Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Karel HOUBA

* 26. 2. 1920, Praha 
 
Prozaik, překladatel, nakladatelský redaktor
 Otec byl obchodníkem. Houba absolvoval reformní reálné gymnázium v Praze (mat. 1941), v letech 1938–1939 byl soukromým žákem akademického malíře Jana Slavíčka.. V době uzavření vysokých škol absolvoval roční kurz účetnictví a studoval na jazykové škole. 1942–43 byl totálně nasazen v Berlíně v Siemenswerke. Po návratu byl zaměstnán u stavitelské firmy a souběžně navštěvoval kurzy kresby výtvarné školy Mánes. 1945–46 studoval na Právnické fakultě UK, poté přestoupil na FF UK (filozofie a angličtina, PhDr. 1950 prací Václav Sobotka, český pozitivista). Na přelomu let 1947–48 si léčil tuberkulózu ve Vysokých Tatrách. Od 1950 až do odchodu do důchodu 1989 pracoval v nakladatelství Melantrich (1959–68 přejmenováno na nakladatelství Svobodné slovo), zprvu jako pomocný redaktor, poté jako redaktor, od listopadu 1968 pak jako šéfredaktor. Redigoval zde edice Živé myšlenky (1962–72), České myšlení (1967–89), Poezie (1968–89), knižnici Panoráma (1968–89), Odkazy pokrokových osobností naší minulosti (1981–89) a Estetika divadelní a filmové tvorby (1985–89).
 Publikovat začal v roce 1937 ve Studentském časopisu. Později nepravidelně přispíval do Ahoje, Lidové demokracie, Rudého práva, Květů, později do Tvorby a Literárního měsíčníku. Čs. televize uvedla trojdílnou dramatizaci Houbova románu Postel s nebesy (1984, r. Alois Müller, upravil Otto Zelenka). Na překladech z německé literatury, které tvoří významnou složku jeho činnosti, často spolupracoval se svou manželkou Věrou Houbovou (* 1927, roz. Urychová).
 Houbova prozaická tvorba se pokouší zachytit profil příslušníků autorovy generace; je vymezena dvěma vzájemně se prolínajícími a doplňujícími tématy. První okruh tvoří knihy, ztvárňující traumatizující zkušenost z okupace a totálního nasazení i snahu těch, kteří po době provizoria a životní úzkosti hledají sociální a citové zakotvení (např. Po noci jitro, Odklad, Skrze skutky jejich). Druhý tematický pól pak představují prózy, usilující pojmenovat mravní krizi, citová zklamání a deziluze zejména intelektuálů. Schematizací opakujících se zápletek i typů postav nabývají Houbovy romány a povídky často podobu morality. Typické prostupování přítomného děje s retrospektivními průhledy do minulosti odkazuje opět k elementárnímu prožitku války, který vytváří korektiv současnosti (Odpoledne s Klaudií). Jestliže Houbovy starší prózy odkrývaly charaktery postav v dramatických situacích a akcích, díla pozdějšího období se zaměřují na postižení všednosti. Důraz je kladen na průměrnost a obyčejnost protagonistů, kteří po prožití (často až sentimentálně vykresleného) citového otřesu dospívají k sebereflexi. Od poloviny 70. let autorovy konfrontace přítomnosti a minulosti (často psané ich-formou) nabývají podoby rekapitulace osobního života a citových vztahů, skeptického postoje k možnosti porozumění mezi generacemi (Postel s nebesy, Protokol, Závrať).

BIBLIOGRAFIE

Próza: Odklad (R 1958); Po noci jitro (P 1959); Skrze skutky jejich (R 1962); Přesýpací hodiny (P 1964); Dobrou noc, anděli (PP 1970); Zvláštní místo k žití ( P 1972); Milenci naděje (PP 1973); Až uslyšíš zvony (PP 1973); Odpoledne s Klaudií (PP 1975); Postel s nebesy (R 1976); Protokol (R 1978); Bílý kůň (P 1980); Závrať (R 1983); Záznam jednoho všedního dne (P 1985); Esej o štěstí (P 1987); Stavy blaženosti (PP 1989).
Výbory: Snídaně v trávě (1974); Punčový dort a jiné novely (1979); Ejhle, člověk (1980, třetina nových PP); Živý čas mrtvých (1985, P Rozhovor v zámeckém parku publikována poprvé); Pozvání na aperitiv (1987, tit. P publikována poprvé).
Překlady (většinou s V. Houbovou): L. Dornemannová: Jenny Marxová (1956); M. Zimmering: Fosfor a šeřík (1957); G. Ledig: Odplata (1958); E. M. Remarque: Miluj bližního svého (1959) + Tři kamarádi (1962) + Nebe nezná vyvolených (1969) + Stíny v ráji (1975) + Jiskra života (1978) + Cesta zpátky (1996; pouze toto vydání); H. Beseler: V zahradě královnině (1959); F. Wander: Korsika dosud neobjevená (1960); M. Scheer: Alžírská setkání (1960) + Irák – žíznící země (1961); R. Kraftová: Ostrov bez majáku (1961) + Zlaté židle (1967); W. Steinberg: Příchod gladiátorů (1962) + Na konci světa (1963) + Voda z vyschlých studní (1965) + Zlaté ruce aneb Umění odejít (1978) + Mezi rakví a Araratem (1984); H. W. Richter: Stopy v písku (1965) + Linus Fleck aneb Ztráta důstojnosti (1966); G. Hofé: Červený sníh (1965) + Pozor, fantom! (1970) + Merci, kamaráde (1973) + Poslední akord (1979); P. Addams: Vypůjčená tvář (1966) + Komisař Péri zasahuje (1967) + Tajemství podobizny (1982); W. Zibaso: Řády pro neřády (1968, s V. Houbovou) + Není libo řád? (1976); W. Rinecker: Kainovo znamení (1971); F. von Saar: Rekviem lásky (1972); H. Jäger: Klub (1973) + Jasnovidcem proti své vůli (1985) + Za mřížemi (1992); O. Herbert: Když odlétají čápi (1974); J. M. Simmel: Všichni lidé bratři jsou (1977) + Jen vítr to ví (1992) + Z čeho jsou utkány sny (1993) + Nikdo není ostrov (1993) + I když se směju, musím plakat (1994) + Divím se, že jsem tak veselý (1996) + Země zůstane ještě dlouho mladá (1997); B. Reimannová: Franciska (1978); H. Kant: Pobyt (1981); K. May: Old Surehand (1984) + Petrolejový princ (1982) + Duch Llana Estacada (1991); K. Wiesinger: Případ Vlk (1985); H. Mager: Vražda v hotelu Exzellnt (1986); H. Mann: Honba za láskou (1986); B. Frank: Cestovní pas (1986); M. von der Grün: Lavina (1989); L. Fels: Láska je nesmysl (1990); J. Roth: Zipper a jeho otec (1991) + Hotel Savoy (1995); M. Wenland: Vražda bez motivu (1992); H. H. Kirst: Kletba úspěchu (1992); W. Ott: Žraloci a malé ryby (1993); P. Vandenberg: Páté evangelium (1994) + Sixtinské spiknutí (1997) + Pompejan (2000); L. Mňačko: Gigant aneb Tajemství ostrova věčné lásky (1994) + Někdo mě chce zabít (1997); H. G. Konsalik: Krevní mafie (1996); S. Zweig: Tři mistři: Balzac, Dickens, Dostojevskij (1997) + Jaro v Prátru (1997); H. Fallada: Pijan (1997); S. Morgensternová: Městská klinika: láska, smrt, kariéra (1997); Aféry a skandály Habsburků (1999); A. M. Sigmundová: Ženy nacistů (2000); Ch. Wolfová: Médeia a jiné hlasy (2000).

LITERATURA

Studie a články: Š. Vlašín: Krize intelektuálů v prózách Karla Houby, Sborník prací Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Řada literárněvědná, 1997, č. 2; A. Šporková: Poučena z krizového vývoje. Obraz "pražského jara" v "normalizační" próze, Soudobé dějiny 2005, č. 2.
Recenze: Odklad: M. Jungmann, LitN 1958, č. 27 * Po noci jitro: K. Dostál, Plamen 1959, č. 1 * Skrze skutky jejich: mpk (M. Petříček), LitN 1962, č. 13 * Až uslyšíš zvony: MJV (M. Janů-Veselá), Práce 27. 6. 1973 * Odpoledne s Klaudií: MJV (M. Janů-Veselá), Práce 13. 8. 1975 * Ejhle, člověk: J. Lukeš, Tvorba 1980, č. 23 * Závrať: V. Novotný, SvSl 1. 9. 1983 * Živý čas mrtvých: J. Lukeš, SvSl 22. 8. 1985 * Záznam jednoho všedního dne + Esej o štěstí: J. Lukeš, SvSl 22. 6. 1989.
Rozhovor: P. Kovařík, SvSl 23. 2. 1980.
Nekrolog: (vl) (Š. Vlašín), Naše pravda 2000, č. 3.
Autor hesla: Michaela Nondková (1995)
Aktualizace hesla: 31. 12. 2006 (ap)
Aktualizace bibliografie: 31. 12. 2006 (ap)
 
zpět na hlavní stranu