Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 



Karel Teige, Vítězslav Nezval, Jindřich Honzl, Jan Werich a Jiří Voskovec na karikatuře Adolfa Hoffmeistera


Obálka Adolfa Hoffmeistera Svět za mřížemi

 Adolf HOFFMEISTER

* 15. 8. 1902, Praha  
† 24. 7. 1973, Říčky v Orlických horách  
 
Výtvarník, básník, prozaik, dramatik a esejista, publicista a karikaturista
 

Syn pražského advokáta, zakládajícího člena Mánesa. Hoffmeisterovou první ženou byla překladatelka a spisovatelka Marie Prušáková (1903–2004, sňatek 1926, rozvod 1930), druhou (od 1946) herečka Lilly Strichová (1914–1985). Otec režiséra Martina Hoffmeistera (* 1947) a výtvarníka Adama Hoffmeistera (* 1953).
Hoffmeister maturoval na gymnáziu v Praze 1921 (po 1918 se přihlásil do Prvního studentského pluku Stráže svobody) a zde také vystudoval Právnickou fakultu UK (1925). Po vykonání advokátní zkoušky (1930) se stal společníkem otcovy kanceláře. Po okupaci Československa emigroval do Francie. V Paříži byl ve spojení s místními odbojovými organizacemi, s Association internationale des écrivains a založil i centrum čs. exilových kulturních pracovníků Maison de la Culture tchècoslovaque. V září 1939 byl za „protifrancouzskou činnost“ zatčen. Ačkoliv jej pařížský vojenský tribunál po sedmi měsících věznění zprostil viny, byl nadále internován v koncentračních táborech v Rolland Garros u Paříže, v Damigny u Alençonu (Normandie) a v Bassens u Bordeaux. Po kapitulaci Francie byl propuštěn, avšak při útěku do Maroka opět zadržen, vězněn na nemocniční lodi Canada a v koncentračním táboře Ain Čok v Tangeru. Posléze se přes Portugalsko a Kubu dostal do USA (1941). Od 1942 působil jako redaktor v newyorském Úřadu pro válečné informace a hlasatel a redaktor Hlasu Ameriky, od 1944 řídil čs. sekci státního amerického rozhlasu. Po návratu do Čech byl přednostou odboru pro kulturní styky se zahraničím na ministerstvu informací (1945–1948), československým velvyslancem v Paříži a od 1951 profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (vedl speciální kurs kresleného a loutkového filmu).
Ještě za gymnazijních studií, kdy začal psát verše, se Hoffmeister stal spoluzakladatelem a prvním jednatelem Devětsilu (1920), 1927 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes. Byl činný v řadě kulturněpolitických organizací (Levá fronta, Společnost pro hospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem, Obec čs. spisovatelů, Klub českých a německých divadelních pracovníků aj.) Od roku 1946 se zúčastnil práce UNESCO. 1965–1967 byl předsedou Svazu čs. výtvarných umělců a předsedou pražského centra PEN klubu. Od 1925 se aktivně věnoval výtvarnému umění a byl členem řady uměleckých porot doma i v zahraničí. 1970, kdy mu byla zakázána veškerá práce veřejná, publikační i výstavní, odešel do důchodu.

 Debutoval 1918 v Domově, časopise českého studentstva (Mladá Boleslav), 1920 uveřejnil báseň v Kmeni a Republice. Mezi válkami přispíval do Června, Cesty, Hosta, Proletkultu, Tribuny, Divadla, Přítomnosti, Lidových novin, Literárních novin, Rozprav Aventina, Tvorby, Volných směrů, v emigraci do londýnského Obzoru a newyorského Zítřku. Po 1945 mj. do Tvorby, Nového života, Kulturní politiky, Kultury, Výtvarného umění, Plamene, Literárních novin (Listů). Redigoval Pestrý týden (1926–1927) a Literární noviny (1930–1932, s Josefem Horou). Jako výtvarník, kreslíř a karikaturista Hoffmeister (kromě soustavné výstavní činnosti doma i v zahraničí) ilustroval desítky knih vlastních i dalších autorů (Hanuš Jelínek, Jonathan Swift, Karel Havlíček Borovský, Jaroslav Seifert aj.), byl rovněž autorem výpravy několika her Osvobozeného, Stavovského a Národního divadla (1926–1938) a spolupracoval s divadlem E. F. Buriana. Věnoval se také teorii výtvarného umění (studie ke knize Sto let české karikatury).
Literárně spolupracoval s filmem: je autorem komentáře ve scénáři animovaného celovečerního filmu Stvoření světa (1958, scénář a režie Eduard Hofman); komentář napsal i k dokumentárnímu filmu Expo 1958 (režie Zdeněk Kopáč); stejně tak pro film Cirkus jede (1960, scénář a režie Oldřich Lipský); literárně spolupracoval na povídkovém filmu Dýmky (1966, scénář a režie Vojtěch Jasný).
V časopise Domov používal pseudonymu Jan Watig, do 1920 se podepisoval pseudonymem Jaroslav Stý, později šifrou A. H. a AH s dvojčíslím vročení.
 Charakteristickým rysem Hoffmeisterovy literární tvorby je mnohostrannost, výrazná pestrost tematická i žánrová. Byl autorem básní, drobných próz, divadelních her, cestopisných reportáží, desítek fejetonů, epigramů, interview i jednoho románu. Jeho vývoj směřoval od nezávaznosti dadaistických hříček k ostré protiměšťácké a protifašistické kritice ve 30. letech a dále k nadčasovým, obecně lidským tématům tvorby z 60. a počátku 70. let.
Hoffmeisterovy tvůrčí začátky básnické i prozaické jsou spjaty s poetistickým obdobím Devětsilu, ovlivněny generačním okouzlením primitivismem a naivismem, inspirovány snem, podvědomím, hrou a fantazií (sbírky básní a krátkých próz Abeceda lásky, Podmořské hvězdy). Zpočátku přitom Hoffmeister nacházel výraz pro své vidění světa především v divadelních hrách. Již prvními dramatickými experimenty, jednoaktovými hudebními a pantomimicko-tanečními výstupy (Passepartout, Park, Trestanec), přispěl k formování české avantgardní dramatiky 20. let. Jeho lyrickou komedií, zesměšňující obchodem ovládané lidské vztahy (Nevěsta), manifestovalo Osvobozené divadlo svou koncepci poetismu. S Jiřím Voskovcem a Janem Werichem napsaná hudební komedie Svět za mřížemi si pohrává s relativitou norem, které oddělují svět bohatých od světa zločinců. Společenský vývoj jako důsledek stále se opakujících mezigeneračních sporů spolu s kritikou měšťáctví, hrozícího každé generaci, jsou tématem veselohry Mládí ve hře, koncipované jako divadlo na divadle. Za hudební spolupráce Jaroslava Ježka pak vznikla aktualizovaná úprava Goldoniho Kavárničky (Zpívající Benátky).
Řadu protifašistických a protiválečných divadelních her zahájil autor adaptací Aristofanova Míru, pokračoval v ní veršovanou alegorií pro loutkové divadlo (Trhanec aneb Král Hladomor), libretem dětské opery (Hans Krása: Brundibár) i dramatickým pokusem o vyrovnání se s lidickou tragédií (Slepcova píšťalka aneb Lidice). Většinu Hoffmeisterových her spojuje výrazná lyrizace dramatické výpovědi, antiiluzivní způsob výstavby textu, rezignace na tradiční divadelní formy a postupy, kombinace veršů a prózy, využití rýmu, rytmu, tanečních a zpěvních vstupů, humoru, gagu, slovní hříčky.
Náznakovost, zkratkovitost sdělení je příznačná nejen pro Hoffmeisterovu divadelní tvorbu. Od druhé poloviny 20. let se Hoffmeister věnoval také žurnalistickým žánrům. Čapkovsky laděné jsou jeho reportážní fejetony Cambridge – PrahaSvětobol. Portréty desítek osobností české i světové literatury, divadla, filmu, výtvarného umění načrtl spolu s kreslenými karikaturami jednak v knihách rozhovorů (Kalendář, Piš jak slyšíš), jednak ve formě statí, fejetonů a vzpomínek (Hors d’oeuvre, Čas se nevrací). Karikaturní zkratky využívá Hoffmeister také v cestopisných reportážích. Na pozadí drobných, konkrétních postřehů sleduje především svéráznost kultury a životního stylu obyvatel SSSR (Povrch pětiletky), USA (Americké houpačky, Tři měsíce v New Yorku), Číny (Kuo-Chua, Pohlednice z Číny), Egypta (Vyhlídka z pyramid), Japonska (Made in Japan), Střední a Jižní Ameriky (Mrakodrapy v pralese). Zážitky z putování do amerického exilu popsal v knize Turistou proti své vůli, dětem je určena cestopisná sbírka Dalekohled aneb Kdo nevěří, ať tam běží.
Po zákazu publikační činnosti v 70. letech se Hoffmeister znovu vrátil k dramatické práci: hra Poprava, založená opět na principech epického divadla, je dialogizovanou filozofickou úvahou nad otázkami nadějnosti boje s mocí, trestu smrti, smyslu pobytu člověka na zemi. Snovou, fantaskní atmosféru má pak dvojjazyčná hra Pissoir.
Hlavními teoretickými pracemi Adolfa Hoffmeistera jsou studie Současné čínské malířství a monografie o českém kreslíři a vynálezci hlubotisku (Karel Václav Klíč).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře a umění: Podmořské hvězdy (PP, BB 1922); Abeceda lásky (BB, b. d., 1926); Obratník Kozoroha (R 1926); Cambridge-Praha (FF, epigramy, 1926); Park (D, rozmnož., 1927, i prem.); Nevěsta (D 1927, i prem., obsahuje i pantom. scény: Passepartout, Park, Trestanec); Hledá se muž, který má dost času (PP detekt., 1927); Hors d’oeuvre (FF, epigramy, 1927); Kalendář (portréty, rozhovory, 1930); Světobol (FF 1931); Piš, jak slyšíš (rozhovory, 1931); Povrch pětiletky (Rp 1931); Svět za mřížemi (D, b. d., 1933, i prem., s J. Voskovcem a J. Werichem); Mír (D, rozmnož., 1933, podle Aristofana); Mládí ve hře (D 1935, i prem.); Americké houpačky (Rp 1937); Slepcova píšťalka aneb Lidice (D, New York 1942, prem. tamtéž, 1943); Turistou proti své vůli (Rp, angl. s tit. The Animals are in Cages, New York 1941; s tit. Unwiling Tourist, London 1942; česky: 1946); Zpívající Benátky (D 1949, prem. 1932; přeprac. prem. 1946, podle C. Goldoniho); Tři měsíce v New Yorku (Rp 1951, s M. Galuškou); Jak jsem znal V. H. Brunnera (P 1954, pamětní list); Kue-Chua (Rp o čínské kresbě, 1954; též něm. s tit. Guo-ha oder Die chinesische Malerei: Reiseeindrücke, přel. A. Albertová, 1957); Pohlednice z Číny (Rp 1954; rozšíř. vyd. 1956); Karel Václav Klíč (monografie, 1955); Dalekohled aneb Kdo nevěří, ať tam běží (P pro ml., 1956; rozšíř. vyd. 1966); Vyhlídka z pyramid (Rp 1957); Made in Japan (Rp 1958; též něm., přel. M. Vaníčková, 1960); Reportáž o kongresu pro odzbrojení a spolupráci národů ve Stockholmu (1958); Současné čínské malířství (životopisy, reprodukce, 1959, s L. Hájkem a E. Rychterovou; též něm. s tit. Chinesische malerei der Gegenwart, přel. N. Chotaš a G. Solar, 1959; též angl. s tit. Contemporary Chinese paiting, přel. J. Layton, 1961); Poezie a karikatura (úvahy, stati a projevy, 1961); O Nezvalovi (vzpomínky, 1961; poté in Čas se nevrací); O pražském Hradě (neprodejný nakladatelský tisk k novému roku 1962, Orbis 1961); Mrakodrapy v pralese (RpRp 1963); Čas se nevrací (vzpomínky, 1965); Paříž & okolí (RpRp, EE 1967); Historie povstání jedněch proti druhým (P 1968, pův in sb. Víno 1930); Vězení (deník z 1939/1940, 1969); Poprava, Pissoir (DD, rozmnož., 1991); Brundibár (dětská opera, samostatně poprvé, libreto A. H., hudba H. Krása, 1994, uprav. vyd. 1998; ed. B. Červinková); scénicky: *** (1921).
Výbory: Podoby a předobrazy (1988, ed. M. Masáková); Kaleidoskop (výbor z reportáží a cestopisných črt, 2004, ed. J. Dvořák).
Souborné vydání: Výbor z díla Adolfa Hoffmeistera (Čs. spisovatel, 1958–1962, 4 sv.; Orbis, 1963–1964, 2 sv.; tituly svazků: Trojcestí, Lety proti slunci, Podoby, Předobrazy, Hry z avantgardy, Hry a protihry): in sv. 4, 1962, poprvé vydáno: Ach, mládí (vzpomínky a portréty), Předobrazy (PP), Zeměkoule (P) a Poločas (BB); in sv. 6, 1962, poprvé vydáno: Trhanec aneb král Hladomor (D pro ml.), Brundibár (libreto dětské opery H. Krásy, prem. 1943 v terezínském ghettu).
Překlady: J. Joyce: Anna Livia Plurabella (1932, s V. Procházkou a M. Weatherallovou); H. Johnson: Sovětská moc (Chicago 1943).
Ostatní práce: Podoby (kresby, 1934); Šalda a česká literatura (neprodejný tisk Kmene k přednášce F. X. Šaldy, 7 karikatur F. X. Šaldy, 1934); Kreslíř Adolf Hoffmeister (kresby, karikatury, 1948); Fotorok 58 ( text k fotografiím J. Proška, 1959); Fotorok 59 ( text k fotografiím J. Proška, 1960); Za vyšší úroveň knižní výroby (informativní materiál, 1960, s K. Innemannem); Adolf Hoffmeister (koláže, kresby, 1969).
Příspěvky ve sbornících a almanaších
: Nové české divadlo (1926); Šťastnou cestu (1927); Fronta (1927); Dílo V. H. Brunnera (1929); Milostný almanach Kmene pro jaro 1933 (1933); U vrbiček (1934); Ani labuť ani Lůna (1936); 10 let Osvobozeného divadla 1927–1937 (1937); Sborník Masarykova státního gymnázia v Praze 2 v Křemencově ulici (1946).
Uspořádal a vydal
: Víno (almanach, 1930); Jarní almanach Kmene. Jízdní řád literatury a poezie (1932); Wein (almanach 1933); Jesters in Earnest (výbor z díla čs. karikaturistů v zahraničí, 1944); J. Effel: Politické kresby (karikatury, 1953); Sto let české karikatury (1955); Kavárna Union (sb. vzpomínek pamětníků, 1958); Labyrint (výbor sci-fi, 1962).

LITERATURA

Bibliografie: P. Bregantová: Dokumenty (Bibliografie A. H. a kniha – kompletní, Bibliografie o A. H. – výběr, Výstavy samostatně, účast – výběr), in: Adolf Hoffmeister /1992–1973/ (ed. K. Srp, 2004).
Knižně: M. Lamač: Výtvarné dílo Adolfa Hoffmeistera (1966); Adolf Hoffmeister: Tváře, podoby, podobenství (katalog výstavy MG Brno, ed. T. Rybička a K. Svobodová, 1992); Adolf Hoffmeister /1992–1973/: Výběr z díla (katalog výstavy PNP Praha, ed. F. Šmejkal a R. Dačeva, 1992); Adolf Hoffmeister /1992–1973/ (ed. K. Srp, 2004).
Studie a články: Z. Kožmín: Malá konfrontace velkého stylu aneb o Adolfu Hoffmeisterovi (stylistický rozbor cestopisné prózy), ZM 1962, s. 348; F. X. Šalda in Kritické projevy 13 (1963); J. Lederer in Tak tedy... přijďte! (1966); A. M. Píša in Stopami dramatu a divadla (1967); K. Štorkán: Proměny publicistiky (O metodě Hoffmeisterových interviewů), Sešity novináře 1967, č. 4; J. Rybák: Kronikář avantgardy, in A. H.: Podoby & předobrazy (1988); F. Dvořák: Angažovaný cestovatel, in: A. H.: Kaleidoskop (2004).
Recenze: Podmořské hvězdy: M. Pujmanová-Hennerová, Tribuna 17. 12. 1922; A. M. Píša, Průlom 3. 1. 1923; an. (J. Hora), RP 21.1.1923; F. Götz, Host 2, 1922/1923, s. 214 * Abeceda lásky: F. Götz, Národní osvobození 6. 6. 1926; M. Pujmanová-Hennerová, Tribuna 6. 6. 1926; an. (J. Hora), RP 13.6.1926 (též o Obratníku KozorohaCambridge-Praha); A. N. (Novák), LidN 27.6.1926 (též o Cambridge-Praha); fxš (F. X. Šalda), Tvorba 1, 1925/1926, s. 237, přetištěno in Kritické projevy 13 (1963); O. S. M. (O. Štorch-Marien), RA 2, 1926/1927, s. 9 (též o Cambridge-Praha); Reed (B. Václavek), Rovnost 26. 9. 1926 * Obratník Kozoroha: M. P. H. (M. Pujmanová-Hennerová), Tribuna 18. 4. 1926; F. Götz, Národní osvobození 5.5.1926; A. M. Píša, Host 5, 1925/1926, s. 234, přetištěno in: Dvacátá léta (1969); Reed (B. Václavek), Rovnost 26.9.1926; J. Matouš, Nové Čechy 10, 1926/1927, s. 101 * Cambridge-Praha: M. P. H. (M. Pujmanová-Hennerová), Tribuna 25.7.1926; J. B. Čapek, Sever a východ 1926, s. 223; E. A. Saudek, Host 6, 1926/1927, s. 52 (též o Abeceda lásky) * Nevěsta: If. (I. J. Fischerová), Národní osvobození 27. 5. 1927; J. H. (Hilbert), Venkov 27. 5. 1927; M. M. (M. Majerová), RP 27. 5. 1927; M. Pujmanová-Hennerová, Tribuna 28.5.1927; Schz (K. Schulz), LidN 28. 5. 1927 * Hledá se muž...: A. N. (A. Novák), LidN 19. 6. 1927; F. Götz, Národní osvobození 4. 8. 1927; B. V. (B. Václavek), ReD 1, 1927/1928, s. 230 * Hors ďoeuvre: J. Matouš, Nové Čechy 11, 1927/1928, s. 183; jšr. (J. Šnobr), LitN 1927, č. 8 * Kalendář: G. (F. Götz), Národní osvobození 20. 8. 1931; M. M. (M. Majerová), Čin 2, 1930/1931, s. 807 * Piš jak slyšíš: J. Knap, Venkov 29. 6. 1932; J. V. P. (J. V. Pleva), Index 1932, s. 97; J. Teichman, Panoráma 1933, s. 65 * Povrch pětiletky: Iš (L. Štoll), Levá fronta 2, 1931/1932, s. 125; jhch (J. Heidenreich), LidN 1. 1. 1932; J. Rybák, Tvorba 1932, s. 11; F. V. Krejčí, PL 31. 1. 1932; J. H. (Hora), LitN 6, 1931/1932, č. 2; p. (A. M. Píša), Večerník PL 5. 2.1932 * Zpívající Benátky: Ot. F. (Fischer), LidN 4.10.1932; A. M. Píša, PL 4.10.1932, přetištěno in: Stopami dramatu a divadla (1967); H. Jelínek, Lumír 59, 1932/1933, s. 50; jtg (J. Träger), Čin 4, 1932/1933, s. 162 * Svět za mřížemi: A. M. P. (Píša), PL 26. 1.1933 Divadelní avantgarda (1978); -jef- (J. Fučík), Tvorba 1933, s. 172; přetištěno in: Divadelní kritiky (1956, 1984) * Podoby: á (J. Rybák), Haló noviny 5. 12. 1934; jk (J. Krejčí), RP 21. 2. 1935 * Mládí ve hře: Ot. F. (Fischer), LidN 21. 2. 1935; jk (J. Krejčí), RP 21. 2. 1935; A. M. P. (Píša), PL 21. 2. 1935, přetištěno in: Stopami dramatu a divadla (1967); -vka (M. Hlávka), LitN 7, 1934/1935, č. 8; J. Träger, LUK 1935, s. 85 * Americké houpačky: vbk. (V. Běhounek), PL 12. 9. 1937; M. Pujmanová, Tvorba 1938, s. 57 * Turistou proti své vůli: Z. Lorenc, MF 2. 7. 1946; F. Stuchlý, LD 2. 7. 1946; G. (F. Götz), Národní osvobození 3.7.1946; h. (V. Běhounek), Práce 19. 7. 1946; F. Buriánek, ZN 30. 7. 1946; V. Černý, KM 1947, s. 14 * Pohlednice z Číny: Břz. (B. Březovský), LitN 1955, č. 9; Z. K. Slabý, NŽ 1955, s. 554; L. Hájek, Výtvarné umění 1955, s. 473 * Dalekohled...: K. Dvořák, LitN 1957, č. 7; V. Frýbová, Kultura 1957, č. H; J. Rybák, RP 17. 3. 1957; J. Tichý, NŽ 1957, s. 322 * Vyhlídka z pyramid: j. f. (J. Frel), Tvorba 1957, č. 48; Kap. (K. Ptáčník), Květen 1957, s. 159 * Made in Japan: J. Strnadel, NŽ 1959, s. 398; J. Bžoch, Slovenské pohľady (Bratislava)1959, s. 339 * Poezie a karikatura: šH (L. Hlaváček), Kultura 1961, č. 13; In, LitN 1961, č. 15 * Výbor z díla Adolfa Hoffmeistera: J. Hek, HD 1959, č. 3; A. Kusák, Kultura 1959, č. 4; L. Veselý, LitN 1959, č. 2; sch (J. Schnabel), MF 27. 1. 1963; J. Hek, Rovnost 17. 3. 1963; V. Lacina, NK 1963, č. 25; F. Černý, DivN 6, 1962/1963, č. 21/22; Z. Heřman, Divadlo 1963, č. 7 * Mrakodrapy v pralese: b., Práce 22. 12. 1963; Z. Heřman, Plamen 1964, č. 5 * Čas se nevrací: Z. Kožmín, LitN 1965, č. 43; M. Pohorský, RP 22. 10. 1965; M. Blahynka, KT 1965, č. 43; J. Hek, Impuls 1966, s. 140 * Paříž & okolí: M. Blahynka, KT 1968, č. 14; -mk- (J. Marek), Impuls 1968, s. 525; J. Opelík, Plamen 1968, č. 9 * Vězení: M. Nyklová, Večerní Praha 30. 5. 1969; al, RP 10. 10. 1969.
Rozhovory: J. Dewetter, HD 1960, s. 261; M. Janečková, MF 7. 1. 1967; J. Procházka, SvSl 14. 1. 1968.
K životním jubileím: O. Mrkvička, LitN 1952, č. 28; J. Tomeček, HD 1957, č. 6; M. Míčko, Kultura 1962, č. 32; L. Veselý + J. Rybák, LitN 1962, č. 32; J. Kotalík, RP 15. 8. 1962; J. Šmíd, Tvorba 1962, č. 33; M. Lamač, LitN 1967, č. 32; J. Šetlík, Plamen 1967, č. ; J. Kliment, RP 14. 8. 1982.
Nekrolog: -hof (J. Hoffmeistrová), Tvorba 1973, č. 31; AJL (A. J. Liehm), Listy (Řím) 3, 1973, č 5/6.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (neuspořádáno).

Autor hesla: Markéta Trávníčková (1995)
Aktualizace hesla: 12. 2. 2007 (kb)
 
zpět na hlavní stranu