Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Antonín  BARTUŠEK

* 11. 1. 1921, Želetava (u Třebíče) 
† 22. 4. 1974, Praha 
 
Básník, překladatel, autor kulturněhistorických prací
 Syn zemědělce. Dětství prožil ve svém rodišti, po maturitě na reálném gymnáziu v Třebíči (1941) odešel do Prahy, kde do roku 1945 pracoval jako advokátní úředník v kanceláři Dr. Hynka Sedláčka. Po válce studoval na FF UK literární historii a komparatistiku, později dějiny výtvarného umění a historii (PhDr. 1950 prací Stavební vývoj bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáře). Souběžně byl v letech 1946–1948 zaměstnán jako referent v literárním oddělení Československého rozhlasu. Po ukončení vysoké školy (1950) působil dva roky ve Státní památkové péči a v letech 1952–1955 v Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV jako vědecký pracovník. V roce 1955 se stal ředitelem Západomoravského muzea a galerie v Třebíči, kde pracoval až do roku 1961. Po návratu do Prahy nastoupil jako teoretik a historik scénografie ve Scénografickém ústavu (1961–1964) a souběžně (od roku 1961) působil jako výtvarný teoretik Národního divadla. V roce 1964 přešel do Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, kde pracoval až do své předčasné smrti v roce 1974.
 Antonín Bartušek debutoval v roce 1937 jako básník ve Studentském časopise a Jitru. Básně, povídky, překlady a literární kritiky dále publikoval v Akordu, Praze v týdnu, Řádu, Svobodných (Lidových) novinách, Svobodném zítřku, Našem týdnu, KyticiMladých arších. Po více než desetileté odmlce pak v 50. letech publikoval v Hostu do domu, Kulturní tvorbě, Kultuře, Literárních novinách, Mladé frontě, Plameni, Repertoáru malé scény, Rovnosti, Sešitech pro mladou literaturu, Výtvarné práci aj., v 90. letech byla jeho tvorba představena mj. v AkorduTelegrafu. Bartuškovy texty byly pseudonymně otištěny též v ilegálním strojopisném časopisu Vítr (1944–1945, 1949) a v exilové Sklizni (Hamburk), publikovány byly také v zahraničních časopisech (mj. Literatur und Kritik, London magazine, Twentieth Century). Uměnovědné a scénografické studie a glosy psal pro periodika Acta scaenographica, Knižní kultura, Památková péče, Ochotnické divadlo, Tvář, Umění, Vlastivědný sborník moravský, Výtvarná práce, Výtvarné umění aj. – Pro Čs. rozhlas připravoval v letech 1943–1949 literární pásma a kulturní zpravodajství, v druhé polovině 60. let spolupracoval s rozhlasem na cyklu, jenž byl věnován současné americké poezii a v němž Bartušek uváděl též vlastní překlady (mj. A. MacLeish, e. e. cummings ad.). – V první polovině 40. let Bartušek spolu s Milošem Václavem Dočekalem založil a redigoval zprvu ilegální strojopisnou edici Vysočina, v níž vydal i své drobné sbírky Daleko od léta (1941) a Zakletí (1942, částečně přetištěno v antologii Gymnasium básníků, 1991). Ve 40. letech byl členem literárního kruhu Umělecké besedy. V letech 1970–1972 redigoval překladové tituly pro edici Tvar nakladatelství Vyšehrad. – Jeho literární pozůstalost obsahuje vedle rozsáhlého souboru korespondence (mj. Reli Bernkopfová, Miloš Dvořák, Ewald Osers ad.) též řadu nepublikovaných textů z oblasti umělecké i uměnovědné. – Epigramy podepisoval pseudonymem Jan Barbar, ve Stockholmu uveřejněnou básnickou skladbu Atomový věk podepsal pseudonymem A. D. Martin, v exilovém prostředí byly jeho texty zveřejňovány též pod pseudonymem Martin Den. – Pod svým jménem publikoval některé překlady z angličtiny, které pořídila jeho přítelkyně, exilová básnířka a překladatelka Aurelie (Reli) Bernkopfová, provd. Jeníková (např. větší část textů z pásma americké milostné poezie Zlatovlasé dívce v městě Louisianě, rozmnož. 1965, či Dny bez konce E. O’Neila, rozmnož. 1966). Jméno Reli Bernkopfová bylo proto dosud mylně považováno za Bartuškův pseudonym.
 V knížkách spirituální a meditativní lyriky, které psal Antonín Bartušek za protektorátu, se duchovnost a elegičnost snoubí s básníkovým úsilím o věcné zachycení prožitku (Fragmenty, Sudba). V elegické skladbě Atomový věk varuje před zneužitím vědeckého poznání a před nebezpečím, které plyne ze ztráty pokory před tajemstvím stvoření. Báseň uzavírá vizí, v níž technicistní civilizace navazuje spojení s duchovním principem, svého původce hledá v Bohu a nastává tak „atomový věk lásky“. Zcela jiný charakter má Bartuškova tvorba z let 1954–1964 (Oxymoron), jakož i sbírky z přelomu 60. a 70. let. Bartušek dospívá k programové prozaizaci verše, přechází do polohy whitmanovského rozjímání a dospívá až téměř k hranici experimentální poezie (zejména ve skladbě Červené jahody). Své básně staví především na protikladech reálného a ireálného světa, na oxymórních spojeních vyrůstajících z konfrontace každodennosti a absolutních hodnot. Jeho výpověď se postupně proměňuje v pásmo asociací, v monologické hledání existenciálních souvislostí mezi individuem, životem a společností. Osou Bartuškových filozofických veršů (Antihvězda, Tanec ptáka Emu) se stávají zejména motivy smrti a nesvobody i tragické pocity lidské marnosti, bolesti, samoty a beznaděje. Ve sbírkách vydaných v druhé polovině 70. let (zejména Změna krajiny) se autor vrací k rudimentárním jistotám dětství a rodného kraje. I když i v nich převládají motivy beznaděje a zániku, jsou „ředěny“ baladickou a impresivní tóninou. – Ve svých odborných pracích se Bartušek zaměřoval především na sakrální a duchovní hmotné památky Vysočiny (zejména okolí Žďáru nad Sázavou). – Z většího počtu filozofických postřehů a zápisků, které si Bartušek poznamenával od 40. let až do své předčasné smrti, vyšel doposud jen útlý bibliofilský výbor záznamů z období únorového komunistického puče v roce 1948 (Demo-archie).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Daleko od léta (BB, b. d., 1941, rozmnož.); Zakletí (BB b. d., 1942, rozmnož.); Fragmenty (BB, b. d., 1945); Sudba. Verše z let 1943–1944 (BB 1947); České dožínky (D 1948, s A. Pekem a K. Hlávkou); Atomový věk (B, Stockholm 1956, pod pseud. A. D. Martin); Oxymoron. Verše z let 1954–1964 (BB 1965); Červené jahody (B 1967); Tanec ptáka Emu (BB 1969); Antihvězda (BB 1969); Královská procházka (BB 1971); Abwesende Meere (BB, česko-německy, Darmstadt 1973, překl. O. F. Babler a H. Rokyta); Období mohyl (BB 1975); The Aztec calendar and other poems (BB, angl., London 1975, př. E. Osers); Změna krajiny (BB 1977); Demo-archie (poznámky z roku 1948, bibliof. 2001).
Ostatní práce: Šternberk na Moravě. Státní hrad, město a okolí (1952, s T. Kubátovou); Vranov nad Dyjí (1952, s T. Kubátovou); Bítov. Státní hrad a okolí (1952; rozšíř. 1956); Jaroměřice nad Rokytnou (1953, s T. Kubátovou); Velké Losiny. Státní zámek, město a okolí (1954); Milotice, státní zámek a okolí (1954); Buchlov. Státní hrad a okolí (1955, s K. Svobodou a M. Zemkem, rozšíř. pod názvem Státní hrad Buchlov a památky v okolí, 1962); Santiniho stavby ve Žďáře nad Sázavou (1955); Dějiny Žďáru nad Sázavou 1. 1252–1617 (1956, s M. Zemkem); Třebíč, metropole západní Moravy (1959, s dalšími); Státní hrady a zámky brněnského kraje (studie k souboru pohlednic, 1959); Umělecké památky Jihlavy (1960, s A. Kábou); Dačice. Státní zámek, město a památky v okolí (1960, s V. Plevou); Státní zámek v Telči (1961); Dějiny Žďáru nad Sázavou 2. 1618–1784 (1. část 1962, 2. část 1970, s M. Zemkem); Jeseník (studie k souboru pohlednic, 1963); Zámecká a školní divadla v českých zemích. Materiály k vývoji divadelního prostoru a výrazových prostředků (1963, rozšíř. vydání 2010); Umělecké památky Třebíče (1969); Dějiny Žďáru nad Sázavou 3. 1784–1974 (1974, s M. Zemkem).
Účast v týmových pracích: Umělecké památky Čech 1 (1957, s J. Krčálovou, A. Merhautovou-Livorovou, E. Charvátovou a E. Pochem); Gotická nástěnná malba v Čechách a na Moravě 1. 1300–1350 (1958, s J. Krčálovou, A. Merhautovou-Livorovou, V. Mixovou-Naňkovou, K. Stejskalem a V. Dvořákovou); Hrady a zámky v Československu (1958, s dalšími); Moderní technika a divadlo (1962); Třídník systematického katalogu Scénografické laboratoře. Knihovna, filmotéka a diskotéka, patenty, archív (1962, s M. Kouřilem a P. Janským); Praha zalitá sluncem (text ve fotografické publikaci Milady a Ericha Einhornových, 1972).
Překlady: S. de Beauvoirová: Krev těch druhých (1947); Čest básníků. Poesie francouzského odboje (1947, s dalšími); E. Robles: Stávka (1948, s F. Bártou); Američtí básníci (1946, s A. Vaněčkem a dalšími); Zlatovlasé dívce v městě Louisianě. Pásmo americké milostné poezie (rozmnož. 1965, s R. Bernkopfovou, i ed.); Aby láska velkou růží byla. Pásmo francouzské milostné poezie (rozmnož., 1966, i ed.); J. Arden: Osel z chudobince (rozmnož., 1966, s J. Theinerem); Sto moderních básníků (1967, s dalšími); Sto tváří lásky (1968, s R. Bernkopfovou, s dalšími).
Uspořádal a redigoval: České dožínky (scéna se zpěvy, 1948, s K. Hlávkou); Cyril Bouda - výstava volné a knižní grafiky (katalog výstavy, 1961); Vincenc Furch: Plná luna (1974, s R. Skřečkem).
Příspěvky ve sbornících, almanaších a kolektivních monografiích: Mladá Morava (1940); Vysočina (1946); Ohnice (1947); 700 let Žďáru nad Sázavou (katalog, 1952); Státní zámek Rájec nad Svitavou (1953); XII. členská výstava Oblastní pobočky Vysočiny (katalog, 1960); 40 let KSČ na Třebíčsku (katalog, 1961, s J. Sýkorou a H. Karasovou); Přišel čas (1965); Slyšet se navzájem (1966); Pevný bod (1967); New writing in Czechoslovakia (Harmondsworth, 1969); posmrtně: Zrcadla lásky (1982); Contemporary East European poetry (Ann Arbor, 1983); Gymnasium básníků (1991, zde přetištěna část sbírky Zakletí); Krajiny milosti (1994); Antologie české poezie. I. díl (1966-2006) (2009).

LITERATURA

Studie a články: K. Boušek: Antonín Bartušek (doslov), in Období mohyl (1975); I. Slavík: Básníkův hlas, LD 7. 3. 1991; I. Slavík: Antonín Bartušek (medailon), Akord 1993/94, č. 3; Jiří Rambousek: Ilegální kulturní časopis Vítr, in Vlastivědný sborník Vysočiny. Oddíl věd společenských 1996, též in J. R.: Nesoustavná rukověť české literatury (2003); J. Dočekal: Vzdělaný historik a kultivovaný básník Antonín Bartušek, Vysočina 1999, č. 17; rz (= R. Zejda): Básník rodného kraje a vědec, Horácké noviny 23. 2. 1999; J. Dočekal: Když byl doma zakázaný, vydal tajně knížku ve Švédsku, Rt 25. 1. 2001, příl. Horácký deník; M. Přibáň: Kdo byla Reli Bernkopfová, Host 2001, č. 2.
Recenze: Fragmenty: md (= M. Dvořák) Akord 1947, č. 6 * Sudba: G. (= F. Götz), Národní osvobození 6. 6. 1947; jps (= J. Pistorius), Svobodné noviny 28. 6. 1947 * Atomový věk: V. Fanderlik, Sklizeň (Hamburk) 1956, č. 6 (42); J. Pražák, Nový život (Řím) 1957, č. 3 * Oxymoron: Z. Kožmín, Plamen 1965, č. 7; P. Den, (New York) Proměny 1967, č. 4 * Červené jahody: A. Brousek, LitL 1968, č. 6; V. Karfík, Orientace 1968, č. 2 * Tanec ptáka Emu: V. Janovic, NK 1969, č. 23; K. Horňák, HD 1969, č. 13; J. Baleka, Pochodeň 17. 7. 1969 * Umělecké památky Třebíče: M. Lejsková-Matyášová, Památková péče 1970, č. 3; vpa, SvSl (Brno) 7. 1. 1970; -js-, Rt 5. 3. 1970 * Antihvězda: J. Uher, NK 1969, č. 38; J. Med, Práce 12. 11. 1969; mb (= B. Marčák), Rt 8. 5. 1970 * Královská procházka: F. Benhart, NK 1971, č. 37; rsk (= M. Borský), Práce 5. 11. 1971 * Období mohyl: M. Horanský, SvSl 5. 12. 1975; E. J. Havlíček, Kostnické jiskry 1976, č. 32; J. Pavelka, Rt 8. 7. 1976 * Změna krajiny: vv (V. Vodák = M. Vacík), LD 13. 12. 1977; M. Blahynka, Rt 15. 12. 1977; F. Valouch, Tvorba 1978, č. 7.
Rozhovory: nn, NK 1965, č. 13; nn, NK 1967, č. 50; J. Uher, Rt 17. 12. 1967.
K životním jubileím: jed (= J. E. Doležal), Rt 19. 1. 1971; R. Zejda, Horácké noviny 23. 1. 1996.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, nezpracováno.
Autor hesla: Vladimír Novotný (1995)
Aktualizace hesla: 21. 7. 2011 (jar)
Aktualizace bibliografie: 21. 7. 2011 (jar)
 
zpět na hlavní stranu