Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 PRÁCE 

 1945 - 1998 
 
 Nakladatelství a vydavatelství soustředěné zejména na odborné a osvětové příručky a vydávající též původní i překladovou beletrii
 Vývoj názvu: Vydavatelství a nakladatelství Práce (1945–1946); Práce, tiskařské, nakladatelské a knihkupecké podniky ROH (1946–1955); Práce, vydavatelství a nakladatelství ROH (1955–1993); Vydavatelství a nakladatelství Práce, s. r. o. (1993–1998).
 

Vydavatelství a nakladatelství Práce vzniklo v květnu 1945 jako účelové zařízení Ústřední rady odborů (ÚRO) na základech tradičních vydavatelských a tiskárenských podniků, činných již od přelomu 19. a 20. století. Tehdejší tiskárenský podnik Čs. strany sociálnědemokratické (Lidová tiskárna Ant. Němec), vydávající mj. deník Právo lidu, sídlil od dvacátých let společně s Ústředním dělnickým knihkupectvím a nakladatelstvím (A. Svěcený) v pražské Hybernské ulici č. 7 (Lidový dům). V roce 1939 bylo Právo lidu zrušeno a hrozilo, že celý podnik připadne německému vlastníkovi. Tehdejší Národní odborová ústředna zaměstnanecká však za účelem správy a provozu podniku založila novou firmu Národní práce, která slučovala tiskařské, vydavatelské a nakladatelské podniky, v nichž vydávala nový deník Národní práce; roku 1943 převzala i Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství Antonína Svěceného a během protektorátu zřídila též ostravskou pobočku. Po květnu 1945 své původní podniky znovu převzala Čs. strana sociálnědemokratická, společnost Národní práce však právně nadále existovala a na její půdě bylo vytvořeno Vydavatelství a nakladatelství Práce. Dne 6. května 1945 převzalo tehdy založené Revoluční odborové hnutí (ROH) deník Národní práce a nadále jej vydávalo s novým číslováním a pod změněným názvem Práce. V prvních dnech uváděl deník ještě adresu Lidového domu, avšak již 11. května 1945 byla Ústřední radě odborů přidělena tiskárna zastaveného deníku Národní politika, do jehož sídla na Václavském náměstí č. 17 se redakce Práce přestěhovala. V únoru 1946 se společnost Národní práce přeorganizovala a formálně přenesla sídlo z Hybernské ulice na Václavské náměstí. V téže době se ustanovil definitivní název nového podniku Vydavatelstvo Práce, tiskařské, nakladatelské a knihkupecké podniky ROH, spol. s r. o., pod jehož hlavičku spadalo i několik sesterských firem (např. knihtiskařská společnost Augustin Šmerek a spol. v Brně, tiskárna Koliš a spol. v Praze ad.).
V čele rodícího se podniku stál nejprve šéfredaktor deníku Jiří Síla (1911–1960). Vzhledem k rychlému rozvoji firmy, jež nyní zahrnovala nejen nakladatelství a vydavatelství (deník Práce měl v té době po Rudém právu nejvyšší náklad v ČSR), ale i tiskárny a sítě prodejen, bylo záhy nutno oddělit vydavatelskou a nakladatelskou redakci a utvořit správní orgány společnosti. Nakladatelství řídil již od roku 1945 Zdeněk Richter (1899–?, v březnu 1947 odešel do Melantrichu), odpovědnost za ediční politiku však posléze převzala tzv. vydavatelská rada, jejímž prostřednictvím uplatňovala svůj vliv Ústřední kulturní komise ÚRO, vedená do roku 1948 Valterem Feldsteinem (1911–1970) a poté Františkem Jungmannem (1908–1968).
Odborové hnutí s předsedou Antonínem Zápotockým kladlo na rozvoj podniku od počátku velký důraz. Ačkoli koncese Svazu knihkupců a nakladatelů byla Práci udělena až v roce 1947, disponoval podnik již od roku 1946 fungující sítí patnácti vlastních prodejen v celé republice. I proto řada knihkupců knižní produkci Práce bojkotovala, což firmě sice způsobovalo určité finanční ztráty, nicméně její ekonomickou stabilitu zajistilo sílící propojení s ÚRO. Práce se tak stala jedním z největších tiskových podniků v Československu.
Od podzimu 1948 řídila nakladatelství Věra Macháčková-Riegerová (1919–?). V téže době byla Práci svěřena národní správa firem Zemědělské knihkupectví A. Neubert, Jos. R. Vilímek a Průmyslová tiskárna. Tiskařské podniky Práce se staly národním podnikem, do kterého byly začleněny dosud sesterské závody v Praze, Brně a Ostravě. Vznikl tak koncern rozdělený na firmu Práce, tiskařské závody, a na Vydavatelstvo a nakladatelství Práce. Podnikovým ředitelem byl jmenován Bedřich Hampejs, později Josef Moudrý a poté opět Bedřich Hampejs, zásadní vliv na řízení koncernu však měly ÚRO, Kumulativní správa polygrafického průmyslu a Ministerstvo informací ČSR.
V rámci nové organizace průmyslu byly Tiskařské závody Práce v polovině padesátých let začleněny do nového podniku Mír, novinářské závody, n. p., jako jeho závod 01, a vydavatelství a nakladatelství vytvořily nakladatelský dům Práce, vydavatelství a nakladatelství ROH. Jeho prvním ředitelem byl jmenován František Natan (1908–1965), který dříve řídil národní podnik Kniha lidu, zajišťující distribuci neperiodických publikací. Řízením redakce krásné literatury byl pověřen Jan Novák (1924–1982), který posléze přešel do Artie, technickou redakci vedl zpočátku Bohumil Dobrovolný (1906–1990). Po Natanově úmrtí v roce 1965 převzal funkci ředitele Václav Hurt, kterého v polovině sedmdesátých let nahradil Vilém Kún (1917–2000). V letech 1983–1985 byl ředitelem Práce Bedřich Kačírek (1923–?) a v letech 1985–1990 Juraj Himal (*1937). Redakci krásné literatury vedl od roku 1967 prozaik Alexej Pludek (1923–2002), který v nakladatelství, dosud soustředěném především na odbornou a odborářskou literaturu, opět rozvinul beletristickou produkci (za pomoci tzv. poradního výboru, jehož předsedou byl básník František Branislav). Po Pludkově odchodu v roce 1972 převzal vedení obou redakcí šéfredaktor Borek Sýkora, kterého v roce 1979 vystřídal Josef Strouhal (1930–?). Od roku 1983 funkci šéfredaktora vykonával Pravoslav Vlček a od roku 1987 Milan Soška (*1948).
Po zániku ROH v roce 1990 a po osamostatnění deníku v roce 1992 se nakladatelství stalo od 1. 2. 1993 společností s ručením omezeným. Funkci ředitele vykonával do roku 1995 Miro Vosátka (*1943). Po roce 1998 přestalo nakladatelství vyvíjet činnost. V poslední fázi existence podniku se část nakladatelství spojila se Střediskem pedagogické literatury (SPL) a později s úvalským nakladatelstvím Albra; pod společnou značkou SPL–Práce / Albra od konce devadesátých let vycházejí především učebnice. Původní nakladatelství Práce vstoupilo roku 2000 do likvidace prováděné firmou C-Facility Management, s. r. o., v níž působil jak Miro Vosátka, tak i poslední ředitel Práce František Chaloupka (*1946).
V redakcích nakladatelství pracovali během padesáti let jeho existence mj. např. Jiří Borek, Miloslav Bureš, František Cimler, Jan Dolina, Miroslav Drápal, Vlasta Dvořáčková, Václav Falada, Josef Fleissig, František Hampl, Miloš Holas, Miroslava Holoubková, Eva Horáčková, Alena Jíchová, Marie Jožáková, Bořivoj Kopic, Jitka Křesálková, Tomáš Kybal, Jiří Našinec, Luděk Neužil, Soňa Nová, František Pilař, A. M. Píša, Jaroslav Pucherna, Jitka Reizerová, Stanislav Ryšavý, Ema Řezáčová, Jaroslav Seifert, Růžena Skálová, Kateřina Sládková, Josef Strouhal, Josef Šimon, Vítězslav Šubert, Miloš Švácha, Kateřina Vinšová; externě spolupracovali mj. redaktoři deníku Václav BěhounekJan Drda. – K výtvarným redaktorům patřili mj. Olga Herdová, Zbyněk Hraba, Martin Hruška, Ivan KinclMilan Maršo, externě spolupracovali výtvarníci Oldřich Bareš, Alena Barešová, Mojmír Čapek, Pavel Helísek, Oldřich Hlavsa, Josef Hochman, Miroslav Houska, Vladimír Janský, Václav Kučera, Cyril Mika, František Neubert, Oldřich Pošmurný, Jiří Rathouský, Marie Šolcová, Libor Wagner ad.
V nakladatelství Práce vyšlo přibližně 7000 titulů; roční produkce se do roku 1990 pohybovala okolo stovky publikací, později kolísala mezi třiceti a čtyřiceti tituly. Tisk všech publikací zabezpečovala tiskárna Práce, jež se v druhé polovině padesátých let stala součástí tiskárenského podniku Mír. Nakladatelství sídlilo v Praze na Václavském náměstí č. 15–17. Ústřední knihkupectví Práce zřídila záhy po svém vzniku na Václavském nám. č. 23 (zde působilo též výtvarné oddělení, nabízející bytové doplňky, textil, užitkové sklo a keramiku, a Ateliér Května, zaměřený především na dámské odívání).

 

Vydavatelství a nakladatelství Práce se trvale soustředilo zejména na odbornou literaturu z nejrůznějších oblastí (technické, ekonomické, právní) se zaměřením na odborovou činnost na pracovištích. Beletrie byla v některých obdobích zcela mimo zájem nakladatelství a v celkovém objemu vydaných knih vždy zůstávala v menšině. Pro beletristické edice byla příznačná nesoustavnost a zmatečné číslování (pokud vůbec jednotlivé svazky číslovány byly), které ostatně redakce většinou posléze opustila. V letech 1945–1953 byla beletrie soustředěna jen do několika knižnic, souvisejících obvykle se zájmy vydavatelství časopisů: vedle záhy zaniknuvší Edice Května (1947, 1 sv.) to byla především Knihovna Dikobraza (označovaná také jako Dikobraz, 1945–1957, pravděpodobně 44 sv.), přinášející komunálně-satirické a humoristické texty autorů českých (Karel Bradáč, Jaroslav Hašek, Václav Lacina, J. R. Pick, Jindřich Plachta, Jaroslav Vojtěch aj.) i zahraničních (např. Alphonse Daudet, Jerome Klapka Jerome, Mark Twain). Knihy klasiků 19. a první poloviny 20. století vycházely v edici Živé dědictví (1949–1952, 21 sv., obnovena 1968–1980, pravděpodobně 17 sv.). V prvním období zde byli zastoupeni především autoři spojení s realismem (Honoré de Balzac, Theodore Dreiser, Gottfried Keller, W. M. Thackeray, Émile Zola ad.), od šedesátých let byla v edici více přítomna i česká literatura (Jakub Arbes, Karel Klostermann, František Sokol-Tůma, Antal Stašek, V. B. Třebízský). Za neobvyklou součást edičního programu lze považovat Malou ruskou knihovnu (1947, 5 sv.), v níž vycházely knihy A. P. Čechova nebo M. M. Prišvina v ruském originále.
Stálou a vlastně jedinou edicí beletrie, kterou Práce vydávala bez přerušení, byly Románové novinky (1946–1992, pravděpodobně 327 sv., 1948 zahájeno nové číslování, od 1975 nečíslováno), které svým formátem navazovaly na předválečné a protektorátní sešitové edice populární literatury (Rodokaps, Večery pod lampou). Již první svazek edice, Zosia vyzvědačka Romaina Garyho, vyvolal zásadní diskusi o tzv. brakové literatuře a místu románového sešitu v soudobé československé kultuře. Vzhled edice se několikrát změnil: tradiční sešitový formát A4 se roku 1949 zmenšil na formát A5 a od roku 1951 vycházely svazky edice v podobě brožovaných knih; původně čtrnáctidenní periodicita se změnila v přibližně měsíční. Distribuci knižnice zajišťovala síť Poštovní novinové služby (PNS): výhodou byla cenová dostupnost a možnost vysokých nákladů. V prvních letech vycházely v Románových novinkách původní i přeložené detektivky, napínavé romány situované do válečného období, ale i klasika 19. století (Honoré de Balzac, A. P. Čechov) nebo novinky světové prózy (William Saroyan). Po roce 1949 se do popředí dostaly tendenční romány s budovatelskou tematikou (mj. Karel Fabián /též pod vl. jm. Eduard Kirchberger/, Tomáš Hrubý) a komunální satira (Achille Gregor), doplňované českou i světovou klasikou (Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Herman Melville, Mark Twain ad.). Postupně do edice pronikala i próza utopická nebo vědeckofantastická, zastoupená jak romány Julese Verna, tak zejména knihami ruské a sovětské provenience (Alexej Tolstoj). Od druhé poloviny padesátých let se v knižnici prosadila pestřejší žánrová škála (rytířské romány Waltera Scotta, dobrodružné, ale i sportovní romány), v níž převažovaly překlady. Zřejmý návrat ke světové detektivní literatuře (E. S. Gardner, Agatha Christie) vyvažovaly prózy z 19. a první poloviny 20. století, často s dobrodružnou zápletkou (Théophile Gautier, Pierre Loti, Robert Louis Stevenson). Po roce 1970 se Románové novinky již zcela soustředily na populární literaturu, zejména na dobrodružný a detektivní žánr, a začaly hojněji zařazovat i původní českou tvorbu (Jaroslav Andrejs, Zdena Frýbová, Alois Joneš, Pavel Kraus, Josef Kutík, Slávka Poberová ad.). Vzrůstající popularitu vědecké fantastiky v osmdesátých letech zachycovaly jednotlivé výbory ze sci-fi socialistických států (bulharská, polská, východoněmecká, jugoslávská ad.). Od počátku téhož desetiletí publikoval v Románových novinkách své novely humorista Miloslav Švandrlík. Přes tyto dominantní tendence našla redakce prostor také pro jiné žánry: od beletrizované literatury faktu (Jan Kašpar: Nikaragujský deník) přes herecké vzpomínky až po reedice úspěšné beletrie vydané již dříve v jiných edicích (Alexandra Berková, František Nepil, Stanislav Vácha).
K původní sešitové úpravě Románových novinek se na konci šedesátých let přihlásila řada 300 minut (uváděna též jako 300 minut napětí) s podtitulem „Problémy–fakta–zákulisí“ (1969–1970, 5 sv.), která věnovala pozornost kulturněhistorickým záhadám a legendám (Vladimír Kopecký: Plno záhad kolem Hanky) a tématům ze vzdálenější i nedávné minulosti. Poslední svazek edice, převyprávěné vzpomínky hokejisty Vlastimila Bubníka, které zpracoval Vojtěch Jestřáb (Tvrdá sláva bodyčeků), byl sešrotován. Počátkem devadesátých let na podobu Románových novinek formálně navázala edice Mistral (1991, 5 sv.), v níž vyšly kromě překladů klasických hororů také knihy J. M. Simmela nebo Vladimíra Škutiny.
Dlouhodobě vycházela také beletristická knižnice Příliv (1945–1952, pravděpodobně 187 sv., zhruba od č. 120 nedůsledně číslována; obnovena 1958–1991, pravděpodobně 118 sv., od 1958 nové číslování, od 1969 nečíslováno). V prvních letech se edice opírala o původní českou beletrii (mj. Zdeňka Bezděková, Jan Drda, Helena Dvořáková, Jiří Mucha, Josef Rybák, Václav Řezáč), překlady společenských románů (Graham Greene, Carson McCullersová) či romány s válečnou tematikou (Romain Gary, Vasilij Grossmann, Leonid Leonov). K nejúspěšnějším titulům patřila románová série Uptona Sinclaira o hrdinovi Lanny Buddovi (Konec světa, Dračí sklizeň ad.). Od počátku padesátých let se program zaměřil na reedice děl českých autorů (mj. Jan Drda, Marie Majerová, Antonín Zápotocký) a na budovatelské romány (Fedor Gladkov, A. S. Makarenko, Anna Seghersová ad.), včetně jejich překladů z exotických literatur (Sunao Tokunaga, Bhabaní Bhattáčárja, Mehtí Husejn, Cchao Ming aj.). V šedesátých letech byly v obnovené edici vydávány jen překlady, zahrnující širokou škálu žánrů a autorských poetik (A. C. Doyle, Alexandre Dumas, Bernhard Kellermann, Herman Melville, William Saroyan). Po roce 1969 byla edice Příliv naopak věnována původní české beletrii (nejprve např. František Kautman, poté mj. Vojtěch Cach, Rudolf Černý, Josef Frais, Josef Hotmar, Karel Houba, Josef Jelen, Jaromíra Kolárová, Vlastimil Maršíček, Vladimír Pazourek, Vladimír Přibský, Miroslav Rafaj, Miroslav Slach, Herma Svozilová-Johnová, Stanislav Vácha); hojně byly v sedmdesátých i osmdesátých letech reeditovány knihy, které psal stranický funkcionář Miroslav Müller pod pseudonymem Miroslav Kapek. Z překladů se v tomto období objevovaly prózy a povídky spíše autorů zemí východního bloku (Bulharka Blaga Dimitrovová, Lotyš Albert Bel, Maďar Barna Sipkay nebo Rusové Alexandr Rozen nebo Georgij Sviridov) a spisovatelů slovenských (Andrej Chudoba, Ľuboš Jurík, Andrej Plávka ad.). Až v osmdesátých letech začaly v Přílivu vycházet i prózy jiných žánrů (sci-fi Ondřeje Neffa nebo Zdeňka Volného, detektivka Jaroslava Šikla). Standardní rámce normalizační beletrie přesahoval román Jen hrobař zaplakal Miroslava Mráze, soubor próz Petra Hájka Vlídná past a zejména Knížka s červeným obalem Alexandry Berkové. V devadesátých letech věnovala edice prostor samizdatovým autorům (Ivan Klíma, Jaroslav Putík, Jindřiška Smetanová, Jan Trefulka, Ludvík Vaculík), vyšly zde i dvě knihy Bohumila Hrabala, román Kukly Daniely Hodrové a prózy Rudolfa Kyliána a Aleše Preslera. Začátkem devadesátých let nakladatelství zahájilo spolupráci s končícím exilovým nakladatelstvím Index, nakonec však edice Index (1991) zůstala u pouhých dvou svazků (Viktor Fischl, Vlastimil Třešňák).
K nejtypičtějším prvkům nakladatelského provozu Práce patřily tzv. čtenářské kluby, vycházející z modelů zavedených staršími nakladatelskými domy (ELK nebo Družstevní práce). Čtenářské knižnice byly založeny na subskripci několika titulů z nabídkového katalogu, která dávala odběrateli právo na prémiovou výroční publikaci. Nebylo výjimkou, že knihy z nabídky čtenářských klubů nebyly dostupné v běžné síti Knižního velkoobchodu, popř. byl počet výtisků určených k volnému prodeji omezen. Někdy se program čtenářského klubu prolínal s jinými edicemi, takže mnohé tituly příslušely ke dvěma řadám. Nabídka edice ROD (označována též jako Knižnice ROmánů Doby, 1948–1952, red. A. M. Píša, pravděpodobně 40 sv., ročníkové i průběžné číslování, zřejmě též specifické číslování tzv. výběrové řady) odpovídala době vzniku – zatímco v roce 1948 ještě vykazovala známky úsilí o pestrost (detektivka, jihoamerický román, román H. G. Wellse), další ročníky nabízely buď českou a světovou klasiku 19. století (Alois Jirásek, Ivan Sergejevič Turgeněv), nebo budovatelské romány (Eduard Claudius, Vadim Sobko); výjimečným titulem byla reedice knihy Naše dítě od Mirky Klímové-Fügnerové.
Na koncepci čtenářských klubů ROD navázala v šedesátých letech knižnice Erb (1968–1995) a její Erb-klub. Původní záměr vydávat nejvýznamnější díla 20. století byl posléze nahrazován pokusy o co nejpestřejší průhledy do světové i české beletrie. Knižnice byla rozdělena na typograficky odlišené řady. V Červené řadě (1968–1985, pravděpodobně 33 sv.) vycházely pouze texty českých a slovenských autorů (zpočátku reedice děl socialistického realismu, dále Karla Čapka, Norberta Frýda, Jarmily Loukotkové nebo Vladislava Vančury), Modrá řada (1968–1984, pravděpodobně 76 sv.) přinášela reedice i nové překlady významných děl 19. a 20. století (H. G. Carlisleová, Trygve Gulbranssen, Valentin Katajev, Axel Munthe, L. Q. Ross, Upton Sinclair, August Strindberg ad.) a v sedmdesátých letech i čtenářsky atraktivní novinky (Arthur Hailey, James Herriot, J. M. Simmel). Bílá řada (1969–1980, pravděpodobně 25 sv.) se zaměřovala spíš na zahraniční společenské romány (Marcia Davenportová, Radclyffe Hallová, Betty McDonaldová) a konečně Zlatá řada (1970–1983, pravděpodobně 20 sv.) byla věnována historické próze (Robert Graves, Miloš Kočka, Jurij Tyňanov, Ludmila Vaňková, Mika Waltari). Od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se tyto barevné řady paralelně slučovaly do ZákladníVýběrové řady (nejasná datace a číslování, v Základní řadě celkem přibližně 100 sv. a ve Výběrové řadě 40 sv., přičemž do obou řad byly zahrnovány i svazky přetrvávajících „barevných“ řad). I po zániku barevných řad navíc zůstávaly zachovány některé typografické prvky (modrá a červená v logu na obálce); označení „základní“ a „výběrová“ často nebylo užíváno, avšak po čase se znovu objevilo. Do Výběrové řady redakce zařazovala i svazky vycházející paralelně v jiných edicích (např. svazky o výchově dětí nebo o zařizování domácnosti v edici Astra), dále encyklopedie, právní rádce ad. Základní řada pokračovala v kombinaci předchozích barevných řad a soustředila se zejména na překlady různorodých titulů (autoři zemí východního bloku vedle Hervé Bazina, Dina Buzzatiho, Jamese Herriota, povídky bengálských autorů, severské novely, reedice románu Buddenbrookovi Thomase Manna, nový překlad románu Honba za láskou Heinricha Manna, herecké memoáry Laurence Oliviera nebo Liv Ullmannové ad.); i zde je však patrný zájem o vědeckofantastickou literaturu (výbor světové sci-fi Hledání budoucího času nebo román Dina Buzzatiho Velký portrét). Prémie Erbu nabízely atraktivně vypravené různorodé texty od čtení z kronik přes nové výbory povídek klasiků (N. V. Gogol, Jack London, S. K. Neumann ad.) až po výbor z české revoluční poezie. V polistopadové koncepci Erbu lze spatřovat důslednější zájem o důležitá díla světové literatury 20. století (J. L. Borges, Alejo Carpentier, George Orwell, Gabriel García Márquez, Manuel Puig, Raymond Queneau ad.). Vnitřní členění edice zaniklo rokem 1990, kdy se všechny dílčí řady sjednotily pod název Erb (1990–1995, pravděpodobně 12 sv.). V této podobě již edice ztratila charakter čtenářského klubu a přešla do volného prodeje. Plány na založení nového zkušebního Knižního klubu Práce, který by zahrnoval kompletní program některých edic nakladatelství, nebyly již po roce 1990 realizovány.
Čtenářským klubem byla i edice Kamarád (1974–1993, pravděpodobně 221 sv.), jejíž vznik inicioval básník a redaktor Josef Šimon a která se zpočátku orientovala na „učně, mladé dělníky a ostatní mládež“; ke členství v klubu a k odběru prémiového svazku stačila jediná objednávka z ročního edičního plánu. V prvních letech byl program Kamaráda rozdělen do několika koncepčních řad, které však v samotných svazcích nebyly pojmenovány (např. Za lepší život; Mladý člověk v literatuře současnosti i minulosti; Historie, dobrodružství, humor; Svět a lidé; Za poznáním, zájmy, hobby). Toto členění vystihuje široké rozpětí edice, která přinášela populárně-naučné příručky pro čtenáře i čtenářky (Oblékám se sama od Aleny Hanzlíkové, Motorismus dneška, Breviář správného chlapcesprávného děvčete), cestopisy (Blahoslav Braun, Miroslav Stingl), publikace zachycující nejnovější vědeckotechnické poznatky (knihy o výzkumu vesmíru, o matematice či chemii, ale také příručky o fotografování), populárněvědné knihy o historii, často zaměřené na období druhé světové války (V. P. Borovička, Eduard Pergner a Z. K. Slabý, Maxim Sbojčakov), publikace věnované sociologickým otázkám, někdy ovšem tendenčně pojatým (Josef Hotmar), a sportu. Šíři svého záběru Kamarád završoval většinou novými vydáními beletristických děl autorů českých (Ivan Olbracht, Géza Včelička, výbory z veršů S. K. Neumanna, Vítězslava Nezvala, Jiřího Wolkera ad.) i zahraničních (R. E. Byrd, Victor Hugo, Curzio Malaparte, E. M. Remarque, J. D. Salinger, Henryk Sienkiewicz). V prvních vydáních v Kamarádovi vyšly jednak přepisy filmových a televizních scénářů či předlohy filmů (Léto s kovbojemHolky z porcelánu od Jaromíry Kolárové, Konec vodníků v Čechách Petra Markova, Třetí patro Iva Pelanta), jednak novinky soudobých prozaiků, např. Josefa Fraise, Pavla Frýborta, Filipa Jánského, Josefa Klímy, Vladimíra PáralaPetra Prouzy. K populárním titulům patřily knižně vydávané rozhovory Jiřího Janouška s osobnostmi soudobého života (Hvězdy z masa a kostí, Tváře bez svatozáře), fejetony Rudolfa Křesťana (Myš v 11. patře, Slepičí krok) nebo knižní soubory kresleného humoru Vladimíra Jiránka a Vladimíra Renčína. V osmdesátých letech dostaly prostor nové překlady (A. C. Clarke, Gerald Durrell, Kurt Vonnegut, soubor písňových textů světových písničkářů Víc než jen hlas), edice zprostředkovala pestré pohledy na historii kinematografie a divadla (Jaromír Pelc, Ondřej Suchý) a otevřela se např. i ekologickým tématům (Josef Velek). Ve spolupráci s časopisem Mladý svět vyšly v edici Kamarád první díly Toulek českou minulostí Petra Hory-Hořejše či výbor z populární rubriky Milá Sally (Jiřina Hanušová). Na počátku devadesátých let se edice přidržela historických témat (V. P. Borovička, Petr Hora) i beletrie (Jiří Suchý), objevily se též životopisné práce a publikace věnované záhadám (Erich von Däniken).
Vedle Kamaráda, určeného dospívající mládeži, založila Práce i edici pro děti. V knižnici Petrklíč (1969–1984, 12 sv.) vycházely spolu s převyprávěnými pohádkami a pověstmi z celého světa také výbory z moderních pohádek (Třicet stříbrných klíčů). Několik překladů (z polštiny, lužické srbštiny či němčiny) doplnily reedice četby pro základní školy (Barunka Antonína Zápotockého).
Poezii byla vyhrazena Knižnice Klín (též jako Edice Klín, resp. Klín, 1945–1953, red. Jaroslav Seifert; zmatečné číslování, zjištěno 30 sv.; obnovena 1969–1992, zjištěno 81 sv., místy duplicitní číslování). V prvním období vyšly pod patronací Jaroslava Seiferta např. knihy Františka Halase, Františka Hrubína (Jobova noc), Ivana Jelínka, Františka Nechvátala, ale také sbírky mladších básníků (Jindřich Hilčr, Jaromír Hořec, Arno Kraus, Michal Sedloň, Karel Šiktanc, Vlastimil Školaudy, Jan Marius Tomeš ad.) K významným edičním počinům patřily protektorátní sborník veršů Křik Koruny české, dosud publikovaný pouze v exilu, a soubory veršů z pozůstalosti Bohdana Jelínka či Karla Vokáče. Až na počátku padesátých let začaly do edice pronikat překlady (Paul Eluard, Stěpan Ščipačev). V obnovené edici dostávali v sedmdesátých a osmdesátých letech příležitost zejména zasloužilí lyrici (František Branislav, Miroslav Florian, Jan Pilař) spolu s autory socialistického básnického gesta (Karel Boušek, Václav Hons, Josef Jelen, Jiří Karen, Arno Kraus, Oldřich Rafaj, Josef Rybák) a představiteli nastupujících generací „pětatřicátníků“ a „osamělých běžců“ (Lubomír Brožek, Petr Cincibuch, Vladimír Křivánek, Karel Sýs, Josef Šimon, Jiří Žáček). Výjimky tvořilo několik básníků osobité poetiky (Klement Bochořák, Bořivoj Kopic, Josef Suchý) a zařazovány byly též antologie soudobé poezie různých zemí, často s důrazem na jejich angažovanost a pokrokovost (francouzská a belgická v překladech Vladimíra Bretta, dále polská, slovenská, sovětská, mexická ad.). V druhé polovině osmdesátých let dostali příležitost také debutanti (Věra Fojtová, Juraj Himal, Jaroslav Pospíšil). K nejvýraznějším edičním počinům tohoto období patřily vybrané verše Josefa Kainara z časopisů přelomu šedesátých a sedmdesátých let (Včela na sněhu) a výbor ze staré čínské lidové poezie Zpěvy od Žluté řeky v přetlumočení sinologa Jaromíra Vochaly. Počátkem devadesátých let se objevily i texty autorů dosud publikujících celé své dílo či jeho část v samizdatu (Ludvík Kundera, Jan Skácel, Karel Šiktanc, Ivan Wernisch). Dlouhého trvání neměla básnická edice Generace (1970–1971, 3 sv.), ve které vyšly sbírky Antonína Bartuška, Jiřiny HaukovéBořivoje Kopice.
Ve čtyřicátých letech vydávala Práce též několik esejistických či populárněvědných knižnic. Tematicky různorodá osvětová edice Otázky a odpovědi (1945–1949, pravděpodobně 19 sv.) se zabývala problematikou ekonomickou, správní, technickou (J. V. Stalin: O technice), ale i politickou a historickou, popř. kulturně-historickou (F. M. Bartoš: Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský). Biografie osobností české i světové kulturní historie (František Ladislav Čelakovský, Karolina Světlá, Maxim Gorkij, George Bernard Shaw ad.) přinášela knižnice Profily (1945–1952, 28 sv.). V populárně-historické edici Tvář století (1945–1950, pravděpodobně 64 sv.) vycházely v prvních poválečných letech publikace věnované protifašistickému, mnohdy nekomunistickému odboji (v pěti vydáních soubor válečných rozhlasových promluv Jana Masaryka Volá Londýn, dále např. Jaroslav Vozka: Hrdinové domácího odboje), které byly po roce 1948 nahrazeny tendenčními propagandistickými tituly (Leo Huberman: Agenti provokatéři v amerických odborech). Rozvinout se již nestihla edice Umění a skutečnost (1948–1949, pravděpodobně 2 sv.), do níž autorsky přispěli Pavel Eisner a Hugo Siebenschein, podobně jako literárněhistorická knižnice Rozpravy (1949, 3 sv.), redakčně spojená s měsíčníkem Kytice. Ke speciálním esejistickým edicím se chtěla Práce vrátit na počátku devadesátých let, avšak edice Tvar (1991, 2 sv.), ve které vyšly eseje Jana VladislavaJana Čepa, zanikla již v roce svého vzniku.

Podstatná část produkce Práce byla zaměřena na odbornou literaturu spojenou s odborářskou činností. Mezi prvními příručkami vycházely drobné sešity edice Hrdinům práce (1945–1949, 41 sv.), v nichž byly kromě informací o poválečném světovém vývoji osvětlovány principy činnosti ROH, dvouletky i stachanovského hnutí v SSSR a později též např. problémy zdravotního pojištění zaměstnanců. Na podobných principech byly založeny desítky dalších příruček a jejich edičních řad, které se zejména v padesátých letech soustředily na oblast pracovního práva, přinášely dokumenty a usnesení odborových orgánů nebo metodické příručky k činnosti ROH. Šlo např. o edice Odborná knižnice Škol práce ÚRO (1945–1950, pravděpodobně 41 sv.); Knižnice ministerstva práce a sociální péče (1949–1951, 4 sv.); Studijní pomůcky ministerstva práce a sociální péče (1949–1951 /?/, pravděpodobně 20 sv.); Knihovnička úderníků (1949–1956, 66 sv.); Osnovy odborářského školení (1948–1952, pravděpodobně 35 sv.) ad. Metodiku a způsob práce v ROH osvětlovaly např. Knižnice odboráře (1952–1970, 160 sv., 1985–1990, 32 sv.); Knižnice odborového funkcionáře (1973–1984, pravděpodobně 62 sv.).
Ke knižnicím technických příruček se řadily např. Technické příručky Práce (1949–1951, 161 sv.); Technická minima (1950–1953, 54 sv.); Technický výběr do kapsy (1958–1976, 140 sv.); Za vyšší produktivitu práce – řada technická (1951–1954, 36 sv.), řada ekonomická (1951–1952, 5 sv.). Problematice národního hospodářství byly věnovány např. knižnice Nové hospodářství (1946–1950, pravděpodobně 35 sv. v řadách A, B a C); Knižnice socialistického hospodářství (1950–1953, 44 sv.); Mzdové příručky (1961–1969, 32 sv.); Knižnice ekonomiky práce (1958–1970, 23 sv.); Na pomoc intenzifikaci národního hospodářství (1984–1987, 18 sv.) a koncem osmdesátých let vznikla edice Impulsy (1987–1991, asi 15 sv.) zařazující aktuální odborné texty k ekonomice tzv. přestavby národního hospodářství. Na právní problémy se soustředily mj. Knižnice národního pojištění (1952–1980, později pod názvem Národní pojištění, 56 sv.); Právní poradna Práce (1969–1988, pravděpodobně 24 sv.); Na pomoc rozhodčím komisím (1976–1988, pravděpodobně 25 sv.) ad.
Historii i současnosti ROH a ÚRO byly věnovány desítky agitačních a informačních příruček, mj. v edicích Odborář (1948–1959, 106 sv.); Průkopníci socialistické práce (1949–1953, 86 sv.); Knižnice světového odborového hnutí (1950–1961, 23 sv.); Světové odborové hnutí (1951–1960, 23 sv.); Dokumenty (1974–1989, více než 40 sv.); Kroniky práce a bojů (1958–1988, pravděpodobně 65 sv.); Malá encyklopedie světového odborového hnutí (1962–1969, 20 sv.) či Portréty hrdinů (1977–1988, pravděpodobně 13 sv.).
Od padesátých let vydávala Práce speciální knižnice věnované činnosti různých zaměstnaneckých svazů, např. Knižnici Domu techniků, dělnických vynálezců a zlepšovatelů ROH (1955–1958, 38 sv.); Knižnici Svazu zaměstnanců v potravinářském průmyslu (1954–1959, 11 sv.); Knihovnu Svazu zaměstnanců v kovoprůmyslu (1949–1953, 21 sv.); Knižnici Svazu zaměstnanců ve stavebním průmyslu (1952–1961, 40 sv.); Knižnici Svazu zaměstnanců ve strojírenství (1953–1961, 83 sv.) ad.
Společenským, kulturně výchovným a popř. též sportovním tématům byly vyhrazeny mj. Příručky škol práce ROH (1950–1951, 10 sv.); Šachová knižnice (1950–1952, 12 sv.); Člověk a práce (1949–1950, pravděpodobně 82 sv.) nebo v pozdějším období Klub (1983–1987, 8 sv.). Na pomezí beletristické a odborné knižnice se pohybovala edice Život v klubech ROH (1949–1961, pravděpodobně 88 sv.), v níž vycházely sborníky s texty některých klasických děl nebo výbory z poezie určené pro recitaci a výstupy na estrádách. Informace pro rekreaci zaměstnanců podávaly např. Kulturní, rekreační a turistické průvodce po ČSR (1948, 2 sv.) nebo později výpravné publikace Rekreace ROH (1973–1987, 15 sv.). K nejpopulárnějším řadám patřily praktické knižnice Sešity domácího hospodaření (1961–1999, od 1967 nové číslování, zjištěno 260 sv.), přinášející oblíbené kuchařské recepty, či edice Astra (1973–1992, 33 sv.), věnovaná ženám a soustředěná zejména na výchovu dětí a vedení domácnosti. Podobnou náplň měla edice Delfín (1970–1989, pravděpodobně 54 sv.), ve které však navíc vycházely publikace značného tematického rozptylu od životopisů (František Jílek: Zrození velkých vynálezů) přes historické práce o druhé světové válce (Betty Trucková a Robert-Paul Truck: Lékaři hanby) až po cestopisy (Jaroslav Hovorka: Tamilské listy) či texty z oblasti zoologie (Stanislav Frank: Akvaristika). Výpravnější podobu měla knižnice Kotva (1971–1989, pravděpodobně 18 sv.), do níž redakce zařazovala populárně-naučné knihy s bohatým ilustračním doprovodem. Koncem osmdesátých let vznikla knižnice ELF (Edice literatury faktu, 1989–1993, pravděpodobně 6 sv.), ve které vycházely původní texty o nedávné historii Československa.

Edice Románové novinky uváděla v prvních letech náklad až 200 000 výtisků (později kolem 70 000), próza v úspěšných edicích se pohybovala okolo 40 000 výtisků (rozpětí nákladu však bylo určeno i množstvím objednávek čtenářských klubů). Básnické sbírky vycházely nejprve v nákladu až 5000 výtisků, v sedmdesátých a osmdesátých letech už jen okolo 1000 výtisků. Náklady různorodých příručkových edic se pohybovaly v rozmezí 3000–20 000 výtisků.

 Na počátku padesátých let působila na Václavském náměstí v Praze Galerie Práce, jejíž výstavy byly doprovázeny tištěnými katalogy. – V letech 1991–1992 se Práce podílela na edici horoskopů s nakladatelstvím Bonus Press. – Vydavatelství bylo mj. majitelem rozhledny Královka v Jizerských horách.
 
 Ediční řady

Aktuality budování (1945–1947); Novodobé stavitelství (1945–1947); Hrdinům práce (1945–1949); Otázky a odpovědi (1945–1949); Odborná knižnice Škol práce ÚRO (1945–1950); Profily (1945–1952); Tvář století (1945–1952); Knihovna Dikobraza (též jako Dikobraz, 1945–1957); Příliv (1945–1952; 1958–1991); Knižnice Klín (též jako Edice Klín nebo jen Klín, 1945–1953; 1969–1992); Hudební edice Příboj (1946); Knižnice osvětové komise ÚRO Plamen (1946); Dějiny práce (1946–1947); Noviny a novináři (1946–1947); Knižnice Vysoké školy politické a sociální (1946–1948); Nové hospodářství – Řada A (1946–1949); Nové hospodářství – Řada B (1946–1949); Nové hospodářství – Řada C (1946–1950); Románové novinky (1946–1992); Edice Května (1947); Malá ruská knihovna (1947); Kulturní, rekreační a turistický průvodce po ČSR / Naše pohraničí (1948); Příručky Malých mód (1948–1949); Umění a skutečnost (1948–1949); Příručky závodních klubů ROH (1948–1951); Dokumentační aktuality (pravděpodobně 1948–1952); ROD (také jako Knižnice ROD, 1948–1952); Živé myšlenky (1948–1956); Rozpravy (1949); Knižnice Československého ústavu práce (1949–1950); Referáty pro školení odborných zaměstnanců jeslí, útulků, dětských domovů a domovů pro matky a děti (1949–1950); Člověk a práce (1949–1951); Knižnice ministerstva práce a sociální péče (1949–1951); Pomůcky ministerstva práce a sociální péče (1949–1951); Praktické a studijní přehledy práce (1949–1951); Osnovy odborářského školení (1949–1952); Živé dědictví (1949–1952); Průkopníci socialistické práce (1949–1953); Technické příručky Práce (1949–1954); Knihovnička úderníků (1949–1956); Život v klubech ROH (1949–1961); Odborář, resp. Knižnice odboráře (1949–1970, 1985–1990); Pracovní a platové právo učitelů (1950); Aktualita ministerstva práce a sociální péče (1950–1951); Příručky Svazu československého hasičstva (1950–1951); Příručky škol práce ROH (1950–1951); Šachová knižnice (1950–1952); Výstavy Galerie Práce (1950–1952); Knihovna Svazu zaměstnanců v kovoprůmyslu (1950–1953); Knižnice socialistického hospodářství (též jako Socialistické hospodářství 1950–1953); Technická minima (1950–1953); Knihovna Československého svazu socialistické fotografie (1951); Knižnice Ústředí pracujícího dorostu – Řada pedagogická (1951); Materiál pro referenty (1951–1952); Osnovy odborářského školení – červené (1951–1952); Za vyšší produktivitu práce – Řada ekonomická (1951–1952); Pracujeme pro mír (1951–1953); Za vyšší produktivitu práce – Řada technická (1951–1954); Knižnice domácího hospodaření (1951–1957); Knižnice světového odborového hnutí (též jako Světové odborové hnutí 1951–1961); Knižnice ochrany a bezpečnosti práce též jako Knižnice bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (1951–1985); Knižnice ministerstva pracovních sil (1952); Směrnice pro výchovu kádrů (1952–1955); Knižnice ochrany a bezpečnosti práce – Řada 2 /Bezpečnostní technika v SSSR/ (1952–1956); Knižnice Čs. vědeckotechnických společností (též Knižnice ČSVTS, 1952–1960); Bibliothek der Gewerkschäftler (1952–1962); Knižnice národního pojištění (později Národní pojištění, 1952–1980); Knihovna Svazu zaměstnanců energetiky (1953); Knihovna Svazu zaměstnanců veřejné správy a justice (1953); Knihovna Svazu zaměstnanců v umění a kultuře (1953); Knihovna Svazu zaměstnanců výkupu a spotřebních družstev (1953); Život odborů (1953); Knihovna Svazu finančních zaměstnanců (též Knižnice... 1953–1954); Knihovna Svazu zaměstnanců státních statků a STS (též Knižnice... 1953–1954); Knihovna Svazu zaměstnanců železnic (též Knižnice... 1953–1954); Knižnice Svazu zaměstnanců v hutnictví (1953–1955); Knižnice techniků a zlepšovatelů (1953–1955); Knižnice Svazu zaměstnanců ve stavebním průmyslu (1953–1956); Knižnice Svazu zaměstnanců v chemickém průmyslu (1953–1956); Knihovna Svazu zaměstnanců v průmyslu textilním a kožařském (1953–1957); Knihovna Svazu zaměstnanců státního obchodu (též Knižnice... 1953–1958); Knižnice Svazu zaměstnanců v zemědělství (1953–1958); Knižnice Svazu zaměstnanců MPPV (1953–1959); Knižnice Svazu zaměstnanců potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků (1953–1959); Knihovna Svazu zaměstnanců v dopravě (též Knižnice... 1953–1959); Knihovna Svazu zaměstnanců ve zdravotnictví (1953–1959); Z dějin odborového hnutí (1953–1959); Knižnice Svazu zaměstnanců v hornictví (1953–1960); Knižnice Svazu zaměstnanců ve strojírenství (1953–1961); Ochrana a bezpečnost práce (pravděpodobně 1953–1977); Grundschulung der Funktionäre der Revolutionären Gewerkschaftsbewegung (1954–1956); Knižnice Svazu chemie (1954); Knižnice Výzkumného ústavu bezpečnosti práce (1954); Odborářská tělovýchova (1954); Knižnice Svazu zaměstnanců v průmyslu sklářském a keramickém (1954–1955); Základní školení funkcionářů ROH (1954–1955); Knižnice Svazu zaměstnanců v lesnictví, dřevoprůmyslu a papírenském průmyslu (1954–1956); Knižnice Svazu místního hospodářství (1954–1957); Knižnice Svazu zaměstnanců ve školství (1954–1957); Knižnice Svazu zaměstnanců v tisku (1954–1958); Publikace ČSVTS pro elektrotechniku (1954–1958); Knižnice Svazu zaměstnanců v potravinářském průmyslu (1954–1959); Knižnice Svazu zaměstnanců školství a vědeckých ústavů (později též Knižnice svazu zaměstnanců školství, vědy, umění a tisku, 1954–1960); Publikace ČSVTS – Sekce pro strojírenství (1954–1960); Knižnice Svazu zaměstnanců hutí a rudných dolů (1954–1961); Knižnice Svazu zaměstnanců v energetice (1954–1961); Knižnice Domu techniků, dělnických vynálezců a zlepšovatelů ROH (1955–1958); Knižnice Svazu zaměstnanců státních orgánů (1955–1960); Edice Ústřední školy ROH (1956); Publikace ČSVTS pro hutnictví a slévárenství (1957–1959); Vzorové učební osnovy pro školení dělníků (1957–1964); Knižnice Svazu zaměstnanců dopravy a spojů (1958–1960); Knižnice ekonomiky práce (1958–1970); Technický výběr do kapsy (1958–1976); Udělejte si sami (asi 1958–1985); Kroniky práce a bojů (1958–1988); Sešity domácího hospodaření (1958–1999); Publikace ČSVTS – Sekce pro využití paliv (1960); Učební texty pro odborná učiliště a učňovské školy (1960–1965); Aktuality Kováka (1960–1969); Dokumenty a informace, resp. Fakta a informace (1960–1984); Socialisticky pracovat – socialisticky žít (1961–1962); Nová technika (1961–1963); Organizace a normování práce (1961–1966); Škola technického rozvoje (1961–1967); Mzdové příručky (1961–1969); Pracovně právní knižnice (1961–1975); Příručky angličtiny (1962–1963); Příručky pro školení dělníků podle tarifního kvalifikačního katalogu (1962–1964); Kulturní práce (1962–1965); Malá encyklopedie světového odborového hnutí (1962–1969); Aktuality Československé vědeckotechnické společnosti (též Aktuality ČSVTS, 1963–1968); Knižnice mladého dělníka (1964); Sešity novátorů (1964–1967); Na pomoc vynálezcům a zlepšovatelům (1964–1969, po roce 1966 spojeno s edicí Sešity novátorů); Knižnice mechanizace administrativy (1965); Příprava automatizace v oblasti řízení a správy oborového podniku Škoda (1966); Publikace Rady kursů výpočetní techniky Mepro (1966–1967); Knižnice kvalifikačních kursů ČSVTS. Výpočetní technika ANAL (1966–1968); Odborné kursy ČSVTS (1966–1969); Na pomoc odborářskému školení (1966–1971); Učební texty dálkového kursu ČSVTS (1967); Kurs elektroúdržby ČSVTS (1967–1968); Knižnice názorných pomůcek (1967–1969); Kursy ČSVTS. Výpočetní technika DIPRO (1967–1969); Knižnice motoristy (1967–1976); Člověk a práce (1967–1990); Malá rodinná škola (1968–1969); Erb – Modrá řada (1968–1984); Erb – Červená řada (1968–1985); 300 minut (též jako 300 minut napětí, 1969–1970); Erb – Bílá řada (1969–1980); Petrklíč (1969–1984); Učební texty Práce (1969–1984); Právní poradna Práce (1969–1988); Generace (1970–1971); Živá technika (1970–1971); Vědecké řízení (1970–1973); Erb – Zlatá řada (1970–1983); Delfín (1970–1989); Na pomoc odborovým úsekům (1971–1972); Hovoříme o efektivnosti (pravděpodobně 1971–1973); Praktické rady kutilům (1971–1973); Kotva (1971–1989); Knižnice na pomoc odborovému aktivu, též jako Na pomoc funkcionářskému aktivu ROH (1972–1978); Mladým odborářům (1973–1975); Knižnice odborového funkcionáře (1973–1984); Rekreace ROH (1973–1987); Záře (1973–1988); Astra (1973–1992); Doplňkové pedagogické a funkční studium vědeckých odborných učilišť a učňovských středisek (1974–1977); Ekonomické letáky Práce (též s názvem Na pomoc ekonomické výchově, 1974–1978); Dokumenty (1974–1989); Kamarád (1974–1993); Knižnice Ústřední rady ČSVTS (1974–1978); Metodika racionalizace práce (1974–1978); Malým odborářům (1975); Na pomoc iniciativě pracujících (1976–1983); Na pomoc rozhodčím komisím (1976–1988); Portréty hrdinů práce (1977–1988); Činnost komisí závodních výboru ROH (1978–1979); Abeceda výchovných pracovníků pionýrských táborů ROH (1979–1985); Knižnice KOF (1980); Ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství (1980–1982); Na pomoc podnikové praxi při řízení personálního a sociálního rozvoje (1980–1983); Knižnice marxismu-leninismu (1982); Klub (1983–1987); Inspektorům bezpečnosti práce ROH (1983–1989); Na pomoc intenzifikaci národního hospodářství (1984–1987); Erb – Výběrová a Základní řada (1984–1990); Rádce úsekového důvěrníka ROH (1985–1990); Knižnice mistra a stavbyvedoucího (1987–1989); Impulsy (1987–1991); Říjen a přestavba (1988); ELF – Edice literatury faktu (1989–1993); Fórum (1990–1992); Mistral – edice dobré četby (1990–1992); Erb (1990–1995); Index (1991); Spektrum (1991); Tvar (1991); Prázdninové tábory (1992); Kryptozoologie (1993); Daně (1993–1994); Učebnice pro střední školy (1993–1996); Učebnice pro základní školy (1993–1997); Zdravý život s Marií Treben (1993); Paragrafy (1994); Servis Práce (1994–1996); Učebnice pro základní a speciální školy (1994–1996); Pomocné knihy pro učitele a žáky (1994–1997); Knihy pro rodiče (1995).

 Souborná vydání: Zdeněk Nejedlý – Sebrané spisy (1949); Aloise Jiráska Odkaz národu (1949–1951).
 Časopisy a informační bulletiny: Československá železnice (1945); Horník (1945); Ročenka kovodělníků (1945); Stavebnictví (1945); Obchod (1945–1946); Potraviny a výživa (1945–1946); Veřejná doprava (1945–1946); Báňské listy (1945–1947); Grafická práce (1945–1947); Nová pošta (1945–1947); Peněžnictví a pojišťovnictví (1945–1947); Sklo a keramika (1945–1947); Textil a oděv (1945–1947); Účetnictví a kontrola (1945–1947); Zemědělství a lesnictví (1945–1947); Fotografie (1945–1948); Kytice (1945–1948); Nové hospodářství (1945–1948); Ročenka Května (1945–1949); Bilance a daně (1945–1950); Květen (1945–1950); Lidová kultura (1945–1950); Mateřídouška (1945–1950); Nová škola (1945–1951); Ruch v tělesné výchově (1945–1952); Technická práce (1945–1952); Dikobraz (1945–1957); Chemie (1945–1958); Práce (1945–1991); Veřejná správa (1946); Horník a hutník (1946–1947); Russkaja Gazeta (1946–1947); Sborník pro hospodářské a sociální dějiny (1946–1947); Štěpnice (1946–1947); Železniční obzor (1946–1947); Statističeskij Bjulleten’ Čechoslovakii (1946–1948); Ročenka ROH (1946–1949); Finanční správa (1946–1951); Dřevo (1946–1962); Spoj (1946–1993); Malé módy Května (1947–1948); Moderní obchod (1947–1949); The English Magazine (1947–1950); Humoristický magazin (1948); Ročenka Svazu zaměstnanců v dopravě (1948); Zábavná ročenka čs. odboráře (1948); Dar (1948–1952); Odborář (1948–1990); Bezpečnost a hygiena práce (1949–1950); Nová fotografie (1949–1950); Nový horník (1949–1950); Bohumínský hutník (1949–1958); Ateliér Květen (1949–1997); Večery v klubu (1950); Nový horník (1950–1952); Zlepšovatel a vynálezce (1950–1953); Svět techniky (1950–1967); Agónistés (1950–1969); Československý sklář (1951–1952); Podnikový hospodář (1951–1952); Sovětské zkušenosti (1951–1957); Aufbau und Frieden (1951–1965); Československý sklář a keramik (1952–1954); Klub (1952–1960); Práce a mzda (1953); Instruktor (1953–1954); Technické noviny (1953–1962); Tělovýchova a sport (1954–1956); Noviny vnitřního obchodu (1954–1990); Československá pediatrie (1955); Hutě a rudy (1955–1958); Tschechoslowakische Gewerkschaften (1955–1989); Večerní Praha (1955–1990); Kovák (1955–1992); Služba lidu (1956–1990); Informační zprávy Svazu zaměstnanců školství a vědeckých ústavů (1957); Pracovník spotřebních družstev (1957–1958); Kalendář Kováka (1958); Československý horník a energetik (1961–1968); Kulturní práce (1961–1989); Zprávy komise pro dějiny závodů v ČSSR (1962–1970); Informujeme odborové funkcionáře, knihovníky a kronikáře o knihách nakladatelství ROH Práce (1964–1969); Zpravodaj Revolučního odborového hnutí (1964–1990); Do knihoven techniků a novátorů (1966); Volkszeitung (1966–1968); Odbory a společnost (1966–1989); Československý horník (1968–1970); Energetik (1968–1970); Standard (1968–1970); Svět práce (1968–1990); Národní pojištění (1969); Železniční obzor (1969–1989); Místní hospodářství (1969–1990); TOK (1969–1990); Průvodce odboráře (1970–1983); Ze života Sovětského svazu (1971–1989); Horník – energetik (1971–1990); Zpravodaj Ústředního výboru Odborového svazu pracovníků potravinářského průmyslu (1973–1976); Dopravák (1973–1993); Kalendář osvobození (1974); Dřevo, lesy, voda (1975–1990); Bulletin Sovětská panoráma (1979–1981); Os sindicatos Checoslovacos (1987); Zemědělec a potravinář (1989–1990); Expres (1990); Listy (1990); Polední expres (1990); Expres magazín (1990–1992); Obchodní listy (1990–1992); Odborový zpravodaj školství (1990–1992); Vodní hospodářství (1990–1992); Obrazové zpravodajství (1990–1993); Servis pracovníků služeb (1990–1994); Sondy odborových svazů (1990–1995); Monitor (1991); Slunovrat (1991); Český expres (1991–1992); Životní prostředí České republiky (1991–1996); Informace a bulletin České pediatrické společnosti (1993); Do přírody a za zábavou (1994).
 Pořádané akce, výstavy, soutěže: Od roku 1974 do roku 1989 byly udělovány Ceny nakladatelství Práce.
 Výtvarní spolupracovníci: Olga Herdová, Zbyněk Hraba, Martin Hruška, Ivan Kincl, Milan Maršo. – Oldřich Bareš, Alena Barešová, Mojmír Čapek, Pavel Helísek, Oldřich Hlavsa, Josef Hochman, Miroslav Houska, Vladimír Janský, Václav Kučera, Cyril Mika, František Neubert, Oldřich Pošmurný, Jiří Rathouský, Marie Šolcová, Libor Wagner.
 Technické informace: Celkem vyšlo v Práci přibližně 7000 titulů. Tisk všech publikací zabezpečovala tiskárna Práce, po roce 1958 součást tiskárenského podniku Mír.

LITERATURA

Zjištěné nakladatelské katalogy a propagační tisky: Práce (b. d., 1946); Práce (1946; pro účastníky prvního poválečného Pražského vzorkového veletrhu); Dětem dobré knihy, knihkupcům dobrý obchod přináší k Vánocům 1947 nakladatelství Práce (1947); Jubileum 25 a více let práce 168 zaměstnanců Vydavatelstva Práce (1947); Seznam knih nakladatelství Práce (1947; 1948; 1949); Referáty o všech edičních podnicích Práce (1948); Krásná kniha k vánocům (1949); Bulharské knihy našim čtenářům (1950); Seznam stavební literatury (1955); Seznam knih knihkupectví Práce (1955); Na pomoc zaměstnancům stavebního průmyslu. Seznam odborářské a technické literatury vydané nakl. ROH-Práce (1955); Zlepšovatelské hnutí, mocný nástroj socialistické výroby. Seznam technické literatury (1955); Seznam knih Práce (1955); Seznam strojírenské literatury (1958); Technický výběr do kapsy (1958); Seznam technické literatury 1954 (1954); Seznam knih. Literatura na pomoc železniční dopravě (Práce); Návrh titulového edičního plánu nakladatelství ROH Práce na rok 1958 (1957); Knižnice Československé vědeckotechnické společnosti 1955-1960. Seznam vydaných publikací (1960); Novinky Práce – nakladatelství ROH (1961); Ediční plán Práce, vydavatelství a nakladatelství ROH 1974 (1974); Čtyřicet let Práce, vydavatelství a nakladatelství ROH Praha (1985).
Články: A. Pludek: Knihy s erbem, Večerní Praha, 7. 9. 1968; A. Pludek: Beletrie v Práci, Kmen 1969, č. 7/8; A. Souček: Čím se představíme? Práce 28. 2. 1970; (rsk) [=M. Borský]: Nová básnická edice v Práci; Práce 24. 3. 1971; (kf) [=Z. Kufnerová]: Kamarád kniha, RP 13. 9. 1975; Ediční plán nakladatelství Práce na rok 1977, NK 1977, č. 7; J. Lukeš: Kamarád - druh v zaměstnání, v zábavě, přítel, Tvorba 1981, č. 4; M. V. Kratochvíl, J. Taufer, M. Florian, R. Křesťan: Práce - 40 let (anketa), Práce 25. 4. 1985; ost: Nakladatelská žeň, Květy 1988, č. 46; V. Melčová: Práce, nakladatelství a vydavatelství ÚRO, Čtenář 1989, č. 10, příloha Příloha; M. Krausová: Překlep? Ne, skutečnost: Index v Práci! NK 1990, č. 12; I. Brezina: Pád gigantů. Problém, Reflex 1993, č. 49; Nakladatelství SPL - Práce, Právo16. 3. 2000, příl. Salon, č. 159.
Rozhovory: F. Branislav: O krásné literatuře v Práci, Práce 10. 3. 1968 (přip. D. Šafaříková); A. Pludek: O beletrii v Práci, RP 22. 10. 1968 (přip. L. Anděl); A. Pludek: O knihách pro každého, Práce 21. 7. 1970 (připr. (dš) [=D. Šafaříková]); V. Kún: Cesta vzhůru, Kultura 1970, č. 22 (připr. -J. D.- [= J. Dewetter]); B. Sýkora: Nakladatelství Práce v roce 1974, NK 1974, č. 16 (připr. J. Klempera); B. Sýkora: Rozhovor pro Vlastu o románu na pokračování B. Polevého a o knižnici Kamarád, Vlasta 1975, č. 9 (připr. L. Křižanová); J. Šimon: Knížka jako kamarád, Mladý svět 1979, č. 2 (připr. R. Křesťan); V. Kún: Setkání s knihami se podobají setkáním lidským, Mladý svět 1980, č. 4 (tazatel neuveden); P. Vlček: Práce se práce nebojí, Mladý svět 1983, č. 9 (přip. J. Kašpar); J. Strouhal - S. Nová: Styčný bod obliby, Učitelské noviny 1985, č. 22 (tazatel neuveden); M. Soška: Chceme rozvíjet dobrou tradici, Tvorba 1987, příl. Kmen, č. 28 (přip. P. Frýbort); M. Soška: Knihy do souladu s potřebami doby, Práce 17. 3. 1988 (přip. J. Švandelík); E. Horáčková: Co nového na knižních pultech, Práce 1. 9. 1989 (přip. J. Švandelík); or: Ceny 1988. Ve výstředně nevhodnou dobu..., Kmen 1989, č. 28; J. Himal: O dnech současných i budoucích, Práce 6. 12. 1989 (přip. J. Švandelík); M. Soška: Dvě otázky Milanu Soškovi, šéfredaktorovi nakladatelství Práce, Kmen 1989, č. 18 (přip. hol [=J. Holoubek]); M. Soška: Široká paleta titulů, Práce 6. 10. 1989 (přip. J. Švandelík); M. Soška: Tři proudy v jednom řečišti, Květy 1990, č. 18 (přip. J. Blahota); N. Mýtinová: Hodně práce v Práci, ZM 1993, č. 6 (přip. J. Votýpková); M. Vosátko: Minimální zájem o čtení pro odboráře, Špígl 3. 6. 1993 (připr. /r/); M. Jožáková: Jako ilustrované encyklopedie, SvSl 30. 11. 1994 (přip. H. Jánová); F. Chaloupka: Co zůstalo z velkého vydavatelství a nakladatelství odborářů? Špígl 2. a 3. 10. 1996 (připr. /ek/)
Diplomová práce: V. Keilová: Vydavatelství a nakladatelství Práce v letech 1989–1992 (FVS UK 1993).
Archiv: Státní oblastní archiv Praha: Podnikový archiv Mír, n. p., fond Práce, tiskařské, nakladatelské a knihkupecké podniky ROH; fond Práce, tiskařské závody.

Související odkazy

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Jan Halada: Encyklopedie českých nakladatelství 1949–2006 (2007)
  Autor hesla: Michal Jareš (2013)
  Aktualizace textu hesla: 22. 11. 2013 (jar)
  Aktualizace bibliografie: 22. 11. 2013 (jar)
zpět na hlavní stranu