Norbert HOLUB
Gymnázium absolvoval v Brně (1984). Vystudoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (v době studia Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně, absolvoval roku 1990). Pracoval jako internista, nefrolog a nukleární lékař v jihlavské nemocnici (1992–2006), poté v brněnském Masarykově onkologickém ústavu (2006–2008) a od roku 2008 v Nemocnici Milosrdných bratří v Brně. Zabývá se psychosomatikou a psychosociálním pojetím medicíny.
První literární pokusy Norberta Holuba jsou spojeny s literárními soutěžemi Halasův Kunštát a Generace. Od devadesátých let publikuje básně, eseje a recenze v časopisech Iniciály, Rok, Box, Weles, Tvar, Neon, Host, Aluze, Psí víno, Listy, Rozrazil, Literární noviny, Filmové listy, Ostravský kulturní měsíčník, Scriptum, A2, Prostor Zlín, Pandora a v příloze deníku Právo Salon. Patří k neformálnímu okruhu básníků sdružených kolem Víta Slívy (tzv. okruh Králova Pole, resp. gymnázia v Brně – Králově Poli): od osmdesátých let k němu patřili mj. Petr Hrbáč, Robert Fajkus, Věra Rosí, od devadesátých let také Bogdan Trojak, Vojtěch Kučera, Ondřej Slabý aj. – Ve své esejistice se Holub věnuje problematice literatury na internetu, ale především vytváří tzv. „psychosomatické portréty“ tvůrčích osobností (mj. Ivana Diviše, Františka Halase, Vladimíra Holana). Jako esejista se zabývá také životem a dílem Jana Zábrany, pro rozhlas připravil pořad z autorových deníků a je editorem webových stránek www.janzabrana.cz. Holubovu dramatizaci Zábranových textů s názvem Jsem o pět let mladší než Hurvínek uvedlo pražské Divadlo Na zábradlí (Eliadova knihovna) v roce 2012 (r. Vojtěch Bárta). Holub je též autorem hry o životě Vítězslava Nezvala Podivuhodný kouzelník (uvedeno jako scénické čtení v Památníku písemnictví na Moravě, 2014). – Přeložil mj. texty Josifa Brodského, Vladimíra Vysockého, Romana Wojaczeka. – Na internetovém serveru Almanach wagon publikoval cyklus Osobní spis, jenž tvoří básnické texty vepsané do běžně užívaných přetištěných formulářů. Tyto práce Holub též veřejně vystavoval na vlastních i kolektivních výstavách např. v Café Voliéra (Ostrava, 2003), festival Zarabanda (Děčín, 2005), Café Nocturno (Jihlava, 2006), Galerie U Mloka (Olomouc, 2007), Galerie Smečky (Praha, 2008) a Místo Galerie (Brno, 2008). V roce 2011 vystavil sérii deseti textů lyrických básníků, nazvaných Chvála násilí (v rámci kolektivní výstavy Open Call). V roce 2014 se účastnil kolektivní putovní výstavy nazvané Vy troubo! Pro Jiřího Koláře (zámek v Hradci nad Moravicí).
Holubovu poezii provází exaktnost, zvláštní odstup až necitelnost při vnímání a pozorování reality. Dedikace, názvy částí sbírek, reálná jména v názvech básní odkazují ke konkrétním tvůrcům, textům, výtvarným dílům, kulturním i každodenním událostem. Od prvotiny Zrcadlo pod jevištěm autor pracuje s množstvím intertextových odkazů k literárním i jiným dílům, bohatě aluzivní struktura jeho textů se tak blíží k postupům literárního postmodernismu. Tematiku Holubovy poezie zčásti určuje autorovo civilní povolání lékaře – je pro něj lákavá možnost převést do básnického textu zážitky z prostředí, kde se potkává naděje a beznaděj, život a smrt, sentiment a cynismus. V prvních sbírkách autor pracuje s volným veršem a rozsáhlejšími, místy až dramaticky komponovanými skladbami (dosahující např. podobu divadelního libreta ve sbírce Muž vymýšlející vejce).
Počínaje sbírkou Cizí sonety začíná Holuba provokovat ustálená básnická forma, možnost variování její kompozice i významové struktury, která může vést k aktualizaci, ale také k destrukci tradiční formy. Sbírky Cizí sonety, Úplně úzké úly a Suché sochy stínů jsou sestaveny z básní, které různou měrou odpovídají čtrnáctiveršové formě, jež bývá spojována s příznaky stylové vznešenosti – v Holubových sonetech je ovšem tato konvence porušována, jsou v nich přítomny odvážné obrazy tělesnosti a jiné apoetické výjevy. Holub s odstupem a chladem předává až pitevní zprávu o lidské existenci a také o tvorbě i recepci tvorby. Sbírka Cizí sonety přináší přiznané pokusy o předělávky nejrůznějších autorských gest (od evangelií přes Witolda Gombrowicze, Richarda Brautigana, Jiřího Koláře, Gottfrieda Benna až po Jana Zábranu), doplněné vlastním „remixem“ cyklu z předchozí sbírky. V Úplně úzkých úlech pokračuje experiment se čtrnácti verši v básni, z prostředků převládá pro Holuba typická zvukomalba, provokativní přirovnání, kontrast, paradox, černý humor, vulgarita. Samoúčelná zaumnost vyvolaná tématem, motivem či zvukomalbou kontrastuje se schopností vložit do verše racionální sentenci i drsnou věcnost, zaznamenat střet duchovního s profánním, vysokého s nízkým. Holuba zajímá pomíjivost, zdánlivost, téma nemoci, tělesnost, motivy lidských útrob, výměšků. Zároveň se jeho poezie stává více osobnější (vzpomínky na dětství i milostné motivy), což se projevuje i v následující sbírce, kde se opakují autorova tradiční témata a přidávají zprávy z rodinné a osobní anamnézy. Kniha demonstruje potřebu odpoetizovat a odmytizovat tradiční hodnoty. Atomizace, rezignace na celistvost, odcizení provázejí výraz, formu i význam shromážděných textů. Sbírka Status idem je souborem Holubových básnických textů let 1998–2005 a vytváří nesonetovou protiváhu předcházejících tří sbírek. Do těsné blízkosti se zde dostávají střípky osobního a profesního života a soukromé i veřejné reality. – Sbírka &, napsaná společně s Luďkem Navarou, rozvíjí duch postmoderních her devadesátých let s posílením bizarnosti, fiktivních her a aluzí.
BIBLIOGRAFIE
Poezie: Zrcadlo pod jevištěm (BB 1989); Muž vymýšlející vejce (BB 1990); & (BB 1995, s Luďkem Navarou); Cizí sonety (BB 1996); Úplně úzké úly (BB 1999); Suché sochy stínů (BB 2004); Status idem (BB 2006).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Čtení bez cenzury III (1991); Les Deux rives de la Morava (Strasbourg 1994); Almanach Welesu (1996; 1997); Nářky Georga Heyma. Překlady a parafráze (1997); Du podel blesku (1998); Skřípavá hudba vrat (2000); Ryby katedrál. Antologie české poezie XX. století v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (2001); Lepě svihlí tlové (2002); Jaszmije smukwijne (Katovice 2004); S tebou sám. Antologie současné české milostné poezie (2005); Ludvíku Kunderovi k pětaosmdesátinám (2005); Pastýř trudnomyslných ovcí (2005); Iz veka v vek (Moskva 2005); Antologie české poezie II (1986–2006) (2007); Po městě, jež je mi souzeno (2007, též ed.); Kdybych vstoupil do Kauflandu, byl bych v Brně (2009); A. Blažejovská a R. Kopáč: Popiš mi tu proměnu. Rozhovory s básníky (2010).
Uspořádal: Na procházce s mamutem (2012, s P. Kostrhunem).
Překlad: R. Wojaczek: Který nebyl (2012).
LITERATURA
Studie a články: P. Lyčka: N. H., Úplně úzké úly, in V souřadnicích volnosti (2008); P. Král: Případ Holub, Tvar 2008, č. 1.
Recenze: Zrcadlo pod jevištěm: A. Blažejovská, Kmen 1990, č. 7; Z. Fišer, Kulturní měsíčník 1990, č. 6; V. Šibrava, LD 16. 3. 1990; J. Rulf, NK 1990, č. 6 * Muž vymýšlející vejce: V. Píša, Tvar 1991, č. 39; P. A. Bílek, NK 1991, č. 18; R. Svoboda, BV 7. 6. 1991; Z. Vybíral, Rok 1991, č. 4; A. Blažejovská, A – almanach autorů, 1992, č. 4 * Cizí sonety: V. Novotný, NK 1996, č. 41; L. Sedláková, Denní Telegraf 15. 10. 1996; L. Soldán, SvSl 16. 10. 1996; J. Hek, Alternativa nova 1997, č. 5; P. Motýl, Host 1996, č. 1 * Úplně úzké úly: J. Kovanda, Psí víno 1999, č. 10; P. Čermáček, Host 2000, č. 1; V. Novotný, Týdeník Rozhlas 2000, č. 10; J. Staněk, Tvar 2000, č. 6; M. Exner, Aluze 2000, č. 2 * Suché sochy stínů: D. Packová, LidN 23. 8. 2004; R. Fridrich, Tvar 2005, č. 21; J. Staněk, Tvar 2004, č. 15; D. Šíblová, Weles 2004, č. 20; M. Hrabal, Pandora 2005, č. 10 * Status idem: J. Němec, Host 2007, č. 6; oh (O. Horák), LidN 5. 4. 2007, příl. Kulturní premiéry; V. Reisinger, Tvar 2007, č. 12; M. Libiger, Psí víno 2007, č. 41; P. Plecháč, Aluze 2007, č. 2; J. Grombíř, Weles 2007, č. 30/31.
Rozhovory: M. Zelinský, Sezóna 1991, č. 10; V. Schelleová, Tvar 2002, č. 13; J. Nejedlý, Tvar 2004, č. 21; T. Blažek, MFD 21. 11. 2005, příl. Vysočina; B. Správcová, Tvar 2006, č. 8.