Ivan KLÍMA
Časopisecky začal publikovat bezprostředně po druhé světové válce, debutoval v časopise Vpřed (1945). Od poloviny padesátých let přispíval pravidelně hlavně do časopisů
Květen,
Literární noviny, (zde v létě 1964 spoluautorský detektivní příběh Vražda v redakci), Mladá fronta,
Host do domu,
Orientace, Divadlo (1964 zde hra Zámek, 1968 hra Porota),
Literární listy,
Listy,
Plamen (1969 zde hra Cukrárna Myriam). V době, kdy neměl možnost doma oficiálně publikovat, vydával hojně v samizdatu (zejména v Obsahu, jehož vznik v roce 1981 též inicioval, dále v Lidových novinách aj.), v zahraničních periodikách (v Cross Currents 1986 hra Franz a Felice) i v časopisech exilových, zejména v římských Listech (zde v č. 6/1985 polemika s Philipem Rothem o dopadu života v totalitním systému na spisovatele a jejich tvorbu), v mnichovském Obrysu či pařížském Svědectví. V létě 1989 uveřejnil po dvacetileté přestávce povídku v oficiálním týdeníku Kmen, poté dále přispíval zejména do časopisů
Literární noviny, Lidové noviny (zde v letech 1994-2005 pravidelné fejetony v rubrice Poslední slovo), Mladá fronta Dnes, Xantypa, dále do časopisů Mosty, Labyrint, Fórum, Signál, Reflex, Hospodářské noviny, České slovo aj. Od roku 1991 psal pravidelné Dopisy z Prahy pro Svenska Dagbladet a newyorský Newsday a fejetony pro Frankfurter Rundschau. Patří k nejpřekládanějším českým autorům, se zahraničními nakladateli spolupracoval i jako autor rozsáhlých předmluv k edicím děl českých spisovatelů (Jan Neruda, Karel Čapek, Jan Skácel).
Většina Klímových prací ze sedmdesátých a osmdesátých let vycházela jednak v četných překladech v zahraničí, jednak doma v samizdatových edicích (primárně v Edici Petlice, na jejímž založení se rovněž podílel). Jde o prózy Milostné léto (1972), Markétin zvěřinec (1972), Malomocní (1974), Má veselá jitra (1978), první verzi románu Soudce z milosti s titulem Stojí, stojí šibenička (1980), Moje první lásky (1981); Čekání na tmu, čekání na světlo (1982); Láska & smetí (1987), Moje zlatá řemesla (b. d., asi 1988) a divadelní hry Pokoj pro dva a jiné hry (1973, zahrnuje též Hromobití a rozhl. hru Ministr a anděl); Amerika (podle Franze Kafky, s Pavlem Kohoutem, 1974), Hry (1973), Franz a Felice (b. d., zřejmě 1983); v různých příležitostných samizdatových vydáních se objevily i Klímovy eseje (Už se blíží meče aj.). Přispěl též do rukopisných a samizdatových sborníků Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971); O čem bych psal, kdybych měl kam: Tak píšu vám, pane Hrabal! (1974); Když se řekne Werich (1975);
Československý fejeton/fejtón (1975–1978); Ludvíkovy noviny: Padesátník pro literaturu a Vaculíka (1976); Karlu Kosíkovi k padesátinám (1976); Hodina naděje (1978); Jakémusi Alexandru K. (též ed., 1979); Chvála bláznovství (k 50. narozeninám Jana Trefulky, 1979); Nad procesem (též ed., 1980); Danny je náš (k 60. narozeninám Josefa Škvoreckého, 1984); Karlu Srpovi k padesátinám (1986); Nezabiješ! Neublížíš! Porozumíš...! (1989). – Ivan Klíma je autorem námětu pro loutkový film Kybernetická babička (1962, r. Jiří Trnka), pro středometrážní hraný film Kýč je když... (1962, r. Emanuel Kaněra a Jiří Trnka) a také pro některé snímky ze série kreslených filmů O krtkovi, které zpracoval Zdeněk Miler (Krtek a tranzistor, 1968; Krtek zahradníkem, 1969; Krtek malířem, 1972; Krtek a telefon, 1974; primárně pro západoněmecké televizní stanice Saarländischer Rundfunk a Westdeutscher Rundfunk byly natočeny filmy Krtek a zápalky, 1974; Krtek chemikem, 1974; Krtek hodinářem, 1974; Krtek a buldozer, 1975; Krtek fotografem, 1975 a Krtek na poušti, 1975). Československá, resp. Česká televize uvedla podle jeho scénářů snímky Veverčí chvost (1962, r.
Jaromír Vašta), Pokoj pro dva (1990, r. Jitka Němcová), Franz a Felice (1991, r.
Zdeněk Potužil), Prezident a anděl, (1993, r. Jitka Němcová), Klára a dva páni (1994, r. Ivan Rajmont), Markétin zvěřinec (1998, r. Milan Cieslar), Ani svatí, ani andělé (2001, r. Viktor Polesný). Třemi scénáři přispěl Klíma do televizních cyklů Čapkovy kapsy (Zmizení herce Bendy /r. Vojtěch Moravec/, Jasnovidec /r. Jan Těšitel/, Zločin na poště /r. Martin Kopp/, 2010–2011) a Setkání s hvězdou (příběhy Bětka, Luisa a Žaneta v díle s herečkou Vilmou Cibulkovou, r. Jaroslav Brabec, 2011)
. Podle hry Zámek vznikla televizní inscenace, kterou vysílala západoněmecká televize (Ein Schloss, 1966), podle hry Cukrárna Myriam byl natočen finský televizní film Teatterituokio: Konditoria Myriam (r. Ville-Veiko Salminen, 1970) a ve Švédsku byl zfilmován román Milostné léto (En Kärleks Sommar, r. Mats Arehn. 1979). – V roce 1969 byly na scéně La Mama Experimental Theatre Club v New Yorku premiérově uvedeny aktovky Ženich pro Marcelu a Klára (režie Vaclav Simek). – Klímovy rozhlasové hry a rozhlasové adaptace divadelních her byly vysílány domácími i zahraničními stanicemi: Porota (1968; angl. BBC 1970, překl. z něm. a r. Christopher Holme; něm. 1978), Ženich pro Marcelu (1969, r. Jiří Horčička; něm. 1969; nizoz. NCRV 1970), Apartmá (něm. ÖRF 1971), Klára a dva páni (něm. WDR 1971, překl. Gerhard & Alexandra Baumruckerovi, r. Heinz-Dieter Köhler; v jiném překl., r. Dieter Rauch ÖRF 1972), Ministr a anděl (švédsky 1974; něm. ÖRF 1979, překl. Gerhard a Alexandra Baumruckerovi, r. Rudolf Kautek; angl. s tit. The President and the Angel 1979, překl. Vera Blackwell, r. Michael Bartlett; česky 1994, r. Michal Pavlík) a Hromobití (1990, r. Jana Klimentová). Rozhlasovou adaptaci novely Bezvadný den ze stejnojmenného souboru připravila Helena Klímová (r. Jan Berger, 1962), v ostravském studiu vznikla dramatizace autorovy povídky Kolo (sc. Eva Lenartová, r. Peter Gábor, 2012, prem 2013). Řada Klímových povídek i rozsáhlejších próz byla vysílána jako čtení na pokračování, někdy v dialogizované podobě, příležitostně též v autorské interpretaci. – Režisérka Olga Sommerová o spisovateli natočila v roce 1994 dokument pro televizní cyklus GEN, režisér Viktor Polesný epizodu dokumentárního televizního cyklu Neobyčejné životy (2013) a Klímovým životním osudům zejména během války byla věnována také epizoda publicistického televizního seriálu Třináctá komnata (2013, r. Simona Oktábcová). – V roce 2002 byla Ivanu Klímovi udělena mezinárodní Cena Franze Kafky, v roce 2003 Cena Společnosti pro vědy a umění. Za knihu pamětí Moje šílené století získal v roce 2010 cenu Magnesia litera v kategorii publicistika; kniha získala také cenu E. E. Kische (2011). V roce 2013 se Klíma stal laureátem Ceny Ferdinanda Peroutky (společně s Jiřím Peňásem). – Šifer užívá výjimečně: k (především v
Obsahu), někdy k.-, ik, I. K., kl. Pseudonym Milan Vika. Scénář k televizní hře pro mládež Padavka (1977) podepsal Jaroslav Dietl.
Klíma je prozaik, publicista, esejista, autor divadelních her i knížek pro děti. Citlivým přístupem ke skutečnosti a zaujetím pro obecně lidské problémy se už v prvních povídkách (Bezvadný den) a reportážích ze svérázného prostředí východního Slovenska (Mezi třemi hranicemi) přihlásil k literárnímu a myšlenkovému odkazu Karla Čapka, k němuž se po válce vracel jako jeden z prvních (počátkem šedesátých let vydal svou přepracovanou diplomovou práci Karel Čapek a jeho dílu se věnoval i jako editor; o celoživotním zájmu o tohoto autora pak svědčí i čtenářsky pojatá životopisná monografie Velký věk chce mít též velké mordy, napsaná s odstupem několika desetiletí). Na Čapkovu románovou tvorbu, především na jeho noetickou trilogii, navázal Klíma prózou Hodina ticha, jejíž příběh, situovaný na východní Slovensko, problematizoval dobovou představu o správnosti poválečného vývoje společnosti a postihoval zvláště konflikt mezi slepou, fanatickou vírou a poznáním. Filozofické podloží románu tvoří přemítání o obtížném hledání pravdy a smyslu života. Prostupují se zde dvě témata, která autora poutala trvale: problém lidské samoty a střetnutí jedince s mechanismy moci. Kruté mocenské manipulace odhalovaly od poloviny šedesátých let jak jeho prózy (dvojice novel z knihy Loď jménem Naděje), tak zejména dramata (Cukrárna Myriam, Ženich pro Marcelu, Porota), z nichž některá mají i rysy politické satiry (Zámek). Pod silným vlivem absurdního dramatu a Franze Kafky, k němuž se Klímovy prózy hlásí i četnými odkazy, tíhne jeho tehdejší tvorba k modelovosti a alegorii, sílí v ní pesimismus a skepse. (S kafkovskou inspirací se Klíma pokouší vyrovnat rovněž jako literární historik – např. ve studii ze souboru esejů a publicistických textů Už se blíží meče.) Lidské osamění, neschopnost vzájemného dorozumění a nalezení trvalého vztahu ztvárňuje především povídkový triptych Milenci na jednu noc (pandán k němu tvoří kniha Milenci na jeden den) a román Milostné léto. Pojetí samoty má u Klímy existenciální východisko, její příčinu však autor hledá nejen v absenci vědomí vyššího řádu, ale i v konkrétním stavu společenských poměrů.
V sedmdesátých a osmdesátých letech se však Klímova poetika poněkud proměňuje. Jeho epika více staví na realistickém příběhu a hojně se opírá o autobiografické zážitky disidenta (povídky Má veselá jitra,
Moje první lásky, Moje zlatá řemesla, román Láska & smetí). Epickou linii jednotlivých próz přitom často přerušují reflexivní pasáže, dodávající jednoduchým příběhům nostalgický nádech. Klímova ústřední témata se znovu propojila v bilančním generačním románu Soudce z milosti, který vznikl přepracováním samizdatové prózy Stojí, stojí šibenička. Životní příběh silně autobiografické postavy soudce je hluboce poznamenán zásadními zvraty naší nedávné historie; směřuje k poznání, že i nejlepší ideje mohou být mocenskou mašinérií zneužity a že odpovědnost jedince za osudy světa je záležitostí osobního svědomí.
Po listopadu 1989 stejná témata metamorfovala do problému konfrontace jedince s morální zátěží normalizační minulosti (Čekání na tmu, čekání na světlo; Ostrov mrtvých králů) a později i s nově nabytou svobodou, v níž počáteční euforii mnohdy vystřídá ztráta ideálů a zahlcení negativními symptomy nové doby. Ty se do života Klímových hrdinů zhusta propisují v podobě odcizení a rozpadu rodinných vztahů. Motiv nevěry či obecněji fyzické lásky mezi často věkově vzdálenými milenci, která se stává únikem, nikoli však východiskem z existenciální krize a citově tísnivé situace, se opakovaně objevuje v románech (Ani svatí, ani andělé, Poslední stupeň důvěrnosti) i v povídkách, a podobně exponovaný je i související motiv narušení vazby mezi dítětem a otcem. Jinou polohu Klímovy tvorby posledních dvou dekád pak představují povídky hororového ladění (Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory) či satirický pohled na politickou scénu a soudobé společenské trendy (Premiér a anděl).
Klímovu ranější tvorbu pro děti (moderní pohádky Kokrhací hodiny a poetický dívčí příběh Markétin zvěřinec) charakterizuje humor a vlídná pohoda, později nabývají na důležitosti aspekty edukativní (Jak daleko je slunce).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie, publicistika a práce o literatuře: Mezi třemi hranicemi (RpRp 1960); Bezvadný den (PP 1960, 2. rozš. a upr. vyd. 1964); Karel Čapek (E 1962; přeprac. 1965); Hodina ticha (P 1963); Milenci na jednu noc (PP 1964; rozšíř. vyd. 2001 zahrnuje též povídkový soubor Milenci na jeden den a vybrané povídky z Ostrova mrtvých králů /1992/); Zámek (D, rozmnož., 1964, i prem., knižně 1965); Kokrhací hodiny a jiné příběhy z Valašských Klobúk a podobných Tramtárií (P pro ml., 1965, pod názvem Kokrhací hodiny 2012); Návštěva u nesmrtelné tetky (RpRp 1965); Mistr (D 1967, prem. New York 1970); Porota (D, rozmnož., 1968, prem. 1969); Klára a dva páni, Cukrárna Myriam (DD, rozmnož., 1968, prem. obou her New York 1969); Loď jménem Naděje (PP 1969, vedle tit. novely též próza Porota); Ženich pro Marcelu (D, rozmnož. 1969); Milenci na jeden den (PP 1970, nedistribuováno; Purley 1985, rozšíř. vyd. 1992 zahrnuje též povídkový soubor Milenci na jednu noc); Amerika (D, něm., Kassel 1970, prem. Krefeld 1978, s Pavlem Kohoutem, podle Franze Kafky; česky rozmnož., 1991); Theaterstücke (něm., DD, Luzern 1971, obsahuje: Pokoj pro dva /prem. Vídeň 1975/, Zámek, Klára a dva páni, Cukrárna Myriam, Ženich pro Marcelu); Milostné léto (něm. s tit. Ein Liebessommer, P, Luzern 1973; česky Toronto 1979; 1992); Machtspiele (povídka Malomocní, redakčně spojená s dalšími třemi povídkami do podoby románu, něm., Luzern 1977); Hopenernte (P, něm., Luzern 1977, česky Na chmelu in Ostrov mrtvých králů /1992/); Markétin zvěřinec (P pro děti, něm. s tit. Kristinka und die Pferde, Reckling-hausen 1978; 1990); Má veselá jitra (PP, Toronto 1979; Londýn 1985; 1990); Soudce z milosti (R, něm. s tit. Der Gnadenrichter, Hamburg–Luzern 1979; česky: zkráceno, Purley 1986; 1991); O chlapci, který se nestal číslem (texty k obrázkům terezínského umělce Bedřicha Fritty, vl. jm. Fritze Taussiga, z roku 1944, švéd. s titulem Det Här är ingen saga, Stockholm 1982, 1998); Tal över muren (EE, švéd., Stockholm 1984); Moje první lásky (PP, Toronto 1985; 1990); Láska & smetí (P, Purley 1988; 1990); Moje zlatá řemesla (PP 1990); Už se blíží meče (EE, FF, rozhovory 1990); Rozhovor v Praze (rozh. s Philipem Rothem, 1990); Ministr a anděl (D, rozmnož. 1990; prem. Švédsko 1974; Liberec 1991, inscenována též pod tit. President a anděl); Hry (D, rozmn. 1991; prem. Wien 1975); Ostrov mrtvých králů (PP 1992); Čekání na tmu, čekání na světlo (R 1993); The Spirit of Prague (výbor z EE, angl., Londýn 1994); Prague (texty k fotografiím A. Seilanda; Zürich 1994); Milostné rozhovory (PP 1995); Jak daleko je slunce (PP pro mládež 1995, rozšíř. vyd. 2011); Poslední stupeň důvěrnosti (R 1996); Kruh nepřátel českého jazyka (FF 1998); Ani svatí, ani andělé (R 1999); Velký věk chce mít též velké mordy. Život a dílo Karla Čapka (biografie, 2001); Jak přežít blahobyt (E 2001, původně anglicky s tit. Between Security and Insecurity 1999 v USA v rámci řady Prospects for Tomorrow); Mitt älskade Prag (Stockholm 2002, přel. Karin Mossdal, česky nevyšlo); Premiér a anděl (R 2003); Moje nebezpečné výlety (PP 2004); Kostlivec pod kobercem (FF 2005); Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory (PP 2007); Moje šílené století I (paměti, 2009); Moje šílené století II (paměti, 2010; souborné vyd. 2021); Uprchlíci z cirkusu Gloria (P pro děti, 2010); Vzkazy a jiné velmi krátké povídky (PP, bibliof., Liberec 2010); Jak se nestát vrahem (FF 2012); O lásce, tichu i zradě (PP 2012); Absolutní frajer (PP, Liberec 2014); scénicky: Hromobití (smz. 1973, prem. SRN 1974, něm. s tit. Blitz und Donner, rozmn. Kassel 1978; Příbram 1990).
Rozhovor: Lásky a řemesla Ivana Klímy. Rozhovor Miloše Čermáka (1995).
Souborná vydání: Spisy Ivana Klímy (nakl. Hynek, 1995–1999, nedokončeno): Sv. 1. Milostné rozhovory (1995); sv. 2. Čekání na tmu, čekání na světlo (1996); sv. 3. Poslední stupeň důvěrnosti (1996); sv. 4. Loď jménem Naděje (1998; obs. Loď jménem naděje, Pračka a Ostrov mrtvých králů), sv. 5. Láska a smetí (1999). – Spisy (nakl. Academia): Sv. I Moje první lásky a jiné milostné příběhy (2010); sv. II Milostné léto (2011); sv. III Loď jménem Naděje (2011; obs. Loď jménem Naděje a Ostrov mrtvých králů); sv. IV Má veselá jitra (2011); sv. V Soudce z milosti (2012); sv. VI Láska a smetí (2013).
Příspěvky ve sbornících: Živí nemlčí (1960); Estrádní divadlo (1960); Oheň a růže (1961); Cesty a fronty (PP 1961); Souvislosti a perspektivy prózy (1963); Kon-texte (Luzern, Frankfurt a. M 1971); Sonderband Prag (Frankfurt a. M. 1976); Čára na zdi (Kolín n. R. 1977); Hodina naděje (Toronto 1980); Když se řekne Werich... (Kolín n. R. 1981); Drama Contemporary: Czechoslovakia (New York, 1985 – ed. Marketa Goetz-Stankiewicz, Klíma: hra Games /Hry/); Kafka ´89 (rozmn. 1989, příloha Bulletinu Aktivu mladých divadelníků, zde hra Franz a Felice); Benefice (Toronto 1990); Warschau – Praag – Boedapest: Hoe cultuur overleefde (Rotterdam 1990); New Europe (Cambridge 1990); Uzel pohádek (1991); We´re so happy (Middlesex 1991);The Last Place on Earth (London 1993); Čeští spisovatelé o toleranci (1994); Ewaldu Osersovi k osmdesátinám (1997); Lásky a nelásky (1998); Rozjímání vpřed i vzad. Karlu Kosíkovi k pětasedmdesátinám (2001); Ve službách společné věci. Wolfgang Scheur a Praha 1981-1989 (2001); Škola – základ života (2003); Schůzky s tajemstvím (2003); Panna nebo netvor (2004); Možná mi porozumíš (2004); Usměj se, Lízo (2004); Oratio et ratio. Sborník k životnímu jubileu Jiřího Krause (2005); Tenkrát za totáče (2005); Schůzky s erotikou (2005); Už tě nemiluju (2005); Osudová přitažlivost. Příběhy osobností, jejichž srdcem prolétl míč (2006); Osm barev lásky (2006); Nech mě žít (2006); Jak jsme dělali Obsah (on-line, 2006); Fenomén Foglar (2007); Tři hlasy (s J. Šmajsem a V. Cílkem, 2010); Tajemství stržené masky (2011); Příležitostný portrét Václava Havla (2013); Vražda v redakci (s P. Hanušem, A. Klimentem, K. Michalem, M. Schulzem, J. Škvoreckým a L. Vaculíkem, soukromý náklad, 2018).
Učebnice: Český jazyk pro 7. ročník ZŠ a příslušný ročník víceletých gymnázií. I. díl. Učivo o jazyce (s Miroslavou Horáčkovou 1999); Český jazyk pro 8. ročník ZŠ a příslušný ročník víceletých gymnázií. I. díl. Učivo o jazyce (s Hanou Hrdličkovou 2000).
Uspořádal a vydal: K. Čapek: Ukradený spis 139/VII odd. G (PP 1960, spolu s Miroslavem Halíkem); Uzel pohádek (antologie pohádek českých spisovatelů, něm. s tit. Die Zauberwurzel, Mnichov 1978; česky: 1991); K. Čapek: O demokracii, novinách a českých poměrech. Výbor z publicistických prací (2003).
LITERATURA
Knižně: M. Hoznauer: I. K. (stručná monografie, 1990); I. Málková: I. K. (stručná monografie, 1991).
Studie a články: I. Fencl: Před koncem druhého poločasu, Plamen 1966, č. 9; P. Trenský: České drama v exilu, Proměny (New York) 1978, č. 3; M. Goetz-Stankiewicz: Ivan Klíma, M. G-S.: The Silenced Theatre. Czech Playwrights Without A Stage (1979); H. Kosková: Půlstoletí v srdci Evropy, Svědectví (Paříž) 1983, č. 68; J. Mach: Pravda, lež, iluze aneb Emigrantské ohlížení, Průboj 1984, č. 30; P. Hrubý: Hry moci, Západ (Ottawa) 1990, č. 4; A. Haman: Autor s duší romantika, LitN 1992, č. 37; H. Kosková: Perspektiva mravní odpovědnosti in Hledání ztracené generace (Toronto 1987; 1996); J. Pechar: Krize racionalistického idealismu v díle I. K., in Nad knihami a rukopisy (1996); V. Bělohradský: Proti cenzuře, LidN 28. 6. 1997; E. Formánková: Deník a dopis jako literární postup, in Autenticita a literatura (Opava 1999); E. Formánková: Klímův svět mechanismu – české modelové drama, in Zlatá šedesátá (2000); R. Porter: I. K.: Conscience and moral conundrums, in R. P.: An Introduction to Twentieth-Century Fiction. Comedies of Defiance (Brighton 2001); N. Bermel: Střídání kódu či míšení jazykových prostředků? Naše řeč 2001, č. 1; M. Jareš: Knihovraždy 16 – I. K.: Milenci na jeden den, Tvar 2003, č. 8; A. Fialová: Komunismus jako omyl v samizdatové tvorbě autorů 70. let, Tvar 2007, č. 7; I. Hájek in Prokletá i požehnaná (2007); M. Pilař in Podoby českého povídkového cyklu ve XX. století (2008); J. Hanuš: Detektivka o zázraku a román o normalizačním smutku, Proglas 2008, č. 5; J. Goszczyńská: „O nutnosti ne-bytí sebou sama“, in Pražské jaro 1968: Literatura – film – média. (2009); K. Soukupová: „Jak se mohlo stát, že jste byl v mládí komunista?“ in Role středoevropského spisovatele-intelektuála ve zlomových okamžicích dějin. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta (2018); J. Roušar: Reálie města Terezína ve vybraných dílech české literatury s tematikou druhé světové války a holocaustu. Usta ad Albim Bohemica 2018, č. 1-2 (zde); L. Dušková: Information structure in parallel texts, Brno Studies in English, Vol. 45, 2019; K. Soukupová in Vyprávět sám sebe (2021); F. Všetička in Dekáda naděje (2022).
Recenze:
Mezi třemi hranicemi: F. Benhart, Plamen 1960, č. 5; M. Jungmann, LitN 1960, č. 19; O. Rafaj, ČK 1960, č. 7; B. Macák, HD 1960, č. 7; D. Hamšík, Tvorba 1960, č. 29 * Bezvadný den: M. Jungmann, LitN 1960, č. 42; J. Hájek, Plamen 1961, č. 1; J. Opelík, Kultura 1961, č. 1; M. Šimsová, Křesťanská revue 1961, č. 1 * Karel Čapek: D. Moldanová, Plamen 1962, č. 10; M. Pohorský, Tvorba 1962, č. 47; V. Závodský, Sborník prací FF brněnské univerzity, řada literárněvědná (D), 1962, č. 9; (2. přepr. vyd.): H. Korecká, Impuls 1966, č. 4 * Hodina ticha: M. Jungmann, LitN 1963, č. 24, též in Obléhání Tróje (1969); J. Opelík, Kulturní tvorba 1963, č. 30, též in Nenáviděné řemeslo (1969); M. Suchomel, HD 1963, č. 9; J. Honzík, Plamen 1963, č. 12, též in Pro a proti. Kritická ročenka ‘63 (1964) * Milenci na jednu noc: J. Lopatka, Tvář 1965, č. 1; M. Suchomel, LitN 1965, č. 8, též in Co zbylo z recenzenta (1995); J. Opelík, HD 1965, č. 4; B. Balajka, Plamen 1965, č. 5 * Zámek: S. Machonin, LitN 1964, č. 47; M. Smetana, Divadelní a filmové noviny 8, 1964/1965, č. 8; J. Patočková, Divadlo 1965, č. 2, též in Svět na divadle ukázat, a celý (2023); P. Meier, Zprávy Divadelního ústavu 1966, č. 3; E. Formánková, Theatralia 2017, č. 1 * Návštěva u nesmrtelné tetky: J. Opelík, Kulturní tvorba 1965, č. 33; B. Balajka, Plamen 1965, č. 9; M. Jungmann, LitN 1965, č. 35 * Loď jménem Naděje: Z. Kožmín, HD 1969, č. 6; I. Fencl, Listy 1969, č. 19; (k vyd. ve Spisech I. K. 1998): M. Bauer, Tvar 1999, č.1 * Milenci na jeden den: H. Kosková, Svědectví (Paříž) 1986, č. 77; J. Peňás, Prostor 9. 12. 1992; M. Petříček, LitN 1993, č. 12 * Milostné léto: J. Strnad, Zpravodaj (Curych) 1979, č. 7/8; M. Petříček, NK 1992, č. 34 * Hromobití: M. Goetz-Stankiewiczová, LitN 1995, č. 27 * Markétin zvěřinec: Z. Heřman, MF 10. 7. 1990; J. Chuchma, Mladý svět 1990, č. 39; V. Vařejková, Brněnský večerník 19. 10. 1990; R. Hamanová, ZM 1990, č. 9 * Má veselá jitra: J. Lukeš, LidN 17. 3. 1990; V. Sůva, NK 1990, č. 13; V. Novotný, ZN 3. 5. 1990; A. Jedličková, Tvar 1990, č. 16 * Soudce z milosti: H. K. (= H. Kosková), Svědectví (Paříž) 1986, č. 79; J. Čulík, Obrys (Mnichov) 1989, č. 9 (též ad Láska a smetí); V. Novotný, MF 20. 12. 1991; E. Lukeš, Tvar 1992, č. 27 * Moje první lásky: K. Chvatík, Obrys (Mnichov) 1985, č. 4; A. Jedličková, Tvar 1991, č. 20 * Láska & smetí: J. P. (= J. Procházka), Svědectví (Paříž) 1988, č. 85; -ri- (= I. Kraitlová), Kritický sborník (smz.) 1989, č. 2, upr. LitN 1990, č. 2; H. Kosková, Reportér (Curych) 1989, č. 3; J. Lukeš, LidN 22. 5. 1990; P. Janoušek, Tvar 1990, č. 20; V. Píša, Tvorba 1990, č. 39; K. Komárek, List pro literaturu 1990, č. 8 (též o Moje zlatá řemesla); M. Goetz-Stankiewicz, List pro literaturu 1991, č. 3; M. Exner, Severočeský dialog 1991, č. 5 * Moje zlatá řemesla: J. Tlach, Moravské noviny 1990, č. 18; V. Novotný, SvSl 31. 7. 1990; B. Dokoupil, Tvorba 1990, č. 43 * Už se blíží meče: P. Žantovský, Práce 9. 10. 1990; J. Blažke, Moravské noviny 1990, č. 48; J. Hájková, SvSl 30. 11. 1990; B. Balajka, Tvar 1991, č. 1 * Čekání na tmu, čekání na světlo: M. Jungmann, Obsah (smz.) 1982, č. 6; P. Janáček, LidN 22. 12. 1993, příloha Národní 9, č. 50; J. Peňás, LD 10. 1. 1994; E. Lukeš, Tvar 1994, č. 12; A. Haman, LitN 1994, č. 17; L. Verecký, MFD 28. 3. 1995 (k přijetí angl. vydání románu); A. Knapp, Labyrint 1995, č. 5 (k přijetí něm. vydání románu) * Milostné rozhovory: M. Jungmann, NK 1995, č. 30; V. Novotný, Práce 17. 8. 1995; J. Peňás, LidN 2. 9. 1995; M. Bauer, Tvar 1995, č. 16; A. Haman, LitN 1995, č. 6 * Jak daleko je slunce: (červ), NK 1996, č. 3; M. Bystrovová, LidN 10. 10. 2011; M. Židková, Český bratr 2012, č. 4 * Poslední stupeň důvěrnosti: J. Peňás, Respekt 1997, č. 1/2; P. Kašpar, Protestant 1997, č. 3; M. Bauer, Tvar 1997, č. 2; L. Sedláková, NK 1997, č. 4; A. Haman, LitN 1997, č. 7; V. Novotný, Mosty 1997, č. 18 * Kruh nepřátel českého jazyka: J. Chuchma, MFD 20. 11. 1998; A. Kosík, Respekt 1998, č. 52; I. Zítková, Tvar 1999, č. 2; P. Hora, Aluze 1999, č. 3-4 * Ani svatí, ani andělé: A. Haman, LidN 6. 1. 2000; J. Červenková, NK 2000, č. 2; V. Novotný, Plzeňský deník 18. 1. 2000; M. Jungmann, HN 9. 2. 2000; P. Švanda, Host 2000, č. 5, příl. Recenzní příloha; M. Bauer, Tvar 2000, č. 8; F. Tomáš, Tvar 2000, č. 8 * Velký věk chce mít též velké mordy: A. Jelínek, Právo 27. 2. 2002; V. Burian, LitN 2002, č. 9 (též ad Jak přežít blahobyt) * Premiér a anděl: A. Haman, LidN 30. 10. 2003; F. Cinger, Právo 31. 10. 2003; J. Blažke, Katolický týdeník 2003, č. 48; J. Peňás, Týden 2003, č. 49; J. Prokeš, Host 2004, č. 5 * Moje nebezpečné výlety: A. Haman, LidN 8. 11. 2004; F. Cinger, Právo 13. 12. 2004 * Kostlivec pod kobercem: M. Kittlová, A2 2006, č. 1; J. Chuchma, MFD 31. 3. 2006; J. Prokeš, Host 2006, č. 4 * Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory: A. Haman, LidN 28. 8. 2007; M. Jungmann, Tvar 2007, č. 18 * Moje šílené století I, II: M. Nodl, Souvislosti 2009, č. 3; E. Tabery, Respekt 2009, č. 26; P. Zídek, LidN 27. 6. 2009, příl. Orientace; L. Rychetský, A2 2009, č. 18; M. Marešová, Host 2009, č. 8; M. Nodl, Dějiny a současnost 2010, č. 7; L. Rychetský, A2 2010, č. 14; P. Janoušek, Host 2010, č. 7; M. Jungmann, LitN 2010, č. 38; J. Hoppe, Dějiny a současnost 2010, č. 10; D. Olšáková, Soudobé dějiny 2011, č. 3; G. Pleska, Tvar 2011, č. 12; J. Lukavec, Právo 18. 11. 2021, příl. Salon č. 1251.
Rozhovory: J. Lederer, Svět v obrazech 1962, č. 40; (AJL) (= A. J. Liehm), Orientace 1968, č. 6; J. Lederer in České rozhovory (smz. 1978, Kolín n. R. 1979; 1991); A. J. Liehm in Generace (Kolín n. R. 1988; 1990); M. Švagrová, SvSl 13. 9. 1989; J. Hoblík, Studentské listy 1990, č. 17; J. Kövedi, Květy 1990, č. 3 (rozhovor z 28. 9. 1969); J. Patočka, Poslední generace 1995, č. 8; M. Grus, Národní osvobození 1995, č. 1; J. Jařab in Večerní rozmluvy s hosty Univerzity Palackého 1991–1996 (1998); A. Marxová, Roš chodeš 2001, č. 9; V. Vašků, Greenpeace Magazín 2001, č. 4; K. Hvížďala in Moc a nemoc médií. Rozhovory, eseje a články 2000-2003 (2003); A. Kramer in Interview 4:69 (2005); S. Čechová, Mosty 2006; A. Plavcová, LidN 18. 6. 2010, příl. Pátek LN (též in Slasti a neřesti, 2013); J. Hrabě, Vital plus, 2010, č. 3; A. Lukeš, Naše rodina 2011, č. 2; P. Andreas, Literární fórum 2011, č. 1; O. Suchan, LidN 25. 5. 2012; V. Trestrová–Skalecká, Právo 17. 1. 2013, příl. Salon č. 805; F. Saiver, MFD 15. 3. 2014, příl. Víkend; A. Plavcová, LidN 12. 12. 2014, příl. Pátek LN; I. Motýl, Týden 2016, č. 34; J. Pšenička – J. Štětka, Brněnský deník Rt, 23. 9. 2016, příl. Čtení na víkend; M. Grupač in Mlčať z plných pľúc (Martin, 2018); M. Jun, Naše rodina 2021, č. 32.
K životním jubileím: F. Kautmann, Práce 13. 9. 1991; (jmf) = Josef Mlejnek, LidN 14. 9. 1996; L. Vaculík, LidN 23. 11. 2001; O. Horák, LidN 16. 9. 2006; (tp) = T. Pěkný, Roš chodeš 2006, č. 9; J. Vaculík, LidN 13. 9. 2011; M. Uhde, HN 14. 9. 2011; P. Kohout, LidN 14. 9. 2021.