Božena  SPRÁVCOVÁ

Knižní debut Boženy Správcové, sbírka Guláš z modrý krávy, soustřeďuje verše silné lyrické subjektivity, které se opírají především o širokou imaginativní a výrazovou škálu, na níž se jednotlivé prožitky proměňují v podobenství, v ironické pointy i v nostalgické záznamy citové paměti. Básnířka prostřednictvím spontánních personifikací a proklamativních – a často i provokativních – gest emocionálně reflektuje své postavení jako člověka a ženy ve světě relativity, absurdity a banality. Správcové druhá knížka, skladba Výmluva, psaná střídavě ve verších a prózou, je na první pohled bájí, v jejímž centru stojí postava Velkého tatrmana. Je tu však zároveň patrný autorčin příklon k poetice postmoderního textu, a tak jde nakonec o pseudobáji, která chce demonstrovat nemožnost dobrat se jakéhokoli jednotícího smyslu. V podobném duchu je napsána i básnická skladba Večeře. Do popředí tu vystupuje konfrontace ženského a mužského principu a vůbec otázka identity. Mužství se tu stává beztvarou hmotou: bratr, syn, manžel, milenec jsou navzájem neoddělitelní. Kniha je však především trýznivým zpěvem samoty – odehrává se v atmosféře nekonečného čekání a při vědomí dočasnosti veškerého lidského setkávání. Také ve skladbě Požární kniha Správcová uplatnila model mytizující poezie, který zasazením do aktuálních reálií a vůbec do kontextu dneška nutně selhává. Autorka vědomě nechává selhávat jazyk, jímž se donedávna pojmenovávaly, respektive konstituovaly univerzální a nedotknutelné hodnoty.
V próze Spravedlnost literárně zpracovala svou osobní zkušenost s působením v redakci literárního časopisu. Je rovněž autorkou dvou knižních rozhovorů – s teologem a religionistou Ivanem O. Štampachem (Čaroděj dřímá v každém z nás) a s grafologem a psychoterapeutem Janem Jeřábkem (Sítě vnitřního umění).