Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jan  KOSTRHUN

* 3. 7. 1942, Podivín (u Břeclavi)  
 
 
Prozaik, publicista a scenárista
 Otec Jan K. (* 1921) byl novinářem, působil jako redaktor Zemědělských novin (vydal i několik osvětových tisků se zemědělskou problematikou), od 1970 dělník; matka Dagmar K. dělnice. Kostrhun absolvoval jedenáctiletou střední školu v Břeclavi (maturita 1959) a Vysokou školu zemědělskou v Brně (fakulta agronomická, obor chovatelství, Ing. 1964). Pracoval jako zootechnik na Státním statku Drnoholec, po absolvování vojenské služby od 1965 v Okresním plemenářském středisku v Hustopečích u Brna, nejprve jako plemenářský zootechnik, později jako odborný poradce a šlechtitel. V letech 1985–1989 scenárista ve Filmovém studiu Gottwaldov, 1991 spisovatel z povolání, roku 1992 zvolen poslancem Federálního shromáždění ČSFR za Zemědělskou stranu. Po operaci páteře (1992) v invalidním důchodu. 1996–2002 byl poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, 2003–2009 členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
 Novinářské příspěvky začal publikovat 1964 v Rovnosti a Práci, beletristické texty (prózu a sporadicky i básně) zveřejňoval od 1965 v Zemědělských novinách, Rovnosti, Literárních novinách, Čs. vojáku, Hostu do domu a Kurýru, později v Květech, Tvorbě, Universitas, Literárním měsíčníku, Kmeni, Mladém světě, Dikobrazu, Vlastě, Malovaném kraji, Sedmičce pionýrů, Rudém právu, dále ve slovenské Smene a v časopise Chudožestvennaja literatura (Moskva). V letech 2003–2005 přispíval fejetony do Týdeníku Břeclavsko. Knižně debutoval povídkou Štika ve sborníku O rybářích pro rybáře (1970) a touto i jinými prózami pak přispěl rovněž do řady dalších sborníků a antologií. – Pro Československý rozhlas napsal několik dílů seriálu Jak se máte, Vondrovi? (1977–1979), řadu fejetonů a kabaret Žena – přítel člověka (1986). V břeclavském divadle poezie Proměna inscenoval režisér Bedřich Kaněra (1934–2002) hudebně-dramatický pořad Nevěsty z Moravy (1982), který obsahoval kromě Kostrhunových próz také poezii Petra Skarlanta, Josefa Kainara a verše moravské lidové poezie. S Československou televizí Kostrhun spolupracoval na filmech Černé ovce (Bratislava 1974, režie Vido Horňák) a Páslo dívča páva (1993, režie Vojtěch Štursa), je autorem literárního scénáře k Černé hodince s Jožkou Černým. S režisérem Hynkem Bočanem se podílel na scénáři filmu Plavení hříbat (1975, podle novely Prázdniny), Tvář za sklem (1979, podle románu Černé ovce), Pytláci (1981, podle stejnojmenného románu) a Vinobraní (1982, podle stejnojmenné novely). Je rovněž autorem námětu a scénáře k filmům Oldřicha Koska Sedmé nebe (1987) a Sólo pro zpěváka (dokument, 1987). Psal scénáře k televiznímu zábavnému pořadu Každý jsme nějaký... a k dokumentárním filmům z cyklu Náš venkov (Jarní řez, Zrcadlo, Valašská kyselica; režie Kuba Jureček); je autorem scénáře televizního filmu Vůně peněz z cyklu Detektiv Martin Tomsa (1994, režie Martin Dekanovský). V roce 2008 proběhla v Městském muzeu v Břeclavi společná výstava Jana Kostrhuna a Pavla Kostrhuna, malíře a sochaře, s názvem Podivínská bratrská rozcestí. Užívá šifry /nkn/.
 Kostrhun na sebe upozornil v polovině 70. let dvojicí románů, které se pokoušely prostřednictvím generačního konfliktu ilustrovat normalizační představy o poválečné socializaci jihomoravského venkova a zemědělství (Černé ovce), případně ji konfrontovat s „morální prázdnotou emigrantů“ (Pytláci). Rezidua ideologického přístupu poznamenala rovněž prózu s tematikou roku 1968 Svatba ve vypůjčených šatech, která byla vydána až po několika odkladech a úpravách. Při profilování literárních postav si Kostrhun vypomáhal charakterizačními klišé, vliv apriorních tezí se projevoval v přeexponované povahokresbě, přerůstající až v karikaturu „protivníků“. Využití groteskní nadsázky však zjevně souznělo s bytostným Kostrhunovým sklonem k ironii a humornému traktování, nejzřetelněji patrnému v próze z vojenského prostředí Strakatá kajda (jeho skutečné prvotině, vydané po mnoha letech v přepracované podobě), v detektivní novele Modrý kvíteček a v románu Svatba století. Do jeho pojetí se promítla i dílčí změna autorovy názorové orientace na přelomu 70. a 80. let, kdy v Kostrhunových pracích začaly nad loajalitou vůči dobovým poměrům postupně převažovat kritické výhrady. Tento proces vyvrcholil v rozporně přijatém románu Co by to bylo, kdyby to byla láska, koncipovaném jako polemická replika milostného příběhu Anny Kareninové. Kostrhun se zde pokusil sladit atraktivitu i obsažnost textu a rovněž dynamizovat a modernizovat vlastní styl. – Pro mnohdy až ornamentálně působící Kostrhunovy prózy je charakteristické prolínání epických a lyrických sekvencí, stále větší role připadá též pasážím reflexivním. Autor s oblibou přepracovává a rozšiřuje svá starší díla, v rámcové kompozici kombinuje er-formu s personální vypravěčskou perspektivou a přitahují ho i možnosti obrazného vyjadřování. Již od začátku věnoval nemalý prostor rovněž krajinomalbě. Konstantním rysem jeho tvorby je různorodá aplikace cizích textů (písňových, publicistických a beletristických). V 80. letech se Kostrhunova názorová emancipace projevila též stoupající nekritičností k vlastním názorům a siláckou argumentací (Beseda se čtenáři, Beseda se spisovatelem). V próze Balada o panence, reflektující polistopadové dění, pak zaznívá až pamfletický tón a přizpůsobivost dobovým trendům se tu promítá v četnosti a prezentaci erotických motivů. Ty jsou, třebaže v mírnější, spíše humorné podobě přítomny i v Pohádkách o smíření, souboru krátkých zábavných próz, v nichž Kostrhun na základě biblického mýtu o Stvoření světa vytvořil fiktivní příběh vzniku krajiny révového listu, tedy jižní Moravy. Základním charakteristickým atributem kraje je tu přitom pěstování vinné révy a konzumace jejích zpracovaných plodů. Jako autorskou apotéozu jižní Moravy lze vnímat knihu Nevěsty z Moravy, soubor lyrických próz, básnických esejů a próz směřujících svou stavbou až k prozaizovanému volnému verši.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Černé ovce (R 1974; poté in Černé ovce, Pytláci); Houpací kůň (PP 1976); Pytláci (R 1977; poté in Černé ovce, Pytláci); Vinobraní (P 1979); Černé ovce, Pytláci (PP 1981); Co by to bylo, kdyby to byla láska (R 1982); Svatba století (R 1984); Podivínské novely (1987, obsahuje: PP Modrý kvíteček /poprvé in sb. Kapitán Exner uvádí/, Prázdniny, Vinobraní); Beseda se čtenáři (rozhovory, 1987); Svatba ve vypůjčených šatech (P 1989); Beseda se spisovatelem (rozhovor, 1990); Strakatá kajda (P 1991); Balada o panence (P 1993); Pohádky o smíření (PP 1997); Nevěsty z Moravy (PP, 2004; soubor vybraných přepracovaných próz z knih Vinobraní, Druhý pramen duhy a Krajina révového listu a sborníku O rybářích pro rybáře; kniha doplněna CD Druhý pramen duhy a DVD Krajina révového listu); scénicky: Nevěsty z Moravy (1982).
Ostatní práce: Druhý pramen duhy (text k fotografiím Vladimíra Lammera, 1989); Krajina révového listu (texty k fotografiím Vladimíra Lammera a Miroslava Khola, 1996); Jožka Černý: sólo pro moravského slavíka (rozhovor, 2002); Světlem malované (texty k fotografiím Pavla Soudka, 2008).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: O rybářích pro rybáře (1970); Mláďátka z herbáře (1973); Znamení krajiny (1973); Cesta (1974); Kapitán Exner uvádí (1975); Vzrušeným dechem (1975); Píseň o rodné zemi (1975); Vyznám se v podkovách (1976); Všedný deň (Bratislava 1979); Erkundungen (Berlin 1979); Die Akrobatin (Berlin 1979); Příběhy našich let (1980); Nová česká próza (1980, angl., něm., franc. a španěl.); Hány színü a szivázvány (Bratislava 1981); Veś svet (Moskva 1981); Dobroje slovo (Moskva 1981); Sklizeň světla (1983); Šupinaté sny (1983); Čechoslovackaja povesť (Moskva 1984); Most (Kyjiv 1984); Jarní zpěv (1985); Češskaja proza (Alma-Ata 1985); Velké vlhké oči (1986); Živý proud (česká povídka 1945–1985, 1986).

LITERATURA

Studie: V. Heger: Specifičnost tvorby mladých moravských prozaiků, zejména Jana Kostrhuna, Universitas 1981, č. 1; J. Lukeš: Román lidské i tvůrčí křižovatky, in Co by to bylo, kdyby to byla láska (1982); Š. Vlašín in Na přelomu desetiletí (1983); J. Svoboda: Prozaikova výpověď o proměnách světa, LM 1984, č. 1; J. Sekera in Příběhy mechanických občanů (1987); P. Bílek: Doslov, in Černé ovce, Pytláci (1987); L. Machala: Dvě svatby a jedna láska Jana Kostrhuna, Romboid (Bratislava) 1991, č. 9; L. Machala: Na okraj tvorby Jana Kostrhuna, in Bohemica 6, Acta Universitatis Palackianae Olomucensis (1993).
Recenze: Černé ovce: M. Janů-Veselá, Práce 18. 7. 1975; J. Pelc, Tvorba 1975, č. 49, též in Nový obsah (1977) * Houpací kůň: V. Kolár, Tvorba 1976, č. 47, též in J. Adam + P. Bílek + V. Kolár: Sondy (1981) * Pytláci: J. Kříž, Rt 17. 3. 1978 * Vinobraní: V. Macura, ZN 15. 3. 1979 * Co by to bylo, kdyby to byla láska: V. Heger, Tvorba 1982, č. 32, příl. Kmen; V. Novotný, SvSl 22. 5. 1982; Co by to bylo, kdyby... (záznam kritické diskuse), BV 17. 12. 1982 * Svatba století: H. Hrzalová, Tvorba, 1985, č. 33, příloha Kmen; Kritici z Brna a Bratislavy diskutujú o J. K. a J. Puškášovi, Romboid (Bratislava) 1987, č. 3 * Beseda se čtenáři: J. Lukeš, SvSl 26. 11. 1987 * Svatba ve vypůjčených šatech: M. Jungmann, LidN 7. 2. 1990, též in Průhledy do české prózy (1990) * Beseda se spisovatelem: L. Merhaut, LitN 1991, č. 2 * Strakatá kajda: (halašt) (= Š. Halaštová), LitN 1992, č. 18 * Balada o panence: V. Števa (= Š. Vlašín), Naše pravda 1994, č. 16, příl. Pecka * Pohádky o smíření: F. Cinger, Právo 27. 1. 1998 * Nevěsty z Moravy: E. Kantůrková, LitN 2005, č. 27.
Autor hesla: Lubomír Machala (1994); Veronika Košnarová (2009)
Aktualizace hesla: 21. 1. 2009 (vk)
 
zpět na hlavní stranu