Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jan  PILAŘ

* 9. 9. 1917, Stříbřec (u Jindřichova Hradce) 
† 19. 10. 1996, Praha 
 
Básník a překladatel
 Otec byl četnickým strážmistrem. Pilař absolvoval reálné gymnázium v Klatovech (maturoval roku 1936) a začal studovat češtinu a francouzštinu na FF UK. V rámci perzekuce vysokoškolských studentů byl po 17. listopadu 1939 tři měsíce vězněn v Sachsenhausenu, zbytek války pracoval v propagaci nakladatelství Novina. Studia uzavřel v roce 1946 získáním titulu PhDr. (prací První čeští symbolisté, zkoušku složil i ze slovanských literatur, jimž se začal věnovat v posledním roce studia). Za Květnového povstání řídil Lidový deník, po osvobození byl do 1949 vedoucím kulturní rubriky Zemědělských novin. Jako mladý komunistický funkcionář byl v letech 1949–1954 tajemníkem české sekce Svazu českolovenských spisovatelů a zároveň (do roku 1952) zástupcem šéfredaktora Lidových novin. V letech 1954–1959 působil jako šéfredaktor Literárních novin a poté jako ředitel nakladatelství Československý spisovatel. V roce 1968 musel z nakladatelství odejít a stal se tajemníkem Svazu nakladatelů a knihkupců. Roku 1970 se – jako jedna z budoucích hlavních opor tzv. normalizace v literatuře – do Československého spisovatele vrátil, nejprve ve funkci šéfredaktora, od roku 1982 jako jeho ředitel. Od 70. let působil i na katedře české a slovenské literatury FF UK, docentem srovnávací literatury se zde stal roku 1980 habilitační prací Má cesta k polské poezii. V roce 1989 odešel do důchodu.
 Pilař debutoval roku 1933 ve Studentském časopisu (od roku 1936 zde patřil k externím redaktorům), poezii a publicistiku a později také články o literatuře tiskl ve studentském časopise Kruh (Plzeň), dále v periodikách Venkov, Mladý venkov, Národní osvobození, Kritický měsíčník, Obnova, Akord, List mladých a Lidová kultura. Po válce přispíval zejména do novin a časopisů: Zemědělské noviny, Venkov, Lidové noviny, Tvorba, Rudé právo, Impuls, Plamen, Světová literatura, Literární měsíčník aj. Publikoval též v polských kulturních časopisech. Od konce 30. let psal pro Československý rozhlas literární pásma a později i přednášky a úvahy. Užíval pseudonymu Jiří Podhorský (v začátcích) a šifer J. P., jp, jpř.
 Melodicky splývavá intonace, která harmonizuje i tragické momenty, charakterizovala už Pilařovy básnické začátky, kdy jeho poezie postupně procházela různými vlivy. Jestliže jeho prvotina Jabloňový sad byla prostoupena motivy země a domova příznačnými pro verše Jana Čarka, válečná sbírka Dům bez oken pojmenovávala v duchu spiritualismu Václava Renče a Kamila Bednáře s abstraktní povšechností pocity úzkosti i odhodlání. Pod vlivem Františka Halase usilovala Pilařova raná meditativní poezie o konkrétnější obraznost (Okov), tíhnutí k smyslově laděné metaforičnosti si pak jeho – jinak umělecky nevýbojné básně – uchovaly natrvalo. Radikální zlom do Pilařovy poetiky přineslo jeho přitakání politickému vývoji po únoru 1948 počínaje sbírkou Radost na zemi, jejíž jednoduché verše oslavují nový život, především na venkově. Reakcí na politický otřes, způsobený 1956 Chruščovovým projevem, byla sbírka Strom se nepohřbívá , přijatá ve své době kritikou jako básníkova obroda. Snaha o vyjádření vnitřního konfliktu v ní sice nabyla podoby dramatického gesta, ani tak se však nevymanila z ideologických schémat. Teprve do sbírky Krajinou pádí kůň z druhé poloviny 60. let proniká neurčitými opisy naznačovaný pocit úzkosti a zmaru. Jeho původ v autorově nespokojenosti se společenskou liberalizací v průběhu 60. let nechtěně dešifruje následující sbírka Žlutý list, zejména prostřednictvím básní datovaných rokem 1968, kdy „jen s hrstkou věrných stál jsem u díla“. V následujícím dvacetiletí se Pilař vrátil k obzíravému chvalořečení života především v básních vytěžených z přírodních dojmů, které vždy tvořily nejplodnější zdroj jeho v podstatě idylické poezie. Autorovu intimní, přírodní, ale především politickou a společenskokritickou lyriku z 90. let, v níž se komplikovaně vyrovnává se společenskými změnami polistopadové doby, shrnuje posmrtně vydaná sbírka Spadané listí. Vzpomínky Sluneční hodiny jsou psány z pohledu oddaného, ale svou údajnou nedogmatičnost zdůrazňujícího funkcionáře komunistické strany, se snahou demonstrovat zde vyslovené krédo, označující charakter za nejdůležitější věc v lidském životě. – V mimořádném množství publikoval Pilař překlady poezie; jeho prvním překladem byla za války próza německého autora Adolfa Artura Kuhnerta, hlásícího se k ideologii „krev a půda“, později se věnoval nejvíce poezii Konstanty Ildefonse Gałczyńského a současných polských básníků vůbec.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Jabloňový sad (BB 1939); Stesk Orfeův (BB 1940; rozšíř. a přeprac. 1944); Smrt Orfeova (BB, soukromý tisk, 1940); Milostné dopisy (BB, bibliofilie, 1941; poté v následující sbírce); Dům bez oken (BB 1942; zde též sbírka Milostné dopisy); Vlny (BB 1943); Milostný příběh (BB, bibliof., 1944); Krysař (B pro děti, 1945; 1. přeprac. 1948; 2. přeprac. 1978); Okov (BB 1946); Popelka (B pro děti, 1947); Sluneční vůz (PP, na motivy Ovidiových Proměn, 1947; rozšíř. 1973); Řekni mi, co čteš. Tři rozhlasové rozhovory o četbě naší mládeže (1947, s V. Kováříkem); Sníh (BB 1948; od 1967 ve sbírce Otevřela se přede mnou růže); Kultura nové vesnice (E 1949); Radost na zemi (BB 1950); Hvězda života (BB 1953); Albánský zápisník (RpRp 1954, obsahuje i překlady básní, vzniklé za jazykové spolupráce D. Piliky); Píseň Vltavy (B pro ml., 1955); Strom se nepohřbívá (BB 1957); Otevřela se přede mnou růže (BB 1961); Krajinou pádí kůň (BB 1967); Žlutý list (BB 1972); Kruhy na vodě (BB 1975); Pohled do očí (BB 1979); Homérova Ilias (básnické převyprávění pro mládež, 1979); Má cesta za polskou poezií (EE, črty, vzpomínky, 1981); Strom domova (EE, vzpomínky, 1982); Točité schody (BB 1983); Růže pro Jana Nerudu (BB 1984); Zastavení v krajinách (BB 1985); Soukromá galerie (BB 1986); Má cesta do nakladatelství (vzpomínky, b. d., bibliofilie, 1987); Oslovení (BB 1989); Sluneční hodiny (vzpomínky, 1989); Spadané listí (BB 1997).
Výbory: Svět sivý holub (1963); Divoké keře (1973; 1. rozšíř. 1978; 2. rozšíř. 1985); Ohlédnutí (1974); Znamení stromů (1975, obsahuje: sbírky Krajinou pádí kůň, Žlutý list, krácené o 9 básní); Země zelená louka (1977, ed. V. Rzounek a J. Nejedlá); Básně (1980, ed. J. Nejedlá); Zázrak dorozumění (bibliofilie, 1981); Zelená růže (1982, ed. M. Pohorský); Jabloně (1982, ed. F. Buriánek); Křídlovka jara (pro mládež, 1984, ed. O. Chaloupka); Rodokmen (1987); Ladění (1987, ed. K. Blahynková a M. Blahynka); Dvojí křídla (1988).
Souborná vydání: Vybrané spisy Jana Pilaře (Československý spisovatel, 1986–1990, 4 sv., řada básní vypuštěna, řada naopak otištěna poprvé).
Překlady: A. A. Kuhnert: Velká matka (1942); Pochodně (polská poezie 1938–45, 1947, za jazykové spolupráce S. Mágra, též ed.); J. Brzechwa: Jehla s nitkou tancovala (1948) + Popletená kačena (1948) + Ptačí klepy (1963, rozšíř. 1986) + Kašpařice, Entlička pentlička, Kašpárkovy proměny (1964, s V. Dvořáčkovou); H. Bielińska: Haló, haló (1948); J. Tuwim: Slovem do krve (1949, též ed.) + Zázraky a divy (1955; rozšíř. 1958) + Lokomotiva (1962) + Vdova Klára (rozmnož., 1963) + Tančící Sokrates (výbor, 1966, též ed.); Ch. Botev: Básně (1950, s Z. Hanzovou; přeprac. 1974) + Moje píseň (1974, s D. Hronkovou); P. Neruda: Ať procitne dřevorubec (1950) + Semena bouře (1961) + Ať procitne dřevorubec (výbor, 1973, s A. Kroupou a V. Nezvalem) + Veliký zpěv (1978, za jazykové spolupráce E. Hodouška) + Sto sonetů o lásce (1985, za jazykové spolupráce Z. Brančíkové); W. Broniewski: Pařížská komuna (1951) + Nepokořená píseň (1955, též ed.) + První motýlek (1956) + Naděje (1973, též ed.); E. Szelburg-Zarembina: Za nitkou do klubíčka (1951); Nová polská poezie (1952, s dalšími, též ed. s E. Sojkou a J. Závadou); S. Ščipačov: Pavlík Morozov (1952); N. Vapcarov: Z díla (1953, s dalšími); K. I. Gałczyński: Divoké víno (1957) + Začarovaná drožka (výbor, 1963, též ed.) + Noc zázraků (rozmnož., 1964) + Zelená husa (1965) + Prstem otáčíš planety (1973, též ed.) + Sedmé nebe (1980, též ed.); R. Gamzatov: Jitro na horách (1959, též ed.) + Vysoké hvězdy (1975, též ed.) + Tři zpěvy o matce (1980) + Kavkazská suita (1988, s M. Pilařovou, též ed.); J. Tuwim – K. I. Gałczyński – W. Broniewski: Niobé (výbor, 1960, též ed.); L. Staff: Labuť a lyra (1960, též ed.); P. Horov: Vysoké letní nebe (1961) + Ponorná řeka (1981); S. Grochowiak: Pozvání k lásce (1967) + Lov na tetřevy (1990); J. Harasymowicz: Součet zeleně (1967) + Láska už přeletěla dům (1983) + Černý bez (1988); C. Norwid: Černé květy (1970, též ed.) + Chopinův klavír (B 1976) + Chopinův klavír (výbor básní, 1983); J. Kochanowski: Renesanční loutna (1971; přeprac. s tit. Trény, 1988, s E. Sojkou) + Žalozpěvy (1984); B. Leśmian: Zelená hodina (1972, též ed.); J. Iwaszkiewicz: Plavení koní (1972) + Hrst vrbových lístků (1981, též ed.); A. Ważyk: Labyrint (1972); Čistý zpěv (antologie polské poezie, 1974, též ed.); Setkání nad Vislou (polská poezie 20. století, 1979, s dalšími, též ed.); V. N. Sokolov: Noční déšť (1981, též ed.); T. Nowak: Bělejší než sníh (1983); K. K. Baczyński: Spálené růže (1983, též ed.); Hledám, tedy jsem (mladá polská poezie, 1987, též ed.); J. Słowacki: Já, Orfeus (1987, též ed.); I. Laris: Žlutý kačer (1989, též ed.).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Jarní almanach básnický 1940 (1940); Stráž míru (1950); Jde české mládí (1950); Zdeňku Nejedlému k 75. narozeninám (1953); Každou vteřinu. Magazín poezie (1964); Jakou barvu má srdce. Česká poezie 1945–1965 (1965); Souhvězdí Aurory (1977); Práce z dějin slavistiky, sv. 6 (1982); Mírový hlas (1983); Nachový plamen (1985); A hory nemlčely (1984); Dvojhlas. České a slovenské verše 1900–1985 (1985); Malá galerie autorů Československého spisovatele (1989) aj.
Uspořádal, vydal a redigoval: 17. listopad – Odboj československého studentstva (1945, s F. Buriánkem, R. Mertlíkem a J. Strnadelem, vyšlo též v anglickém, ruském a francouzském překladu); Kulturní družstva (1948); Práce zpívá (1949, též přisp.).
Ostatní práce: Řekni mi, co čteš – Tři rozhlasové rozhovory o četbě naší mládeže (1947, s V. Kováříkem); Střední Čechy (texty k obrazové publikaci, 1953, s J. Glazarovou a I. Skálou); Československo (sb., 1975).

LITERATURA

Bibliografie: M. Blahynka: Jan Pilař, Kulturní měsíčník 1985, č. 4.
Knižně: Jan Pilař – K 65. narozeninám (sb., 1982, ed. R. Tognerová, bibliografii sestavila S. Mouchová); M. Blahynka: Jan Pilař (1984, obsahuje bibliografii).
Studie a články: O. Bartoš: O stylu Pilařových překladů z moderní polské lyriky, Bulletin Ústavu ruského jazyka a literatury 1968, sv. 12; O. Bartoš: Sondy ke kořenům poezie, Tvorba 1972, č. 34; F. Buriánek: Studie k básnickému portrétu Jana Pilaře, LM 1982, č. 7; M. Pohorský: úvod, in Zelené růže (1982); M. Blahynka: Hlubinné vrty – Nad knihami Jana Pilaře osmdesátých let, LM 1984, č. 10; R. Havel: O jedné legendě, Tvar 1993, č. 47–48; A. Mikulášek: Poezie ve světě bez poezie, Haló noviny 29. 11. 1997, příl. Čtení pro volné chvíle – Obrys & Kmen, č. 46.
Recenze: Dům bez oken: B. Polan, KM 1942, s. 270; J. Chalupecký, Volné směry 1942, s. 237, též in Obhajoba umění (1991) * Okov: J. Pistorius, KM 1946, s. 401 * Sníh: J. Grossman, Listy 3, 1948/1949, č. 1, též in Analýzy (1991) * Strom se nepohřbívá: J. Opelík, HD 1958, s. 135, též in Nenáviděné řemeslo (1969); P. Blažíček, Květen 1958, s. 509, též in Kritika a interpretace (2003) * Otevřela se přede mnou růže: V. Dostál, Kultura 1962, č. 32 * Zastavení v krajinách: J. Peterka, Tvorba 1985, č. 47, příloha Kmen * Sluneční hodiny: J. Slomek, MF 17. 1. 1990; M. Jungmann, LidN 28. 2. 1990 * Spadané listí: O. Rafaj, Naše pravda 1997, č. 36.
Polemika: E. Hostovský: Odpověď za spisovatele v exilu, Československý přehled (New York) 1955, č. 11 (polemika s Pilařovým článkem Zradit – znamená zahynout, LitN 1955, č. 44).
K životním jubileím: H. Hrzalová, Kulturní rozvoj 1987, č. 3.
Nekrology: J. Peňás, Respekt 1996, č. 45; M. Blahynka, Haló noviny 24.10. 1996; J. Macháček, Tvar 1996, č. 20.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, nezpracováno.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Česká literatura v exilu (1948–1989)
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1998); Karel Piorecký (2006)
Aktualizace hesla: 16. 11. 2006 (kp)
Aktualizace bibliografie: 16. 11. 2006 (kp)
 
zpět na hlavní stranu