Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ivona BŘEZINOVÁ

* 12. 5. 1964, Ústí nad Labem 
 
 
Prozaička, autorka knih pro děti a mládež
 Ivona Březinová, dívčím jménem Karásková, pochází z rodiny strojního inženýra a učitelky chemie a biologie. Po studiích na gymnáziu v Ústí nad Labem (maturita 1982) absolvovala na Pedagogické fakultě tamtéž obor český jazyk - dějepis. Vysokoškolská studia zakončila v roce 1987 obhajobou diplomové práce Prvky vědecké fantastiky v poezii; roku 1989 složila rigorózní zkoušku z teorie vyučování českému jazyku (titul PaedDr.). V letech 1987–1997 působila jako asistentka a později odborná asistentka na Katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty UJEP v Ústí nad Labem. Po mateřské dovolené se začala intenzivněji věnovat literární tvorbě, od roku 1997 je spisovatelkou z povolání. Roku 2005 zahájila externí spolupráci s Literární akademií v Praze, kde vyučuje tvůrčí psaní; v roce 2008 se stala vedoucí Katedry tvůrčího psaní a umělecké publicistiky. S manželem a dcerami žije v Praze.
 Odborné a publicistické texty s tematikou vědecko-fantastické a dětské literatury začala otiskovat počátkem 90. let 20. století v časopise Zlatý máj. Spolupracuje s Českým rozhlasem, pro který kromě adaptace vlastních titulů do podoby čtení na pokračování napsala i několik původních povídek (Sólová jízda, 2000; Taneční, 2000; Autogram, 2001; Na letišti, 2002), a s Českou televizí, kde byl podle jejího scénáře natočen seriál dokumentárních filmů o zvířatech Já a moje rodina (26 dílů, 2008). – Březinová se zapojuje do řady aktivit na podporu dětského čtenářství: v rámci projektu Děti čtou nevidomým dětem vzniklo CD Praprázdniny (2005) podle stejnojmenné knihy; pohádkou Kráska a zvíře je autorka zastoupena v CD Pohádky pod polštář, které bylo pořízeno v rámci projektu pro děti s vadami zraku Poslouchejte pohádku. Je autorkou podkladů k literárnímu scénáři učebnice Prvouka pro 1. ročník (2000).
 Březinová se obrací ke všem věkovým kategoriím čtenářů od dětí až po dospělé, jimž adresovala dva romány z vysokoškolského prostředí (Madona v kabátě, Madona bez kabátu). V jejím literárním díle se rýsuje několik žánrových a tematických linií, které spojuje autorčina snaha o návodnost, aktivizaci dětského čtenáře a jeho emoční angažovanost cestou estetického prožitku. Věnuje se pohádkové tvorbě, kde často roubuje pohádkové prvky do realistických příběhů (např. Panáček Paneláček), nebo rozvíjí tradiční syžety folklorních pohádek s vlastním autorským vkladem (Jak to bylo dál..., Teta to plete, Teta to zase plete). Čtenářským preferencím dětí vychází vstříc svými oddechovými a dobrodružně laděnými prózami (Praprázdniny; Trosečníci - Dobrodružství v zamčeném bytě; Trosečníci - Dobrodružství skotského teriéra; Trosečníci - Dobrodružství řehtajícího koně; Trosečníci - Dobrodružství sněžného muže) a fantasy (Strážci světla - Gotické okno; Strážci světla - Písmeno X).
Březinová patří k nemnoha autorům, kteří systematičtěji upírají pozornost ke společensky aktuální tematice a zobrazují ji z pragmatických edukačních pozic, jimž podřizují zvolené komunikační strategie, aniž by však rezignovali na hodnoty estetické. V prózách z dětského života prozrazuje již od počátku svou vnímavost pro svět dětí s jeho radostmi i stinnými stránkami. Citlivě řeší změny v rodinném prostředí po příchodu sourozence (Mimínek), multikulturní aspekty (Zázračná třída) a odvážně otevírá i témata, v české literatuře pro děti málo frekventovaná (například onemocnění Alzheimerovou chorobou v knize Lentilka pro dědu Edu). Obdobně náročná témata volí i pro své prózy s dívčí hrdinkou. Série dívčích románů Holky na vodítku je volnou trilogií, propojenou nejen výtvarným pojetím edice a společným podtitulem, ale i kompozičními postupy. Trojice dívčích protagonistek se potkává v léčebně, kam je dovedly jejich závislosti a nemoci (drogová závislost, gamblerství, mentální anorexie a bulimie). Osudy dívek jsou přímým vypravěčem nahlíženy v retrospektivním deníkovém pásmu a personálním vypravěčem v aktuální časové rovině příběhu, což umožňuje jistou objektivizaci, nezbytnou pro výchovný potenciál prózy. Byť se autorka neubránila happyendovému klišé, lze považovat její trilogii za významnou inovaci v rámci zvoleného žánru. Zajímavou žánrovou aktualizaci představuje i další série dívčích románů, sjednocená intertextovými přesahy do dějin české a slovenské literatury (Básník v báglu; Blonďatá Kerolajn; Báro, nebreč; Bojíš se, Margito?).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Zrcátko pro Markétu (P pro děti, 1996); Věra, Nika a sedm babiček (P pro děti, 1996); Madona v kabátě (R 1997); Panáček Paneláček (pohádka 1997); Panenka z ebenového dřeva (P pro děti, 1997); Madona bez kabátu (R 1998); O kočce Kačce (pohádka 1998); Kateřina nejen ze Zámku (životopis pro ml., 1998); Adélka a Zlobidýlko (P pro děti, 1998); Zeď – čtení trávy (R fantasy, 1998); Praprázdniny (P pro děti, 1999); Kočka Kačka herečkou (pohádka 1999); Miss sympatie Petra Faltýnová (životopis pro ml., 1999); Mimínek (P pro děti, 1999); Lauro, ty jsi ale číslo (R pro ml., 1999); Jak to bylo dál... (pohádky 1999); Lufťačky (R pro ml., 2000); Kde jsi, Pierote (R pro ml., 2000); Trosečníci - Dobrodružství v zamčeném bytě (P pro děti, 2000); Trosečníci – Dobrodružství skotského teriéra (P pro děti, 2000); Pohádky kocourka Jupíka (2001); Medvídek Knoflík (P pro děti, 2001); Brumlík a jeho kamarádi (obrázková knížka, 2001); Holky na vodítku – Jmenuji se Ester (R pro ml., 2002); Začarovaná třída (P pro děti, 2002); Lucka Luciperka (P pro děti, 2002); Trosečníci – Dobrodružství řehtajícího koně (P pro děti, 2002); Holky na vodítku - Jmenuji se Martina (R pro ml., 2003); Trosečníci – Dobrodružství sněžného muže (P pro děti, 2003); Teta to plete (pohádky 2004); Neotesánek (pohádky 2005); Bramborová Bára (pohádky 2005); Sněhuláci z Mrkvonos (pohádka 2005); Mít tak psa/I Have a Dog (P pro děti, 2005); Básník v báglu (R pro ml., 2005); Blonďatá Kerolajn (R pro ml., 2006); Lentilka pro dědu Edu (P pro děti, 2006); Strážci světla – Gotické okno (P pro děti, fantasy, 2006); Kouzelná flétna (na motivy libreta Emanuela Schikanedera, 2006); Strážci světla – Písmeno X (P pro děti, fantasy, 2006); Žofinka Ofinka (pohádka 2006); Rozpustilá ozvěna (pohádka 2006); Teta to zase plete (pohádky 2007); Báro, nebreč (R pro ml., 2007); O Puclíkovi (pohádky, 2007); Červená Karkulka (scénář pro loutkové divadlo, 2007); Dárek pro Sáru (P pro děti, 2008); Bojíš se, Margito? (R pro ml., 2008); Kozí příběh (text k fotografické knížce podle filmu J. Tománka, 2008); scénicky: Piráti (prem. 2008, Pidivadlo).
Uměleckonaučná literatura: Velká dětská encyklopedie (2002; vydání z r. 2004 pod názvem Ilustrovaná encyklopedie pro děti); Obrázková encyklopedie pro nejmenší (2003); Míša a Šíma (pracovní sešit pro předškoláky, 2004), Tančící princezna (cestopisný receptář, 2006; spolu s Ilonou Asen).
Připravila k vydání: Zuby nehty (2007); Tisíc jizev (2008).
Příspěvky ve sbornících: Kouzelný svět (2005); Imperium Bohemorum (2007).
Překlad: G. Futová: Naše máma je bosorka! (2008).

LITERATURA

Studie a články: N. Sieglová: Děti na vodítku. Na okraj jedné tematické linie, Medziliterárnosť: kontexty a autorská poetika textu, Prešov 2005.
Recenze: Věra, Nika a sedm babiček: J. Klokočníková, NK 1996, č. 44 * Panáček Paneláček: R. Ditmar, NK 1997, č. 36 * Panenka z ebenového dřeva: N. Sieglová, Ladění 1998, č. 1 * Kateřina nejen ze Zámku: R. Ditmar, NK 1998, č. 49/50 * Zeď - čtení trávy: O. Dvořák, Ikarie 1999, č. 4; * Praprázdniny: Z. K. Slabý, Ladění 1999, č. 2 * Mimínek: ns (= N. Sieglová), Ladění 1999, č. 4 * Jak to bylo dál...: N. Sieglová, Ladění 2000, č. 2 * Lufťačky: V. Vařejková, Ladění 2001, č. 2 * Holky na vodítku - Jmenuji se Ester: V. Vařejková, Ladění 2002, č. 3 * Holky na vodítku - Jmenuji se Alice: V. Vařejková, Ladění 2003, č. 1 * Holky na vodítku - Jmenuji se Martina: N. Sieglová, Ladění 2003, č. 3 * Teta to plete: V. Vařejková, Ladění 2005, č. 1 * Básník v báglu: N. Sieglová, Ladění 2005, č. 4 * Lentilka pro dědu Edu: R. Myslivečková, LidN 3. 6. 2006, příl. Orientace * Bramborová Bára: dš (= D. Šíblová), Ladění 2006, č. 1 * Blonďatá Kerolajn: N. Sieglová, Ladění 2006, č. 2 * O Puclíkovi: M. Wagnerová, A2 2008, č. 2 * Báro, nebreč: N. Sieglová, Ladění 2008, č. 1.
Rozhovory: V. Štěpánková, Vlasta 1998, č. 18; (ph), Jesenický týdeník 2008, č. 25.
Autor hesla: Milena Šubrtová (2008)
Aktualizace hesla: 31. 12. 2008 (mš)
Aktualizace bibliografie: 31. 12. 2008 (mš)
 
zpět na hlavní stranu