Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Eduard ŠTORCH

* 10. 4. 1878, Ostroměř u Hořic  
† 25. 6. 1956, Praha 
 
Prozaik, autor knih pro mládež, pedagog
 Rané dětství prožil v Ostroměři, kde jeho otec pracoval na dráze a jako dozorce parního stroje v místní vodárně. Obecnou školu Štorch navštěvoval – vzhledem k častému stěhování rodiny – na několika místech (od 1884: Ostroměř, Všestary, Radim, Josefov, Hradec Králové, Kukleny). 1889 začal studovat na vyšší reálné škole v Hradci Králové a po ukončení 4. ročníku (1893) odtud přestoupil na tamní Český ústav ku vzdělání učitelů. Po maturitě (1897) působil jako zatímní učitel a podučitel na obecných školách ve východních Čechách (Třebechovice pod Orebem, Malšova Lhota, Dobrá Voda). Pro svou osvětovou činnost a publicistiku byl však zanedlouho (1899) propuštěn a přijal místo učitele na menšinových školách Ústřední matice školské na českém severu (Hostomice, Kopisty). Již koncem 1900 se mohl do veřejné školní služby vrátit a nastoupil jako zatímní učitel v Mostě. V této době se začal důkladněji věnovat sociologickému výzkumu a publikoval v Naší době studie Sociální postavení dětí v severočeském revíru (1901) a Děti v severočeském revíru (1902), které se zabývaly sociálním pozadím výchovných problémů hornických dětí. 1903 byl obviněn z pobuřování a podroben disciplinárnímu řízení. Štorchův další nucený odchod ze školství byl odvrácen rozhodnutím městské rady v Praze. Na pražských školách (obecná škola v Libni a Na Korábě, pomocná škola v Bubnech, měšťanské a chlapecké školy v Jindřišské ulici a na Karlově) také učil v následujících desetiletích, s výjimkou let válečných a těsně poválečných. 1914–18 byl jako poddůstojník zdravotní služby asistentem rentgenologie v karlínské nemocnici; 1918–19 ředitelem Dětské ústřední útulny v Bartolomějské ulici; 1919–21 zástupcem okresního školního inspektora v Bratislavě. 1937 byl ze zdravotních důvodů (těžký nervový otřes a oslepnutí na pravé oko po úrazu na lyžích) poslán na dočasný a 1939 na trvalý odpočinek. Velmi rozsáhlá byla Štorchova přednášková a publicistická činnost. Byl veřejně činný v mnoha pedagogických, historických, kulturních a turistických spolcích (Dědictví Komenského, Národní jednota severočeská, Odborová organizace učitelů a profesorů sociální demokracie, Ústřední matice školská, Společnost Muzea Království českého, Společnost Národního muzea, Sekce Úhoru, Svaz junáků-skautů, Tábornická rada aj.). Téměř všechen volný čas věnoval organizaci mimoškolních aktivit dětí. Se svou archeologickou družinou uskutečnil stovky vlastivědných a výzkumných vycházek, pro pražské děti pořádal (a z části i hradil) zimní lyžařské kurzy v Krkonoších a letní ozdravné pobyty u moře v Dalmácii, učil je tábořit a žít v přírodě podle zásad skautingu (jeho skautská přezdívka: Sachem). Nemalé úsilí vložil i do projektu vyučování v přírodě, který prakticky realizoval vybudováním Dětské farmy, školního zařízení s přilehlými sportovišti v Praze, na Libeňském ostrově (1925–34).
 Přispíval mj. do novin a časopisů: Hořické noviny, Osvěta lidu, Čas, Naše doba, Národní politika, Učitelské noviny (1905 zde na pokračování Nový dějepis), Národní osvobození, Školský obzor, Čs. škola, Posel z Budče, Komenský, Úhor, Pedagogické rozhledy, Pravěk, Obzor praehistorický, Věstník Jednoty (1902 zde povídky silného sociálního zabarvení Baruška, Na haldě, Ve spolkuTyrman-horník), Rozhledy mládeže (1907 zde na pokračování Člověk diluviální), Naše republika (1936 zde na pokračování povídka Věstonická Venuše, od 1937 součást Lovců mamutů), Rudé květy (roč. 9, 1909/10 zde na pokračování povídky Obrázky ze života starých Slovanů), Junák, Mladý hlasatel, Malý čtenář (v roč. 51, 1931/32 zde na pokračování povídka Lovci sobů a mamutů, od 1937 součástí Lovců mamutů), Dětský máj, Jaro, Zlatá brána (1922–23 zde na pokračování povídka Zlatý poklad). Redigoval časopis Slovenská vlastiveda (Praha 1921/22, s Antonem Štefánkem a Jozefem Sulíkem). Na základě jeho próz vznikl filmový triptych Trilogie o pravěku (Osada Havranů, Na veliké řeceVolání rodu, vše 1977, r. Jan Schmidt, sc. Milan Pavlík). – Užíval pseudonymů a šifer: Edus Štorchus-Ciconius Troglodytus, H. Mach, Ed. S., Ed. Š., Š.
 Štorchova rozsáhlá prozaická tvorba, určená dětem a mládeži, byla ve svých počátcích svázána s autorovým úsilím o reformu výuky dějepisu (Reforma školního dějepisu, Nový dějepis). Základní požadavek – vnést do výkladu dějin aspekt sociologický a vývojový, tedy přejít od dějin jedinečných osobností a událostí k všestrannému zobrazení vývoje velkých sociálních útvarů, národů, lidstva, a tovčetně pravěku – slučoval Štorch s nutností změny přístupu k vykládané látce. Její neatraktivnost chtěl překlenout pomocí spojení teoretických poznatků s dobrodružným, napínavým příběhem, který by probudil přirozený zájem dětí a přiblížil učivo mentalitě žáka. Od prvních prozaických pokusů z počátku 20. století (Člověk diluviální, Příchod Slovanů do Čech, Praha v době kamenné), které jsou více beletrizovaným výkladem, doplněným fotografiemi vykopávek, nákresy a rozsáhlým odborným komentářem s poznámkovým aparátem, přitom důsledně postupoval, aniž by rezignoval na faktografickou přesnost, ke stále volněji fabulovaným příběhům (Minehava, úpravy starších prací ve 40. a 50. letech). Vytvořil tak ucelený soubor próz, které tematicky těží z jednotlivých fází předhistorického a historického období dějin obyvatelstva na našem území od starší a mladší doby kamenné (Lovci mamutů, U Veliké řeky, Osada Havranů) přes dobu bronzovou a železnou, zachycující příchod slovanských kmenů do Čech (Bronzový poklad, V šeru dávných věků, Volání rodu), Sámovu říši s boji proti Avarům a Frankům (Junáckou stezkou, Bohatýr Vratislav), období bojů proti Markomanům (Zlomený meč) a Germánům (Zastavený příval) až k přijetí křesťanství v době velkomoravské (O Děvín a Velehrad), zakládání českého státu a pád polabských Slovanů (Meč proti meči). Děj příběhů je často podnícen a přímo inspirován Štorchovými vlastními archeologickými nálezy (kamenný mlýnek z osady na Vlachovce, žárové hroby a popelnice z osady na Maninách, kostra mamuta v Kobylisích, nálezy v Lobči u Mšena); do těchto míst a do oblastí nejstaršího osídlení našeho území je i situován (Dolní Věstonice, Předmostí u Přerova aj.). Nositeli děje jsou u Štorcha především děti, zejména stateční a bystří chlapci, se kterými by se dětský čtenář mohl identifikovat jako se vzorem odvahy, obětavosti, přátelského vztahu k přírodě i k lidem, vlastenectví a touhy po životě ve svobodě (Kopčem, Skrček, Havranpírko, Vlček, Nik, Veverčák). Nedokonalé vyjadřovací schopnosti hrdinů Štorch řeší minimalizací přímé řeči a jejím omezením na kusé věty a vzrušené výkřiky, dojem starobylosti evokuje i úmyslnou archaizací. Poutavý děj, doplňovaný přírodním líčením, vytváří příležitosti k zachycení sociálního, hospodářského a kulturního prostředí (sociální vztahy mezi členy tlupy, způsob obživy, výroba zbraní a nástrojů, obydlí, oděvy, rozvoj zemědělství a řemesel, život a zvyky starých Slovanů apod.), přičemž dětská představivost je intenzivně podporována i četnými ilustracemi (Jaroslava Panušky, Jana Konůpka, Ondřeje Sekory, Zdeňka Buriana). Kromě událostí národních dějin využívá Štorch pro historické analogie i dalších zdrojů (Kalevalu, srbský zpěv o založení Skadru, ruské, chorvatské a bulharské zpěvy aj.).

BIBLIOGRAFIE

Próza pro děti a mládež, vzpomínky: Lovci mamutů (P, s tit. Člověk diluviální 1907, vyd. ve dvou verzích: pro ml. a s odborným komentářem pro učitele; 1. přeprac. a rozšíř. 1918; 2. definitivní verze 1937; 3. přeprac. a zkrác. jako novoročenka s tit. Lovci mamutů ještě po pěti letech, 1939, pod pseud. Edus Štorchus-Ciconius Troglodytus; 4. přeprac. a zkrác. školní vyd. s tit. Lovci mamutů na Bílé skále, 1946); Čarodějův učedník (P 1910, od 1920 součást souboru V šeru dávných věků); U Veliké řeky (P, s tit. Praha v době kamenné 1910, s odborným komentářem pro učitele; 1. přeprac. 1932; 2. přeprac. 1956); Život v pravěku (P 1912, s odborným komentářem pro učitele; přeprac. s tit. O pračlověku, 1941); Bohatýr Vratislav (P 1917; přeprac. 1923); Libuše a Přemysl (P 1919); V šeru dávných věků (PP 1920); Osada Havranů (P 1930; přeprac. 1954, vyd. společně s Voláním rodu); V lovecké tlupě (P 1931; od 1937 součást Lovců mamutů); Bronzový poklad (P 1932); Zlomený meč (P 1932); Junáckou stezkou (P 1934; přeprac. s tit. Hrdina Nik, 1947); Volání rodu (P 1934); O Děvín a Velehrad (R 1939); Zastavený příval (P 1940); Meč proti meči (P 1946, obsahuje části Volání rodu); K čtyřicetiletí Lovců mamutů. Konfese učitele literáta (vzpomínky, 1946); Statečné mládí (PP 1946, obsahuje povídky Osada Havranů a Volání rodu – zde s tit. Hrdinská pouť); Minehava (1950); Jak jsem se stal lovcem mamutů (1978, přetištěno z Úhoru 1937).
Odborné práce historické: Oslava vítězství nad Husity v Mostě (1904); Vznik vlastnictví (1907); Počátky života pozemského (1908); Původ náboženství (1909); Vývoj tvorstva a původ člověka (přednášky, na pokrač. s tit. Vývoj tvorstva, in Ilustrované přednášky 1909–12, knižně 1912); První lidé v Čechách (1910, s K. Sellnerem); Praha v pravěku (1916); Praha v době předhistorické (1921); Pracovní učebnice dějepisu 1–3 (1934, 1935, 1937, s K. Čondlem).
Ostatní práce: Český národ a český učitel (1899); Reforma školního dějepisu (1905); Nový dějepis (1909, obsahuje povídku s odborným komentářem Příchod Slovanů do Čech, která 1920 přešla s tit. Příchod Slovanů do souboru V šeru dávných věků); Tábornická příručka. Organizace rodinného skautinku (stanovy a náplň činnosti sekce skautů Táborníci, 1921); Dětská farma (1929); Školní dějepis v teorii i v praxi (1946).
Zvukové nosiče: Osada Havranů (dramatizace, CD 2000, nahr. 1974); Lovci mamutů (MC 2001); Lovci mamutů (dramatizace, CD 2001, r. T. Vondrovic).

LITERATURA

Knižně: F. Bulánek-Dlouhán: Přínos E. Š. literatuře pro mládež (1938); M. Macháčková: Pravěk v díle E. Š. (1970); B. Kakáč: Kdo byl E. Š. (1986); I. Sýkorová + V. Matoušek: Od Svatého Václava k lovcům mamutů (1998).
Studie a články: K. Polák: Dílo E. Š., Štěpnice 2, 1948/49, s. 1; J. Šnobr: E. Š. a jeho knihy pro mládež, ZM 1958, s. 70; J. Voráček: Zobrazitel pravěké vlasti, ZM 1970, s. 104; Z. Heřman: Náhoda s hodnotou symbolu, ZM 1978, s. 265; týž: doslov in Jak jsem se stal lovcem mamutů (1978); J. Hrala: doslov in Lovci mamutů (1980); K. Sklenář in Bohové, hroby a učitelé (2003)
Recenze: Člověk diluviální: J. Petrbok, Úhor 1913, s. 28 * Lovci mamutů: A. Šebek, Zvon 19, 1918/19, s. 545; K. J. Beneš, NŽ 1953, s. 767 * V šeru dávných věků: Promyk (H. Sedláček), Úhor 1920, s. 80 * Osada Havranů: O. Pospíšil, Úhor 1930, s. 219 * U Veliké řeky: O. Pospíšil, Úhor 1932, s. 264 * Zlomený meč: J. Hloušek, Úhor 1932, s. 266 * Zastavený příval: J. Hloušek, Úhor 1940, s. 174 * Volání rodu: Filip (D. Filip), Úhor 1935, s. 15 * Libuše a Přemysl: D. Filip, Úhor 1938, s. 66 * Bronzový poklad: A. Sychra, Štěpnice 1, 1946/47, s. 371 * Minehava + Zastavený příval: J. Šnobr, ZM 1963, s. 46.
K životním jubileím: V. Šlajchrt, Respekt 2006, č. 26.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis K. Bílek, 1979).
Autor hesla: Milena Vojtková (1998)
Aktualizace hesla: 30. 11. 2006 (mlp)
Aktualizace bibliografie: 30. 11. 2006 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu