Hana HRZALOVÁ
Dívčím jménem Hana Bauerová. Pocházela z rodiny železničního úředníka. V letech
1940–1948 navštěvovala státní reálné gymnázium v Praze-Dejvicích, po maturitě studovala literární a divadelní vědu na FF UK (1948–1952). Diplomovou práci Historická dramata Josefa Kajetána Tyla rozšířila na disertační (titul PhDr. získala v roce 1953). Od roku 1952 pracovala v Ústavu pro českou literaturu, resp. Ústavu pro českou a světovou literaturu (ÚČL, ÚČSL) ČSAV, v roce 1965 získala hodnost CSc. prací Z historie sporů o naturalismus a realismus na sklonku 19. století a stala se vědeckou pracovnicí. V roce 1981 byla pověřena vedením ústavu a v roce 1985 jmenována jeho ředitelkou. V této době prošla řadou funkcí ve výborech a komisích Svazu českých spisovatelů (1980–1989 místopředsedkyní) a Svazu československých spisovatelů. V prosinci 1989 požádala o uvolnění z funkce ředitelky a odešla do důchodu. – Manžel Ladislav Hrzal (*1923) byl zvláště v sedmdesátých letech vlivným marxistickým filozofem.
Od roku 1951 publikovala stati, recenze a kulturní publicistiku zvláště v těchto novinách a časopisech: Lidové noviny, Literární noviny, Česká literatura, Plamen, Tvorba, Kulturní tvorba, Nová mysl, Večerní Praha, Impuls, Rudé právo, Literární měsíčník, Kmen, Romboid (Bratislava), Tribuna, Haló noviny. V letech 1981–1989 byla vedoucí redaktorkou časopisu Česká literatura. Po roce 1989 se účastnila přednášek, pořádaných Výborem národní kultury. Byla pravidelnou recenzentkou Haló novin, Lípy, přispívala do Zpravodaje Výboru národní kultury a časopisu Obrys – Kmen, literární přílohy Haló novin. – Užívala šifer: H. H., -zal, (hh), (HH).
Od sedmdesátých let se věnovala především publicistice, svými kritikami doprovázela soudobou oficiálně vydávanou literární produkci. Výrazem autorčiných názorů se stala kniha Spoluvytvářet skutečnost, jež shrnula dobový oficiální výklad vývojových tendencí české poválečné prózy. Poněkud obecnější cíle si Hrzalová kladla v drobnější studii Proměny české prózy, věnované žánrovým a tematickým proměnám literatury v souvislosti se společenskou situací. Stati a recenze z osmdesátých let, soustředěné v knize O české literatuře dneška, vyjadřují uspokojení nad souladem většiny publikované literatury s ideologickými požadavky. Přesvědčení, že prvořadým úkolem literatury je působit na čtenáře ve smyslu marxisticky chápaného dějinného vývoje a vychovávat jej k aktivnímu zapojení do zápasu za beztřídní společnost, charakterizuje také její monografie (Julius Fučík, Jan Kozák, Bohumil Říha).
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Rukověť dějin literatury pro 4. ročník středních škol (1972, s M. Blahynkou a Š. Vlašínem; přeprac. s tit. Literatura pro 4. ročník středních škol, 1975); Julius Fučík (monografie, 1973; přeprac. 1975); Na cestě k socialistické literární tvorbě (metodický materiál, rozmnož. 1976); Spoluvytvářet skutečnost (studie, 1976); Na cestě k socialistické literární tvorbě (studie, 1976); Jan Kozák (monografie, 1977); Bohumil Říha (monografie, 1981); Julius Fučík a SSSR (lektorské teze, 1983; též rusky); Proměny české prózy (studie, 1985); O české literatuře dneška (soubor statí a recenzí, 1987).Příspěvky ve sbornících a almanaších: Václavkova Olomouc 1960 (1961); Realismus a modernost (1965); KSČ a literatura (1971); Jaromíra Kolárová (1979); Strana a literatura (1981); Panorama de la littérature tchèque (Prague 1987) aj.
Uspořádala a vydala: O. Hostinský: Studie a kritiky (1974, s D. Holubem a L. Lantovou); Česká a slovenská literatura od Února k současnosti (sb., rozmnož., 1978, s V. Peťkem); Vztahy a cíle socialistických literatur (sb., 1979, s R. Pytlíkem); J. Fučík: Božena Němcová bojující (1997); Pocta Juliu Fučíku (2003, se Z. Hořením).
LITERATURA
Studie a články: Š. Vlašín: O kritice a próze po Květnu, ČL 1976, č. 6; K. Bláhová, V čase bezčasí, Host 2005, č. 6.Recenze: Spoluvytvářet skutečnost: J. Pavelka, Rovnost 4. 8. 1976; Š. Vlašín, RP 4. 9. 1976 + ČL 1976, č. 6; J. Heřtová, Tvorba 1976, č. 30; M. Pohorský, O knihách a autorech 1976, jaro; J. Voráček, LM 1976, č. 9; * Proměny české prózy: J. Klempera, Práce 24. 7. 1985; D. Sedlická, MF 5. 9. 1985; J. Marek, LM 1986, č. 3; D. Okáli: Slovenské pohľady (Bratislava) 1985, č. 12 * O české literatuře dneška: L. Soldán, Kmen 1988, č. 21; J. Svoboda, LM 1988, č. 3.
Rozhovory: J. Čejka, LM 1981, č. 2, příl. Dílna; O. Rafaj, Dialog o tzv. šedém proudu v literatuře, LM 1985, č. 3; S. Hrbotický, Haló noviny 23. 3. 1999.
K životním jubileím: Š. Vlašín, ČL 1979, s. 367; O. Rafaj, LM 1979, č. 3; Š. Vlašín, Naše pravda 1999, č. 12; J. Zlomek, Naše pravda 2004, č. 12; V. Hnízdo, Lípa 2009, č. 1; (an), Lípa 2014, č. 1.
Nekrology: mh (= M. Hoření), Haló noviny 28. 8. 2019; V. Beranová, Haló noviny 9. 10. 2019, příl. Literatura – Umění – Kultura, č. 39.