Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ludmila  VAŇKOVÁ

* 9. 5. 1927, Praha  
† 3. 2. 2022, Praha 
 
Prozaička
 Otec Václav Vaněk, odborník v oblasti finančnictví a bankovnictví, byl popraven za heydrichiády v roce 1942 (v této době působil ve funkci prvního náměstka vrchního ředitele Národní banky); rodina se poté musela přestěhovat do Řevnic u Prahy, kde měli vilu, užívanou původně jako letní byt. Znovu se sem Vaňková – již jako dospělá a s vlastní rodinou – přestěhovala, tentokrát natrvalo, na počátku šedesátých let. – Ludmila Vaňková navštěvovala dívčí reformní reálné gymnázium v Praze-Smíchově (mat. 1945); poté studovala sociologii a psychologii na FF UK; zpočátku současně navštěvovala i dramatickou konzervatoř, zde však neprošla sítem prvního ročníku. Od roku 1947 pracovala jako národní socialistka ve výboru studentského fakultního spolku; v létě 1947 se coby dobrovolnická tlumočnice francouzštiny zúčastnila Světového festivalu demokratické mládeže. Po únoru 1948 byla z politických důvodů ze školy vyloučena a z týchž důvodů nemohla nastoupit ani na DAMU, kam složila úspěšně přijímací zkoušky. Dostudovat jí bylo umožněno až v letech 1968–1971; studium zakončila prací z oblasti sociologie literatury Člověk a kniha, titul PhDr. jí však byl přiznán až v roce 1991. Po vyloučení ze studia pracovala jako sekretářka, nejprve v nakladatelství Evropský literární klub (ELK, 1949–1950), poté (do roku 1957) v nakladatelství Československý spisovatel, postupně v literární redakci a v časopisech Nový život Divadlo. V období 1964–1972 byla propagační redaktorkou Státního nakladatelství dětské knihy (později Albatros). V letech 1973–1977 pracovala jako výhybkářka na železniční stanici Karlštejn, v roce 1977 si zvolila svobodné povolání. – V roce 1955 se provdala za výtvarníka Josefa Paukerta (1915–1991); jejich syn Jan Paukert (*1957) je programátorem a hudebním skladatelem (hudba k filmům Dům pro dva, Maseba aj.).
 

Debutovala roku 1954 v časopise Divadlo (divadelní kritiky), dále sporadicky publikovala úryvky z próz v časopisech Tvář, Věda a život, Vlasta, Květy aj. – Na konci čtyřicátých let se blízce přátelila s básníkem Karlem Hynkem a spolu s ním se účastnila soukromých setkání surrealistického okruhu kolem Karla Teiga. Na jeho výzvu přeložila z angličtiny spolu s Vratislavem Effenbergerem část autobiografie Salvadora Dalího; překlad dokončila již samostatně v šedesátých letech, jeho tehdejší vydání v nakladatelství Obelisk však znemožnil nástup normalizace (v letech 1968–1969 byly pod tit. Skrytý život Salvadora Dalího publikovány pouze úryvky v časopise Tvář; spolupodepsán /šifrou rtm/ je historik umění Antonín Hartmann), takže kniha poprvé vyšla až v roce 1994. – Od první poloviny čtyřicátých let až do počátku let osmdesátých se věnovala ochotnickému divadlu, nejprve jako herečka, později i jako režisérka a příležitostná autorka; její hlavní scénou bylo divadlo v Řevnicích, avšak zapojila se také do aktivit amatérského souboru Ústřední půjčovny filmů. – V časopise Divadlo užívala šifer -vk-, -lva.

 

Vaňková debutovala veršovanou pohádkovou hrou Princezna a šašek, již napsala pro řevnický ochotnický soubor. Prosadila se však až ve středním věku jako autorka historických románů, které si čtenáře získaly živými dialogy a propojením prvků dobrodružného rytířského vyprávění s prvky milostné romance. Ve svých dílech respektovala doložená historická fakta, v centru zájmu nicméně stojí fiktivní osobní dramata historicky více méně významných hrdinů, určených zpravidla jedním povahovým rysem či životním zájmem, přičemž mocnou motivující silou jejich jednání je především milostný cit a politická ctižádost.
První z jejích románových cyklů, tetralogie Lev a růže, začíná vzestupem Přemysla Otakara II. (Král železný, král zlatý) a končí vládou Václava II. (Žebrák se stříbrnou holí). Do ranějšího období, doby krále Přemysla Otakara I., se Vaňková vrátila v pozdějším cyklu Zrození království, tvořeném romány Příběh mladšího bratra, Kdo na kamenný trůn, Cestou krále a Dítě z Apulie (kde sleduje osudy římského císaře Fridricha II); závěrečný díl Zapomenutý král se věnuje osobě Přemyslova syna Václava I. V pozdním tvůrčí období Vaňková romány reeditovala v rámci nového cyklu Přemyslovci, jehož poslední díl (Kdo zvedne můj štít), vzniklý propojením románů Zlá léta a Dědici zlatého krále, byl doplněn o období od narození Václava II. do bitvy na Moravském poli.
Následující dynastii Lucemburků Vaňková věnovala hexalogii dodatečně nazvanou Orel a lev. Vládu Jana Lucemburského zde zachytila v úvodním Cvalu rytířských koní. Po mnoha letech osudy tohoto panovníka oživila v diptychu tvořeném svazky Království na prodej Roky před úsvitem, jež vznikly na základě přepracování a zkrácení románů situovaných do období jeho panování (První muž království, Rab z Rabštejna, Léč pana z Rožmberka, Od trůnu dál Roky před úsvitem). V dalších dílech původní hexalogie Orel a lev zaměřila pozornost na Janova syna Karla IV., do jehož období situovala také dva romány, jejichž ústřední postavou je císařův purkrabí Vilém z Landštejna (Pán stříbrné růže, Válka růží). Souhrnně období Karlovy vlády mapuje trojdílná sága Karel IV., resp. souborné vydání Karel IV.: otec vlasti. Karlovým synům, zejména Václavovi IV., je věnována trilogie Rozděl a panuj.
Příležitostně se Vaňková vydávala i za časoprostorové hranice svého dominantního tématu. Do jagellonského období je situován Stříbrný jednorožec, dějově svázaný se stavbou kutnohorského Chrámu sv. Barbory; román Černá sága se odehrává v Africe 16. století. Zřetel poučný, který se uplatnil v samostatných historicko-informativních pasážích, pronikl i do četných dialogů hrdinů v próze z revolučního roku 1848 (Čas voní dálkou), prvního ze dvou dílů románu o životní družce buditele Vojtěcha Náprstka (Naprsquaw). Důvěrnou znalost železničního prostředí uplatnila Vaňková v románu ze své současnosti Domeček na Vesuvu.
Historické téma je do jisté míry přítomno i v autorčině pokusu o science fiction (Mosty přes propast času, pokračování Čas čarodějů), zasazeném do doby Rudolfa II., do níž přicházejí poslové z budoucnosti. O čistou sci-fi se Vaňková pokusila v románu Genesis, v němž na rozdíl od jiných jejích románů je lineární příběh nahrazen útržkovitým, složitě komponovaným vyprávěním. Hlavním tématem je tu vznik a zánik rozpínajících se a smršťujících se vesmírů po Velkém třesku; autorka se tu inspirovala nejen poznatky a možnostmi současné vědy (klonování, umělá dlouhověkost, omlazování orgánů), ale také biblickými mýty, především První knihou Mojžíšovou.
Ve vzpomínkové knize Život na rozhraní věků věnovala kromě svých knih a všelikerých okolností svého psaní nejvíce prostoru svým rodičům a rodinnému prostředí, z něhož pocházela, setkáním, která v podstatné míře ovlivnila její život, a v neposlední řadě svým dvěma celoživotním vášním: divadlu a cestování. Již před listopadem 1989 se vydala mj. po italských stopách Karla IV., v polistopadovém období pak až do pozdního věku podnikala cesty do celého světa.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Princezna a šašek (veršovaná pohádková hra, rozmnož., 1962); Král železný, král zlatý (R 1977, 1. díl tetralogie Lev a růže; 2018 spolu s románem Zapomenutý král pod. tit. Trůn patří rytířům jako 3. sv. cyklu Přemyslovci); Mosty přes propast času (R sci-fi, 1977; původní verze 1992; 2020 spolu s Čas čarodějů); Zlá léta (R 1978, 2. díl tetralogie Lev a růže; 2019 spolu s Dědici zlatého krále + rozšíř. pod tit. Kdo zvedne můj štít jako 4. sv. cyklu Přemyslovci); Dědici zlatého krále (R 1979, 3. díl tetralogie Lev a růže; 2019 spolu se Zlá léta + rozšíř. pod tit. Kdo zvedne můj štít jako 4. sv. cyklu Přemyslovci); Stříbrný jednorožec (R 1981; přeprac. 1994); Černá sága (R 1982); První muž království (R 1983; přeprac. 1992, 1. díl Lucemburské trilogie); Královský nach tě neochrání (R 1984, 1. díl cyklu Tajemství opuštěného přemyslovského trůnu; 2019 spolu s Žebrák se stříbrnou holí pod tit. Království neumírá jako 5. sv. cyklu Přemyslovci); Rab z Rabštejna (R 1985; přeprac. 1992, 2. díl Lucemburské trilogie); Žebrák se stříbrnou holí (R 1987, 4. díl tetralogie Lev a růže; původní verze 1995; 2019 spolu s Královský nach tě neochrání pod tit. Království neumírá jako 5. sv. cyklu Přemyslovci); Léč pana z Rožmberka (R pro ml., 1988); Cval rytířských koní (R 1988, 1. díl hexalogie Orel a lev; 2013 spolu s Dvojí trůn pod tit. Cval rytířských koní /původní román tohoto názvu zde pod tit. Otec a synové/); Dvojí trůn (R 1989, 2. díl hexalogie Orel a lev; 2013 spolu s Cval rytířských koní /zde pod tit. Otec a synové/ pod tit. Cval rytířských koní jako 1. sv. ságy Karel IV.); Orel a had (R 1990, 3. díl hexalogie Orel a lev; 2014 spolu s Od moře k moři pod tit. Orel a lev jako 2. sv. ságy Karel IV.); Žena pro třetího krále (R 1991; přeprac. 1996 s podtitulem Královna Richenza); Od trůnu dál (R 1993, 2. díl cyklu Tajemství opuštěného přemyslovského trůnu); Roky před úsvitem (R 1993, 3. díl Lucemburské trilogie; v úplnosti 2016 pod týmž názvem jako 2. sv. diptychu Jan Lucemburský); Naprsquaw 1, 2 (R 1. Čas voní dálkou, 1995; 2. Země svobodných, domov smělých, 1995; 2021 souborně pod tit. Čas voní dálkou); Domeček na Vesuvu (R 1996); Od moře k moři (R 1998, 4. díl hexalogie Orel a lev; 2014 spolu s Orel a had pod tit. Orel a lev); Druhá císařovna (R 1998; 5. díl hexalogie Orel a lev; 2013 spolu s Dotkni se nebe pod tit. Pán světa jako 3. sv. ságy Karel IV.); Dotkni se nebe (R 1998, 6. díl hexalogie Orel a lev; 2013 spolu s Druhá císařovna pod tit. Pán světa); Genesis (R 2001); Ty jsi dědic svého otce (R 2001, 1. díl trilogie Rozděl a panuj; 2016 spolu s Jsme jedné krve pod tit. Rozděl a panuj); Jsme jedné krve (R 2002, 2. díl trilogie Rozděl a panuj; 2016 spolu s Ty jsi dědic svého otce pod tit. Rozděl a panuj); Vězení pro krále (R 2004; 3. díl trilogie Rozděl a panuj); Pán stříbrné růže (R 2005; 2020 spolu s Válka růží pod tit. Čas růží); Čas čarodějů (R 2006; 2020 spolu s Mosty přes propast času pod tit. Mosty přes propast času); Válka růží (R 2006; 2020 spolu s Pán stříbrné růže pod tit. Čas růží); Příběh mladšího bratra (R 2008; cyklus Zrození království, sv. 1; 2017 spolu s Kdo na kamenný trůn pod tit. Zrození království jako 1. sv. cyklu Přemyslovci); Kdo na kamenný trůn (2008; cyklus Zrození království, sv. 2; 2017 spolu s Příběh mladšího bratra pod tit. Zrození království jako 1. sv. cyklu Přemyslovci); Cestou krále (2009; cyklus Zrození království, sv. 3; 2018 spolu s Dítě z Apulie pod tit. Z milosti Boží jako 2. sv. cyklu Přemyslovci); Dítě z Apulie (2011; cyklus Zrození království, sv. 4); Zapomenutý král (2015; cyklus Zrození království, sv. 5; 2018 spolu s Král železný, král zlatý pod tit. Trůn patří rytířům jako 3. svazek cyklu Přemyslovci); Království na prodej (2015, 1. sv. diptychu Jan Lucemburský); Život na rozhraní věků (autobiografie, 2017).
Souborné vydání: Karel IV.: otec vlasti (2016; obs.: Cval rytířských koní, Dvojí trůn, Orel a had, Od moře k moři, Druhá císařovna, Dotkni se nebe).
Překlad: S. Dalí: Tajný život Salvadora Dalího (1994).
Příspěvky v antologiích a sbornících: Lidé ze souhvězdí Lva (1983); Osočení: dopisy lidí ze seznamu (Toronto 1993; 2000); Bezděz v krásné literatuře (1997); Žena se sovou: antologie povídek českých a slovenských autorek fantastiky, sv. 2 (2017).

LITERATURA

Studie: B. Dokoupil: Člověk v zrcadle dějin: „Historizující“ postupy v naší současné historické próze, ČL 1980, č. 4.
Recenze: Král železný, král zlatý: mp (= M. Petelová), NK 1977, č. 26; F. Buriánek, LM 1978, č. 2; V. Vodák, LD 5. 4. 1978, č. 80; M. Kaňák, Český zápas 1978, č. 32 * Mosty přes propast času: vk (= V. Kantor), NK 1977, č. 48; jh (= J. Hájková), SvSl 7. 12. 1977 * Zlá léta: (mp) (= M. Petelová), NK 1978, č. 20/21; M. Veselá, Práce 3. 8. 1978; M. Kaňák, Český zápas 1978, č. 45; F. Buriánek, LM 1979, č. 2; V. Novotný, Tvorba 1979, č. 11 * Dědici zlatého krále: M. Veselá, Práce 5. 5. 1979; Š. Vlašín, RP 25. 5. 1979 + Tvorba 1979, č. 25; V. Vodák, LD 9. 6. 1979; M. Kaňák, Český zápas 1979, č. 25 * Stříbrný jednorožec: jer, SvSl 5. 11. 1981; V. Novotný, ZN 29.1. 1982; L. Soldán, LM 1982, č. 6 * Černá sága: -n-, NK 1982, č. 47; I. Zítková, Práce 2. 2. 1983; (v) (= V. Vodák), LD 13.7. 1983 *První muž království: dg (= D. Grozdanovičová), O knihách a autorech 1983, jaro; Nej (= V. M. Nejtek), NK 1983, č. 26; (vln) (= V. Novotný), ZN 16. 7. 1983; H. Hrzalová, RP 9. 9. 1983; P. Janoušek, Tvorba 1983, č. 39; (mv), Československý voják, 1983, č. 20 * Královský nach tě neochrání: (jpk), ZN 10.3. 1984; jn, NK 1984, č. 12; B. Dokoupil, Rovnost 27. 4. 1984; L. Soldán, Tvorba 1984, č. 33 * Rab z Rabštejna: VP, O knihách a autorech 1985, zima; P. Frýbort, Květy 1986, č. 18; B. Truhlář, Slovenské pohľady 1987, č. 3 * Cval rytířských koní: MV, NK 1989, č. 11 * Dvojí trůn: M. Štemberková, NK 1990, č. 10 * Orel a had: (mk), NK 1990, č. 51/52; J. Zizler, Tvar 1991, č. 10 * Od trůnu dál: M. Pohorský, NK 1993, č. 21; -jlo-, Labyrint 1993, č. 7 * Roky před úsvitem: V. Borová, SvSl 23. 11. 1993 * Naprsquaw: M. Wagnerová, NK 1995, č. 43; (hh) (= H. Hrzalová), Haló noviny 19. 12. 1995; J. Šimůnek, SvSl 6. 1. 1996; F. Cinger, Právo 22. 1. 1996 * Žena pro třetího krále (2. vyd.): J. Šimůnek, SvSl 20. 6. 1996; F. Cinger, Právo 30. 9. 1996 * Dotkni se nebe: F. Cinger, Právo 28. 9. 1998 * Genesis: I. Zítková, NK 2001, č. 4; I. Adamovič, Ikarie 2001, č. 3 * Ty jsi dědic svého otce: I. Zítková, VP 31. 5. 2001 * Jsme jedné krve: I. Zítková, Knižní novinky 2002, č. 12 * Příběh mladšího bratra: F. Cinger, Právo 1. 7. 2008 * Zapomenutý král: F. Cinger, Právo 2. 6. 2015 * Život na rozhraní věků: (jas) (= J. Semelková), Naše rodina 2017, č. 45.
Rozhovory: -pk- (= P. Kovařík), SvSl 23. 6. 1977; N. Klevisová, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 39; J. Nováková, ČD 18. 6. 1993; R. Tognerová, Vlasta 1993, č. 32; M. Hladíková, Koktejl 1994, č. 10; J. Kopřiva, Zemské noviny 5. 1. 1996, příl. Náš domov č. 1; I Zítková, NK 1998, č. 37; O. Vašková, Čtenář 2000, č. 12; J. Klíma, Xantypa 2002, březen; red. K revue 2005, č. 1/2 + č. 4 ; red. K revue 2006, č. 3+4; red. K revue 2008, č. 1/2; R. Sarvaš, Týden 2016, č. 51, též in Očima elity: Historie, jazyk a literatura (2017); D. Lancz, Instinkt 2019, č. 10; L. Nová, idobnet.cz [online] 29. 10. 2021.
K životním jubileím: D. Moldanová, LM 1982, č. 5; D. Moldanová, LM 1987, č. 5.
Nekrology: H. Herynková, Knihkupec 2022, březen; M. Koldinská, denikn.cz [online] 2. 3. 2022.

Autor hesla: Přemysl Blažíček (1998); Veronika Košnarová (2022)
Aktualizace hesla: 30. 3. 2022 (vk)
 
zpět na hlavní stranu