Slovník české literatury po roce 1945
Jaroslav VEIS
* 19. 4. 1946, Praha
Autor sci-fi próz, novinář a publicista, překladatel
Otec byl lékařem a vysokoškolským pedagogem. Manželka Veronika Maxová (*1948, sňatek 1971) je překladatelkou z angličtiny. – Veis vyrůstal v Praze (s výjimkou období 1948–1950, kdy žil s rodiči v Otrokovicích), kde také maturoval na střední všeobecně vzdělávací škole (1963). Rok pracoval jako redakční elév ve středočeském deníku Svoboda; roku 1964 začal studovat novinářství na Institutu osvěty a novinářství (poté přejmenovaném na Fakultu osvěty a novinářství, respektive na Fakultu sociálních věd a publicistiky UK), v akademickém roce 1968–69 pak absolvoval jednoroční studijní pobyt na londýnské Ealing Technical College. Studia ukončil obhajobou diplomové práce Kriminalistický seriál v českém tisku (1970). Dva roky působil jako odborný asistent v Ústavu světové ekonomiky ČSAV, z toho rok strávil na vojenské službě (v Praze); poté byl zaměstnán v redakci časopisu pro mládež Sedmička pionýrů (1973–1984). V roce 1984 získal stipendium
Českého literárního fondu, poté byl krátce ve svobodném povolání. V letech 1987–1989 pracoval jako redaktor nakladatelství Mladá fronta (na podzim 1988 jednosemestrální pobyt Writers Program na University of Iowa, USA). V lednu 1990 nastoupil jako komentátor do Lidových novin; od ledna 1991 zde byl zástupcem šéfredaktora a od června 1991 do května 1992 šéfredaktorem; poté zde působil jako samostatný redaktor. Od srpna 1993 do června 1994 pobýval jako Nieman fellow na
Harvard University (USA), po návratu pracoval v pražské zpravodajské redakci
Rádia Svobodná Evropa. Od ledna 1995 byl programovým ředitelem Centra nezávislé žurnalistiky a současně působil ve čtyřměsíčníku, posléze čtvrtletníku KMIT (Komunikace – Média – Informace – Technologie), zprvu jako šéfredaktor, v letech 1996–1998 jako redaktor. Působil též v
Centru mediálních studií Fakulty sociálních věd UK. V roce 1996 se stal komentátorem týdeníku Týden (1998 pravidelná rubrika Zápisník J. V.), v letech 1997–1998 byl poradcem
předsedy Senátu Parlamentu ČR Petra Pitharta. V letních semestrech 1995 a 1996 vedl seminář o metodologii faktu na
FAMU. V letech 1998–2000 byl krátce sloupkařem deníku Právo a poté komentátorem českého vysílání BBC. Od roku 2001 do roku 2012 byl opět poradcem Petra Pitharta. Od roku 2013 pracuje jako mediální konzultant, editor a autor pro 3. lékařskou fakultu UK, je překladatelem a příležitostným publicistou. Od téhož roku vede spolu s Jindřichem Šídlem seminář Média pro právníky na Právnické fakultě UK.
První reportáž otiskl roku 1963 ve Svobodě, poté začal uveřejňovat fejetony ve Studentu a v Univerzitě Karlově, v periodikách, v nichž působil, a dále v Čs. vojáku, Stadionu, Mladé frontě, Pionýru, Práci,
Tvorbě a
Kmeni. Překlady publikoval v časopise Světová literatura a v několika antologiích (Experiment člověk, 1981; Pozemšťané a mimozemšťané, 1981; Almanach Světové literatury, 1986; Roboti a androidi, 1988). Pohádkové seriály psal pro
Mateřídoušku, články o vědeckotechnické, ekologické a jiné problematice uveřejňoval ve Vědě a technice mládeži, Vesmíru a Technickém magazínu. Po roce 1989 tiskl v časopisech, v nichž působil, a dále mj. v
Ikarii, Salónu Práva a Nové Přítomnosti. Již od sedmdesátých let byl propagátorem sci-fi, později se stal spoluorganizátorem celostátních setkání příznivců (Parcon) a předsedou komise pro udělování Ceny Karla Čapka. Přispíval do tzv. fanzinů, interních periodik a sborníčků české sci-fi, a je rovněž autorem komentářů ke knihám napsaným v tomto žánru. Jeho črty a beletristické texty pravidelně vysílal
Čs. rozhlas. – Na motivy povídky Post mortem napsal
Vladimír Komárek stejnojmennou loutkovou hru (1984). Veis je autorem námětu ke krátkému kreslenému filmu Kontakt No. 1 (1982, sc. a r. Oldřich Haberle) a k televiznímu filmu Malčik (1993, sc. Martin Čihák, Marek Jícha + r. David Sís, podle povídky Pojdi so mnoj, malčik, řekl Rusák). Pro Českou televizi napsal spolu a Alenou Müllerovou celkem 30 dílů populárně naučného seriálu pro mládež Futuroskop (2007–2009). Podle scénáře J. Veise a J. Strunecké vznikl televizní dokument o jednom z přímých podnětů listopadových událostí roku 1989 Mrtvý student, který se nikdy nenarodil (2009, r. Igor Chaun). Zájmový klub fonoamatérů Interfona Liberec natočil dramatizaci Veisovy povídky Před koncem ranní směny (1986, sc. Pavel Vrba, r. Pavel Mikoláš), zaznamenanou rovněž na CD Interfona Liberec 1976–2000 (Kalendář Liberecka, 2003). – Od konce sedmdesátých let Veis své jméno propůjčoval
Petru Feldsteinovi a zejména
Alexandru Kramerovi pro publikace časopisecké (články o vědě, seriál o sci-fi literatuře v Technickém magazínu) i knižní (Kramerovy povídky jsou součástí Veisem podepsaných souborů Experiment pro třetí planetu a Pandořina skříňka). Běžně užívá šifer jv a jvs, podepisoval se i recesistickým pseudonymem Růžena Lodyhová-Lopuchová (ve Studentu) a v osmdesátých letech užíval též pseudonymu Jaroslav Petr.
Jako publicista se Veis – kromě aktuálních článků o vnitropolitickém životě země – zabývá především popularizací vědy (psychologie, energetika), možnými neblahými důsledky vědeckých experimentů (mj. klonování, transplantace, amputace), jakož i perspektivami vědeckého poznání, interpretovanými se skrytou ironií a z pohledu neměnné lidské emocionality. Tyto problémy a motivické okruhy Veis souběžně reflektuje též ve své beletristické tvorbě, která náleží k drsnější linii české sci-fi a ve značné míře reprezentuje vývoj tohoto literárního žánru u nás v sedmdesátých let a osmdesátých letech (výbor Den na Kallistó). Ve svých sci-fi povídkách Veis osvědčuje především smysl pro konkrétní charakterizaci protagonistů a prostředí děje. Napínavý syžet je zpravidla kombinován s vylíčením pocitů individua ocitajícího se v soukolí mocenských tlaků anebo v situaci naprosté bezbrannosti vůči mimozemským civilizacím, parabolicky ztělesňujícím hrozby novodobé lidské společnosti (Moře času). Na půdorysu detektivního románu Zemřeš podruhé (s Vladimírem Petříkem) Veis analyzoval možnost psychologické rekonstrukce lidského individua. V devadesátých letech se věnoval především žurnalistice: své komentáře věnované aktuálnímu českému politickému dění vydal knižně v souborech Týden po týdnu (sloupky publikované ve zpravodajském týdeníku Týden z let 1994–1995) a Týden po týdnu 2 (1997–1998). K beletrii se vrátil prostřednictvím povídkového souboru Evropou obchází strašidlo, v němž představuje chmurnou vizi společnosti příštích desetiletí, poznamenanou pragmatickým cynismem a neschopností empatie; sbírku doplňuje několik starších povídek reflektujících první léta polistopadového období. – Veisův překladatelský zájem se zprvu soustředil na vědeckofantastickou prózu, později se zaměřil ke světové politice a k tématům souvisejícím s vývojem naší civilizace.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a publicistika: Experiment pro třetí planetu (PP sci-fi, 1976, s A. Kramerem, který není uveden); Výlety pod vlastní kůži. Čtení o psychologii (populárně nauč. pro ml., s V. Petříkem a J. Šturmou, 1978, bez uvedení jména); Zhasnou zítra všechna světla? (populárně nauč. pro ml., s I. Veisem, 1979, bez uvedení jména); Pandořina skříňka (PP sci-fi, 1979, s A. Kramerem, který není uveden); Zemřeš podruhé (R detekt. sci-fi, 1982, s V. Petříkem, pod pseud. Jaroslav Petr); Moře času (PP sci-fi, 1986); A sedm trpaslíků (pohádky pro děti, 1987); Štěpán a Štěpán (pohádky pro děti, 1988); Whiteův Velký atlas mimozemšťanů (fragment fiktivní příručky, 1989); Den na Kallistó (výbor PP sci-fi, 1989); Týden po týdnu (FF a sloupky, 1997, s J. Hanákem a M. Růžičkou); Týden po týdnu 2 (FF a sloupky, 1999, s M. Růžičkou); Evropou obchází strašidlo (PP 2009); Obrázky z československých dějin 1918–1945 (komiks, populárně nauč. pro ml., s J. Černým, 2011).Překlady: M. Brett: Ostřím dýky (1972); R. L. Pike: Němý svědek (1976, s V. Veisovou-Maxovou); I. Asimov: Slova vědy (1978, s V. Petříkem) + Nahé slunce (1994) + Těžká planeta (s R. Tschornem, 2002); B. W. Aldiss: Nonstop (1979, s V. Veisovou-Maxovou) + Druhý ostrov doktora Moreaua (1984); Anonymus (J. Klein): Barvy noci (1996); D. Habelstam: Černobílé desetiletí: padesátá léta a Spojené státy (2002); Fareed Zakaria: Budoucnost svobody: neliberální demokracie v USA i ve světě (2005), T. Friedman: Svět je plochý (2007); W. R. Easterly: Břímě bílého muže (2010); R. Overy: Třetí říše. Kronika (2011); B. McKibben: Zeemě (2012); T. Jardim: Mauthausenský proces (2014); M. Goodwin + D. E. Burr: Ekonomix – jak funguje (a nefunguje) ekonomika (komiks, 2014); B. Tracy: Letový plán (2015); J. Marshall: Hledět do slunce a tančit (2016).
Účast v týmových pracích: Encyklopedie literatury science fiction (1995).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Crimi Wave (ročenka světové kriminální prózy, London 1976); Neviditelní zloději (1980); Příběhy s tajemstvím (1981); Železo přichází z hvězd (1983); Lidé ze souhvězdí Lva (1983); Hvězdy v trávě (1984); Návrat na planetu Zemi (1985); Velké vlhké oči. Skot pro 3. tisíciletí (1986); Přistání na Řípu (1988); Skandál v Divadle snů (1988); Lety zakázanou rychlostí (1990); Albertov 16.00 (2009); Medicína je výjimečné povolání (2015). Uspořádal a vydal: Hledání budoucího času. Antologie světové a české sci-fi (1985, se Z. Volným, též přisp.); Navštivte planetu Zemi! Výběr ze sci-fi povídek světových autorů (1987, s V. Richtrem a I. Železným); Vesmír je báječné místo pro život. Výběr ze sci-fi povídek světových autorů (1987, s V. Richtrem a I. Železným); Čím drží svět pohromadě (1990, s V. Petříkem, též přisp.); Q. B. F. F. F. S. : quod bonum, felix, faustum, fortunatumque sit = nechť je to k dobru, štěstí, blahu a zdaru (2013); Neobyčejný pan Daněček (2015, též přisp.).
LITERATURA
Studie a články: O. Neff in Něco je jinak (1981); týž in Tři eseje o české sci-fi (1985);Recenze: Experiment pro třetí planetu: K. Blažek, Rt 20. 10. 1976; K. Pacner, MF 20. 11. 1976; O. Chaloupka, ZM 1976, č. 10; J. Pelc, LM 1977, č. 5 * Pandořina skříňka: iz, MF 10. 11. 1979; P. Kácha, SvSl 15. 11. 1979; J. J. Vaněk, Signál 1980, č. 3; O. Chaloupka, Tvorba 1980, č. 13 * Moře času: K. Pacner, MF 29. 3. 1986; I. Adamovič, ZM 1986, č. 8; B. Dokoupil, Tvorba 1986, příl. Kmen, č. 30 * Den na Kallistó: pv, Polední Expres 17. 4. 1990; V. Píša, RP 27. 7. 1990; P. Kosatík, Ikarie 1990, č. 3 * Evropou obchází strašidlo: P. Janoušek, Tvar 2010, č. 7 * Obrázky z československých dějin: K. Kubíčková, MFD 29. 11. 2011; P. Kourová, Xantypa 2012, leden.
Rozhovory: Z. Frýbová, Čs. voják 1979, č. 5; P. Kácha, SvSl 24. 12. 1982; J. J. Vaněk, Signál 1984, č. 12; L. Brožek, Tvorba 1985, č. 16; E. Vondrášková, Pionýr 1988, č. 8; M. Rollo, T magazín 1989, č. 6; J. J. Vaněk, Signál 1989, č. 23; r, MF 28. 12. 1989; P. Verner, Deník Nová pravda 8. 7. 1992; an, HN 24. 8. 2007, příl. Víkend č. 34; P. Šustrová in Služebníci slova (2008).
Autor hesla: Vladimír Novotný (1998)
Aktualizace hesla: 1. 5. 2016
(ap, mlp)
Aktualizace bibliografie: 1. 5. 2016
(ap, mlp)