Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Zbyněk HEJDA

* 2. 2. 1930, Hradec Králové  
 
Básník
 Pocházel z úřednické rodiny. Po absolvování klasického gymnázia v Hradci Králové (maturita 1949) studoval filozofii a historii na FF UK (1949–1953, diplomová práce Z českých středověkých dějin). V letech 1953–1958 byl odborným asistentem na katedře dějin dělnického hnutí a KSČ na FF UK. V letech 1958–1968 působil jako pracovník Vlastivědného střediska Pražské informační služby a od roku 1968 jako redaktor nakladatelství Horizont. V roce 1969 odtud s celou knižní redakcí na protest proti odvolání ředitele odešel. V letech 1969–1977 pracoval v antikvariátu (vyučil se knihkupcem). Po podpisu Charty 77 dostal výpověď, odešel však až po soudním sporu v září 1978. V letech 1981–1989 se živil jako domovník, v letech 1990–1995 přednášel kulturní antropologii v Ústavu humanitních věd 2. lékařské fakulty UK.
 Debutoval roku 1959. V 60. letech patřil do okruhu časopisu Tvář. Dále publikoval zejména v časopisech Host do domu, Literární noviny, Svědectví (Paříž), Listy – Čtení na léto (Řím), Revue K (Paříž), od 1989 ve Střední Evropě, Lidové demokracii, Revolver Revue aj. V samizdatové edici KDM vyšly básnické sbírky Blízkosti smrti (1978), Lady Felthamová (1979) a Tři básně (1987); souborné vydání Hejdova básnického díla vyšlo v edici Petlice pod titulem Básně (1979). Od roku 1985 spoluvydával samizdatovou revue Střední Evropa, pro jejíž knižní řadu také redigoval knihu Šimona Welse U Bernatů (1987). Časopisecky i samizdatově publikoval překlady z Georga Trakla, Gottfrieda Benna a Emily Dickinsonové (posléze vyšly v knižním souboru Překlady). Jako příloha časopisu Aluze (2006, č. 2) vyšlo CD s autorským čtením sbírky Valse melancoloique a některých dalších vybraných básní.
 Základním tématem Hejdovy lyriky je vědomí pomíjivosti a konečnosti lidské existence; svým „nočním viděním světa“, pro něž je charakteristická fascinace smrtí, rozpadem a tlením, Hejda volně navazuje na vývojovou linii literárního expresionismu, jehož básníky také překládal (Georg Trakl, Gottfried Benn). Vše v Hejdově básnickém světě, konkrétně vyznačeném realitou rodné vesnice, osciluje mezi hřbitovem, symbolizujícím smrt, a venkovskou hospodou, místem slasti a zapomenutí lidské konečnosti. Doléhání smrti nemůže přemoci ani vrcholný prožitek lásky: četné erotické motivy se proto u Hejdy spojují s téměř trýznivě barokní drastičností, která baudelairovsky podtrhuje konečný zmar veškeré tělesnosti. Stálé akcentování lidské pomíjivosti je však provázeno silným pocitem neopakovatelnosti každého činu i gesta, čímž je paradoxně zvýrazňována jedinečná hodnota života; tento postoj eliminuje jistou Hejdovu monotematičnost a dává jeho tvorbě podtext morálního apelu. Z této tematické sevřenosti poněkud vystoupil ve sbírce Valse melancolique, v níž více prostoru věnoval intertextové dynamice a metaliterárním reflexím. Většina Hejdových básní je psána rytmizovaným volným veršem, na jehož konci se často objevuje rým zdůrazňující pointu básně; sporadicky se v jeho sbírkách vyskytují básně v próze a prozaické záznamy snů. Tyto neveršované útvary však dominují Hejdovým knihám z prvních let nového milénia – z deníkových záznamů z let 1960–1962 sestavil knihu Cesta k Cerekvi, záznamy snů, které si Hejda pořizoval od padesátých let, jsou soustředěny v souboru Sny...

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Všechna slast (BB 1964; oddíl A tady všude muziky je plno vydán samostatně 1963 jako bibliofilie); Blízkosti smrti (BB, Mnichov 1985; přeprac. 1992); Lady Felthamová (BB, česko-francouzské vydání, Paříž 1987; česky 1992); Pobyt v sanatoriu (BB 1993); A tady všude muziky je plno (BB 1993); Nikoho tam nepotkám (BB v próze, 1994); Valse melancolique (BB 1995); Cesta k Cerekvi (deníkové záznamy, 2004); Sny... (PP 2007).
Souborné vydání: Básně (BB 1996, eds. V. Färber, A. Petruželka).
Překlady: Překlady (1998).
Příspěvky ve sbornících: Podoby (1967); Podoby 2 (1969); Pegasovo poučení (2002); Ryby katedrál (2002).
Uspořádal a vydal: Š. Wels: U Bernátů (1993).

LITERATURA

Studie a články: S. Machonin: doslov, in Básně (smz. 1979); frb (= V. Färber): (k šedesátinám), LidN 3. 2. 1990; V. Färber: Básník blízkostí smrti, RR 1991, č. 16; A. Petruželka: Tajemství tvaru a existence, LidN 27. 4. 1996, příloha Národní 9, č. 17; M. Janata: Ars moriendi more poetico, Babylon 1996/1997, č. 2; I. Harák: Úzkosti naše – nože, Obratník 1995/1996, č. 14/15, též in Střední Evropa 1997, č. 67, příl. &... Glosář, též in Nepopulární literatura (1999); M. Špirit: Ediční poznámka in Básně (1996); Z. Štipl: Nikdo nikde, Bože. Věci z krajiny Zbyňka Hejdy, Tvar 2000, č. 9; J. Med in Od skepse k naději. Studie a úvahy o české literatuře (2006); P. Šrámek: Cesta do obrazu aneb Hejdův funebrál, Souvislosti 2007, č. 1; N. Richtrová in V souřadnicích volnosti (2008).
Recenze: Všechna slast: bd (B. Doležal), Tvář 1965, č. 2 * Blízkosti smrti a Lady Felthamová: V. Novotný, NK 1993 č. 6; J. Rulf, LidN 15. 4. 1993; J. Med, LitN 1993, č. 44 * Nikoho tam nepotkám: J.Trávníček, Tvar 1995, č. 11 * Valse melancolique: J. Trávníček, Tvar 1996, č. 12; A. Haman, NK 1996, č. 22; V. Karfík, Týden 1996, č. 28; J. Med, LitN 1996, č. 42 * Básně: J. Trávníček, Respekt 1996, č. 44; J. Rulf, Reflex 1996, č. 45; V. Novotný, Týdeník Rozhlas 1996, č. 53; M. Exner, Tvar 1997, č. 5; Jan Suk, NK 1997, č. 1; P. Kotrla, Alternativa nova 1996/1997, č. 6 * Cesta k Cerekvi: J. Trávníček, Tvar 2004, č. 21; M. Doležal, Respekt 2004, č. 51; M. Vajchr, RR 2005, č. 58; I. Harák, Salve 2005, č. 1, též in Vyložené knihy (2007) * Sny...: J. Formánek, Respekt 2007, č. 22; J. Štolba, A2 2007, č. 33; L. Puršl, Host 2007, č. 10.
Rozhovory: V. Ježek, LD 17. 3. 1990; V. Färber, Proglas 1996, č. 3; P. Šrámek, Souvislosti 2007, č. 1.

Autor hesla: Jaroslav Med (1995); Karel Piorecký (2008)
Aktualizace hesla: 10. 2. 2009 (kp)
 
zpět na hlavní stranu