Slovník české literatury po roce 1945
Jan KOSTRHUN
* 3. 7. 1942, Podivín (u Břeclavi)
Prozaik, publicista a scenárista
Otec Jan Kostrhun st. (*1921) byl novinářem, působil jako redaktor Zemědělských novin (vydal i několik osvětových tisků se zemědělskou problematikou), od 1970 dělník; matka Dagmar K. pracovala jako dělnice. – Kostrhun
absolvoval jedenáctiletou střední školu v Břeclavi (maturita 1959) a Vysokou školu zemědělskou v Brně (fakulta agronomická, obor chovatelství, Ing. 1964). Pracoval jako zootechnik na Státním statku Drnoholec, po absolvování vojenské služby od roku 1965 v Okresním plemenářském středisku v Hustopečích u Brna, nejprve jako plemenářský zootechnik, později jako odborný poradce a šlechtitel. V letech 1985–1989 byl zaměstnán jako scenárista ve
Filmovém studiu Gottwaldov, v roce 1991 byl spisovatelem z povolání a v roce 1992 se stal poslancem Federálního shromáždění ČSFR za Zemědělskou stranu. Po operaci páteře (1992) odešel do v invalidního důchodu. V letech 1996–2002 byl poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, v letech 2003–2009 a znovu 2009–2015 byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Novinářské příspěvky začal publikovat od roku 1964 v Rovnosti a Práci, beletristické texty (prózu a sporadicky i básně) zveřejňoval od roku 1965 v Zemědělských novinách, Rovnosti,
Literárních novinách, Čs. vojáku,
Hostu do domu
a Kurýru, později v Květech,
Tvorbě, Universitas,
Literárním měsíčníku,
Kmeni, Mladém světě,
Dikobrazu, Vlastě, Malovaném kraji, Sedmičce pionýrů, Rudém právu, dále ve slovenské Smene a v časopise Chudožestvennaja literatura (Moskva). V letech 2003–2005 přispíval fejetony do Týdeníku Břeclavsko. Knižně debutoval povídkou Štika ve sborníku O rybářích pro rybáře (1970) a touto i jinými prózami pak přispěl rovněž do řady dalších sborníků a antologií. – Pro Československý rozhlas napsal několik dílů seriálu Jak se máte, Vondrovi? (1977–1979), řadu fejetonů a kabaret Žena – přítel člověka (1986). V břeclavském divadle poezie Proměna inscenoval režisér Bedřich Kaněra (1934–2002) hudebně-dramatický pořad Nevěsty z Moravy (1982), který obsahoval kromě Kostrhunových próz také poezii Petra Skarlanta, Josefa Kainara a verše moravské lidové poezie. S
Československou televizí Kostrhun spolupracoval na filmech Černé ovce (Bratislava 1974, režie Vido Horňák) a Páslo dívča páva (1993, režie
Vojtěch Štursa), je autorem literárního scénáře k Černé hodince s Jožkou Černým. S režisérem
Hynkem Bočanem se podílel na scénáři filmu Plavení hříbat (1975, podle novely Prázdniny), Tvář za sklem (1979, podle románu Černé ovce), Pytláci (1981, podle stejnojmenného románu) a Vinobraní (1982, podle stejnojmenné novely). Je rovněž autorem námětu a scénáře k filmům Oldřicha Koska Sedmé nebe (1987) a Sólo pro zpěváka (dokument, 1987). Psal scénáře k televiznímu zábavnému pořadu Každý jsme nějaký... a k dokumentárním filmům z cyklu Náš venkov (Jarní řez, Zrcadlo, Valašská kyselica; režie Kuba Jureček); je autorem scénáře televizního filmu Vůně peněz z cyklu Detektiv Martin Tomsa (1994, režie Martin Dekanovský). V roce 2008 proběhla v Městském muzeu v Břeclavi společná výstava Jana Kostrhuna a jeho bratra Pavla Kostrhuna (*1949), malíře a sochaře, s názvem Podivínská bratrská rozcestí. – Užíval šifry /nkn/.
Kostrhun
na sebe upozornil v polovině sedmdesátých let dvojicí románů, které se pokoušely prostřednictvím generačního konfliktu ilustrovat normalizační představy o poválečné socializaci jihomoravského venkova a zemědělství (Černé ovce), případně ji konfrontovat s „morální prázdnotou emigrantů“ (Pytláci). Rezidua ideologického přístupu poznamenala rovněž prózu s tematikou roku 1968 Svatba ve vypůjčených šatech, která byla vydána až po několika odkladech a úpravách. Při profilování literárních postav si Kostrhun
vypomáhal charakterizačními klišé, vliv apriorních tezí se projevoval v přeexponované povahokresbě, přerůstající až v karikaturu „protivníků“. Využití groteskní nadsázky však zjevně souznělo s bytostným Kostrhunovým sklonem k ironii a humornému traktování, nejzřetelněji patrnému v próze z vojenského prostředí Strakatá kajda (jeho skutečné prvotině, vydané po mnoha letech v přepracované podobě), v detektivní novele Modrý kvíteček a v románu Svatba století. Do jeho pojetí se promítla i dílčí změna autorovy názorové orientace na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy v Kostrhunových pracích začaly nad loajalitou vůči dobovým poměrům postupně převažovat kritické výhrady. Tento proces vyvrcholil v rozporně přijatém románu Co by to bylo, kdyby to byla láska, koncipovaném jako polemická replika milostného příběhu Anny Kareninové. Kostrhun
se zde pokusil sladit atraktivitu i obsažnost textu a rovněž dynamizovat a modernizovat vlastní styl. – Pro mnohdy až ornamentálně působící
Kostrhunovy prózy je charakteristické prolínání epických a lyrických sekvencí, stále větší role připadá též pasážím reflexivním. Autor s oblibou přepracovává a rozšiřuje svá starší díla, v rámcové kompozici kombinuje er-formu s personální vypravěčskou perspektivou a přitahují ho i možnosti obrazného vyjadřování. Již od začátku věnoval nemalý prostor rovněž krajinomalbě. Konstantním rysem jeho tvorby je různorodá aplikace cizích textů (písňových, publicistických a beletristických). V osmdesátých letech se Kostrhunova
názorová emancipace projevila též stoupající nekritičností k vlastním názorům a siláckou argumentací (Beseda se čtenáři, Beseda se spisovatelem). V próze Balada o panence, reflektující polistopadové dění, pak zaznívá až pamfletický tón a přizpůsobivost dobovým trendům se tu promítá v četnosti a prezentaci erotických motivů. Ty jsou, třebaže v mírnější a spíše humorné podobě přítomny i v Pohádkách o smíření, souboru krátkých zábavných próz, v nichž Kostrhun na základě biblického mýtu o Stvoření světa vytvořil fiktivní příběh vzniku krajiny révového listu, tedy jižní Moravy. Základním charakteristickým atributem kraje je tu přitom pěstování vinné révy a konzumace jejích zpracovaných plodů. Jako autorskou apotéozu jižní Moravy lze vnímat knihu Nevěsty z Moravy, soubor lyrických próz, básnických esejů a próz směřujících svou stavbou až k prozaizovanému volnému verši. Rodnému kraji věnoval také několik průvodních textů k fotografickým publikacím (Slavnosti všedního dne, Vichernice).
BIBLIOGRAFIE
Próza a publicistika: Černé ovce (R 1974; poté in Černé ovce, Pytláci); Houpací kůň (PP 1976); Pytláci (R 1977; poté in Černé ovce, Pytláci); Vinobraní (P 1979); Černé ovce, Pytláci (PP 1981); Co by to bylo, kdyby to byla láska (R 1982); Svatba století (R 1984); Podivínské novely (1987, obsahuje: PP Modrý kvíteček /poprvé in sb. Kapitán Exner uvádí/, Prázdniny, Vinobraní); Beseda se čtenáři (rozhovory, 1987); Svatba ve vypůjčených šatech (P 1989); Beseda se spisovatelem (rozhovor, 1990); Strakatá kajda (P 1991); Balada o panence (P 1993); Pohádky o smíření (PP 1997); Nevěsty z Moravy (PP, 2004; soubor vybraných přepracovaných próz z knih Vinobraní, Druhý pramen duhy a Krajina révového listu a sborníku O rybářích pro rybáře; kniha doplněna CD Druhý pramen duhy a DVD Krajina révového listu); Slavnosti všedního dne (úvahy, s fotografiemi D. Benešové, H. Maděřičové, V. Peška a Z. Uhra, vydáno jako trojpublikace společně s novelami Prázdniny a Vinobraní, Břeclav 2010); scénicky: Nevěsty z Moravy (1982).Ostatní práce: Druhý pramen duhy (text k fotografiím Vladimíra Lammera, 1989); Krajina révového listu (texty k fotografiím Vladimíra Lammera a Miroslava Khola, 1996); Jožka Černý: sólo pro moravského slavíka (rozhovor, 2002); Světlem malované (texty k fotografiím Pavla Soudka, 2008); Vichernice: mizející parádnice Moravy (texty k fotografiím Líby Taylor, Hodonín 2018).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: O rybářích pro rybáře (1970); Mláďátka z herbáře (1973); Znamení krajiny (1973); Cesta (1974); Kapitán Exner uvádí (1975); Vzrušeným dechem (1975); Píseň o rodné zemi (1975); Vyznám se v podkovách (1976); Všedný deň (Bratislava 1979); Erkundungen (Berlin 1979); Die Akrobatin (Berlin 1979); Příběhy našich let (1980); Nová česká próza (1980, angl., něm., franc. a španěl.); Hány színü a szivázvány (Bratislava 1981); Veś svet (Moskva 1981); Dobroje slovo (Moskva 1981); Sklizeň světla (1983); Šupinaté sny (1983); Čechoslovackaja povesť (Moskva 1984); Most (Kyjiv 1984); Jarní zpěv (1985); Češskaja proza (Alma-Ata 1985); Velké vlhké oči (1986); Živý proud (česká povídka 1945–1985, 1986); Pavel Kostrhun: dřevěná plastika (text v katalogu, Brno 1989); Nevěry II (2005); Pavel Kostrhun: Sochy, obrazy, kresby (text v katalogu, Břeclav 2008).
LITERATURA
Studiea články: J. Nejedlá: Komunista našich dnů v české literatuře, RP 10. 10. 1977; V. Heger: Specifičnost tvorby mladých moravských prozaiků, zejména Jana Kostrhuna, Universitas 1981, č. 1; J. Adam, Dvě prózy z kraje pod Pálavou, doslov in J. K., Černé ovce – Pytláci (1981); J. Lukeš: Román lidské i tvůrčí křižovatky, in Co by to bylo, kdyby to byla láska (1982); M. Jungmann: Trampoty dalšího mladého spisovatele, Obsah (smz.) 1982, č. 7; Š. Vlašín in Na přelomu desetiletí (1983); J. Svoboda: Prozaikova výpověď o proměnách světa, LM 1984, č. 1; J. Sekera in Příběhy mechanických občanů (1987); P. Bílek: Doslov, in Černé ovce, Pytláci (1987); L. Machala: Dvě svatby a jedna láska Jana Kostrhuna, Romboid (Bratislava) 1991, č. 9; L. Machala: Na okraj tvorby Jana Kostrhuna, in Bohemica 6, Acta Universitatis Palackianae Olomucensis (1993); P. A. Bílek: Pražské jaro v literatuře – Velký spektákl a mirákl, HN 24. 7. 2007, příl. Československo v roce ’68;Recenze: Černé ovce: H. Hrzalová, RP 13. 5. 1975; M. Janů-Veselá, Práce 18. 7. 1975; J. Pelc, Tvorba 1975, č. 49, též in Nový obsah (1977); B. Macák, LM 1975, č. 9 * Houpací kůň: J. P. Kříž, Rovnost 16. 6. 1976; P. Švyhnost, BV 26. 8. 1976; V. Kolár, Tvorba 1976, č. 47, též in J. Adam + P. Bílek + V. Kolár: Sondy (1981) * Pytláci: J. Šanda, NK 1978, č. 8; J. Kříž, Rovnost 17. 3. 1978; V. Rzounek, RP 25. 3. 1978; ra (= V. Macura), ZN 27. 4. 1978; J. Nejedlá, Tvorba 1978, č. 19; O. Rafaj, LM 1978, č. 6 * Vinobraní: V. Macura, ZN 15. 3. 1979; V. Novotný, MF 4. 4. 1979; J. Adam, RP 17. 4. 1979; Š. Vlašín, Tvorba 1979, č. 16; M. Vacík, LD 1. 8. 1979 * Co by to bylo, kdyby to byla láska: J. Navrátil, NK 1982, č. 16; J. Trefulka, Obsah (smz.) 1982, č. 6; J. Poláček, Rovnost 20. 7. 1982; V. Heger, Tvorba 1982, příl. Kmen č. 32; V. Novotný, SvSl 22. 5. 1982; Co by to bylo, kdyby... (záznam kritické diskuse), BV 17. 12. 1982 * Svatba století: V. Heger, Rovnost 13. 4. 1985; Š. Vlašín, BV 23. 4. 1985; O. Rafaj, LM 1985, č. 6; I. Zítková, Práce 25. 6. 1985; H. Hrzalová, Tvorba, 1985, příl. Kmen č. 33; F. Cinger, RP 9. 8. 1985; J. P. Kříž, BV 2. 9. 1985; J. Lukeš, SvSl 5. 9. 1985; Kritici z Brna a Bratislavy diskutujú o J. K. a J. Puškášovi, Romboid (Bratislava) 1987, č. 3 * Beseda se čtenáři: tg, NK 1987, č. 37; J. Lukeš, SvSl 26. 11. 1987; Z. Pavelka, Tvorba 1987, příl. Kmen č. 44; V. Novotný, ZN 19. 12. 1987; J. Švandelík, Práce 4. 1. 1988 * Podivínské novely: M. Uhlířová, BV 22. 3. 1988 * Svatba ve vypůjčených šatech: V. Rzounek, RP 13. 11. 1989; M. Pohorský, Tvorba 1989, č. 46; Z. Bastlová, Kmen 1989, č. 46; M. Jungmann, LidN 7. 2. 1990, též in Průhledy do české prózy (1990); Š. Vlašín, Duha 1990, č. 1 * Beseda se spisovatelem: E. Vašíčková, O knihách a autorech, léto/podzim 1990; L. Merhaut, LitN 1991, č. 2 * Strakatá kajda: Josef Holý, RP 8. 1. 1992; Š. Vlašín, Haló noviny 10. 3. 1992; (halašt) (= Š. Halaštová), LitN 1992, č. 18 * Balada o panence: J. Mervart, Rovnost 11. 1. 1994; V. Števa (= Š. Vlašín), Naše pravda 1994, č. 16, příl. Pecka * Pohádky o smíření: F. Cinger, Právo 27. 1. 1998; jo (= J. Poláček), Ladění 1998, č. 1 * Nevěsty z Moravy: E. Kantůrková, LitN 2005, č. 27 * Slavnosti všedního dne: E. Kordiovský, Jižní Morava 2010, sv. 49.
Rozhovory: V. Falada, MF 3. 5. 1972; V. Nejtek, O knihách a autorech, zima 1974; A. Vlčková, Rovnost 16. 2. 1977; P. Landová, MF 17. 1. 1980; Z. Pavelka, RP 14. 3. 1981; E. Světlík, Tvorba 1986, příl. Kmen č. 43; M. Burgrová, ZN 12. 5. 1989, příl. Náš domov č. 19; L. Kapek, RP 16. 3. 1991, příl. Haló sobota č. 11; M. Černík, Haló noviny 14. 2. 1991, příl. Sobotní haló č. 11; (š). Špígl 3. 3. 1992; M. Cais, RP 7. 5. 1992; F. Raus, Haló noviny 18. 3. 1995.
K životním jubileím: V. Kolár, Haló noviny 3. 7. 1992; J. Čech, Malovaný kraj 2012, č. 4.
Autor hesla: Lubomír Machala (1994); Veronika Košnarová (2009)
Aktualizace hesla: 9. 5. 2022
(mlp)
Aktualizace bibliografie: 1. 5. 2022
(mlp)