Miloslav TOPINKA
V roce 1968 se zúčastnil devítiměsíční studentské expedice Lambaréné do Afriky (vystoupil na Kilimandžáro, projel celou Saharu). V listopadu roku 1968 se stal redaktorem měsíčníku Sešity pro literaturu a diskusi, po jeho zákazu v roce 1969 krátce pracoval jako psycholog v Pedagogickém ústavu J. A. Komenského ČSAV. V rámci studijních pobytů koncem šedesátých let několikrát pobýval v Paříži. Od roku 1973 byl zaměstnán jako úředník. V roce 1980 odjel do Maroka, kde osm let pracoval ve firmě zabývající se prodejem strojů a dopravníkových pásů k těžbě fosfátů na Sahaře. Po návratu do Prahy působil jako úředník. V letech 1992–1998 pracoval v rakouské obchodní firmě, poté až do roku 2010 v české a japonské obchodní firmě.
První báseň Topinka uveřejnil roku 1965 v
Literárních novinách, poté otiskoval verše, literárněkritické eseje a úvahy a práce o výtvarném umění v
Plameni,
Orientaci,
Sešitech pro mladou literaturu a
Sešitech pro literaturu a diskusi, Výtvarné práci, My, Univerzitě Karlově a v interním bulletinu Čs. astronomické společnosti Kosmické rozhledy. Po roce 1970 mohl poezii a eseje publikovat pouze v zahraničí (Opus international, L'esprit /oba Paříž/, Indice /Madrid/, Nowy wyraz /Varšava/), zatímco doma v sedmdesátých letech uveřejňoval pouze doprovodné verše k omalovánkám, dětským říkánkám, skládačkám či leporelům. Po roce 1989 publikoval opět v
Literárních novinách, dále v
Iniciálách, Lidových novinách,
Tvaru
(zde mj. v roce 2009 poprvé publikován esej Útočiště řeči, napsaný v roce 1966 a posléze nezařazený do souboru Hadí kámen),
Souvislostech, Boxu, Revolver Revue, Hostu, Respektu a v bulletinu Festivalu spisovatelů Praha. Topinkovy texty byly zařazeny do samizdatové antologie Básníci a samotáři (1984, eds. Ondřej Fibich, Jiří Brixi).
V letech 1969 až 1970 připravil pro Špálovu galerii výstavu environment Krysí hnízdo (s Rudolfem Němcem) a pro Galerii výtvarného umění v Gottwaldově, Nové cesty III, environment Kostry prostoru; obě výstavy však postihl zákaz. Pro Československý rozhlas zpracoval v letech 1967–1969 reportáže z Afriky, po roce 1990 pak pásma poezie, eseje a literární pořady (Novalis, J. A. Rimbaud, Věra Linhartová). V letech 1969–1970 napsal pro Filmové studio Barrandov scénář k celovečernímu filmu o Karlu Hynku Máchovi, natáčení však bylo v roce 1970 zakázáno. Téhož roku byla zničena převážná část nákladu sbírky Krysí hnízdo. Tato sbírka se v roce 2007 dočkala experimentálního zhudebnění v rámci projektu Radiocustica (hudba Krzysztof Topolski; vydáno na CD R(a)dio (custica) selected 2007 /ČRo 2008/). V témže roce byla triem pro komorní hudbu a poezii Protější země v podobě multimediálního projektu zhudebněna sbírka Trhlina (hudba Jiří Durman a Alexandr Krestovský). – V roce 2003 získala kniha Trhlina Cenu Jaroslava Seiferta, v roce 2009 byla autorovi za soubor esejů Hadí kámen udělena Cena F. X. Šaldy. – Užíval šifer mt a top.
Od šedesátých let se Topinka věnoval rovněž literární esejistice. Zabýval se mj. experimentální metafyzickou estetikou francouzské literární skupiny Vysoká hra (Roger Gilbert-Lecomte, René Daumal, ale i Josef Šíma a Richard Weiner), životem a dílem Jeana Arthura Rimbauda (monografie „Vedle mne jste všichni jenom básníci“), básnickou tvorbou Věry Linhartové a vývojovou problematikou poválečné české poezie a výtvarného umění (Karel Malich). Své eseje o literatuře pocházející z let 1966–2006 shrnul v autorském výboru Hadí kámen.
V sedmdesátých a osmdesátých letech Topinka příležitostně publikoval verše k leporelům a omalovánkám a také umělecko-naučné knihy pro děti (Obrázková knížka o zemi, Martin a hvězda).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Utopír. Texty z let 1964–1967 (BB 1969); Krysí hnízdo (BB 1970, převážná část nákladu zničena; 1991); Obrázková knížka o zemi (encyklopedie pro děti, 1979, ilustrace J. Hegr);
Martin a hvězda (P umělecko-naučná pro děti, 1982); „Vedle mne jste všichni jenom básníci“. Zlomky a skici k Jeanu Arthurovi Rimbaudovi (monografie, 1995); Trhlina (BB 2002); Hadí kámen (EE 2007, obsahuje bibliografii); scénicky: Martin a hvězda (D loutk. pro děti, 1994, s K. Vostárkem, podle stejnojm. prózy).
Texty k obrázkovým leporelům a omalovánkám: Kočička (leporelo, 1973); Rozpustilá zvířátka (leporelo, verše k obrázkům J. Lady, 1974); Už vím, mámo, kam co dám (omalovánky, 1977); Jak Kačenka přestala mlsat a jiné scénky (maňáskové scénky, 1978); Schovávaná s písmenky (leporelo, 1978); Ovoce (leporelo, 1978); Jakub má svátek (omalovánky, 1980); To neznáte zvířátka (leporelo, 1981).
Účast v týmových pracích: Slovník českých spisovatelů od roku 1945 1 (1995).
Překlad: E. Gašparová: Medvěd pro bratříčka (1979);
J. A. Rimbaud: Dopisy vidoucího (2000).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: La Nouvelle Poésie Tchèque (Paris 1976); Listopad ’91 a ’92 (1991 a 1992); Vilenica ’92 (Ljubljana 1992); Die Sonnenuhr. Tschechische Lyrik aus 11 Jahrhunderten (Leipzig 1993); Zlatna knjiga češkoga pjesništva (Zagreb 2003) ; Iz veka v vek (Moskva 2005); Antologie české poezie. II. díl (1986–2006) (2007); Chlévská lyrika aneb zvířata nám odcházejí ze života (2010); Nesrečno srčni. Antologija češka poezije druge polovice 20. stoletja (Ljubljana 2012).
Uspořádal a vydal: Vysoká hra. Le Grand Jeu (antologie dokumentů a manifestů, 1993, s L. Šerým; též přísp.); K. Malich: Od tenkrát do teď tenkrát (1994, s K. Srpem); R. Gilbert-Lecomte: Škvíra (1996, s V. Linhartovou); J. Kolář: Záznamy (2002); Nejlepší české básně 2010 (2010, s J. Řehákem; též přísp.); V. Linhartová: Soustředné kruhy (2010, s M. Langerovou, též přel. s ostatními).
LITERATURA
Studie a články: V. Novotný: doslov, in Krysí hnízdo (1991); M. Langerová: (medailon), Tvar 1991, č. 47 + doslov in Hadí Kámen (2007); I. Vaňková-Hroudová: (úvaha), Tvar 1991, č. 26; M. Langerová: Text - obydlí, in Fragmenty pohybu. Eseje o české poezii (1998); I. Vaňková: "Každým slovem mohu proměnit vše, čeho se dotknu..." (Řeč a tělesnost nejen v textech Miloslava Topinky), Souvislosti 2005, č. 1, též in Nádoba plná řeči (2007); P. Hruška: V hrtanu: básnická tvorba autorů generace 60. let v době normalizace, Obrácená strana měsíce 2006, č. 3; J. Lukavec: O vědě a literatuře třikrát jinak, Prostor 2010, č. 85; K. Hvížďala in Uvízlé věty (2011); J. Zizler: Trhlina, Tvar 2014, č. 1, též in A. Fialová (ed.): V souřadnicích mnohosti. Česká literatura první dekády 21. století (2014).Recenze: Utopír: pk (P. Kovařík), SvSl 19. 6. 1970; M. Červenka, Orientace 1970, č. 4 * Martin a hvězda: B. Stehlíková, ZM 1982, č. 9 * Krysí hnízdo: J. Rulf, LidN 14. 8. 1991; P. A. Bílek, MFD 2. 7. 1991; M. Petříček, Tvar 1991, č. 35; M. Červenka, LitN 1991, č. 48 * „Vedle mne jste všichni jenom básníci“: J. Hájková, Telegraf 9. 7. 1993 * Trhlina: M. Langerová, LitN 2003, č. 21; M. Jareš, Tvar 2003, č. 13; M. Červenka, Host 2003, č. 6; R. Matys, Host 2003, č. 6; J. Med, Katolický týdeník 2003, č. 43, příl. Perspektivy, č. 10; I. Vaňková, Souvislosti 2003, č. 4; J. Rulf, Reflex 2004, č. 1; M. Habaj, Romboid (Bratislava) 2004, č. 7 * Hadí kámen: V. Košnarová, Tvar 2008, č. 7; J. Chrobák, Tvar 2008, č. 7; J. Formánek, Respekt 2008, č. 16; R. Matys, Host 2008, č. 6; L. Chateau, Listy 2008, č. 5; Š. Doležalová, A2 2010, č. 5; I. Vaňková, Pandora 2009, č. 18.
Rozhovory: P. Janský, NK 1970, č. 18; J. Adam, MF 16. 6. 1970; M. Balaštík, Host 2003, č. 7; J. Rulf, Reflex 2004, č. 14; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2008, č. 30, též in A. Blažejovská, R. Kopáč: Popiš mi tu proměnu: rozhovory s básníky (2010); O. Horák, LidN 15. 4. 2009; O. Horák, HN 30. 12. 2010.