Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ilona BORSKÁ

* 9. 11. 1928, Praha 
 
Básnířka, prozaička, autorka knih pro děti a mládež
 Narodila se v úřednické rodině jako Ilona Bondyová, otec Karel B. přijal roku 1947 jméno Borský. Vystudovala dívčí reálné gymnázium v Praze na Vinohradech (maturita 1947), roku 1952 ukončila studium sociologie na Vysoké škole politické a sociální (doktorát 1953). V letech 1951–1961 byla redaktorkou Čs. rozhlasu: do roku 1957 v redakci české a slovenské literatury, v letech 1957–1961 pak v redakci na kulturní publicistiku zaměřeného Zrcadla kultury. Od roku 1961 až do svého nuceného odchodu v roce 1970 působila jako odborná asistentka na Stavební fakultě ČVUT, kde přednášela sociologii. Poté se stala spisovatelkou z povolání. V období 1972–1973 byla zaměstnána jako vedoucí oddělení v nakladatelství Albatros, posléze do roku 1979 vedla reportážní rubriku v časopisu Svět práce, později se však opět vrátila k svobodnému povolání spisovatelky. – V roce 1952 se provdala za spisovatele Iva Štuku (1930–2007), s nímž od šedesátých let tvořila autorskou dvojici.
 První básně publikovala časopisecky již na začátku padesátých let ve čtrnáctideníku Směna nebo v Mladé frontě. Dále přispívala mj. do periodik Květen, Plamen, Signál, Svět práce, Zemědělské noviny, Domov, Zlatý máj a do dětských časopisů Mateřídouška, Sluníčko, Čtyřlístek. V letech 1949–1972 soustavně spolupracovala s Čs. rozhlasem (literární pořady, recenze pro Zrcadlo kultury, pohádky pro cyklus Hajaja, pořady A léta běží, vážení, roku 1963 hra Švestky zrají v září aj.), od roku 1964 příležitostně s Čs. televizí. Podle povídky Vdovec po snu natočil Václav Gajer film Jak se zbavit Helenky (1967, sc. Zdeněk Mahler). Svým jménem kryla Borská překlady Ivo Štuky (L. I. Davydyčev: Těžký život záškoláka, 1975; P. G. Amatuni: Tajemství Pito Kaa, 1980). – Užívala pseudonymu Barbara Strobachová (především u fejetonů) a šifer bs, ib, (ib), J. B., (b), (B) a společně s I. Štukou šifru ibiš (zejména pro epigramy v Plameni a dalších časopisech).
 Ilona Borská zahájila svou tvorbu básněmi, jež jsou zpravidla založeny na dějovém rozvinutí situace a svou tematikou lidské vzájemnosti uprostřed velkoměsta předznamenávají autorčiny práce prozaické. Ty se větví do několika linií. Zatímco dětem adresovala spíše příběhy z prázdninových dobrodružství (Mirka s Jirkou a cihlový kluk) nebo prózy s detektivní zápletkou (Komu zlatá brusle?, Trubadúři a ztracená švadlena), v románech pro mládež citlivě zachytila problémy dospívajících s jejich další životní orientací (Ve čtvrtek budeme dospělí, Cesta pro Hanku, Hanka v Paříži).
K psychologické próze se hlásí i částí tvorby pro dospělé, kde se pokouší ukázat jedince ve zlomovém okamžiku, vedoucím ke svízelné cestě za sebepoznáním: Cizí tvář v mém zrcadle je fiktivním příběhem ženy, která po ztrátě paměti zjišťuje svou pravou identitu; na vykreslení detailní psychologie postav a motivů jejich jednání je založen román Dekameron z nočního letiště.
Značnou část próz pro dospělé tvoří – počínaje titulem Trůn, na kterém se stojí o gymnastce Evě Bosákové – biografie historických osobností. Borská volí hrdiny svých románů mezi pozapomenutými osobnostmi, které svým dílem či životním příkladem výrazně vybočovaly z dobového průměru, jako byli například lékařka Vlasta Kálalová-DiLottiová, která založila a vedla nemocnici v Bagdádu (Doktorka z domu Trubačů), výjimečný učitel František Hodík (Osud jednoho Čecha) nebo průkopník moderní léčby tuberkulózy František Hamza (Kdo byl Hamza?). Dokumentární přesnost, opřenou o autentická svědectví, korespondenci či archivní materiály, zde autorka snoubí s beletristickým přístupem k dramatickým osudům postav. Nejvíce se pak k literatuře faktu přiklonila Příběhem staršího bratra (o Josefu Čapkovi), kde bez souvislejšího fabulování a s důrazem na vnitřní život hlavního hrdiny sleduje v krátkých útržcích osudy rodiny Čapků. Beletristicky pojaté biografie se knižním vydáním pro autorku neuzavíraly. V dalších, přepracovaných či doplněných vydáních s až kronikářskou přesností zohledňovala nově získaný materiál, případně korigovala dřívější omyly či nepřesnosti. Smysl pro dobově příznačný detail uplatnila Borská také v románu s autobiografickými prvky Menuet v hangáru, kde na příběhu polovičního Žida evokuje atmosférou strachu poznamenané období fašistické okupace; ze vzpomínek českých letců vycházel román Letci v bouři, jehož spoluautorem byl Ivo Štuka. Z reálných událostí čerpá také román Dobrodruzi s polopenzí, napsaný na podkladě autorčiných vlastních cest, na nichž si s dokumentaristickou přesností všímá zdánlivě všedních dějů a lidských příběhů.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Vřes (BB 1956); A není ticha pro lásku (BB 1960); Šťastný den (BB k fotografické publikaci O. Rakovce, 1962, s I. Štukou); Svět se točí dokolečka (BB pro děti, 1963, s I. Štukou); Barevné pohádky (1967, s I. Štukou); Coppélia (P pro děti, 1969, na motivy balet. libreta, též angl., něm., franc. a japon.); Komu zlatá brusle? (R pro ml., 1974); Trůn, na kterém se stojí (P 1975, s I. Štukou, který neuveden); Ve čtvrtek budeme dospělí (R pro ml., 1977); Mirka s Jirkou sami doma (P pro děti, 1978; spolu s Mirka s Jirkou a cihlový kluk přepracováno pod názvem Mirka s Jirkou, Dan a pes, 2001); Doktorka z domu Trubačů (P 1978; čtvrté, necenzurované vydání 1993; páté, upravené a doplněné vydání 1998); Za dvě čárky prázdniny (P pro děti, 1980); Dekameron z nočního letiště (R 1982; pod názvem Na letišti kdesi v mlze, 2002); Martin a sedm dalekých moří (P pro děti, 1982); Mirka s Jirkou a cihlový kluk (P pro děti, 1983; spolu s Mirka s Jirkou sami doma přepracováno pod názvem Mirka s Jirkou, Dan a pes, 2001); Trubadúři a ztracená švadlena (P pro ml., 1983); Osud jednoho Čecha (R 1984; přepracováno pod názvem Troufalý autor osud, 2000); Menuet v hangáru (R 1985); Výpravy s paní Klomínkovou (P pro děti, 1985); Příběh staršího bratra (R 1987; přepracováno pod názvem Poutník pod hvězdami, 2004); Kaštan první třídy (P pro děti, 1988); Říkadla a šeptánky (BB pro děti, 1989, s I. Štukou); Kdo byl Hamza? (P 1992; přepracováno pod názvem Kdo zachránil jeden život, zachránil celý svět, 2002); Letci v bouři (R 1991, s I. Štukou); Cesta pro Hanku (R pro ml., 1993); Mokrejšové, vodníci z Louže (P pro děti, 1994); Hanka v Paříži (R pro ml., 1995); Cizí tvář v mém zrcadle (R 1995); Moje město Otázka (vlastivědné eseje, 1996; přepracováno pod názvem Praha má tajemná, 2005); Dobrodruzi s polopenzí (R 1999).
Ostatní práce: Minimum na cesty (populárně nauč., 1998, s I. Štukou).
Překlad: R. Kraft: Sargasové peklo (1974, též uprav. s I. Štukou, který neuveden).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Básnický almanach 1958 (1958, ed. F. Branislav); Básnický almanach 1959 (1960, ed. M. Kundera); Černá hodinka. Zimní čtení pro děvčata (1967, ed. A. Santarová); Povídali, že mu hráli (1969, ed. O. Hejná); Křehké jistoty. Povídky současných českých autorek (1989; ed. H. Müllerová); Stopy blesku. Česká povídka 90. let (1996, eds. Z. Blažek, V. Blažková); Lásky a nelásky. 61 současných českých spisovatelů o lásce (1998, eds. Z. Blažek, V. Blažková).

LITERATURA

Knižně: I. Hutařová – M. Hanzová: Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež (2003; odpovědi spisovatelů na anketní otázky).
Studie a články: jšr (= J. Šnobr): Ilona Borská, ZM 1969, č. 3, příl. (slovníkové heslo s bibliografií tvorby I. Borské pro děti); V. Nezkusil: Umělecko-naučná literatura a dnešní dítě, ZM 1987, č. 1 (mj. rozbor knihy I. Borské Výpravy s paní Klomínkovou); I. Hutařová, M. Hanzová in Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež (2003, zde též bibliografie); R. Matys: Dr. Ilona Borská-Štuková, roz. Bondyová, Svět rozhlasu 2013, č. 30.
Recenze: Vřes: M. Červenka, LitN 1956, č. 10; Z. Heřman, Květen 1956, č. 10 * A není ticha pro lásku: fv (= F. Vrba), LitN 1960, č. 35 * Švestky zrají v září: V. Poppová, Rozhlasová práce 1963, č. 4 * Barevné pohádky: V. Mayer, Impuls 1967, č. 9; V. Šrámková, ZM 1968, č. 4 * Komu zlatá brusle?: (MJV) (= M. Janů-Veselá), Práce 5. 3. 1975 * Ve čtvrtek budeme dospělí: V. Nezkusil, ZM 1978, č. 6 * Doktorka z domu Trubačů: F. Soldan, Tvorba 1978, č. 50; vv (= V. Vodák), LD 6. 2. 1979; (kk), LitN 1994, č. 25 (4. vydání; odpověď autorky in LitN 1994, č. 29) * Dekameron z nočního letiště: vok (= V. Vodák), LD 26. 10. 1982 * Trubadúři a ztracená švadlena: J. Čeňková, ZM 1984, č. 4; J. Klokočníková, NK 1983, č. 26 * Osud jednoho Čecha: D. Moldanová, LM 1985, č. 4; J. Mourková, Tvorba 1984, č. 31, příl. Kmen * Menuet v hangáru: J. Mourková, Tvorba 1985, č. 28, příl. Kmen; L. Soldán, LM 1986, č. 3 * Výpravy s paní Klomínkovou: D. Dorovská, Komenský 1985/86, č. 9; V. Nezkusil, ZM 1986, č. 9 * Příběh staršího bratra: F. Buriánek, ZM 1988, č. 3; A. Fetters, Kmen 1988, č. 12; A. Jedličková, LM 1988, č. 7 * Říkadla a šeptánky: Z. Heřman, ZN 30. 9. 1989 * Kaštan první třídy: H. Horká, Komenský 1989/1990, č. 2 * Kdo byl Hamza?: B. Balajka, Tvar 1992, č. 48; J. Peňás, Prostor 12. 8. 1992 * Cesta pro Hanku: R. Ditmar, NK 1993, č. 35 a ZM 1993, č. 6 * Cizí tvář v mém zrcadle: I. Zítková, NK 1995, č. 48 * Mokrejšové, vodníci z Louže: Z. K. Slabý, ZM 1995, č. 1 * Moje město Otázka: M. Wagnerová, NK 1996, č. 19 * Mirka s Jirkou, Dan a pes: (iz) (= I. Zítková), NK 2001, č. 24 * Troufalý autor osud: A. Haman, LidN 21. 3. 2001; I. Zítková, NK 2001, č. 16.
Rozhovory: I. Matyášová, Vlasta 1985, č. 8; J. Klempera, Večerní Praha 5. 6. 1987; M. Nyklová, Ahoj na sobotu 1987, č. 12; J. Miňovská, Albatros 1988, č. 10; L. Svobodová, NK 1988, č. 46; L. Svobodová, NK 1989, č. 37 (též s I. Štukou); J. Miňovská, ZM 1992, č. 4; I. Zítková, NK 1995, č. 11.
K životním jubileím: S. Bartůšková, LM 1983, č. 9; L. Soldán, LM 1988, č. 9; jp (= J. Poláček), Ladění 2003, č. 4.
Nekrology: an., Dokořán, 2008, č. 45; cg (= F. Cinger), Právo 29. 12. 2007; A. Pilátová, Týdeník Rozhlas 2008, č. 3.

Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995); Milena Šubrtová (2008)
Aktualizace hesla: 27. 4. 2018 (av)
 
zpět na hlavní stranu