Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 František NECHVÁTAL

* 22. 10. 1905, Velký Újezd (u Olomouce)  
† 10. 9. 1983, Tanvald  
 
Básník
 Jeho otec byl sezonním dělníkem a pracoval jako kameník, dřevorubec a zemědělský nádeník. Nechvátal po maturitě na učitelském ústavu v Olomouci (1924) vstoupil do československé církve. Studium na Husově evangelické fakultě nedokončil a vyučoval československé náboženství na obecných a měšťanských školách, nejprve výpomocně na různých místech, roku 1929 získal definitivu v Prostějově a v letech 1936–1945 vyučoval v Praze. Během druhé světové války se rozešel s křesťanstvím a od roku 1945 byl členem KSČ. Zaměstnán byl na ministerstvu informací a osvěty jako referent odboru pro kulturní styky se zahraničím, v letech 1948–1953 působil jako kulturní přidělenec ve Varšavě a 1959–1962 v Sofii. V letech 1954–1958 byl redaktorem literárního měsíčníku Nový život, 1963–1964 pracovníkem Památníku národního písemnictví. Od roku 1934 byl členem skupiny Blok, kde se seznámil mj. s Bedřichem Václavkem (za války, před jeho odchodem do ilegality, ho ukrýval ve svém pražském bytě a na zbraslavském zámku).
 Publikoval v časopisech Lumír, Moderní revue, Kolo, Středisko, Čin, U, Index, Kultura doby, Rozhledy, České slovo, Národní práce, Čteme, Rudé právo, Tvorba, Kritický měsíčník, Nový život, Literární noviny, Literární měsíčník aj.
 Nechvátalova početná básnická tvorba je určena pulzováním mezi póly skepse a naděje, mezi náboženskou a sociální vírou a vztahem k rodné zemi. Do literatury vstoupil jako Březinův obdivovatel, jenž v širokodechých verších směřoval „k přístavu Smrti“ a jehož nadějí a jistotou byl Kristus a láska k Bohu (Vichřice). K březinovské dikci však brzy přistoupila sociální tematika (ve sbírce Slunovrat se u něj poprvé objevila postava Vladimira Il'jiče Lenina) a Nechvátal se se svými představami brzké revoluce a neurčitě formulovanou touhou po sociální spravedlnosti přihlásil k pozdnímu Wolkrovi; po stránce formální pak čerpal z poezie Nezvalovy (Oheň a meč, Vedro na paletě). Během války se básník přimknul k rodné Moravě a inspiraci nacházel v národní písni (Mateřské znamení). Pohyboval se mezi smutkem a nadějí a převládaly u něj vize blízké smrti, strastí, opuštěnosti a loučení; opětovně užíval náboženských motivů (Věneček rozmarýny, Vzdechy trávy) i březinovského tónu (Popel a dým). – Brzy po válce (skladbou Říjen věnovanou Leninovi) a v následných letech se Nechvátalova poezie dočasně oprostila od dřívějších bolestí a smutků: básník, „zahleděný do dálky, do komunismu zahrad“, pln radosti opěvoval vůdce socialismu (Slova lásky). V okamžicích vracejícího se smutku se vyznával z lásky k ženě a rodné zemi (Hojivá zřídla), vracel se do dětství, rodného kraje a oslavoval jeho básníky Jiřího Wolkra a Petra Bezruče. Smysl své existence a práce se snažil najít ve spojení s lidmi (Zelená hudba léta). V 60. letech se znovu ponořil do hlubokého pesimismu, jeho čas prchá, život uniká „a smrt se blíží rok co rok“ (Tichý oceán). Po jistém vyrovnání, jehož opět dosahuje vyznáním lásky k ženě, zemi a mateřskému jazyku (Mateřština, Bílá holubice), je na samém sklonku života pozorovatelem uplývajícího času, v němž „smrt jde k nám najisto“, a při vzpomínkách se svěřuje, že se v něm střídaly bolest i veselí (Nesmrtelný život). – Nechvátalovu tvorbu doplňuje poezie pro děti s tematikou venkova a jistot rodiny, a také překlady z ruštiny, polštiny, a zejména ze španělštiny.

BIBLIOGRAFIE

Poezie a práce o literatuře: Vichřice (BB 1932); Slunovrat (BB 1933); Oheň a meč (BB 1934); Kapka rosy (BB, bibliofilie, 1934); Zrání. Alarm (BB, novoročenka, 1934); Sfingy (B, novoročenka, 1935); Pět oblázků (B, bibliofilie, 1935); Vedro na paletě (BB 1935); Talisman (BB, bibliofilie, 1936); Železná mříž (BB 1937); Magnetová hora (BB 1937); Staré Čechy (B, novoročenka, 1939, správně 1938); Dary lásky (BB, bibliofilie, 1939); Mateřské znamení (BB 1939); Chvála Moravy (BB, příležitostný tisk k výstavě Měsíc české knihy, 1939, s O. F. Bablerem a Z. Šmídem); Bezručův hlas (B, novoročenka, 1940, správně 1939); Proslov při zahájení výstavy malíře Aloise Kučery a sochaře Vladimíra Navrátila v Olomouci (E 1940); Věneček rozmarýny (BB 1943); Vzdechy trávy (BB 1944); Nářky nad Josefem Horou (BB 1945); Tiché poselství Josefa Hory (E, soukromý tisk, 1945); Popel a dým (BB 1946); Zajetí babylonské (BB 1946); Černá studna (BB 1946); Svatební lože (BB 1946); Honza nakladatel (B, 1946); Říjen (B 1947); Žlutá růže (BB 1948); Honza Tulipán (BB pro děti, 1948); Medová studánka (BB pro děti, 1948; přeprac. 1960); Slova lásky (BB 1953); Hojivá zřídla (BB 1957); Zelená hudba léta (BB 1958); Blažený pozemšťan (BB 1960); Pod oblohou radovánek (BB pro děti, 1960); Rok země (B pro děti, novoročenka, 1960); Říkadla (leporelo, 1966); Dary lásky (BB 1967); Tichý oceán (BB 1968); Rosa, rosa, rosička (BB pro děti, 1972); Bílá holubice (BB 1978); Mateřština (BB 1978); Balzamína (BB 1982); Čas motýlů a hvězd (BB 1982); Všemi hlasy (leporelo, 1982); Zlatý proutek (BB pro děti, 1983); Nesmrtelný život (BB 1984); Na vrcholu vln (BB pro děti, 1985); Nesmírné objetí (BB 1985).
Výbory: Věrnost (1954); Výbor z poezie 1, 2 (1. Kniha mladosti, 1956; 2. Kniha úzkosti a naděje, 1964); Líbání chleba (1975); V mámině náručí (pro děti, 1975); Hlad lásky (1976; rozšíř. 1980); Modrá planeta (1977, ed. B. Štorek); Kniha milostná (1980); Zpěvy sváteční (1980); Básně (1980, ed. K. Cvejn).
Překlady: A. Machado: Země Alvargonzálezova (1937); Španělské romance. Hrdinská poezie občanské války (1938, s L. Čivrným a J. Taufrem, též ed. s L. Čivrným); F. García Lorca: Balada na rynečku (1937) + Cikánské romance (1946) + Básník v Novém Yorku (1949, s J. Kuchválkem); P. Neruda: Španělsko v srdci (1946, s J. Kuchválkem); M. Magdaleno: Výheň (1946); Slova v ohni. Básníci bojujícího Španělska (1947, též ed.); J. R. Jiménez: Stříbrák a já (1961, se Z. Hamplem); A. S. Puškin: Povídky veršem i prózou (1938, s dalšími); J. Głowacki: Odkaz královny Nefertiiti (1974); S. Goszczurny: Přišel jsem vás zabít (1977).
Příspěvek ve sborníku
: Chvála Moravy (1939).
Uspořádal, vydal a redigoval: Španělsko v nás (sb., 1937, též přisp.); Španělsku (sb., 1937, s dalšími, též přisp.); Verše domova. Antologie z české lyriky 1890–1940 (1940, též přisp.); Mladé Československo (sb., 1947, též přisp.); Aus Böhmens Hain und Flur. Verse tschechischer Dichter in deutscher Übertragung von Louis Fürnberg (1954, s L. Fürnbergem).

LITERATURA

Knižně: František Nechvátal (sborník k pětasedmdesátinám, b. d., 1980, ed. R. Tognerová, obsahuje bibliografii, sestavila S. Mouchová).
Studie a články: B. Václavek: Cesta k nové poezii, U 1936, č. 1, též in Tvorbou k realitě (1937); V. Stejskal: Básník, NŽ 1955, s. 1038; J. Trefulka: Zamyšlení nad básnickým dílem, NŽ 1955, s. 1040; L. Svoboda: doslov, in Líbání chleba (1975); M. Blahynka in Pozemská poezie (1977); F. Valouch: Kritická pomoc Bedřicha Václavka Františku Nechvátalovi, in sb. Stav a úkoly václavkovského bádání v kontextu soudobé literární vědy a folkloristiky (rozmnoženo 1986).
Recenze: Oheň a meč: F. X. Šalda, ŠZáp 7, 1934/35, č. 2–3, též in Kritické glosy k nové poezii české (1939); A. M. Píša, PL 25. 8. 1934 * Železná mříž: A. M. Píša, PL 12. 8. 1937, též in Třicátá léta (1971); V. Černý, LidN 13. 5. 1937 * Magnetová hora: A. M. Píša, PL 12. 1. 1938 ; V. Černý, LidN 13. 12. 1937 + KM 1938, č. 2, též in Tvorba a osobnost 1 (1992); * Slova lásky: V. Pekárek, LitN 1954, č. 23, též in Literatura a skutečnost (1962); V. Stejskal, NŽ 1954, s. 191 * Bezručův hlas a Mateřské znamení: V. Černý, KM 1940, č. 2 * Hojivá zřídla: M. Petříček, NŽ 1958, s. 73; J. Opelík, Kultura 1958, č. 12; M. Schulz, Květen 3, 1957/58, č. 3.
Rozhovor: E. Vondrášková, LM 1975, č. 9.
Nekrology: pk (P. Kovařík), SvSl 14. 9. 1983; NaK (N. Klevisová), Tvorba 1983, č. 39, příloha Kmen; M. Blahynka, LM 1984, č. 2.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, nezpracováno.
Autor hesla: Michal Bauer (1998)
Aktualizace hesla: 1. 11. 2006 (kp)
 
zpět na hlavní stranu