Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Pavel HAJNÝ

* 15. 4. 1939, Rožnov pod Radhoštěm 
 
 
Scénárista, prozaik
 

Po maturitě na gymnáziu ve Valašském Meziříčí (1956) studoval elektrotechniku na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě (1956–1959) a ČVUT v Praze (televizní a filmová technika 1959–61, Ing.). Po skončení vojenské služby roku 1962 pracoval krátce v Tesle Hloubětín, v letech 1962–68 byl zaměstnán v Československé televizi jako mikrofonista, střihač, zvukový technik, mistr zvuku a následně i dramaturg a redaktor. Současně v letech 1963–68 vystudoval dramaturgii na FAMU. V letech 1968–90 byl dramaturgem hraného filmu ve Filmovém studiu Barrandov. Po rozpadu studia působil od roku 1990 v International Data Group (IDG), kde v letech 1991–92 připravoval pro Českou televizi a později i pro TV Prima týdenní pořad Computerworld. V IDG založil také měsíčník i4U (Internet For You) a stal se jeho šéfredaktorem. V roce 1991 stál u zrodu českého vydání časopisu Playboy a krátce působil jako jeho první šéfredaktor. Od roku 1998 redigoval v Českém rozhlase na stanici Radiožurnál týdenní rozhlasový pořad Megabyte. V letech 2002–2004 pracoval v neziskové organizaci BMI, podporující využívání Internetu a moderních komunikačních technologií jako nástrojů současné občanské společnosti; v rámci evropského projektu Leonardo zde spolupracoval na mezinárodních programech pro neslyšící Tecno Zeinu a pro nemocné roztroušenou sklerózou MS Net. Od roku 2008 pracuje opět pro IDG na programu webové televize IDGTV. V roce 1999 se také začal soustavně věnovat historii podnikání Tomáše Bati, především fenoménu „baťovství“ a životním osudům dosud zapomínaných Baťových odchovanců a následovníků, kteří kdysi opustili republiku. Výsledky svého bádání publikuje na webovém portálu http://www.batastory.net.

 

První povídky otiskl Pavel Hajný v roce 1961 v Mladé frontě; na konci 90. let publikoval v měsíčníku Internet4U. – Televizní film Domácí víno (1963, r. František Filip) vznikl na základě jeho scénáře, zpracovaného jako ročníková práce na FAMU. Další scénáře napsal k televizním inscenacím: Kdo je kdo (1970, r. Antonín Moskalyk), Klícka (1971, r. Antonín Moskalyk), Od večera do rána (1970, r. Alois Müller), Návštěva (1973, r. Alois Müller, sc. + V. Hajný), Okno (1974, r. Zoroslav Záhon), Egyptologové (1974, r. František Filip, podle Kingsley Amise a Roberta Conquesta), Vernisáž (1977, r. Alois Müller, sc.+ Zdeněk Vyhlídal), Zelená řeka (1980, r. Otakar Kosek), Poslední adresa neznámá (1982, r. Alois Müller), Plamen a dým aneb Tajné lásky a veřejné omyly poštovního úředníka v. v. (1983, r. Alois Müller, o Petru Bezručovi) aj. Je rovněž autorem scénáře seriálu Pražský student (1992, r. Ladislav Smoljak a Bero Radojčić, sc. + Bero Radojčić). Podle scénářů Pavla Hajného byly natočeny filmy Lekce (1971, r. Dušan Klein), Jakou barvu má láska (1973, r. Zdeněk Brynych, sc. + Zdeněk Brynych), Pasiáns (1977, r. Vladimír Čech), Střepy pro Evu (1978, r. Rudolf Adler, sc. + Rudolf Adler), Vražedné pochybnosti (1978, r. Ivo Toman, sc. + Miloš Makovec), Cena medu (1986, r. Jaromír Borek), Když v ráji pršelo (1987, r. Marie Pivoňková, podle Jana Otčenáška), Copak je to za vojáka (1988, r. Petr Tuček), Stavení (1989, r. Miloš Zábranský) aj. Ve spolupráci s polskou kinematografií vznikly scénáře filmů Dvojí svět hotelu Pacifik (1975, r. Janusz Majewski), Noční můry (1978, r. Wojciech Marczewski), Slaná růže (1980, r. Janusz Majewski), Pezionát paní Latterové (1982, r. Stanislaw Różewicz), Sexmise (1984, r. Juliusz Machulski, sc.+ Juliusz Machulski + Joanna Hartwigowa + Pavel Hajný), C. k. dezertéři (1986, r. Janusz Majewski).

 Osu tvůrčí činnosti Pavla Hajného tvoří scenáristická práce pro televizi a film, v níž se zaměřil zvláště na psychologicky ztvárněné náměty ze všedního života současného člověka, případně na adaptace literárních předloh. Psychologický aspekt převládá rovněž v jeho prózách, zachycujících vnitřní zrání protagonistů v dějově exponovaných a z hlediska kompozice složitě vystavěných příbězích, využívajících detektivní prvky, motivy tajemství a náhody. Na základě dramatických prožitků, promítaných střídavě v časových rovinách 50. a 60. let, takto bilancuje svůj život hrdina prózy Kde teče Tennessee, persekvovaný v době dospívání Státní bezpečností. K závažným etickým otázkám dospívá protagonista prózy Léta, založené na postupně odkrývané detektivní zápletce. Po vydání prózy Samarkand, Samarkand, organicky propojující psychologický žánr s moderním cestopisem, se Hajný jako prozaik na čas odmlčel; v současné době jsou do tisku připraveny dvě prózy s náměty čerpajícími z biografie členů Baťovy rodiny a "baťovství", zpracované v žánru literatury faktu.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Venuše 60 (D, rozmnož., 1961, s L. Holanem); Domácí víno (D 1964); Kde teče Tennessee (R 1970, zkonfiskováno; česky Kolín n. R. 1979); Léta (R 1975); Samarkand, Samarkand (R 1978).
Příspěvky ve sbornících: Televizní hry (1966, zde hra Domácí víno); Hovory s veverkou (1963); Signál (1964); Kdo sní víc večeří (1974).
Uspořádal a vydal: Polský kabaret (sb. scének a PP polských satiriků, rozmnož., 1962).

LITERATURA

Studie a články: J. Bečka: Doslov, in P. H., Samarkand, Samarkand (1978); Š. Bartošková – L. Bartošek: heslo P. H., in Filmové profily (1986); M. Mikulcová, J. Graclík: Kulturní toulky Valašskem. 323 profilů osobností Valašského království (2001); M. Jareš: Knihovraždy 11, Tvar 2003, č. 3.
Recenze: Léta: (-ra) (= V. Macura), ZN 27. 10. 1975; ves. (= M. Janů-Veselá), Práce 28. 12. 1975; Š. Vlašín, Pravda 21. 1. 1976; J. Mourková, Tvorba 1976, č. 3 * Samarkand, Samarkand: iz (= I. Zítková), NK 1978, č. 20–21; J. Lukeš, Tvorba 1978, č. 31; M. Veselá, Práce 4. 8. 1978; D. Vlašínová, Rovnost 23. 8. 1978; Š. Vlašín, RP 1. 9. 1978, též in Š. V.: Ve škole života (1980); D. Moldanová, LM 1978, č. 10 * Kde teče Tennessee: Z. Kožmín, Klub (PdF MU) 1992, č. 1.
Rozhovory: I. Zítková, MF 2. 12. 1969.
K životním jubileím: D. Vlašínová, LM 1989, č. 4.
Autor hesla: Drahomíra Vlašínová (1995); Věra Brožová (2009)
Aktualizace hesla: 22. 10. 2009 (vbr)
Aktualizace bibliografie: 22. 10. 2009 (vbr)
 
zpět na hlavní stranu