Slovník české literatury po roce 1945
Petr BARTŮNĚK
* 21. 3. 1953, Litoměřice
Prozaik, básník, publicista, autor knih pro mládež
V letech 1968–1973 studoval na Střední průmyslové škole stavební v Děčíně. Po maturitě pracoval do roku 1976 jako projektant v Ústí nad Labem, v letech 1977–1983 vykonával totéž povolání také v Praze. V roce 1984 se stal spisovatelem a scenáristou z povolání. Od roku 1991 vlastní projekční firmu, od roku 1995 pak firmu stavební. – Otec Josef Bartůněk (1913–1962) v letech 1940–1950 publikoval povídky, fejetony a kreslený humor; bratr Jiří Bartůněk (* 1946) je výtvarník.
V Ústí nad Labem vedl folkovou skupinu ATD (1973–1976); po přestěhování do Prahy působil rovněž jako písničkář v různých pražských klubech a na malých divadelních scénách. V letech 1979–1984 účinkoval se Zuzanou Hanzlovou, zpěvačkou C&K Vocalu. Debutoval v Mladém světě písňovým textem Vlak žížalák (1970). Od roku 1976 publikoval fejetony, povídky, básně a reportáže v Květech,
Literárním měsíčníku, Mladé frontě, Mladém světě, Práci, Tvorbě, Kmeni aj.; od roku 1990 ve Tvaru, magazínu Co vás zajímá a časopisu Playboy. Roku 1989 byl spolu s dalšími autory, s nimiž se cítí generačně spřízněn (Alexandra Berková, Miroslav Huptych
aj.), jedním ze zakládajících členů
Hejna českých spisovatelů Mamut. – Na motivy novely pro mládež Ach jó! natočil v roce 1985 režisér
Vladimír Drha film Do zubů a do srdíčka (podle autorova scénáře), scénář televizního filmu Supersen realizoval roku 1989
Jiří Svoboda. – V Mladé frontě užíval šifry bak.
Už v prvních povídkách pro mládež (Milion bláznivých chutí, Ach jó!) se zabýval bolestmi dospívání. V příbězích akcentujících životní pozitiva klade proti sobě přirozenou senzitivitu, poctivost i charakterovou opravdovost mladých lidí, kteří nalézají smysl života v konkrétní činnosti, a morálně nalomený svět dospělých. Jeho povídky nemají složitě komponovanou fabuli, vyznačují se prolínáním komického s lyrickým a meditativním, jakož i svěžím vyprávěním čerpajícím z různých jazykových vrstev. Některé z těchto rysů rozvíjí Bartůněk rovněž v románu Slavnostní odhalení sochy, koncipovaném jako retrospektivní vnitřní monolog. V modelovém příběhu citlivého mladého muže, který odmítá životní styl rodičů, se bez ohledu na kauzalitu časoprostoru asociativně prolíná rovina reálná se snovou. Konzumnost současného světa autor konfrontuje s hrdinovou touhou po sebeidentifikaci, s jeho potřebou dobrat se osobních jistot. Zatímco zde se postava uzavírá do sebe, a tím de facto akceptuje povrchnost a aroganci společenského mechanismu, hrdina následného románu Páternoster se v očistném procesu sebepoznání rozhodne k otevřené konfrontaci se společností. Tato osobitá evokace polistopadové skutečnosti střídá reálné s fantazijním (včetně prvků sci-fi) a autor v ní uplatňuje i prvky symboliky a podobenství. K období normalizace na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se autor vrací v románu Dezertéři. Nucené přežívání v systému, který neumožňuje svobodnou seberealizaci, vede ústřední dvojici antihrdinů, hudebníka a sociologa, k osobní vzpouře, spočívající v hledání náhradních cest a provizorních řešení. Ta však vzápětí ztroskotávají na pokřivených mezilidských vztazích, modelovaných závistí, kariérismem, intrikami, korupcí a prospěchářstvím a končí otevřeným konfliktem s mocí. Únik z těchto poměrů má v závěru podobu rezignace: zatímco první z mužů posléze nachází útočiště a pevný bod ve své původní učitelské profesi, druhý se stává pasivním článkem v soukolí systému. Dětem a mládeži je určena próza Agáta a telefon. Příběh devítileté dívky, která po náhlém úmrtí rodičů nachází domov u svého dědečka, autor vypráví jako sled všedních příhod i nečekaných dobrodružství, díky kterým k sobě zprvu nesourodá dvojice postupně nachází cestu. Také zde do reality vstupují idylické snové výjevy, které jsou v příkrém protikladu k pasážím, v nichž je dítě vystaveno negativním jevům světa dospělých.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Milion bláznivých chutí (P pro ml., 1982); Ach jó! (P pro ml., 1985); Slavnostní odhalení sochy (R 1989); Páternoster. Poselství z bájné země Lemurie (R sci-fi, 1992); Dezertéři (R 2014); Agáta a telefon (P pro ml. 2019).Ostatní práce: Zdeněk Götz: Obrazy (katalog výstavy, 1990).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Nej... Povídky z Playboye (1997).
LITERATURA
Studie a články: J. Heřtová: Společenský aspekt v prózách mladých a mladších českých autorů, LM 1985, č. 1; A. Miltová: Groteska a Dezertéři aneb český sociolog v beletrii (výpisky z četby akademických románů navíc), in „Prima to bývalo a prima je to i teď!“ Memoáry k 50. výročí založení katedry sociologie na FF UK (2015, eds. M. Sedláčková a J. Mlynář).Recenze: Milion bláznivých chutí: J. Lukeš, SvSl 12. 8. 1982; P. Bílek, Tvorba 1982, příl. Kmen č. 45; L. Machala, Kulturní měsíčník 1983, č. 3 (též in Romboid 1984, č. 5); V. Píša, LM 1983, č. 8 *Ach jó!: R. Holub, Tvorba 1986, příl. Kmen č. 15; J. Lukeš, SvSl 21. 5. 1986; V. Nezkusil, ZM 1986, č. 3* Slavnostní odhalení sochy: J. Švandelík, Práce 3. 11. 1989; J. Paterová, LD 8. 12. 1989; J. Zahradnický, Kmen 1989, č. 35; V. Ježek, Iniciály 1990, č. 4; E. Lukeš, Literární revue 1990, č. 4 * Páternoster: T. Randák, LidN 5. 5. 1992; R. Škvařil, NK 1992, č. 9; P. Kosatík, Tvar 1992, č. 28 * Dezertéři: an., Moderní revue pro současné umění, 11. 5. 2015 (zde).
Rozhovory: Z. F. (= Z. Frýbová), Československý voják 1980, č. 20; P. Nový, MF 6. 5. 1983; A. Bechtoldová, Kino 1986, č. 1; L. Falteisek, Český deník 2. 7. 1992.
Autor hesla: Blanka Svadbová (1995); Andrea Vítová (2021)
Aktualizace hesla: 8. 12. 2021
(av)
Aktualizace bibliografie: 8. 12. 2021
(av)