Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ilona BORSKÁ

* 9. 11. 1928, Praha 
 
Básnířka, prozaička, autorka knih pro děti a mládež
 Narodila se v úřednické rodině. Provdaná (1952) za spisovatele Iva Štuku (1930-2007). Vystudovala gymnázium v Praze (maturita 1947), 1952 ukončila studium sociologie na Vysoké škole politické a sociální (doktorát 1953). V letech 1951–61 byla redaktorkou v Čs. rozhlase, do nuceného odchodu v roce 1970 učila na Stavební fakultě ČVUT. Poté působila jako spisovatelka z povolání, v období 1972–73 vedoucí oddělení v nakladatelství Albatros, posléze do roku 1979 jako vedoucí reportážní rubriky v časopisu Svět práce, pak opět spisovatelkou z povolání.
 Přispívala do periodik Květen, Plamen, Signál, Svět práce, Zemědělské noviny, Domov aj. a do dětských časopisů Mateřídouška, Sluníčko, Čtyřlístek. V letech 1949–72 soustavně spolupracovala s Čs. rozhlasem (literární pořady, recenze pro Zrcadlo kultury, pohádky pro cyklus Hajaja, pořady A léta běží, vážení, 1963 hra Švestky zrají v září aj.), od roku 1964 příležitostně s Čs. televizí. Podle povídky Vdovec po snu natočil Václav Gajer film Jak se zbavit Helenky (1967, scénář Zdeněk Mahler). Borská svým jménem kryla překlady Ivo Štuky (L. I. Davydyčev: Těžký život záškoláka, 1975; P. G. Amatuni: Tajemství Pito Kaa, 1980). – Užívala pseudonymu a šifer: Barbara Strobachová (hlavně u fejetonů); bs, ib, společně s I. Štukou: ibiš (zejména pro epigramy v Plameni a dalších časopisech).
 Radostně laděné básně, jimiž Borská zahájila tvorbu, jsou zpravidla založeny na dějovém rozvinutí situace a také svou tematikou lidské vzájemnosti uprostřed velkoměsta předznamenávají autorčiny práce prozaické. Ty se větví do několika linií. Zatímco dětem adresovala spíše příběhy s tematikou prázdninových dobrodružství (Mirka s Jirkou a cihlový kluk) či s detektivní zápletkou (Komu zlatá brusle?, Trubadúři a ztracená švadlena), v románech pro mládež citlivě zachytila problémy dospívajících s jejich další životní orientací (Ve čtvrtek budeme dospělí, Cesta pro Hanku, Hanka v Paříži).
K psychologické próze se hlásí i částí tvorby pro dospělé, kde se pokouší ukázat jedince ve zlomovém okamžiku, vedoucím ke svízelné cestě za sebepoznáním (Cizí tvář v mém zrcadle, Na letišti kdesi v mlze).
Značnou část próz pro dospělé tvoří, počínaje titulem Trůn, na kterém se stojí o gymnastce Evě Bosákové, biografie autentických postav. Borská volí hrdiny svých románů mezi pozapomenutými osobnostmi, které svým dílem či životním příkladem výrazně vybočovaly z dobového průměru, jako například lékařka Vlasta Kálalová-DiLottiová, která založila a vedla nemocnici v Bagdádu (Doktorka z domu Trubačů), výjimečný učitel František Hodík (Osud jednoho Čecha), průkopník moderní léčby tuberkulózy František Hamza (Kdo byl Hamza?). Dokumentární přesnost, opřenou o autentická svědectví, korespondenci, archivní materiály, zde autorka snoubí s beletristickým přístupem k zajímavým a dramatickým osudům postav. Nejvíce se pak k literatuře faktu přiklonila Příběhem staršího bratra (o Josefu Čapkovi), kde bez souvislejšího fabulování a s důrazem na vnitřní život hlavního hrdiny sleduje v krátkých útržcích osudy rodiny Čapků.
Smysl pro dobově příznačný detail osvědčila Borská také románem Menuet v hangáru, kde na příběhu polovičního Žida evokuje období fašistické okupace s její atmosférou strachu, a spolu s Ivo Štukou románem vycházejícím ze vzpomínek českých letců Letci v bouři.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Vřes (BB 1956); A není ticha pro lásku (BB 1960); Šťastný den (BB k fotografické publikaci O. Rakovce, 1962, s I. Štukou); Svět se točí dokolečka (BB pro děti, 1963, s I. Štukou); Barevné pohádky (1967, s I. Štukou); Coppélia (P pro děti, 1969, na motivy balet. libreta, též angl., něm., franc. a japon.); Komu zlatá brusle? (R pro ml., 1974); Trůn, na kterém se stojí (P 1975, s I. Štukou, který neuveden); Ve čtvrtek budeme dospělí (R pro ml., 1977); Mirka s Jirkou sami doma (P pro děti, 1978; spolu s Mirka s Jirkou a cihlový kluk přepracováno pod názvem Mirka s Jirkou, Dan a pes, 2001); Doktorka z domu Trubačů (P 1978; necenzurované vydání 1993); Za dvě čárky prázdniny (P pro děti, 1980); Dekameron z nočního letiště (R 1982; pod názvem Na letišti kdesi v mlze, 2002); Martin a sedm dalekých moří (P pro děti, 1982); Mirka s Jirkou a cihlový kluk (P pro děti, 1983; spolu s Mirka s Jirkou sami doma přepracováno pod názvem Mirka s Jirkou, Dan a pes, 2001); Trubadúři a ztracená švadlena (P pro ml., 1983); Osud jednoho Čecha (R 1984; přepracováno pod názvem Troufalý autor osud, 2000); Menuet v hangáru (R 1985); Výpravy s paní Klomínkovou (P pro děti, 1985); Příběh staršího bratra (R 1987; přepracováno pod názvem Poutník pod hvězdami, 2004); Kaštan první třídy (P pro děti, 1988); Říkadla a šeptánky (BB pro děti, 1989, s I. Štukou); Kdo byl Hamza? (P 1992; přepracováno pod názvem Kdo zachránil jeden život, zachránil celý svět, 2002); Letci v bouři (R 1991, s I. Štukou); Cesta pro Hanku (R pro ml., 1993); Mokrejšové, vodníci z Louže (P pro děti, 1994); Hanka v Paříži (R pro ml., 1995); Cizí tvář v mém zrcadle (R 1995); Moje město Otázka (vlastivědné eseje, 1996; přepracováno pod názvem Praha má tajemná, 2005); Dobrodruzi s polopenzí (R 1999).
Ostatní práce: Minimum na cesty (populárně nauč., 1998, s I. Štukou).
Překlad: R. Kraft: Sargasové peklo (1974, též uprav. s I. Štukou, který neuveden).
Příspěvky ve sbornících: Stopy blesku (1996); Lásky a nelásky (1998).

LITERATURA

Recenze: A není ticha pro lásku: fv (= F. Vrba), LitN 1960, č. 35 * Barevné pohádky: V. Mayer, Impuls 1967, č. 9; V. Šrámková, ZM 1968, č. 4 * Komu zlatá brusle?: (MJV) (= M. Janů-Veselá), Práce 5. 3. 1975 * Ve čtvrtek budeme dospělí: V. Nezkusil, ZM 1978, č. 6 * Doktorka z domu Trubačů: F. Soldan, Tvorba 1978, č. 50; vv (= V. Vodák), LD 6. 2. 1979 * Dekameron z nočního letiště: vok (= V. Vodák), LD 26. 10. 1982 * Trubadúři a ztracená švadlena: J. Čeňková, ZM 1984, č. 4 * Osud jednoho Čecha: D. Moldanová, LM 1985, č. 4; J. Mourková, Tvorba 1984, č. 31, příl. Kmen * Menuet v hangáru: J. Mourková, Tvorba 1985, č. 28, příl. Kmen * Výpravy s paní Klomínkovou: D. Dorovská, Komenský 1985/86, č. 9; V. Nezkusil, ZM 1986, č. 9 * Příběh staršího bratra: F. Buriánek, ZM 1988, č. 3; A. Fetters, Kmen 1988, č. 12; A. Jedličková, LM 1988, č. 7 * Říkadla a šeptánky: Z. Heřman, ZN 30. 9. 1989 * Kdo byl Hamza?: B. Balajka, Tvar 1992, č. 48 * Cesta pro Hanku: R. Ditmar, NK 1993, č. 35 * Cizí tvář v mém zrcadle: I. Zítková, NK 1995, č. 48 * Moje město Otázka: M. Wagnerová, NK 1996, č. 19 * Troufalý autor osud: A. Haman, LidN 21. 3. 2001.
Rozhovory: J. Klempera, Večerní Praha 5. 6. 1987; I. Zítková, NK 1995, č. 11.
K životním jubileím: S. Bartůšková, LM 1983, č. 9; L. Soldán, LM 1988, č. 9; jp (= J. Poláček), Ladění 2003, č. 4.
Nekrology: cg (= F. Cinger), Právo 29. 12. 2007; A. Pilátová, Týdeník Rozhlas 2008, č. 3.
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995); Milena Šubrtová (2008)
Aktualizace hesla: 3. 8. 2008 (mš)
Aktualizace bibliografie: 13. 8. 2008 (mš)
 
zpět na hlavní stranu