Vladimír PÁRAL

 Hned na počátku své tvůrčí dráhy se Vladimír Páral projevil jako překvapivě vyzrálý, svérázný autorský typ s nezaměnitelným stylem, formálně charakterizovaným hutným, heslovitým vyjadřováním, dosahovaným používáním zkratek, závorek, bezespoječně připojených vět a vět neslovesných, a expresivní slovní zásobou, útočící na vnímatelovu obraznost. Jeho výrazně modelové prózy, publikované v šedesátých letech, tvoří ucelenou monotematickou řadu, v různých obměnách variující téma hodnotového konfliktu mezi stereotypní každodenností a autentickým prožitkem, přičemž každodennost se svými pracovními a milostnými stereotypy je v tomto sporu apriorně negativně vymezena jako odcizující prvek lidského bytí. Páral pro její vyjádření objevil adekvátní výraz v rytmickém opakování vzájemně zaměnitelných slov, motivů, situací i celých textových bloků. Mechanismus všednosti, který Páralovy postavy (ve spojení se svou neochotou a neschopností cokoli ve svém životě měnit) zpočátku akceptují (Veletrh splněných přání), musí v dalších prózách čelit jejich neustále vzrůstající aktivitě, poháněné touhou po seberealizaci, vzrušení a atraktivním vybočení z každodennosti. Tato revolta, spojená povýtce s citovými a sexuálními výboji, však vždy ústí do nového stereotypu a vede k poznání, že změna dosavadní existence je nemožná (Soukromá vichřice) a jednotlivé životní alternativy jsou v konečném efektu hodnotově stejnorodé, a proto zaměnitelné (Katapult). Představu života jako uzavřeného kruhu a věčného koloběhu ztvárnil Páral v satirickém podobenství lidské existence Milenci a vrazi. Životní stereotypy, sex a touha vlastnit se mu zde stávají základními faktory dějinného vývoje, chápaného jako věčný souboj mezi „Dobyvateli a Obléhanými, Červenými a Modrými“. V tomto románu se také výrazně projevil podvojný princip výstavby Páralových textů, kde nad vlastním dějem je rozklenuta sofistikovaná rovina aktualizovaných citací literárních předloh (Stendhalův román Červený a černý) a biblických mýtů, které spolu s významonosnou, hravou etymologií jmen poodhalují autorský záměr. Kromě pro autora příznačné lokalizace děje do Ústí nad Labem a tamních chemických provozů je Páralovým prvním prózám společná redukce postav na omezený počet osobitých typů, které, zbaveny psychologie a možnosti hlubší sebereflexe, se realizují skrze atraktivně fabulovaný příběh, psaný s humorným, ironickým až sebeironickým moralistním nadhledem. Ve formální hře s literárními a filmovými aluzemi pokračoval Páral i v románu Profesionální žena, jehož groteskní děj, balancující na hranici banality (trnitá cesta hrdinky za životním snem a vlastním sebezdokonalením), je parodií na akční příběhy a pokleslé čtivo. Na tento pokus o překonání skeptických východisek a vytvoření kladného společenského typu Páral navázal v sedmdesátých letech novelou Mladý muž a bílá velryba a prózami Radost až do rána a Generální zázrak, jejichž hrdinové zdánlivě vítězí nad každodenností substitucí svých tužeb a přijetím konzumu jako jediné možné životní alternativy. V částečně autobiografické próze Muka obraznosti ústřední postava, začínající inženýr chemie, nalézá příčiny svého vidění světa ve vlastní eroticky zjitřené fantazii a rozhodne se ji pozitivně využít ve spisovatelské praxi. – Částečným únikem před cenzurou a novým zdrojem inspirace se Páralovi stala později oblast science fiction. Aniž by opustil pole modelového obrazu světa, vydal v průběhu osmdesátých let řadu vědeckofantastických novel a románů, v nichž rutinně rozvinul atraktivní témata, jakými jsou zkouška morální odolnosti při setkání s mimozemskou civilizací (Pokušení A–ZZ), vzájemné vnitřní přizpůsobování odlišných jedinců, kteří spolu chtějí žít navzdory společnosti, v níž jsou vyloučeny všechny iracionální prvky (Romeo a Julie 2300), ekologická katastrofa spojená s morální devastací lidských duší (Válka s mnohozvířetem) nebo mechanismus a rozpad nepřirozeného sociálního systému (Země žen). Erotická otevřenost, již dříve zřetelně patrná, se stala konstitutivním prvkem posledních Páralových próz. V boccacciovsky laděném rámcovaném příběhu (Dekameron 2000 aneb Láska v Praze) zručně zachytil nekonečnou mnohost různých podob lásky; hrdina autobiograficky založené Knihy rozkoší, smíchu a radosti, mediálně úspěšný spisovatel, hledá cestu k naplnění svého životního směřování v obnažené smyslovosti i v duchovním osvobození skrze jógu a meditaci. Dějištěm Playgirls 1 a 2 je pražský erotický salon. Modelovou parafrázi dějin lidstva i dobrodružných románových motivů vytváří autor v knize Tam za vodou; příběh, situovaný do víkendové chatařské osady nedaleko Prahy, poetikou odkazuje k době svého vzniku, na počátek sedmdesátých let. V Knize o biči, již od předchozí prózy dělí bezmála dvacet let, se autor soustředil k tématu moci a ovládání druhých v obecnější rovině společenské, ale i úzce osobní rovině psychologické a erotické.