovou literaturu (mj. detektivky Andrea Camilleriho, Michaela Dibdina a R. S. Prathera /Detektiv Shell Scott; 1994–1995, 2 sv./ nebo historické romány Edith Pargeterové).
Ve svém edičním programu Paseka nezřídka poskytuje prostor také široce vymezené oblasti non-fiction literatury. Dlouhého trvání neměla edice Poseidon (2002–2003, 6 sv.; red. Lubomír Martínek), která měla přinášet různožánrové publikace z tzv. námořnické literatury. Žánry non-fiction literatury mají podíl i v mimoediční produkci nakladatelství; vydávané publikace přitom často z různých aspektů reflektují problematiku totalitarismu. Jmenovat lze např. překlad knihy francouzského dokumentaristy a spisovatele literatury faktu Antoina Vitkina, rozkrývající příběh Hitlerova manifestu Mein Kampf. Dějiny 20. století reflektují rovněž knihy Miloše Hubáčka. Příležitostně Paseka vydává literaturu faktu vztahující se i k jiným tématům (bestseller libanonsko-amerického esejisty N. N. Taleba, věnovaný fenoménu tzv. černých labutí).
V ediční koncepci Paseky byl kromě váchalovské literatury kladen od počátku důraz na národoveckou tradici a občanskou odpovědnost. Tato tendence se projevila mj. ve vydání polistopadové Ústavy České republiky a záhy vyústila v několik počinů, které nakladatelství dlouhodobě profilovaly. Patřila k nim volná řada prezidentských projevů Václava Havla, v koedici s Argem realizovaná kompletní reedice Ottova slovníku naučného, později též např. třísvazkový Český biografický slovník a především dlouholetý projekt Velkých dějin zemí Koruny české (VDZKČ; 1999–dosud, do konce roku 2012 16 sv.; dokončení plánováno na rok 2013, kdy by měly vyjít poslední dva sv. /XI a XIIb/), který vzešel z vydání prvního polistopadového učebního textu historie Dějiny zemí Koruny české (2 díly). K autorskému týmu VDZKČ patřili Milena Bartlová, Pavel Bělina, Lenka Bobková, Petr Čornej, Jiří Kaše, Antonín Klimek, Jiří Mikulec, Jan P. Kučera, Vít Vlnas a mnozí další. Základní řadu VDZKČ doplňuje řada tematická (2009–dosud, do konce roku 2012 3 sv.), která dosud přinesla svazky věnované architektuře, cestování a problematice zločinu a bezpráví v českých dějinách. Čtenářsky nejatraktivnější kapitoly z VDZKČ mají být též přetištěny v Kapitolách z Velkých dějin zemí Koruny české (2012–dosud, do konce roku 2012 1 sv.).
Snaha zpřístupnit široké veřejnosti aktuální poznatky v oblasti historického bádání vedla ještě před zahájením projektu VDZKČ ke vzniku knižnice Historická paměť (1994–dosud, do konce roku 2012 dohromady 42 sv.; red. Pavel Bělina a Jan P. Kučera, od roku 1995 tíž + Petr Čornej). Zprvu vycházela ve dvou řadách (se společným číslováním svazků /celkem 20 sv./): Medailóny zahájil portrét knížete Václava, následovaný svazky věnovaným osobnostem politickým a vojenským (např. Radola Gajda, Karel Smělý), umělcům (Michail Bulgakov, Richard Wagner) i myslitelům (Sigmund Freud, Přemysl Pitter). Na svazky méně početná řada Memoáry přinesla mj. vzpomínky Josefa Váchala na jeho pobyt na italské frontě za první světové války (svazek zároveň zařazen do edice Knihy Josefa Váchala) nebo vzpomínky někdejšího amerického ministra spravedlnosti Roberta Kennedyho na kubánskou krizi. Později bylo zahájeno vydávání velké řady knižnice Historická paměť (s novým číslováním, do konce roku 2012 22 sv.), v níž převládají monograficky zaměřené práce (např. Pavel Preiss: František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách /rozšíř. vyd. knihy Boje s dvouhlavou saní/; Alain Soubigou: Tomáš Garrigue Masaryk; Vít Vlnas: Princ Evžen Savojský), vyšly zde ovšem i tematické svazky věnované husitství, Svaté říši římské nebo reedice kulturněhistorické studie Johana Huizingy Podzim středověku. K profilovým edicím Paseky se přiřadila knižnice historických fotografií Zmizelé Čechy, Morava a Slezsko (2004–dosud, do konce roku 2012 celkem 71 sv.; red. Stanislav Škoda), vycházející v řadách Zmizelé Čechy (do konce roku 2012 57 sv.), Zmizelá Morava (do konce roku 2012 8 sv.) a Zmizelá Morava a Slezsko (do konce roku 2012 6 sv.), souběžně s edicí Zmizelá Praha (2003–dosud, do konce roku 2012 16 sv.; red. Stanislav Škoda). Poslední jmenovaná knižnice, jíž předcházely reprinty (vydané 2002–2003) pěti svazků stejnojmenné řady Pražského nakladatelství Václava Poláčka z konce čtyřicátých let 20. století, je koedičním projektem Paseky a nakladatelstvím Schola ludus – Pragensia, provozovaným Kateřinou Bečkovou, která patří zároveň ke kmenovým autorům edice (dále mj. Pavel Fojtík, Jan Králík). Portfolio historických edic Paseky doplňuje řada Bojiště českých dějin (1997–2000, 5 sv.; red. Jiří Fidler), zabývající se vojenskými dějinami.
Specifický projekt Paseky představovala literární, resp. literárněvědná knižnice Scholares (2003–2007, 16 sv.; red. Petr A. Bílek a Vladimír Pistorius; v roce 2007 v koedici s nakladatelstvím Pistorius & Olšanská, od roku 2008 již pouze tam), vycházející v rámci semináře Nakladatelská praxe na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (vedeného Vladimírem Pistoriem) ve spolupráci s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze. V rámci projektu bylo připraveno k vydání několik drobných svazků korespondence (mj. dopisy Bohuslava Reynka Tereze Sumové nebo vzájemná korespondence Františka Halase Jana Zahradníčka), teoretické studie (Miroslav Červenka, Vladimír Papoušek + Dalibor Tureček, Jiří Trávníček, Emil Volek), literárněvědné sborníky (Hledání literárních dějin v diskusi; James Bond a major Zeman: ideologizující vzorce vyprávění), k dalším publikacím patřilo první oficiální vydání samizdatového almanachu z roku 1956 Život je všude, první úplné vydání Života svaté Alžběty od Tomáše Štítného nebo výbor z esejistické pozůstalosti Josefa Jedličky. Bohatý ediční plán nenaplnila edice Smil: jazykem o jazyce (2003–2005, 4 sv.; red. Patrik Ouředník), jež si kladla za cíl shromáždit publikace zabývající v různých historických obdobích, z různých hledisek a v rámci různých žánrů tématem českého jazyka (mj. svazek věnovaný variantám a parafrázím české národní hymny a její teoretické reflexi).
Z anglického nakladatelství Duncan Baird Publishers převzala Paseka řadu Kniha symbolů (1995, 4 sv.), k níž se volně přidružovaly dvě podobně tematicky zaměřené a obdobným způsobem graficky zpracované knihy Davida Fontany (původně vydané v témže anglickém nakladatelském domě). Přejatým projektem byla též edice Larousse – Dějiny umění (2000–2001, 4 sv.), kde vyšly mj. dva svazky od francouzského básníka a filozofa Gérarda Legranda věnované renesanci a romantismu. Překladové, ojediněle i původní publikace z oborů přírodních a historických věd (J. D. Barrows, L. M. Krauss, Bryan Sykes) shromažďovala edice Fénix (2001–2011, 29 sv.), redigovaná Věrou Amelovou, která v MF po dlouhá léta řídila populárně-naučnou edici Kolumbus, na niž Fénix do jisté míry navázal. Přímo z MF přešla společenskovědní knižnice Souvislosti (2001–2005, 4 sv.), která v Pasece přinesla studii od americké historičky Deborah E. Lipstadtové věnující se problematice popírání holocaustu, práci Georgese Dubyho zabývající se sociálním statutem umění v období středověku nebo příspěvek francouzské socioložky Elisabeth Badinterové k genderovým studiím.
Veliká část odborné a populárně-naučné literatury vychází mimo řady. Literární věda je zde zastoupena okrajově, reprezentuje ji např. monografie Gerharda Schulze, pojednávající o historických proměnách pojmu romantika, nebo studie o žánru červené knihovny od Dagmar Mocné, která je společně s kolektivem dalších autorů podepsána také pod Encyklopedií literárních žánrů. Literatury se ve významné míře dotýká též soubor esejů Susan Sontagové, od níž v Pasece vyšly i další práce (mj. studie O fotografii). Formou intimního eseje Oféliin hlas shrnula svůj dlouholetý vztah k dílu Vladimíra Holana španělská básnířka a překladatelka Clara Janésová. Významným příspěvkem k porozumění české literární, kulturní i obecné historii byla rekonstrukce nevydaného pamětního sborníku Svazu českých knihkupců a nakladatelů z roku 1947 Kniha a národ (ed. Aleš Zach) a několik biograficky zaměřených publikací: životopis Bedřicha Fučíka od historika Roberta Saka, kniha amerického historika Jonathana Milese, zabývající se osudy komunistického agenta Otto Katze (v českých dějinách známějšího pod jménem André Simone), první biografie Zdeňka Nejedlého od Jiřího Křesťana a knihy Pavla Kosatíka věnované Pavlu Kohoutovi, Ferdinandu Peroutkovi a Přemyslu Pitterovi. Kosatík je spolu s historikem Karlem Bartoškem také autorem publikace Gottwaldovi muži. Sám Bartošek je v produkci nakladatelství zastoupen několika svazky, především Zprávou o putování v komunistických archivech; je rovněž spoluautorem kolektivní publikace Černá kniha komunismu, průřezově shrnující celosvětové zločinné projevy komunistické politiky.
Dějinám 20. století je věnována řada dalších svazků. Vznikem Československa se zabývala publikace Antonína Klimka; dějiny druhé republiky se poprvé souhrnně pokusili pojmout Jan Gebhart a Jan Kuklík, židovské komunitě usídlené na československém území se ve svých studiích z různých aspektů věnovali Kateřina Čapková, Michal Frankl a H. J. Kieval. Překladové historické publikace se obvykle soustřeďují na období 2. světové války (Rudolf Brázda + J.-L. Schwab, Carsten Dams + Michael Stolle, Robert Gerwarth, Heike B. Görtemakerová, Eberhard Jäckel). Z původních titulů se dobou 2. světové války zabývá kniha Michaela Borovičky, další svazky (Václav Bůžek a kol., Petr Klučina, Milena Lenderová) jsou zaměřené spíše na období raného novověku. Obecnějšími problémy historického vědomí a civilizace 20. a 21. století se zaobírají esejistické knihy Johana Huizingy, Jiřího Krupičky, Tzvetana Todorova a Dušana Třeštíka. Opakovaně reeditován byl Nástin dějin evropského myšlení od Iva Tretery, který v Pasece vydal i své vzpomínky. Průběžný zájem Paseky patří moderní hudbě (mj. soubor písňových textů Toma Waise; monografie Franka Zappy od Petra Dorůžky; překladová monografie o britské rockové skupině Jethro Tull či CD Comeback, přinášející záznam koncertu českých rockových kapel šedesátých let). Z oboru dějin a teorie výtvarného umění zde vyšel Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění Jamese Halla (český překlad byl doplněn o hesla postav a reálií z českého a slovenského prostředí, jejichž autorem je Jan Royt). Jedinečným příspěvkem k poznání dějin jedné z podob z předlistopadové alternativní kultury i počátků samotné Paseky je kniha Lenky Pořízkové Societas contraalcoholica doctoris Řimsae /Protialkoholní společnost doktora Řimsy, vydaná při příležitosti 40. výročí založení řimsologického hnutí.

 

Počátek spolupráce Ivana Beránka, Ladislava Horáčka a Lenky Staré se datuje do roku 1987, kdy založili neoficiální zájmovou filmovou společnost Fragonard, zabývající se amatérskou filmovou realizací (formou němého seriálu) Krvavého románu (do roku 1989 vzniklo sedm dílů z plánovaných padesáti). – V Galerii knihkupectví Paseka se konaly pravidelné výstavy začínajících i zavedených umělců, jejichž kurátorkou byla nejprve Lenka Stará (Kruisová) a poté Jana Krotká; na téže adrese jako knihkupectví, resp. galerie působil i Literární a umělecký klub Paseka. – Dům Váchalova přítele Josefa Portmana odkoupil Ladislav Horáček od Národní galerie v březnu roku 1991 a bezprostředně poté zahájil restaurování Váchalových maleb a rekonstrukci celého domu, kterými umělec na Portmanovu žádost v roce 1920 dům vyzdobil. Na restaurátorských pracích se podíleli především Jaroslav Horálek, Mikuláš Hulec, Ladislav Kryl, Jiří Látal a Jan Turský; muzeum bylo otevřeno na konci června roku 1993. V návaznosti na rekonstrukci Portmonea vznikla v březnu 1993 Nadace Paseka, financující v Litomyšli nově založenou Vyšší odbornou školu restaurátorskou (v roce 2000 se stala vysokoškolským Institutem restaurování a konzervačních technik, který je od roku 2005 samostatnou Fakultou restaurování Univerzity Pardubice). – První mimopražské knihkupectví založil Ladislav Horáček v roce 1992 pro svou dceru Kamilu v České Třebové. Následovala knihkupectví v Litomyšli (od roku 1993), Hostinném (od roku 1994) a Bánské Bystrici (od roku 1996). V současnosti existuje již pouze knihkupectví v České Třebové; v Litomyšli je pod stejným názvem provozují jiní majitelé. Pražské knihkupectví zůstalo po přestěhování redakce do Chopinovy ulice až do roku 2007 v Ibsenově ulici, poté přesídlilo do Kaprovy ulice, kde se Ladislav Horáček ujal na přání zesnulého Bohumila Fišera jeho knihkupectví. – Na počátku devadesátých let činnost Paseky hojně reflektoval strojopisný, v úzkém přátelském okruhem šířený "řimsologický občasník" Hlas krve. – V roce 1999 Paseka vydala u příležitosti 10. výročí svého založení dvě čísla (nulté číslo + zvláštní vydání) časopisu novinové úpravy Pasekovy listy s podtitulem "občasník pro literaturu, kulturu, umění a humor"; šéfredaktorkou byla Hana Weisserová. Plán učinit z Pasekových listů kulturní revue zůstal nerealizován, jistá návaznost na snahu mít vlastní časopiseckou platformu se však po letech přeci jen objevila: v roce 2009 vyšla k 20. výročí založení Paseky v časopise Babylon speciální tematická příloha "Paseka" a úzká spolupráce s Babylonem přetrvala i do dalších let (i díky spojitosti personální, neboť šéfredaktor Paseky Stanislav Škoda je zástupcem šéfredaktora Babylonu), v časopise mj. nadále nepravidelně vychází příloha s označením "Paseka", a to tehdy, je-li věnovaná autorům vydávaným Pasekou či jiným projektům nakladatelství. – Knihy Paseky získávají pravidelně ocenění v soutěži Magnesia Litera, několikrát byly vyznamenány i Cenou Ministerstva kulturu v soutěži o nejkrásnější českou knihu roku a získaly i celou řadu dalších významných cen (kompletní přehled zde). – V lednu 1995 byl v Litomyšli založen ochotnický spolek Filigrán, jenž v listopadu 1996 uvedl premiéru operní dramatizace Krvavého románu (libreto a režie Ladislav Horáček). – Ivan Beránek si v roce 2000, po svém odchodu z Paseky, založil spolu s několika přáteli nakladatelství Havran, do současnost však s Pasekou spolupracuje. Rovněž Vladimír Pistorius si po svém odchodu založil s manželkou vlastní nakladatelství (Pistorius & Olšanská).

 
 Ediční řady
Původní edice Paseky: Lidové čtení (1990–1992); Detektiv Shell Scott (1994–1995); Historická paměť (1994–dosud); Kniha symbolů (1995); Ztracené knihy (1996); Česká kniha (1996–1998); Světová četba (1996–1999); Česká poezie (1997); Bojiště českých dějin (1997–2000); Velké dějiny zemí Koruny české (1999–dosud); Larousse – Dějiny umění (2000–2001); Světová próza (2001–2008); Fénix (2001–2011); Poseidon (2002–2003); Smil: jazykem o jazyce (2003–2005); Scholares (2003–2007; v roce 2007 v koedici s nakladatelstvím Pistorius & Olšanská); Zmizelá Praha (2003–dosud); Zmizelé Čechy, Morava a Slezsko (2004–dosud); Historický obrazový atlas (2005); Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada (2009–dosud); Kapitoly z Velkých dějin zemí Koruny české (2012–dosud); Paseka pro děti (2012–dosud).
Edice přejaté z Mladé fronty: Klub přátel poezie, Výběrová řada (2001–2004); Klub přátel poezie, Základní řada (2001–2005); Souvislosti (2001–2005).
 Souborná vydání: 
Původní souborná vydaní
: Knihy Josefa Váchala (1990–1999, 9 sv.); Edgar Rice Burroughs: Tarzan (1991–1998, 25 sv.); Divadlo Járy Cimrmana (1992–2009, 17 sv.); "Knihy Petra Šabacha" (1993–dosud; do konce roku 2012 16 sv.); Edgar Rice Burroughs: John Carter, pán Marsu (1996–2003, 11 sv.); Vladimír Holan – Spisy (1999–dosud, do konce roku 2012 14 sv.); "Souborné vydání díla Vladimira Nabokova" (2001–dosud, do konce roku 2012 11 sv.).
Spisy přejaté z Mladé fronty: Dílo Jiřího Koláře (2000–2002, v Pasece 4 sv. /č. 5, 8, 9, 11/); "Vybraná díla Bohuslava Hrabala" (2000, 2 sv.; poté opět v MF); "Díla Pavla Kohouta" (2000–2005, v Pasece 8 sv.); Spisy Jiřího Ortena (2002; v Pasece 1 sv. /č. 7/).
 Časopisy a informační bulletiny: Pasekovy listy (1999).
 Členové řídících a poradních orgánů: 
Ředitelé
: Ladislav Horáček (1990–2000); Vladimír Pistorius (2000–2006); Anna Horáčková (2006–dosud).
Šéfredaktoři: Vladimír Pistorius (2000–2006); Stanislav Škoda (2011–dosud).
 Výtvarní spolupracovníci: 
Petr Čížek; Bohuslav Holý; Luboš Drtina; Jana Marešová; Jarmila Mašková; Pavel Štefan. – Eva Dušejovská; Karel Haloun; Otakar Karlas; Miroslav Kloss; Aleš Krejča; Vladimír Nárožník; Martin Stejskal; Luboš Šedivý ad.
 Technické informace: Po prvních dvou stabilizačních letech vydávala Paseka v letech 1992–1994 každý rok kolem 20 publikací, od roku 1994 se počet zdvojnásobil a v letech 2001–2003 dokonce zčtyřnásobil; od roku 2004 se počet ročně vydaných titulů ustálil na zhruba šesti desítkách. Celkem vydalo nakladatelství do konce roku 2012 více než 1200 svazků. Náklady knih nejsou v tirážích uváděny. Své knihy nakladatelství nejčastěji tiskne v tiskárnách Finindr, s. r. o. (Český Těšín), Těšínských tiskárnách a. s., Tiskárnách Havlíčkův Brod ad.

LITERATURA

Knižně: L. Pořízková: Societas contraalcoholica doctoris Řimsae / Protialkoholní společnost doktora Řimsy (2012).
Nakladatelské časopisy a časopisecké přílohy věnované Pasece: Pasekovy listy 1999, č. 0 + zvláštní vydání; (kol.): tematická příloha Paseka (k 20. výročí nakladatelství), Babylon 2009/2010, č. 3/4.
Články: J. Holoubek: Paseka v literatuře, Tvar 1990, č. 5; J. Lukeš: Paseka a její lidé, LidN 23. 7. 1991; (-joa-): Paseka v Litomyšli, Labyrint (měsíčník pro podnikání v kultuře) 1991, č. 8, s. 3; A. Halada: Nakladatelství krásných knih, PL 4. 9. 1991; A. Halada: Paseka, Váchal a Horáček, Tvar 1991, č. 36; B. Čapka: „Paseka“ v kultuře, ČD 24. 4. 1992; A. Halada: Nakladatelé po půl a více roce, Tvar 1992, č. 23; (sm): O krásných knihách, Strategie 1993, č. 4; P. Kácha: Muž z Paseky, MFD 30. 7. 1994, příl. Víkend; J. Peňás: Pět let krve a smíchu z knižního domu Paseka, MFD 10. 12. 1994; Z. Pavelka: Výhry, prohry, katastrofy a zázraky – Paseka: Příběh prvního polistopadového soukromého nakladatelství, Tvar 2009, č. 21; Z. Pavelka: Pasekových dvacet: aneb Příběh lásky k Váchalovi, Host 2009, č. 10; J. Kamen: Paseka mezi námi, LidN 13. 12. 1994; (bor): Svatý Václav byl první: Nakladatelství Paseka začíná vydávat pozoruhodnou edici Historická paměť, SvSl 7. 1. 1995, příl. Slovo na neděli; V. Novotný: Nová edice, Práce 8. 2. 1995; M. Borovička: Všichni nejsou zlatokopové, SvSl 1. 4. 1996; (da) ( = D. Anýž): Nakladatelství Paseka zahajuje novou knižní edici, MFD 30. 4. 1996; an: Zachraňují "ztracené" knihy, SvSl 12. 11. 1996; J. Mlejnek: Reprinty proti nivelizaci jazyka, LidN 19. 12. 1996.
Rozhovory s Ladislavem Horáčkem: Paseka na knižním trhu (připr. J. Lukeš), LidN 19. 4. 1990; Deset otázek pro dva soukromé nakladatele (připr. J. Gogola ml.), LitN 1991, č. 20; S Ladislavem Horáčkem o Pasece, když vychází Labyrint tajemna (připr. J. Kamen), NK 1991, č. 37; Paseka, dům a krásné knihy (připr. J. Komárková), VP 13. 3. 1992, příl. VP pro volné dny; Horáček dělá paseku: Krvavý román jako inspirace (připr. J. Rendlová); ČD 5. 9. 1992; Paseka v novém státě (připr. J. Rendlová), ČD 8. 1. 1993; Paseka čili prostor pro setkávání (připr. P. Kácha), LidN 27. 3. 1993; Blázni ve městě Litomyšl (připr. J. Lukeš), LD 24. 6. 1993, příl. Národní 9; Váchal na stěnách, Paseka v Litomyšli a restaurátoři ve škole (připr. J. Peňás), LD 19. 7. 1993; Váchalovské nakladatelství (připr. A. Vejvodová), Telegraf 8. 9. 1993; Bratrstvo Paseky (připr. J. Rulf), Reflex 1995, č. 5; Paseka v háji (nejen) české literatury (připr. I. Purš), Hospodářské noviny 24. 2. 1995, příl. HN na víkend, č. 8; Paseka v Praze a v Litomyšli (připr. A. Zemančíková), LitN 1996, č. 47, příl. Na kulturu; Interview Jany Chytilové s nakladatelem-zakladatelem Ladislavem Horáčkem, Xantypa 1998, č. 3; Už deset let soukromě (připr. J. Tatýrková, J. Císař), Knihkupec a nakladatel 2000, č. 1; Jak se Horáček potkal s Váchalem a co z toho pošlo (připr. H. Chvojková), Zemské noviny 13. 7. 2000, příl. Hobby magazín; Nakladatelé v Praze (příspěvek v anketě; připr. M. Platzová), LitN 2002, č. 4; Rozhovor s Ladislavem Horáčkem, in S. Červinka jr.: 19 rozhovorů (2003); Vypadali jsme jako obrozenci (připr. O. Nezbeda, S. Blechová), Respekt 2007, č. 31; Ladislav Horáček vydává Váchalovu Šumavu (připr. Z. Pavelka), Právo 13. 3. 2008, příl. Salon, č. 561; Krvavý román je můj osud (připr. J. Kamen,) Týdeník Rozhlas 2008, č. 27; Podíl nudy na vzniku Paseky (připr. J. Peňás), LidN 1. 12. 2009 (zkrácená verze; úplná verze online: http://www.lidovky.cz/podil-nudy-na-vzniku-paseky-dpz-/kultura.aspx?c=A091201_132543_ln_kultura_glu); Rozhovor s nakladatelem Ladislavem Horáčkem (připr. J. Čejka, G. Erhart), in Marginálie: Sborník k stému výročí spolku českých bibliofilů (sb., 2010).
Další rozhovory: P. Čornej, P. Bělina, L. Horáček: Paseka v dějinách aneb Dějiny v Pasece (připr. M. Borovička), Noviny 3. 7. 1992, příl. Neděle č. 16; V. Pistorius: Nejdůležitější je redakční tým (připr. D. Anýž, J. Chuchma), MFD 1. 7. 2000; V. Pistorius: Nakladatelství Paseka má novou adresu (připr. Z. Fialová), NK 2000, č. 34; V. Pistorius: Knihy dozajista nezmizí (připr. M. Jareš, L. Kasal), Tvar 2007, č. 21.
  Autor hesla: Veronika Košnarová (2013)
  Aktualizace textu hesla: 14. 6. 2013
  Aktualizace bibliografie: 14. 6. 2013
zpět na hlavní stranu