STŘEDOČESKÉ NAKLADATELSTVÍ A KNIHKUPECTVÍ
Kořeny Středočeského nakladatelství a knihkupectví dosahují na konec padesátých let. Středočeský Krajský národní výbor (SKNV) v té době vydával různorodé publikace pod hlavičkou Krajského domu osvěty v Praze, Krajského osvětového střediska SKNV, Edičního střediska SKNV, ale též prostřednictvím nakladatelství Orbis, které v tehdejší nakladatelské struktuře částečně nahrazovalo neexistující středočeské krajské nakladatelství. V polovině roku 1960 byl zřízen podnik Kniha, n. p. Středočeského KNV jako jeden z prvků nově vytvářené maloobchodní sítě knižních prodejen. V roce 1967 SKNV založil vlastní příspěvkovou organizaci Středočeské nakladatelství Siréna. V říjnu 1968 byla Siréna včleněna do Knihy, n. p. Středočeského KNV a takto nově vzniklá instituce nadále působila pod názvem Středočeské nakladatelství a knihkupectví (SNK). Na rozdíl od většiny krajských nakladatelství nebylo SNK příspěvkovou, nýbrž tzv. hospodářskou organizací se statutem národního (od července 1989 státního) podniku, což předpokládalo ekonomickou soběstačnost. Posláním SNK bylo vydávání neperiodických publikací se vztahem ke středočeskému regionu a zajišťování knižní distribuce ve Středočeském kraji; sloučení těchto funkcí v podobném rozsahu v rámci jednoho podniku bylo ve své době ojedinělé.
Prvním ředitelem národního podniku Kniha SKNV byl jmenován Jan Kuchynka (*1919). V květnu 1963 ho nahradil Josef Alexander Plachý (1909–1994), který se v roce 1968 stal prvním ředitelem Středočeského nakladatelství a knihkupectví. V polovině roku 1970 nastoupil do ředitelské funkce František Pěkný (*1919), který již v letech 1967–1968 působil jako ředitel nakladatelství Siréna. V letech 1981–1989 podnik řídil Vladimír Píša (*1927) a po jeho odchodu do penze v první polovině roku 1989 jej jako pověřený ředitel nahradil dosavadní obchodně-provozní náměstek Josef Střílek (1929–2012). Funkce šéfredaktora zpočátku nebyla obsazena, v letech 1970–1983 ji jako náměstek ředitele pro nakladatelskou činnost a posléze vedoucí redaktor vykonával Josef Beneš (1923–1983). Po jeho smrti ji převzal Ivan Kruis (*1952), který byl v říjnu 1989 jmenován ředitelem a až do zániku SNK vykonával obě funkce současně (po dobu likvidace řídil podnik spolu s ekonomickým náměstkem Ivem Kostihou /*1955/).
V rámci tzv. malé privatizace, zahájené v lednu 1991, přišlo SNK o síť maloobchodních prodejen, které byly dosud hlavním zdrojem příjmů (ústřední knihkupectví SNK sídlilo v Praze ve Vězeňské ulici, další prodejny měl podnik v Modřanech, Uhříněvsi, Horních Počernicích či na Zbraslavi, později též v Mělníku či ve Vlašimi). Na podnět vedení SNK vyhlásilo Ministerstvo kultury likvidaci podniku k 1. květnu 1991; během roku 1992 byly vyklizeny všechny prodejny a SNK tak definitivně ukončilo činnost.
Mezi první redaktorky Sirény a v sedmdesátých letech SNK patřily Marie Marečková (redigovala již knihy vydané pod hlavičkou SKNV v Orbisu), Miloslava Bořková a Věra Kovářová (všechny tři působily v SNK v sedmdesátých letech); takřka po celou dobu existence SNK v redakci pracovali Ivan Kruis, Růžena Skálová a Bohumil Šubrt, v sedmdesátých letech též Jiří Strnad, v osmdesátých letech Ladislav Horáček a na počátku devadesátých let Jiří Peňás a Vlastimil Vavřín (v letech 1990–1991 zástupce šéfredaktora). Technickou redakci zprvu zajišťovala Hana Strnadová (provd. Borovičková), po ní Jarmila Mašková a na počátku devadesátých let Martina Vítková.
SNK spolupracovalo s řadou ilustrátorů, z nichž někteří byli zároveň autory grafické úpravy publikací (Cyril Bouda, Otakar Čemus, Miloš Kánský, Jan Karpaš, Jiří Krásl, Karel Míšek, Jiří Pavlík, Julie Svobodová, Jitka Vrbová). K dalším ilustrátorům patřili např. Gabriel Filcík, Pavel Lisý, Miloš Nesvadba, Jiří Winter-Neprakta, příležitostně též Karel Franta či Kamil Lhoták. O grafickou úpravu knih se vedle již zmíněných starali Karel Aubrecht, Miloslav Disman, Milan Hegar, Jaroslav Kasl, Jana Kosmanová (grafický návrh edice Peřeje), Pavel Rajský či Pavla Šubrtová /provd. Vokounová/
(edice Peřeje). Autory velkých fotografických publikací byl Bohumil Dusík či Vítězslav Motl; fotografický doprovod dále obstarávali např. Karel Havlíček, Jiří Procházka, Milan Zemina a mnozí další.
Nakladatelství Siréna vydalo v letech 1967–1968 necelé dvě desítky titulů, SNK v letech 1968–1992 přibližně 265 svazků; nejčastěji spolupracovalo s tiskárnami Stráž (závod Vimperk) a Severografia (závod Liberec), s Tiskařskými závody Praha a Východočeskými tiskárnami (závod Havlíčkův Brod). – Po celou dobu své existence sídlilo SNK v Praze 1, v ulici U Prašné brány č. 3.
Ediční činnost Středočeského KNV byla až do vzniku Středočeského nakladatelství Siréna soustředěna především na vydávání historických a vlastivědných publikací a sborníků, libret ke kulturním pásmům, publikací bibliografického či osvětového rázu, metodických příruček apod.; beletristické tituly vycházely spíše výjimečně (mj. sborníky začínajících středočeských autorů, dva povídkové soubory Zdeňka Taxe, výbor z poezie dělnického básníka 19. století Františka Chládka v edici Evy Taxové). Nakladatelství Siréna sice začalo beletrii vydávat soustavněji, během své krátké historie však nestihlo vytvořit zřetelnou ediční koncepci. Jeho produkce nicméně nastínila tendence, na něž Středočeské nakladatelství a knihkupectví bezprostředně navázalo, aniž by je však směřovalo do jasně profilovaných edic.
V roce 1968 zahájila Siréna vedle vlastivědné edice Putujeme (1 sv.) též beletristické řady Pramen (2 sv.) a Proud (1 sv.). SNK záhy po svém vzniku vydalo jeden z těchto svazků (knihu pohádek O zlatém mlýnku a jiné pohádky Miroslava Vízdala a Antonína Robka) znovu jako reprint včetně označení edice Proud, dále však již v žádné z edičních řad Sirény nepokračovalo. Knihy pro děti zde nicméně vycházely i nadále. Pohádkovou tvorbu zastupovaly knihy Kamila Bednáře, Inky Ciprové, Jany Kašové, Eduarda Petišky, Dagmar Štětinové aj.; staré pohádkové příběhy podle domácích i cizích pramenů zpracoval Vladimír Kovářík a Jan Wenig adaptoval pro SNK pohádky svého otce Adolfa Weniga. Nejmladším čtenářům byly určeny též převyprávěné krajové pověsti (mj. Rudolf Matys, Viktor Palivec), básně a říkadla (Michal Černík, Václav Fischer, Ludvík Středa, Jiří Žáček), příběhy ze současnosti (Anna Blažíčková, Vlastislav Křivohlavý, Markéta Zinnerová) a dobrodružná literatura, reprezentovaná staršími prózami Františka Flose v adaptacích Josefa Šubrta (k publikacím či adaptacím starších titulů přistoupilo SNK i v případech Bohumila Říhy či Pavla Suly), ale především triptychem Josefa Pohla Pod jezevčí skálou, Na pytlácké stezce, Za trnkovým keřem. Ojediněle tato ediční oblast dokonce poskytla prostor proskribovaným autorům: pod jménem výtvarníka Miloše Nesvadby tu publikoval dvoudílnou knihu o strašidlu Bubetce Ladislav Dvorský.
Beletrie pro dospělé čtenáře byla zastoupena žánry prózy historické (Miroslav Slach, Arnošt Vaněček), reportážní (regionální črty Jana Čáky, cestopisná reportáž z Antarktidy Miroslava Vízdala, ale též soubory prací redaktora Rudého práva Jiřího Stana), společensko-psychologické (Josef Pohl, Stanislav Rudolf, Karel Zídek) a
detektivní (mj. Lukáš Luhan). K nejčastěji vydávaným prozaikům patřil Karel Štorkán (detektivní a společenská próza), několik knih v SNK vydali také Jiří Kamen či Ondřej Neff. K širší čtenářské obci mířily humoristické prózy (František Nepil, Miloslav Švandrlík, Miloslav Urban a také knižní vydání příběhů z původně rozhlasového a později televizního seriálu Sedmilháři, k jehož autorskému okruhu patřili mj. Zdeněk Jirotka, Ivan Osvald či Jindřiška Smetanová). Rovněž v oblasti beletrie pro dospělé se objevily reedice prvorepublikových titulů od autorů, kteří v SNK vydali zároveň i své nové práce (Jan Morávek či Hana Klenková, jejíž próza Slunečná farma vyšla v SNK v přepracovaném vydání).
Poezie vycházela v prvním desetiletí existence SNK příležitostně, zpočátku spíše v podobě účelových výborů uspořádaných k významným společensko-politickým událostem a výročím, později se však objevují i původní sbírky (mj. Václav Daněk, Vít Obrtel, Jarmila Otradovicová, Jana Štroblová). K edičně pozoruhodným titulům patřila antologie méně známých českých preromantických a romantických básníků (Hledání modrého květu) v uspořádání a s předmluvou Ivana Slavíka. Zcela ojediněle se v SNK objevil i překladový titul; šlo o výbor z veršů komunistického vůdce Ho Či Mina, vydaný k oslavě ukončení války ve Vietnamu.
Až na počátku osmdesátých let vznikla první ediční řada, která nakladatelství výrazněji profilovala. Označením Peřeje (1984–1990, 19 sv.) navázala na stejnojmenný almanach z roku 1980; almanach i ediční řada zahrnuly poezii i prózu mladých autorů, často knižně debutujících. Poezií, která v edici převažovala, byli zastoupeni např. Josef Čejka, Jiří Dědeček, Alois Marhoul, Věra Nosková, Jiří Olšovský, Vlasta Skalická či Vlastimil Vavřín, z prozaiků se uplatnili Václav Jiřík, Radoslav Nenadál či František Vinant. Na sklonku osmdesátých let zahájilo SNK edici sci-fi literatury Futurum (1987–1990, 5 sv.), jejíž autoři byli do té doby odkázáni téměř výhradně na sborníky či antologie (mj. Ludmila Freiová, Ivan Kmínek). Další plánované tituly už vyjít nestačily (kniha Jana Poláčka Ex machina vyšla ještě v roce 1991 v nakladatelství Winston Smith, povídky Radomíra Klabala Chuť sušené vody zůstaly nevydány).
Nová společenská situace po listopadu 1989 se v produkci nakladatelství projevila několika tituly z okruhu samizdatové a exilové literatury (Jaromír Hořec, Ferdinand Peroutka, Vladimír Škutina). Na aktuální čtenářskou poptávku reagovalo SNK souborným vydáním komiksů Jaroslava Weigela a Káji Saudka z osmdesátých let (Lips Tullian) a jedním dílem románového cyklu Felixe Háje o školáku Kájovi Maříkovi. Populárně-naučná edice Kdo je... (1990–1991, 3 sv.), která měla představit především reprezentanty demokratické tradice našich dějin, se již nestačila rozvinout: vyšly svazky věnované Miladě Horákové, J. A. Komenskému a T. G. Masarykovi, čtyři další plánované tituly vydala v letech 1992–1994 Mladá fronta. Osobnost Karla Čapka připomněl editor Jiří Opelík v publikaci Karel Čapek ve fotografii.
Po celou dobu existence SNK měly v jeho produkci významné zastoupení práce o historii regionu (často s tematikou dějin KSČ, dělnického hnutí a protifašistického odboje) či díla mapující vztah významných kulturních osobností ke středním Čechám (publikace Zory Dvořákové či Vladimíra Kováříka). SNK vydalo též výbor z kulturně-historických studií Zikmunda Wintera (ed. Věra Brožová a Jaroslava Janáčková) či vzpomínky Františka Hampla na Jaroslava Seiferta a další literáty. Důležitou součástí produkce byly také fotografické publikace zachycující přírodu, architektonické proměny a kulturní památky, turistické průvodce atd. Stejně jako ostatní regionální nakladatelství vydávalo SNK účelové tisky pro politické a kulturní instituce Středočeského kraje (nejčastěji pro místní a okresní národní výbory, okresní archivy, okresní muzea atd.).
Nejnižších nákladů (kolem 1000 výtisků) dosahovaly knihy poezie (výjimkou byly např. sbírky Jiřího Dědečka, jehož Oběžník vyšel v nákladu cca 40 000 výtisků). Náklady prozaických knih z edice Peřeje ani náklady účelových tisků obvykle nepřesáhly 10 000 výtisků. Ve výrazně vyšších nákladech (obvykle 20 000–30 000, ojediněle ovšem až 70 000 výtisků) vyšly některé fotografické publikace a tituly programově mířící k širšímu publiku: literatura pro děti a mládež, detektivky, humoristická literatura. Vůbec nejvyšších nákladů dosáhly nové vydání knihy Vladimíra Škutiny Presidentův vězeň a soubor komiksů Jaroslava Weigla a Káji Saudka (obojí cca 150 000 výtisků).
Některé plánované tituly SNK (např. Šabachovu prózu Putování mořského koně či historickou monografii Jaroslava Durycha Papežové a císaři) vydal později jeho bývalý redaktor Ladislav Horáček ve svém nakladatelství Paseka.
SKNV: Obrazy z českého dělnického revolučního hnutí (1959); Historicko-vlastivědné bibliografie Středočeského kraje (1960–1961); Středočeské aktuality (1962–1967); Žili a tvořili ve středních Čechách (1963–1965); Dějiny dělnického hnutí ve Středočeském kraji (1964–1966); Aktuality kulturní výchovy (1966–1967); Život – teorie – praxe (1966–1967).
Středočeské nakladatelství Siréna: Pramen (1968); Proud (1968); Putujeme (1968).
SNK: Peřeje (1984–1990); Futurum (1987–1990); Kdo je… (1990–1991).
Ředitelé národního podniku Kniha Středočeského KNV: Jan Kuchynka (1960–1963); Josef A. Plachý (1963–1968). – Ředitel Sirény: František Pěkný (1967–1968). – Ředitelé SNK: Josef A. Plachý (1968–1970); František Pěkný (1970–1981); Vladimír Píša (1981–1989); Josef Střílek (1989; pověřený ředitel); Ivan Kruis (1989–1991). – Šéfredaktoři (nakladatelští vedoucí) SNK: Josef Beneš (1970–1983); Ivan Kruis (1983–1991).
Grafická úprava, vazba, obálky, ilustrace a fotografie: Karel Aubrecht, Cyril Bouda; Otakar Čemus; Miloslav Disman; Bohumil Dusík; Gabriel Filcík; Bedřich Forman; Karel Havlíček; Milan Hegar; Miloš Kánský; Jan Karpaš; Jaroslav Kasl; Jana Kosmanová; Jiří Krásl; Pavel Lisý; Karel Míšek; Vítězslav Motl; Miloš Nesvadba; Jiří Pavlík; Jiří Procházka; Pavel Rajský; Julie Svobodová; Pavla Šubrtová (provd. Vokounová); Jitka Vrbová; Jiří Winter (Neprakta), Milan Zemina ad.
LITERATURA
Prameny: Státní oblastní archiv v Praze: fond Středočeské nakladatelství a knihkupectví Praha, 1960–1993 (nezpracováno).
Články: L. Ilková: Znáte knihy o svém kraji? Svoboda 29. 11. 1964; M. Vízdal: Nakladatelské plány versus polygrafická skutečnost, Svoboda 14. 11. 1969; N. Brehovszká: Lidé kolem literatury. Činnost a ediční plány Středočeského nakladatelství a knihkupectví, Svoboda 11. 2. 1972; N. Brehovszká: Za pouhých pět let, Kultura 1972, č. 23; F. Pěkný: Kniha pro dny všední i sváteční, Svoboda 3. 9. 1977, příl.; T. Seidl – I. Kostiha: Hangár na větrné hůrce, České a moravskoslezské zemědělské noviny 21. 2. 1992, příl. Náš domov.
Rozhovory: V. Píša: S knížkou nejste sami! (připr. I. Vítková), Tvorba 1982, příl. Kmen č. 43; V. Píša: Patnáct let uběhlo a co dál (připr. P. Nový), MF
10. 6. 1983; V. Píša: Kniha ze dvou pohledů (připr. Z. Pšenicová), VP 6. 8. 1984; V. Píša: Jak vypadá vaše knižní produkce v roce 1986? NK 1986, č. 7; V. Píša: Šťastná výjimka (připr. E. Světlík), Tvorba 1986, příl. Kmen č. 16; R. Skálová: Kdo (co) je váš literární objev? (připr. O. Vašková), Výběr z nejzajímavějších knih 1988, č. 2; Dvě otázky Vladimíru Píšovi (připr. mík), Kmen 1989, č. 21; V. Píša: Obdivuji knihkupeckou noblesnost (připr. M. Krausová), NK 1989, č. 22; V. Píša: Dlouhý štafetový běh (připr. M. Šára), Svoboda 12. 6. 1989; I. Kruis: Středočeské nakladatelství a knihkupectví reaguje na novou realitu (připr. Z. Drozdová), Svoboda 18. 12. 1989; I. Kruis: Dvojí zeptání (připr. J. Klusáková), LidN 8. 6. 1990.
Související odkazy
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
J. Halada: Encyklopedie českých nakladatelství 1949–2006