Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Viktor FISCHL

* 30. 6. 1912, Hradec Králové 
† 28. 5. 2006, Jeruzalém (Izrael) 
 
Básník a prozaik
 V diplomatických službách přijal Viktor Fischl 1955 hebrejské jméno Avigdor Dagan, v češtině publikoval vždy pod původním jménem. – Narodil se v českožidovské rodině. Studoval na reálném gymnáziu v Hradci Králové (maturoval 1930), poté sociologii a práva na UK v Praze (JUDr. 1938). 1935–39 byl parlamentním sekretářem Židovské strany v ČSR, v téže době redigoval sionistický týdeník Židovské zprávy. Koncem března 1939 emigroval do Anglie, kde od roku 1940 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí čs. exilové vlády, do roku 1944 jako vedoucí oddělení propagandy v informačním odboru, pak spojovací úředník mezi ministerstvem a čs. výborem anglického parlamentu. Byl blízkým spolupracovníkem Jana Masaryka. V letech 1940–45 zde zastával funkci sekretáře Čs. centra PEN klubu v exilu. 1945–47 pracoval jako tiskový atašé čs. velvyslanectví v Londýně, poté na ministerstvu zahraničních věcí v Praze. V roce 1949 na svou funkci rezignoval a odešel do Izraele, který od roku 1955 reprezentoval jako vyslanec v Japonsku, Barmě, Polsku, Jugoslávii, Norsku a Rakousku (penzionován 1977).
 Literárně činný od 1933, jeho prozaický debut Píseň o lítosti byl 1948 oceněn v soutěži Evropského literárního klubu (ELK), česky však vyšel až 1982 v Torontu; v roce 1998 vznikla na motivy tohoto románu stejnojmenná televizní inscenace (r. Dušan Klein). Česky přispíval Fischl původními pracemi i překlady, zvláště poezie pražských německých autorů, do Židovských zpráv, Lidových novin, Práva lidu, Rozhledů, Listů pro umění a kritiku, Národního osvobození aj.; v době pobytu v Londýně pak do Obzoru, Čechoslováka, Mladého Československa. Publikoval i hebrejsky. V roce 1992 mu byla udělena Cena Egona Hostovského, v roce 2004 Cena Jaroslava Seiferta (společně s Josefem Škvoreckým), v roce 2005 cena Gratias Agit, již uděluje Ministerstvo zahraničních věcí. Užíval šifry vf.
 

Předválečnou fázi Fischlovy tvorby představuje lyrika vyhraňující se pod vlivem Františka Halase a Otokara Fischera. Jsou pro ni příznačné melancholické nálady, motivy smrti a bolestné tušení válečné katastrofy, jež vrcholily ve sbírce Hebrejské melodie, sdělující hluboké soucítění s lidským utrpením a touhu po zdroji útěchy. Válečné prožitky z celé Evropy odrážejí sbírky Lyrický zápisník, Mrtvá ves, Evropské žalmyAnglické sonety. Poválečnou básnickou tvorbu shrnuje až výbor z 80. let Dům U tří houslí. – Fischlovo prozaické dílo má charakter variací na několik klíčových problémů či obtížně zodpověditelných otázek; spíše než vývojovou linii v něm lze identifikovat návratné tematické okruhy; převaha autorových próz (s výjimkou poválečné Písně o lítosti, prozaické ódy na toleranci, soucit a vzájemné odpuštění) vznikala ve zralém věku, po ukončení diplomatické kariéry (své zkušenosti z této oblasti autor využil jako rámec souboru tragických i komických příběhů v pozdních Povídkách ze starého cylindru). Tíhnutí k rekapitulaci životní zkušenosti se projevuje především v postojích vypravěče, jemuž je vlastní senzitivita, reflexivita, tendence k meditaci, bilancování a gnómám, ať už je vypravěč stylizován jako autobiografický (v prózách vzpomínkových), jako fikční protagonista (Dvorní šašci, Loučení s Jeruzalémem, Ulice zvaná Mamila) nebo jako pozorný svědek více či méně uvěřitelných příběhů ve sbírkách povídek. Autorovo filozofické krédo vyjadřuje lyrizovaná próza Kuropění, přinášející ve dvojí optice – melancholicky romantické a vděčně vitalistické – obraz vesnice jako mikrokosmu naplněného cyklickým děním, jež ve své všednosti vyjevuje věčné životní hodnoty v nepřetržitém toku času, daleko přesahujícím hranice jednoho příběhu či lidského osudu. Z představy „toku života vytrysklého z vyprávění“ vyvstává soubor povídek Figarova zlatá svatba, navazující na čapkovský typ apokryfů; apokryfnost tu spočívá v rozvíjení a pokračování původních příběhů. K aluzi tradičního žánru se Fischl vrátil ve filozofických povídkách se zvířecím vypravěčem Skorobajky. – Podstatná část Fischlových próz, vyznačujících se stěhováním motivů a epizod, je věnována židovské tematice. I do námětů ze současného života Izraele, zpracovaných hlavně v povídkové tvorbě (Jeruzalémské povídky, Z povídek nosiče Ovadji), se promítají reminiscence utrpení Židů za druhé světové války. V dalších dílech je pak zvažována sdělitelnost svědectví o holocaustu: v románech Dvorní šašciHodinář z uličky zvěrokruhu si ti, kdo přežili, kladou otázku po smyslu svého přežití, jež pociťují jako závazek. Těmito i dalšími prózami (Kafka v Jeruzalému, Loučení s Jeruzalémem, Ulice zvaná Mamila) prolíná obraz Jeruzaléma jako zázračného města obývaného lidmi nadanými výjimečnými schopnostmi i podivíny, města, v němž prostřednictvím opakování modelových příběhů, ba i převtělování jejich protagonistů splývá minulost s přítomností. Spolu s domovem autorova dětství (tematizovaným ve vzpomínkové próze Rodný dům) představuje Jeruzalém (bez ohledu na to, že je dějištěm množství aktuálních konfliktů) prostor jistoty, pramenící z tradice, a také prostor naděje. Ta se vždy znovu rodí z vypravěčovy neustávající metafyzické disputace o božské autoritě; hlavní rysy přisuzované metafyzické instanci jsou přitom „lidské“: odpovědnost a existenciální osamělost, v níž je tato autorita nucena činit dalekosáhlá rozhodnutí. Právě naděje a až mentorsky traktovaná vděčnost za obohacující smyslovou zkušenost z mnohotvárného světa překonávají i deziluzi pramenící z jeho ostrého politického a náboženského rozdělení. Z tohoto hlediska se i Fischlova variace na tradiční pohádku o Palečkovi, situovaná do perského Chorásánu (Říkali mu Sefi), jeví jako smířlivé gesto sjednocující svět skrze sdílené příběhy. – Nostalgické a sentimentální nálady vytvářejí spojnici mezi Fischlovou tvorbou pro dětské čtenáře (Strýček Bosko, Modrý kolotoč) a jeho „pohádkami pro dospělé“ (Velociped pana Kulhánka, Hrací hodiny). Trvalým zdrojem naděje zůstává pro autora láska jako dar života v obojím slova smyslu, zdrojem jistoty pak až ideálně pojatá rodina, jejíž symbolický kruh zůstává v platnosti i tehdy, když jsou jednotliví členové oběťmi tragického osudu, ať už individuálního či spjatého s dějinami (Zátiší s houpacím koněm, Hovory s jabloní). – Z hlavních tematických okruhů vybočují povídky exemplifikujících politické procesy 50. let (Obžalovací spis) a ironická hříčka s faustovským rámcem Maškary v Benátkách , v níž autor doslovně karnevalizuje úskalí prudkého civilizačního rozvoje za současného přetrvávání kulturních schémat. – V závěru své spisovatelské kariéry Fischl reflektoval svou tvorbu (včetně jejích zdrojů a nedokončených pokusů) pod příznačným titulem Prstoklady. Takřka symbolickou tečkou za jeho dílem je pak poslední román Vy, soudcové athénští, v němž spisovatel pro vyjádření svého poselství o touze po sebereflektujícím dialogu jako prostředku dorozumění využil jako mluvčího postavu antického filozofa Sókrata. – Původní autorovu tvorbu provázela také činnost překladatelská, zahrnující jak práce odborné, tak beletrii, v posledních letech zaměřená zvláště k modernímu zprostředkování vybraných biblických textů.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Jaro (BB 1933); Kniha nocí (BB 1936); Hebrejské melodie (BB 1936); Evropské žalmy (BB, Londýn 1941); Mrtvá ves (BB, Londýn 1943; poté in Lyrický zápisník); Lyrický zápisník (BB 1946); Anglické sonety (BB 1946); Píseň o lítosti (R, hebr. s tit. Šir harachamim, Tel Aviv 1951; česky: Toronto 1982; 1992); Hovory s Janem Masarykem (memoáry, Tel Aviv 1951; rozmn. Brno 1969; 1991); Kuropění (P, Curych 1975; 1991); Hrací hodiny (R, Curych 1982; 1996); Dvorní šašci (R, hebr. s tit. Lejcanej hachacer, Tel Aviv 1982; česky: 1990); Die Störche im Regenbogen (něm., P, Eisenstadt 1983); Jeruzalémské povídky (PP, hebr., s tit. Sipurim Jerušalmijim, Tel Aviv 1982; česky: Kolín nad Rýnem 1985; rozšíř. 1991); Ulice zvaná Mamila (R, hebr. Rechov ušmo Mamilah, Tel Aviv 1984; česky 2006); Hodinář z uličky zvěrokruhu (R, hebr. s tit. Hašaan misimtat hamazalot, Tel Aviv 1984; česky: 1992, s P. Fischlem); Modrý kolotoč (P pro ml., hebr. s tit. Hakarusela Hakchula, Tel Aviv 1985; česky 2000); Mesipurej Ovadja hasabal (hebr., = Z povídek nosiče břemen Ovadji, PP pro ml., Jeruzalém 1985); Figarova zlatá svatba (PP, Kolín nad Rýnem 1987); Všichni moji strýčkové (R, Curych 1987, 1995); Obžalovací spis (PP hebr. Ktav išum, Tel Aviv 1987, česky 2003); Pátá čtvrť (R, Curych 1989; 1991); Velocipéd pana Kulhánka (P 1992); Strýček Bosko (pohádky, 1993); Setkání (vzpomínkové portréty, 1994); Kafka v Jeruzalému (PP 1996); Maškary v Benátkách (R 1997); Loučení s Jeruzalémem (R 1997); Hrajeme si na sto věcí (říkadla k obrázkům J. Lady, usp. J. Brukner, 1997); Povídky ze starého cylindru (PP 1998); Zátiší s houpacím koněm (R 1998); Říkali mu Sefi (pohádky, 1998); Hovory s jabloní (R 1999); Skorobajky (PP 1999); Rodný dům (R autobiogr., 2000); Dva životy (rozhovor s D. Emingerovou, 2002); Trojpovídka o dluzích (PP 2002, s P. Fischlem); Žlutý dům (R autobiogr., 2003); Prstoklady (PP autobiogr., 2004); Vy, soudci athénští (R 2005) .
Výbory: Dům U tří houslí (BB, Mnichov 1981, ed. D. Strož); Krása šedin (BB 1992).
Souborná vydání: Žalmy a melodie (BB, 1997, ed. M. Špirit; obs. všechny básnické sbírky z 30. a 40. let včetně sbírek publikovaných v londýnském exilu); Spisy Viktora Fischla v nakl. Garamond - zatím vyšlo: Trojpovídka o dluzích (PP, 1. vyd., 2002, s P. Fischlem); Žlutý dům (R autobiogr., 1. vyd., 2003); Obžalovací spis (PP 2003, 1. čes. vyd.); Apokryfy + Figarova zlatá svatba (v tomto usp. 1. vyd., 2004); Jeruzalémské povídky + Kafka v Jeruzalému (2004); Kuropění (2005); Dvorní šašci (2006); Ulice zvaná Mamila (R, 1. čes. vyd., 2006).
Překlady: S. Ben Cion: Průkopníci (1935); H. Lichtwitz: Dějiny sionistického hnutí (1937); A. Słonimski: Alarm (1943); F. Werfel: Básně (1948); Kniha žalmů (překlad biblického textu, 1998); Píseň písní zvaná Šalamounova - Šír haš-šírím (souběžný hebr. a čes. text, překl. V. Fischl, 1999); Poezie Starého zákona (překlad biblického textu, 2000).
Ostatní práce: Moscow and Jerusalem (New York 1970).
Příspěvky ve sbornících: Na křižovatce kultur. Historie československých Židů (angl. s tit. Where Cultures Meet, Tel Aviv 1990; česky: 1992); Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním. Záznam sympozia ke stému výročí narození Karla Poláčka (1992); Stavba smíření - knihovna Liberec (2000).
Uspořádal a vydal: Lyrický almanach Dobroslava (1933); Antonin Dvorak. His Achievement (Londýn 1942); Lidice (London 1944); The Jews of Czechoslovakia (3. sv., Philadelphia 1984); Dr. Karel Steinbach – svědek téměř stoletý (Kolín nad Rýnem 1988; 1990).

LITERATURA

Knižně: M. Kaďůrková: Setkání s Viktorem Fischlem (2002; obs. bibliografii).
Studie a články: P. Eisner: Nový židovský básník, Židovské zprávy 1934, č. 8; V. Černý: Česká beletrie emigrační, KM 1947, s. 12; A. M. Píša: Zblízka a zdálky, Kytice 1947, s. 83; K. J. Beneš: První rok stálé románové soutěže ELKu, Růst 1948, č. 5–6; J. Dresler: doslov, in Kuropění (1975); J. Lopatka: Prozaik V. F., Židovská ročenka 5753 (1992/1993), s. 205; Špirit: doslov, in Žalmy a melodie (1997); M. Prudký: Žalm 30 (Překladové a výkladové poznámky), Souvislosti 2000, č. 1 (43); K. Urban: Lítost Viktora Fischla, Scarabeus 1999, s. 119-126; M. Jareš: Z lyriky války III, Tvar 2003, č. 16; L. Rychetník: Sokrates: napravovatel mravů, anebo ideolog antidemokratické vzpoury? Distance 2006, č. 3; M. Halamová: Viktor Fischl a česká exilová kulturní politika, Slovenská literatúra 2007, č. 4.
Recenze: Jaro: amp. (A. M. Píša), PL 30. 9. 1933 * Kniha nocí: AMP (A. M. Píša), PL 24. 10. 1936; J. Janů, Lumír 63, 1936/37, s. 325 * Hebrejské melodie: AMP. (A. M. Píša), PL 24. 12. 1936; J. Janů, Lumír 63, 1936/37, s. 325 * Kuropění: J. K. (J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 13, 1976, č. 52; jk (J. Kudrnáč), Tvar 1990, č. 41; B. Dokoupil, Tvar 1992, č. 24; pek (M. Petříček), LitN 1992, č. 24 * Dvorní šašci: P. Janáček, LidN 31. 7. 1990; F. Všetička, ROK 1992, č. 5 * Jeruzalémské povídky: P. A. Bílek, Tvar 1992, č. 11; F. Všetička, Akord 17, 1992/1993, č. 9 * Pátá čtvrť: J. Peňás, Prostor 1992, č. 18 * Píseň o lítosti: M. Petříček, Tvar 1992, č. 36; M. Uhlířová, Rovnost 13. 8. 1992 * Velocipéd pana Kulhánka: B. Dokoupil, Tvar 1992, č. 39; Z. Heřman, Noviny 31. 8. 1992 * Hodinář z uličky zvěrokruhu: J. Hájková, Metropolitní Telegraf 7. 11. 1992; D. Hrubý, Reflex 1992, č. 37 * Hrací hodiny: K. Souček, Plzeňský deník 16. 11. 1993 * Strýček Bosko: Z. Heřman, NK 1994, č. 3; B. Svadbová, Tvar 1994, č. 3 * Setkání: P. Janáček, LidN 4. 2. 1995, příloha Národní 9 * Kafka v Jeruzalému: J. Chuchma: LitN 1997, č. 40 * Loučení s Jeruzalémem: J. Chuchma, MFD 7. 6. 1997 * Žalmy a melodie: J. Janatka, LitN 1997, č. 28 * Říkali mu Sefi: M. Reissner, Ladění 1998, č. 3 * Povídky ze starého cylindru: V. Stanzel, Host 1999, č. 2, příl. Recenzní příloha * Hovory s jabloní: J. Grombíř, Tvar 2000, č. 1 * Rodný dům: M. Jungmann, NK 2000, č. 33; I. Zítková, Tvar 2000, č. 20 * Modrý kolotoč: M. Reissner, Ladění 2000, č. 3 * Trojpovídka o dluzích: P. Štádler, Tvar 2003, č. 9 * Žlutý dům: P. Štádler, Tvar 2003, č. 21 * Prstoklady: jch (J. Chuchma), MFD, příl. Kavárna, 10. 7. 2004; M. Halamová, Host 2005, č. 8 * Vy, soudci athénští: M. Švábová, Roš chodeš 2006, č. 3; M. Kaďůrková, Evangelický týdeník 2006, č. 15; J. Bachtík, LitN 2006, č. 41 * Ulice zvaná Mamila: P. Polák, LitN 2006, č. 34; (reakce M. Kaďůrková, LitN 2006, č. 37).
K životním jubileím: P. Tůma, Český deník 13. 5. 1994; M. Špirit, LidN 25. 6. 1992; M. Tomášek, LD 18. 7. 1992; S. Zázvorková, NK 1992, č. 28.
Rozhovory: D. Emingerová: Dva životy (2002) – K. Hvížďala: České rozhovory ve světě (Kolín n. R. 1981; 1992); V. Novotný + V. Vondra, SvSl 21. 7. 1990; F. Tomáš in Kde je člověk (1992); K. Nešlehová, SvSl 25. 1. 1992; R. Řehák, Reflex 2006, č. 23.
Nekrology: J. Chuchma, MFD 29. 5. 2006; V. Šlajchrt, Respekt 2006, č. 23; jar (Michal Jareš), Tvar 2006, č. 13; J. Peňás, Týden 2006, č. 23.
Archiv: LA PNP - Osobní fond. Uspořádáno.
Autor hesla: Alice Jedličková (1995; 2008)
Aktualizace hesla: 31. 8. 2008 (ap)
 
zpět na hlavní stranu