Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 


http://www.jedinak.cz/
Foto Petr Jedinák

http://www.jedinak.cz/
Foto Petr Jedinák

 Jiřina HAUKOVÁ

* 27. 1. 1919, Přerov  
 
Básnířka a překladatelka
 Jejím otcem byl Karel Hauke (1889–1968), šéfredaktor přerovského deníku Obzor a vydavatel prvního ročníku časopisu Host, manželem výtvarný a literární teoretik a kritik Jindřich Chalupecký (sňatek 1950).
Obecnou školu a reálné gymnázium (maturovala 1938) Hauková vychodila v Přerově, na brněnské Masarykově univerzitě studovala tři semestry angličtinu a češtinu, po válce (1948) krátce pokračovala ve studiu angličtiny a estetiky na Univerzitě Karlově v Praze, po dvou semestrech však na studium rezignovala.
V letech 1939–1942 byla redaktorkou Obzoru (Přerov). Od roku 1942 pracovala v Praze v knižním oddělení ministerstva lidové osvěty, od 1945 v publikačním odboru, který vedl František Halas, a od roku 1947 v americkém oddělení ministerstva informací, jež řídil Adolf Hoffmeister. Od roku 1950 se věnovala výhradně literatuře. V šedesátých letech navštívila Polsko, Belgii, Holandsko, Lucembursko, Anglii, Rakousko a Itálii.
 Členkou Skupiny 42 se stala roku 1945. Publikovala v Obzoru (zde debut 1934), studentském časopise Snaha (Brno), dále ve Studentském časopise, Lidových novinách, Kvartu, Plameni, Světové literatuře (zde překlady), Tvaru aj. 1946 redigovala knižnici Blíženci v pražském nakladatelství Pamir. V samizdatové edici Petlice vyšly její básnické sbírky Motýl a smrt (1983), Světlo v září:1978–1984 (1984) a Spodní proudy: 1985–87 (1987); první dvě též v Edici Expedice. Texty Jiřiny Haukové byly zařazeny do samizdatových sborníků Pohledy 1 (1976, ed. Václav Havel), Pocta Jiřímu Johnovi (1978), Eva Kmentová. In memoriam (1982, eds. Jindřich Chalupecký, Jiří Šetlík, Polana Zoubková); Básníci a samotáři (1984, eds. Ondřej Fibich, Jiří Brixi); Na střepech volnosti (1987, ed. Zdeněk Hrubý), Nálezy (1988, eds. Michaela Freiová, Květa Neradová), Z Obsahu 1987 (1988), Z Obsahu 1989 (1990). Užívala pseudonymu Jola (Obzor, Snaha) a šifry J. H. Svým jménem kryla překlady Luby a Rudolfa Pellarových (povídku Bernarda Malmuda v antologii Hlídky naděje a cestopis Ben Luciena Burmana Mississippi, obojí vyšlo 1975, a překlad cestopisu Jamese Cooka Cesta kolem světa, 1978). V roce 1995 obdržela za sbírku Světlo v září Cenu Jaroslava Seiferta a v roce 1997 jí byla prezidentem republiky udělena Medaile za zásluhy.
 

Původní tvorbu Haukové tvoří výhradně poezie. Na rozdíl od melodičnosti prvotiny, v níž se však už ohlašuje autorčin příznačný motiv samoty, ve sbírce Cizí pokoj se její verš prozaizuje a tíhne k mluvní dikci. Tento posun spolu s tématem bezútěšného velkoměstského života nejnápadněji signalizují příklon k poetice Skupiny 42. Následné etapy již pozvolnějšího vývoje, které ve sbírkách vydávaných v dlouhých časových odstupech zůstávají zakryty, zřetelněji vystupují v jednotlivých oddílech výboru Letorosty.
Na přelomu 40. a 50. let sílí deziluzivnost básnířčina pohledu, který se na čas obrací i ke společenskému dění; syrové útržky reality však postupně vytlačuje obrazná stylizace a pocity prázdnoty a zmaru, burcující však s rostoucí energií obranné síly vzdoru. Lyrická nálada určité chvíle přerůstá do meditativní polohy, souznění básnického subjektu s okolím se tak odosobňuje a problematizuje: člověk se autorce jeví jako součást mnohotvárného celku přírody, z jejíhož věčně se opakujícího koloběhu se snaží vymknout, avšak jejíž čistoty dosahuje jenom ve vrcholných okamžicích tvořivosti a lásky. Osou poezie Jiřiny Haukové je čas, sám v sobě rozporný, vše pohlcující i uchovávající.
V pozdějších sbírkách (Spodní proudy, Motýl a smrt, Světlo v září) se vztah k přírodě v intimních scénách dále konkretizuje, výrazově a myšlenkově oprošťuje a pocit trpkosti vyúsťuje ve smírné ladění. Ve sbírce Mozaika z vedřin Hauková experimentuje s grafickým rozměrem básně a zčásti se tak přiklání k principům experimentální poezie. Morální apelativnost a kritičnost namířená vůči soudobé společnosti, politice a kultuře sílí ve sbírce Díra skrz. K osobním, ba intimním tématům se vrací ve sbírce Večerní prška, v níž reflektuje umění, svět i vlastní tělesnost pod zorným úhlem stáří. Své verše včlenila také do knihy vzpomínek Záblesky života.
Také jako překladatelka z angličtiny se Hauková soustředila většinou na poezii, především na představitele moderních uměleckých výbojů (Thomas Stearns Eliot, William Carlos Williams, Dylan Thomas) nebo jejich předchůdce (Emily Dickinsonová).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Přísluní (BB, b. d., 1943); Cizí pokoj (BB 1946); Oheň ve sněhu (BB 1958); Mezi lidmi a havrany (BB 1965); Rozvodí času (BB 1967); Země nikoho (BB 1970); Spodní proudy (BB, Mnichov 1988; 1992); Motýl a smrt (BB 1990); Elegie za Jindřichem Chalupeckým (B, bibliofilie, b. d., 1994); Světlo v září (BB 1995, poprvé v samizdatu 1984); Záblesky života (vzpomínky, 1996); Mozaika z vedřin (BB 1997); Díra skrz (BB 1999); Večerní prška (BB 2002).
Výbor: Letorosty (1970; přeprac. Mnichov 1987).
Souborné vydání: Básně (2000, ed. M. Špirit, obsahuje prvních deset básnických knih Jiřiny Haukové a také básně dosud knižně netištěné; obsahuje též bibliografii, kalendárium autorčina života a soupis literatury o jejím díle).
Překlady: A. Nin: Lstivá zima (1946, pod jménem Libuše Jurášová); T. S. Eliot: Pustá země (1947, s J. Chalupeckým); E. Dickinsonová: Jediný ohař (1948) + Můj dopis světu (1977); S. Kennedy: Odhalení Jihu (1949, s J. Urbánkovou); E. A. Poe: Případ pana Valdemara (1948); J. London: Povídky z celého světa (1954) + O malém člověku (1960); H. Melville: Taipi (1956) + Omú (1958, se Z. Kiršnerem); Černošská poezie (1958, s dalšími); D. Thomas: Zvláště když říjnový vítr (1958) + Kapradinový vrch (1965); J. Keats: Když mraky září (1961); Americká lidová poezie (1961, s dalšími); W. C. Williams: Hudba pouště (1964); G. Stein (G. Steinová): Vlastní životopis Alice B. Toklasové (1968); Poezie přelomu století (1984, s dalšími).

LITERATURA

Studie a články: L. Kundera: doslov, in Země nikoho (1970); B. Fučík: doslov, in Letorosty (1970); W. E. Harkins: doslov, in Letorosty (1987); Z. Pešat: Literatura Skupiny 42, LM 1990, č. 2, též in Tři podoby literární vědy (1998); Z. Vybíral: Průniky Jiřiny Haukové do čtenáře, Tvar 1990, č. 38; Z. Drahoš: Básnířka oficiální, samizdatová i exilová, in Od rozdělení k syntéze. Sborník prací filosofické fakulty Slezské univerzity v Opavě. Řada literárněvědná, č.1 (1991); M. Písková: Poznámky k samizdatové tvorbě Jiřiny Haukové, in Normy normalizace. Sborník referátů z literárněvědné konference 38. Bezručovy Opavy (ed. J. Wiendl, 1996).
Recenze: Cizí pokoj: J. Grossman, Svobodné noviny 24. 8. 1947, též in Analýzy (1991) * Oheň ve sněhu: J. Opelík, HD 1958, s. 468 * Mezi lidmi a havrany: M. Červenka, LitN 1965, č. 26 * Rozvodí času: V. Karfík, Orientace 1967, č. 5 * Motýl a smrt: P. A. Bílek, NK 1990, č. 39; Jiří Trávníček, Iniciály 1991, č. 21-22 * Spodní proudy: V. Šibrava, NK 1993, č. 25 * Světlo v září: J. Wiendl, NK 1995, č. 42; M. Exner, Tvar 1995, č. 20; M. Langerová, LitN 1995, č. 47 * Záblesky života: A. Haman, NK 1996, č. 25; P. Šimon, Tvar 1996, č. 19 * Mozaika z vedřin: J. Suk, NK 1998, č. 14; M. Langerová, LitN 1998, č. 45; J. Trávníček, Tvar 1998, č. 18 * Díra skrz: J. Suk, NK 1999, č. 34; V. Píša, Tvar 1999, č. 16 * Básně: M. Jareš, Tvar 2002, č. 10; L. Engelking, LitN 2001, č. 31 * Večerní prška: J. Suk, Psí víno 2003, č. 26; M. Kovářík, Tvar 2004, č. 10.
Rozhovory: Z. Hejda – T. Pokorná, RR 1994, č. 25; M. Balaštík, Host 1995, č. 5; I. W. (Ivan Wernisch), LitN 1998, č. 47; V. Bezdíček, NK 1999, č. 48; J. Rulf, Reflex 2000, č. 2; P. Placák, Babylon 2001/2002, č. 1, příl. Literární a výtvarná příloha, č. 1/XI.
Nekrology: V. Karfík, Hospodářské noviny 19. 12. 2005; R. Kopáč, Právo 19. 12. 2005; M. Jareš, Tvar 2006, č. 1; V. Justl, Dokořán 2006, č. 37; M. Langerová, RR 2006, č. 62.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (uspořádáno v 1. stupni evidence).
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995); Karel Piorecký (2007)
Aktualizace hesla: 22. 6. 2007 (kp)
 
zpět na hlavní stranu