Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Eliška HORELOVÁ

* 23. 5. 1925, Cerhenice (u Kolína) 
 
 
Prozaička, básnířka, autorka knih pro děti a mládež
 Rozená Nováková. Otec byl státní zaměstnanec, matka učitelka. Dětství prožila Horelová v jižních Čechách. Roku 1946 maturovala na učitelském ústavu v Českých Budějovicích. Vyučovala na základních školách ve Středočeském kraji a současně studovala český jazyk a dějepis na Pedagogické fakultě v Praze, poté pedagogiku a psychologii na na Filozofické fakultě UK (PhDr. 1952). V roce 1956 nastoupila do nově založeného Ústavu pro další vzdělávání učitelů (později Krajský pedagogický ústav), kde vedla kabinet mimoškolní výchovy. Roku 1959 přešla jako odborná pracovnice v oboru teorie výchovy do Výzkumného ústavu pedagogického a v roce 1963 se stala odbornou asistentkou na katedře pedagogiky Filozofické fakulty UK. Kandidátskou práci Vzory a ideály jako prostředek formování osobnosti žáka staršího školního věku měla možnost obhájit až s dvacetiletým zpožděním v roce 1990 (CSc.). Od roku 1983 se věnuje výhradně literatuře.
 Odborné práce publikovala Horelová v časopisech Vychovatel, Pedagogika, Čs. psychologie a Sociologický časopis (podílela se rovněž na akcích Společnosti přátel knihy pro mládež, tj. čs. sekce IBBY). Publicistické a beletristické texty příležitostně tiskla od poloviny 50. let v periodikách: Rudé právo, Mladá fronta, Práce, Lidová demokracie, Květy, Host do domu, Tvorba aj.; od 70. let zvláště ve Světě práce, Svobodě, Literárním měsíčníku, Vlastě; v 90. letech ve Svobodném slově, Mladé frontě, Zlatém máji aj.
Pro rozhlas upravila svou prózu pro mládež Stěhovaví ptáci (1975; přeprac. 1978), která byla zpracována rovněž televizí (1975, režie Pavel Kraus). V roce 1976 byla uvedena rozhlasová hra Nedělní jízdy. V Čs. televizi byly inscenovány také prózy Štěstí má jméno Jonáš (1986) a Pojď, dáme sbohem žízni (1988, obě režie Libuše Koutná).
 Horelová debutovala v první polovině 60. let básnickou sbírkou Stojím na červenou, v níž prozaizovaným a sdělným veršem vyslovila osobní bolestnou zkušenost (smrt otce) i své etické kredo bytostné angažovanosti; glosovala morální defekty současníků, zvláště lhostejnost a netečnost. Autorčin ideál činorodosti a solidarity se posléze vtělil do dětských postav, z jejichž podnikavosti učinila zdroj živých příběhů, nejednou dobrodružného rázu. Také díky tomu, že v rámci stylizace spontánního dětského vypravěče v první osobě dokázala uplatnit znalost různých věkových kategorií a cit pro svéráznost myšlení a řeči, jsou její prózy schopné upoutat čtenáře, kterému jsou určeny. Zřejmý je rovněž záměr výchovný, zdůrazňování hodnot, jako jsou čest, solidarita, odvaha, odpovědnost, obětavost, láska k přírodě a její ochrana (Jarda Samorost).
V románové trilogii Zdivočelá voda, Strhané hrázePotopa zachytila autorka z pohledu třináctiletého hocha dramatické dění let 1938–39. Obdobně evokuje i próza Čas ohně, čas šeříků sklonek války, jak se odehrál v Českých Budějovicích. Próza Kluci ze zabraného zase vypráví o chlapeckém dobrodružství prožitém v prostoru na Sedlčansku, který byl nacisty roku 1942 přeměněn ve cvičiště SS.
Dětská perspektiva, odlehčující humor a důraz na pozitivní hodnoty všednodennosti charakterizuje i prózy ze současnosti, jejichž příběhy těží z prostředí rodinného, školního i z prázdninových příhod a prožitků. Psychologicky komplikovanější zápletku obsahuje novela Nemožná holka, v níž se dospívající hrdinka musí vyrovnat s poznáním, že byla svými rodiči osvojena, a prožít krutou deziluzi při setkání se svou skutečnou matkou, těžkou alkoholičkou. Román Fretka nastoluje aktuální téma šikanování, zneužívání a manipulace mezi mládeží.
V 80. letech projevila Horelová schopnost oslovit i děti předškolního a raně školního věku (Znáte Tománka?, Tománek je rád na světě, Michalka a Julián, Dana a Niki Lauda). V 90. letech se obrátila ke svému východisku – k osobní výpovědi veršem (Jdem pískem času).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Stojím na červenou (BB 1963); Zdivočelá voda (R pro ml., 1973, 1. díl trilogie); Stěhovaví ptáci (P pro ml., 1974); Čas ohně, čas šeříků (R pro ml., 1976); Štěstí má jméno Jonáš (P pro ml., 1977); Strhané hráze (R pro ml., 1978, 2. díl trilogie); Pojď, dáme sbohem žízni! (P pro ml., 1979); Léto jako když vyšije (P pro ml., 1979); Potopa (R pro ml., 1979, 3. díl trilogie); Znáte Tománka? (P pro děti, 1981; přeprac. na lit. pásmo, 1984); Kluci ze zabraného (P pro ml., 1982); Dana a Niki Lauda (P pro děti, 1983); Nemožná holka (P pro ml., 1984); Rubikova kostka (P pro ml., 1985); Tománek je rád na světě (P pro děti, 1985, obsahuje též Znáte Tománka?); Michalka a Julián (P pro děti, 1987); Jarda Samorost (P pro ml., 1988); Tománek ve škole (P pro děti, 1992); Průšvih (P pro ml., 1994); Jdem pískem času (BB 1994); Světelné noviny (BB 1995); Fretka (R pro ml., 2000).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Humor za katedrou (1961); Aby byl život plný poezie (1963); Pád do výšky (1967); Vysoký oheň (1977); Východ slunce (1980); Bratrství (1981).

LITERATURA

Studie a články: Z. Heřman: Eliška Horelová, ZM 1981, č. 9; D. Vlašínová: Okupační náměty v díle Elišky Horelové, ZM 1985, č. 7; V. Nezkusil: Ideál v životě a ideál v literatuře, ZM 1989, č. 5; D. Vlašínová: Typy hrdinů v prózách Elišky Horelové, Zpravodaj Ústavu literatury pro mládež Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně 1993, č. 1.
Recenze: * Stojím na červenou: M. Červenka, HD 1963, č. 8; * Zdivočelá voda: A. L. (= A. Linke), ZM 1974, č. 6; S. Zemen, Komenský 1975/76, č. 1; * Stěhovaví ptáci: V.N. (=V. Nezkusil), ZM 1974, č. 9; S. Zemen, Komenský 1975/76, č. 8; * Čas ohně, čas šeříků: V. Nezkusil, ZM 1976, č. 10; Z. Heřman, MF 8. 9. 1976; R. Ditmar, Práce 28. 9. 1976; * Štěstí má jméno Jonáš: V. Nezkusil, ZM 1977, č. 9; J. Štroblová, Komenský 1978/79, č. 7; * Strhané hráze: J. Voráček, LM 1979, č. 3; V. Nezkusil, ZM 1979, č. 2; * Pojď, dáme sbohem žízni!: V. Nezkusil, ZM 1980, č. 9; * Potopa: V. Nezkusil, ZM 1980, č. 6; A. Hájková, Rovnost 13. 8. 1980; * Znáte Tománka?: V. Nezkusil, ZM 1982, č. 4; * Kluci ze zabraného: V. Nezkusil, ZM 1983, č. 5; * Dana a Niki Lauda: V. Nezkusil, ZM 1984, č. 4; N. Sieglová, LM 1984, č. 10; * Nemožná holka: V. Nezkusil, ZM 1985, č. 2; J. Mourková, Tvorba 1985, č. 22, příloha Kmen; * Tománek je rád na světě: N. Sieglová, Komenský 1986/87, č. 5; * Jarda Samorost: J. Mourková, Tvorba 1989, č. 27; * Tománek ve škole: V. Nezkusil, ZM 1992, č. 3; * Světelné noviny: vln (=V. Novotný), Práce 26. 8. 1995; * Fretka: R. Ditmar, NK 2000, č. 28; J. Veselá, Ladění 2000, č. 4.
Rozhovory: K. Hvížďala, ZM 1974, č. 4; V. Böhm, Čtenář 1979, č. 1; I. Píhová, Nový život 1990, č. 34.
Autor hesla: Marie Mravcová (1995)
Aktualizace hesla: 13. 5. 2008 (mš)
Aktualizace bibliografie: 13. 5. 2008 (mš)
 
zpět na hlavní stranu