Adolf HOFFMEISTER
Syn pražského advokáta
JUDr. Adolfa Hoffmeistera, zakládajícího člena Spolku výtvarných umělců Mánes, a Marie Hoffmeisterové, rozené Schönblingové. Hoffmeister vyrůstal v intelektuálním rodinném prostředí. Jeho strýc, Karel Hoffmeister byl hudební skladatel a pedagog, druhý strýc Ferdinand Hoffmeister byl klasický filolog. Hoffmeister maturoval v roce 1921 na klasickém gymnáziu v Křemencově ulici (po roce 1918 se přihlásil do Prvního studentského pluku Stráže svobody). Po maturitě nastoupil na Právnickou fakultu UK, kde studium úspěšně završil v roce 1925. Roku 1930 vykonal advokátní zkoušky a stal se společníkem otcovy kanceláře. Po okupaci Československa emigroval do Francie. V Paříži byl ve spojení s místními odbojovými organizacemi, s
Association internationale des écrivains a založil i centrum čs. exilových kulturních pracovníků Maison de la Culture tchècoslovaque. V září 1939 byl za „protifrancouzskou činnost“ zatčen. Ačkoliv jej pařížský vojenský tribunál po sedmi měsících věznění zprostil viny, byl nadále internován v koncentračních táborech v Rolland Garros u Paříže, v Damigny u Alençonu (Normandie) a v Bassens u Bordeaux. Po kapitulaci Francie byl propuštěn, avšak při útěku do Maroka opět zadržen, vězněn na nemocniční lodi Canada a v koncentračním táboře Ain Čok v Tangeru. Posléze se v roce 1941 přes Portugalsko a Kubu dostal do USA. Od roku 1942 působil jako redaktor v newyorském Úřadu pro válečné informace a jako hlasatel a redaktor rozhlasové stanice Hlas Ameriky. Od roku 1944 řídil československou sekci státního amerického rozhlasu. Po návratu do Československa byl v letech 1945–1948 přednostou odboru pro kulturní styky se zahraničím na ministerstvu informací, československým velvyslancem v Paříži a od roku 1951 profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (zde vedl speciální kurs kresleného a loutkového filmu).
Ještě za gymnazijních studií, kdy začal psát verše, se Hoffmeister stal roku 1920 spoluzakladatelem a prvním jednatelem uměleckého sdružení Devětsil. Od roku 1925 se aktivně věnoval výtvarnému umění a v roce 1927 vstoupil do
Spolku výtvarných umělců Mánes. Byl činný v řadě kulturněpolitických organizací (Levá fronta, Společnost pro hospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem, Obec československých. spisovatelů, Klub českých a německých divadelních pracovníků aj.). Od roku 1946 se zúčastnil práce UNESCO, v letech 1965–1967 byl předsedou Svazu československých výtvarných umělců a předsedou pražského centra PEN klubu. V roce 1970 odešel do důchodu a byla mu zapovězena veškerá veřejná publikační i výstavní práce. – Hoffmeisterovou první ženou byla překladatelka a spisovatelka Marie Prušáková (1903–2004, sňatek 1926, rozvod 1930), druhou (od roku 1946) herečka
Lilly Strichová (1914–1985). Hoffmeister je otcem filmového režiséra Martina Hoffmeistera (*1947) a výtvarníka
Adama Hoffmeistera (*1953).
Hoffmeisterovy tvůrčí začátky básnické i prozaické jsou spjaty s poetistickým obdobím Devětsilu, ovlivněny generačním okouzlením primitivismem a naivismem, inspirovány snem, podvědomím, hrou a fantazií (sbírky básní a krátkých próz Abeceda lásky, Podmořské hvězdy). Zpočátku přitom Hoffmeister nacházel výraz pro své vidění světa především v divadelních hrách. Již prvními dramatickými experimenty, jednoaktovými hudebními a pantomimicko-tanečními výstupy (Passepartout, Park, Trestanec), přispěl k formování české avantgardní dramatiky dvacátých let. Jeho lyrickou komedií Nevěsta, zesměšňující obchodem ovládané lidské vztahy, manifestovalo Osvobozené divadlo svou koncepci poetismu. S Jiřím Voskovcem a Janem Werichem napsaná hudební komedie Svět za mřížemi si pohrává s relativitou norem, které oddělují svět bohatých od světa zločinců. Společenský vývoj jako důsledek stále se opakujících mezigeneračních sporů spolu s kritikou měšťáctví, hrozícího každé generaci, jsou tématem veselohry Mládí ve hře, koncipované jako divadlo na divadle. Za hudební spolupráce Jaroslava Ježka pak vznikla aktualizovaná úprava Goldoniho Kavárničky (Zpívající Benátky).
Řadu protifašistických a protiválečných divadelních her zahájil autor adaptací Aristofanova Míru, pokračoval v ní veršovanou alegorií pro loutkové divadlo (Trhanec aneb Král Hladomor), libretem dětské opery (Hans Krása: Brundibár) i dramatickým pokusem o vyrovnání se s lidickou tragédií (Slepcova píšťalka aneb Lidice). Většinu Hoffmeisterových her spojuje výrazná lyrizace dramatické výpovědi, antiiluzivní způsob výstavby textu, rezignace na tradiční divadelní formy a postupy, kombinace veršů a prózy, využití rýmu, rytmu, tanečních a zpěvních vstupů, humoru, gagu, slovní hříčky.
Náznakovost, zkratkovitost sdělení je příznačná nejen pro Hoffmeisterovu divadelní tvorbu. Od druhé poloviny dvacátých let se Hoffmeister věnoval také žurnalistickým žánrům. Čapkovsky laděné jsou jeho reportážní fejetony Cambridge – Praha a Světobol. Portréty desítek osobností české i světové literatury, divadla, filmu a výtvarného umění načrtl spolu s kreslenými karikaturami jednak v knihách rozhovorů (Kalendář, Piš jak slyšíš), jednak ve formě statí, fejetonů a vzpomínek (Hors d’oeuvre, Čas se nevrací). Karikaturní zkratky využívá Hoffmeister také v cestopisných reportážích. Na pozadí drobných, konkrétních postřehů sleduje především svéráznost kultury a životního stylu obyvatel SSSR (Povrch pětiletky), USA (Americké houpačky, Tři měsíce v New Yorku), Číny (Kuo-Chua, Pohlednice z Číny), Egypta (Vyhlídka z pyramid), Japonska (Made in Japan), Střední a Jižní Ameriky (Mrakodrapy v pralese). Zážitky z putování do amerického exilu popsal v knize Turistou proti své vůli, dětem je určena cestopisná sbírka Dalekohled aneb Kdo nevěří, ať tam běží.
Po zákazu publikační činnosti v sedmdesátých letech se Hoffmeister znovu vrátil k dramatické práci: hra Poprava, založená opět na principech epického divadla, je dialogizovanou filozofickou úvahou nad otázkami nadějnosti boje s mocí, trestu smrti, smyslu pobytu člověka na zemi. Snovou, fantaskní atmosféru má pak dvojjazyčná hra Pissoir.
Hlavními teoretickými pracemi Adolfa Hoffmeistera jsou studie Současné čínské malířství a monografie o českém kreslíři a vynálezci hlubotisku Karel Václav Klíč.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře a umění: Podmořské hvězdy (PP, BB 1922); Abeceda lásky (BB, b. d., 1926); Obratník Kozoroha (R 1926); Cambridge-Praha (FF, epigramy, 1926); Park (D, rozmnož., 1927, i prem.); Nevěsta (D 1927, i prem., obsahuje i pantom. scény: Passepartout, Park, Trestanec); Hledá se muž, který má dost času (PP detekt., 1927); Hors d’oeuvre (FF, epigramy, 1927); Kalendář (portréty, rozhovory, 1930); Světobol (FF 1931); Piš, jak slyšíš (rozhovory, 1931); Povrch pětiletky (Rp 1931); Svět za mřížemi (D, b. d., 1933, i prem., s J. Voskovcem a J. Werichem); Mír (D, rozmnož., 1933, podle Aristofana); Mládí ve hře (D 1935, i prem.); Americké houpačky (Rp 1937); Slepcova píšťalka aneb Lidice (D, New York 1942, prem. tamtéž, 1943); Turistou proti své vůli (Rp, angl. s tit. The Animals are in Cages, New York 1941; s tit. Unwiling Tourist, London 1942; česky: 1946); Zpívající Benátky (D 1949, prem. 1932; přeprac. prem. 1946, podle C. Goldoniho); Tři měsíce v New Yorku (Rp 1951, s M. Galuškou); Jak jsem znal V. H. Brunnera (P 1954, pamětní list); Kue-Chua (Rp o čínské kresbě, 1954; též něm. s tit. Guo-ha oder Die chinesische Malerei: Reiseeindrücke, přel. A. Albertová, 1957); Pohlednice z Číny (Rp 1954; rozšíř. vyd. 1956); Karel Václav Klíč (monografie, 1955); Dalekohled aneb Kdo nevěří, ať tam běží (P pro ml., 1956; rozšíř. vyd. 1966); Vyhlídka z pyramid (Rp 1957); Made in Japan (Rp 1958; též něm., přel. M. Vaníčková, 1960); Reportáž o kongresu pro odzbrojení a spolupráci národů ve Stockholmu (1958); Současné čínské malířství (životopisy, reprodukce, 1959, s L. Hájkem a E. Rychterovou; též něm. s tit. Chinesische malerei der Gegenwart, přel. N. Chotaš a G. Solar, 1959; též angl. s tit. Contemporary Chinese paiting, přel. J. Layton, 1961); Poezie a karikatura (úvahy, stati a projevy, 1961); O Nezvalovi (vzpomínky, 1961; poté in Čas se nevrací); O pražském Hradě (neprodejný nakladatelský tisk k novému roku 1962, Orbis 1961); Mrakodrapy v pralese (RpRp 1963); Čas se nevrací (vzpomínky, 1965); Paříž & okolí (RpRp, EE 1967); Historie povstání jedněch proti druhým (P 1968, pův in sb. Víno 1930); Vězení (deník z let 1939/1940, 1969); Poprava, Pissoir (DD, rozmnož., 1991); Brundibár (dětská opera, samostatně poprvé, libreto A. H., hudba H. Krása, 1994, uprav. vyd. 1998; ed. B. Červinková); scénicky: *** (1921).Výbory: Podoby a předobrazy (1988, ed. M. Masáková); Kaleidoskop (výbor z reportáží a cestopisných črt, 2004, ed. J. Dvořák).
Souborné vydání: Výbor z díla Adolfa Hoffmeistera (Čs. spisovatel, 1958–1962, 4 sv.; Orbis, 1963–1964, 2 sv.; tituly svazků: Trojcestí, Lety proti slunci, Podoby, Předobrazy, Hry z avantgardy, Hry a protihry): in sv. 4, 1962, poprvé vydáno: Ach, mládí (vzpomínky a portréty), Předobrazy (PP), Zeměkoule (P) a Poločas (BB); in sv. 6, 1962, poprvé vydáno: Trhanec aneb král Hladomor (D pro ml.), Brundibár (libreto dětské opery H. Krásy, prem. 1943 v terezínském ghettu).
Překlady: J. Joyce: Anna Livia Plurabella (1932, s V. Procházkou a M. Weatherallovou); H. Johnson: Sovětská moc (Chicago 1943).
Ostatní práce: Podoby (kresby, 1934); Šalda a česká literatura (neprodejný tisk Kmene k přednášce F. X. Šaldy, 7 karikatur F. X. Šaldy, 1934); Kreslíř Adolf Hoffmeister (kresby, karikatury, 1948); Fotorok 58 ( text k fotografiím J. Proška, 1959); Fotorok 59 ( text k fotografiím J. Proška, 1960); Za vyšší úroveň knižní výroby (informativní materiál, 1960, s K. Innemannem); Adolf Hoffmeister (koláže, kresby, 1969).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Nové české divadlo (1926); Šťastnou cestu (1927); Fronta (1927); Dílo V. H. Brunnera (1929); Milostný almanach Kmene pro jaro 1933 (1933); U vrbiček (1934); Ani labuť ani Lůna (1936); 10 let Osvobozeného divadla 1927–1937 (1937); Sborník Masarykova státního gymnázia v Praze 2 v Křemencově ulici (1946).
Uspořádal a vydal: Víno (almanach, 1930); Jarní almanach Kmene. Jízdní řád literatury a poezie (1932); Wein (almanach 1933); Jesters in Earnest (výbor z díla čs. karikaturistů v zahraničí, 1944); J. Effel: Politické kresby (karikatury, 1953); Sto let české karikatury (1955); Kavárna Union (sb. vzpomínek pamětníků, 1958); Labyrint (výbor sci-fi, 1962).
LITERATURA
Bibliografie: P. Bregantová: Dokumenty (Bibliografie A. H. a kniha – kompletní, Bibliografie o A. H. – výběr, Výstavy samostatně, účast – výběr), in: Adolf Hoffmeister /1992–1973/ (ed. K. Srp, 2004).
Knižně: M. Lamač: Výtvarné dílo Adolfa Hoffmeistera (1966); Adolf Hoffmeister: Tváře, podoby, podobenství (katalog výstavy MG Brno, ed. T. Rybička a K. Svobodová, 1992); Adolf Hoffmeister /1992–1973/: Výběr z díla (katalog výstavy PNP Praha, ed. F. Šmejkal a R. Dačeva, 1992); Adolf Hoffmeister /1992–1973/ (ed. K. Srp, 2004); F. Šmejkal: Hoffmeisterova ironická kronika doby (2016).
Studie a články: J Hek: Cestovatel a spisovatel Adolf Hoffmeister, HD 1959, č. 3; Z. Kožmín: Malá konfrontace velkého stylu aneb o Adolfu Hoffmeisterovi (stylistický rozbor cestopisné prózy), ZM 1962, č. 8/9; F. X. Šalda in Kritické projevy 13 (1963); J. Lederer in Povedali... príďte! (1968; česky pod názvem Tak tedy... přijďte!, 1990); A. M. Píša in Stopami dramatu a divadla (1967); K. Štorkán: Proměny publicistiky (O metodě Hoffmeisterových interviewů), Sešity novináře 1967, č. 4; J. Rybák: Kronikář avantgardy, in A. H.: Podoby & předobrazy (1988); F. Dvořák: Angažovaný cestovatel, in: A. H.: Kaleidoskop (2004).
Recenze: Podmořské hvězdy: M. Pujmanová-Hennerová, Tribuna 17. 12. 1922; A. M. Píša, Průlom 3. 1. 1923; an. (= J. Hora), RP 21.1.1923; F. Götz, Host 2, 1922/1923, č. 6/7 * Abeceda lásky: F. Götz, Národní osvobození 6. 6. 1926; M. Pujmanová-Hennerová, Tribuna 6. 6. 1926; an. (= J. Hora), RP 13. 6. 1926 (též o Obratníku Kozoroha a Cambridge-Praha); A. N. (= A. Novák), LidN 27. 6. 1926 (též o Cambridge-Praha); fxš (= F. X. Šalda), Tvorba 1, 1925/1926, s. 237, přetištěno in Kritické projevy 13 (1963); O. S. M. (= O. Štorch-Marien), RA 2, 1926/1927, s. 9 (též o Cambridge-Praha); Reed (= B. Václavek), Rovnost 26. 9. 1926 * Obratník Kozoroha: M. P. H. (= M. Pujmanová-Hennerová), Tribuna 18. 4. 1926; F. Götz, Národní osvobození 5. 5. 1926; A. M. Píša, Host 5, 1925/1926, č. 8, přetištěno in: Dvacátá léta (1969); Reed (B. Václavek), Rovnost 26. 9. 1926; J. Matouš, Nové Čechy 10, 1926/1927, č. 4 * Cambridge-Praha: M. P. H. (= M. Pujmanová-Hennerová), Tribuna 25. 7. 1926; J. B. Čapek, Sever a východ 1926, č. 10; E. A. Saudek, Host 6, 1926/1927, č. 5 (též o Abeceda lásky) * Nevěsta: If. (= I. J. Fischerová), Národní osvobození 27. 5. 1927; J. H. (= J. Hilbert), Venkov 27. 5. 1927; M. M. (= M. Majerová), RP 27. 5. 1927; M. Pujmanová-Hennerová, Tribuna 28.5.1927; Schz (= K. Schulz), LidN 28. 5. 1927 * Hledá se muž...: A. N. (= A. Novák), LidN 19. 6. 1927; F. Götz, Národní osvobození 4. 8. 1927; B. V. (= B. Václavek), ReD 1, 1927/1928, s. 230 * Hors ďoeuvre: J. Matouš, Nové Čechy 11, 1927/1928, č. 5; jšr. (= J. Šnobr), LitN 1927, č. 8 * Kalendář: G. (= F. Götz), Národní osvobození 20. 8. 1931; M. M. (= M. Majerová), Čin 2, 1930/1931, s. 807 * Piš jak slyšíš: J. Knap, Venkov 29. 6. 1932; J. V. P. (= J. V. Pleva), Index 1932, č. 11/12; J. Teichman, Panorama 1933, č. 3 * Povrch pětiletky: lš (= L. Štoll), Levá fronta 2, 1931/1932, č. 5; jhch (= J. Heidenreich), LidN 1. 1. 1932; J. Rybák, Tvorba 1932, č. 1; F. V. Krejčí, PL 31. 1. 1932; J. H. (= J. Hora), LitN 6, 1931/1932, č. 2; p. (= A. M. Píša), Večerník PL 5. 2.1932 * Zpívající Benátky: Ot. F. (= O. Fischer), LidN 4.10.1932; A. M. Píša, PL 4.10.1932, přetištěno in: Stopami dramatu a divadla (1967); H. Jelínek, Lumír 59, 1932/1933, č. 1; jtg (= J. Träger), Čin 4, 1932/1933, č. 6 * Svět za mřížemi: A. M. P. (= A. M. Píša), PL 26. 1. 1933, přetištěno in: Divadelní avantgarda (1978); -jef- (= J. Fučík), Tvorba 1933, č. 9; přetištěno in: Divadelní kritiky (1956, 1984) * Podoby: á (= J. Rybák), Haló noviny 5. 12. 1934; jk (= J. Krejčí), RP 21. 2. 1935 * Mládí ve hře: Ot. F. (= O. Fischer), LidN 21. 2. 1935; jk (= J. Krejčí), RP 21. 2. 1935; A. M. P. (= A. M. Píša), PL 21. 2. 1935, přetištěno in: Stopami dramatu a divadla (1967); -vka (= M. Hlávka), LitN 7, 1934/1935, č. 8; J. Träger, LUK 1935, č. 2 * Americké houpačky: vbk. (= V. Běhounek), PL 12. 9. 1937; M. Pujmanová, Tvorba 1938, č. 3 * Turistou proti své vůli: KFK (= F. Kafka), Svobodné noviny 9. 7. 1946; jp (= J. Poch), Česká osvěta 1946, č. 5/7 a č. 9/10; Z. Lorenc, MF 2. 7. 1946; F. Stuchlý, LD 2. 7. 1946; G. (= F. Götz), Národní osvobození 3. 7. 1946; h. (= V. Běhounek), Práce 19. 7. 1946; F. Buriánek, ZN 30. 7. 1946; V. Černý, KM 1947, č. 1 * Pohlednice z Číny: S. R. (= S. Richter), LD 8. 12. 1954; Břz. (= B. Březovský), LitN 1955, č. 9; Z. K. Slabý, NŽ 1955, č. 6; L. Hájek, Výtvarné umění 1955, č. 45; lk (= L. Kundera), HD 1955, č. 1; V. a Z. Hrdličkovi, RP 1. 2. 1955; G. Procházka, Čtenář 1956, č. 9 * Dalekohled...: K. Dvořák, LitN 1957, č. 7; V. Frýbová, Kultura 1957, č. 8; J. Rybák, RP 17. 3. 1957; J. Tichý, NŽ 1957, č. 3; M. Štepánek, Literatura ve škole 1957, č. 4; Z. K. Slabý, ZM 1957, č. 8; O. Kryštofek, Práce 2. 2. 1957 * Vyhlídka z pyramid: j. f. (= J. Frel), Tvorba 1957, č. 48; Kap. (= K. Ptáčník), Květen 1957, č. 3; J. Opelík, Kultura 1958, č. 4 * Made in Japan: J. Strnadel, NŽ 1959, č. 5; J. Bžoch, Slovenské pohľady (Bratislava)1959, č. 6; I. Klíma, Květen 1959, č. 2 * Poezie a karikatura:
šH (= L. Hlaváček), Kultura 1961, č. 13; In, LitN 1961, č. 15 * Výbor z díla Adolfa Hoffmeistera: J. Hek, HD 1959, č. 3; A. Kusák, Kultura 1959, č. 4; L. Veselý, LitN 1959, č. 2; sch (= J. Schnabel), MF 27. 1. 1963; J. Hek, Rovnost 17. 3. 1963; V. Lacina, NK 1963, č. 25; F. Černý, DivN 1962/1963, č. 21/22; Z. Heřman, Divadlo 1963, č. 7; V. Lacina, NK 1966, č. 26 * Mrakodrapy v pralese: b. (= V. Běhounek), Práce 22. 12. 1963; Z. Heřman, Plamen 1964, č. 5; I. Fleischmann, LitN 1964, č. 10 * Čas se nevrací: Z. Kožmín, LitN 1965, č. 43; M. Pohorský, RP 22. 10. 1965; M. Blahynka, KT 1965, č. 43; (Gm) /= P. Grym/, LD 8. 10. 1965; (vbk) /= V. Běhounek/, Práce 17. 11. 1965; J. Hek, Impuls 1966, č. 2 * Paříž & okolí: M. Blahynka, KT 1968, č. 14; -mk- (= J. Marek), Impuls 1968, č. 7; J. Opelík, Plamen 1968, č. 9; J. Lang, Kulturní noviny 1968, č. 8 * Vězení: M. Nyklová, VP 30. 5. 1969; al (= H. Hrzalová), RP 10. 10. 1969; Osv (= V. Osvald), Hlas revoluce 1969, č. 31; Z. Kožmín, Orientace 1969, č. 6; vbk (= V. Běhounek) Práce 5. 7. 1969 * Podoby a předobrazy: P. Nový, ZN 4. 6. 1988; M. Šútovec, Slovenské pohľady 1988, č. 9; B. Kovaříková, VP 28. 4. 1988; J. Chuchma, MS 1988, č. 23 * Kaleidoskop: V. Novotný, Tvar 2005, č. 24.
Rozhovory: E. F. Burian, KT 1945/1946, č. 1; J. Dewetter, HD 1960, č. 6; M. Janečková, MF 7. 1. 1967; J. Procházka, SvSl 14. 1. 1968; J. P. (= J. Pražák), Československý voják 1969, č. 2.
K životním jubileím: dr fSt (= F. Stuchlý), LD 15. 8. 1952; O. Mrkvička, LitN 1952, č. 28; P. S., VP 24. 3. 1956, Lit. příl. VP; om (= O. Mrkvička), LitN 1957, č. 33; -j-, Práce 15. 8. 1957; J. Tomeček, HD 1957, č. 6; M. Míčko, Kultura 1962, č. 32; (zn), ZN 15. 8. 1962; dl, LD 15. 8. 1962; L. Veselý + J. Rybák, LitN 1962, č. 32; J. Kotalík, RP 15. 8. 1962; J. Šmíd, Tvorba 1962, č. 33; J. Řezáč, Plamen 1962, č. 8; M. Lamač, LitN 1967, č. 32; (jšh) /= J. Šetlík/, Plamen 1967, č. 9; J. Kliment, RP 14. 8. 1982; -jes-, Listy (Řím) 1983, č. 2; -hb-, Hlas revoluce 1987, č. 33; -bm-, Kulturní rozvoj 1987, č. 19; J. Rodr, Oko 1992/1993, č. 2; alk, LidN 24. 7. 1998; J. Zlomek, Naše pravda 2002, č. 32; A. J. Liehm, Listy 2002, č. 4; P. Kovařík, VP 15. 8. 2002; F. Cinger, Právo 15. 8. 2002; Z. Komínková Oplatková, Naše rodina 2007, č. 35; V. Varyš, Instinkt 2012, č. 33; J. Chuchma, LidN 8. 10. 2014; B. Věra, Haló noviny 18. 10. 2017, příl. Literatura – Umění – Kultura.
Nekrology: -hof (= J. Hoffmeistrová), Tvorba 1973, č. 31; AJL (= A. J. Liehm), Listy (Řím), 1973, č 5/6.
Archiv: LA PNP: Osobní fond.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRLiterární archiv Památníku národního písemnictví
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Databáze Obce překladatelů