TVÁŘ (2) 1964-1965, 1968-1969 

V ročníku 1964 Tvář teprve hledala svou podobu, kritické stati neutvářely ucelenou koncepci, na přípravě časopisu se podíleli i mladí básníci, kteří pak většinou přešli do Sešitů pro mladou literaturu. Od roku 1965 se časopis s příchodem Emanuela Mandlera do redakčního kruhu proměňoval v tribunu skupiny, kterou spojoval hlavně kritický postoj ke skutečnosti. Neochota ke kompromisům, pojetí tvorby jako činnosti nesvázané jakoukoli služebností a pluralitní, neideologické nazírání uměleckých i společenských jevů vedly Tvář k permanentním konfliktům nejen s tiskovým dozorem a KSČ, ale i s reformně naladěnými orgány spisovatelského svazu. K prvnímu zastavení listu došlo proto, že redakce nechtěla přistoupit na požadavek změn v redakčním kruhu a na horší ekonomické podmínky vydávání, druhé zastavení bylo důsledkem postupujícího procesu tzv. normalizace.
Od ročníku 1965 vytvářely páteř časopisu kritické a odborné stati. Největší pozornost vzbuzovaly překlady textů nemarxistických filozofických autorit (Martin Heidegger, José Ortega y Gasset, Pierre Teilhard de Chardin aj.), kritické články Jana Lopatky (mj. Otázky kritiky a hra s pojmy – č. 2/1964; O diskusích, velké literatuře a Bohumilu Hrabalovi – č. 5-6/1964; o knihách z edic Život kolem nás a Mladé cesty – č. 1 a 3/1965; Tvorba a spisování – č. 8 a 9/1965) a Bohumila Doležala (Svět Ortenovy poezie – č. 8/1964; studie o Šotolovi a Šiktancovi – č. 1/1965; studie o nejmladší poezii – č. 2 a 3/1965, aj.) poměřující domácí literární produkci krajně vyhroceným kritériem vnitřní nezbytnosti. Obsahový záběr časopisu se postupně rozšiřoval. V roce 1965 byly zavedeny pravidelné rubriky Literatura, Výtvarné umění, Hudba, v roce 1968 Excerpta (komentované ukázky) a Dokumenty (zároveň se objevila Příloha, sestavovaná z krátkých, aktuálních příspěvků, fejetonů a rozhovorů o mediálních, církevních, politických a dalších otázkách).
Z literárních kritiků a publicistů přispívali do časopisu Přemysl Blažíček, Markéta Brousková, Růžena Grebeníčková, Aleš Haman, Rudolf Matys, Dobrava Moldanová, Marie Šolleová aj. O hudbě psali mj. Josef Bek, Vladimír Lébl, Antonín Matzner, Ivan Poledňák, o výtvarném umění Antonín Hartmann, Věra Linhartová, Bohumír Mráz, František Šmejkal, filozofické eseje uveřejňovali Ladislav Hejdánek, Jan Patočka, Rio Preisner. Prostřednictvím kritické reflexe nebo edičním zpřístupněním časopis vracel či uváděl do aktuálního kontextu řadu osobností domácích i evropských: Jiří Němec takto připomněl Jakuba Demla, Josefa Floriana a Ladislava Klímu, Věra Linhartová, Zbyněk Hejda a další Richarda Weinera, Zdeněk Urbánek básníka Jana Hanče, jehož dílo Tvář zpřístupňovala systematicky; čtenáři se poprvé mohli seznámit se začátky tvorby Bohumila Hrabala, aktualizována byla poezie Hanuše Bonna nebo Františka Halase. Z významných cizích jmen se ve Tváři kromě již jmenovaných objevili např. Samuel Beckett, Gottfried Benn, Erich Fromm, Hans-Georg Gadamer, Ludwig Giesz, Franz Kafka, Henry Miller, Georg Trakl apod. Prózy a básně tiskli v časopisu Antonín Brousek (v č. 7/1964 též esej Dělání do vlastního hnízda polemicky namířený vůči vlastní generaci), Miloň Čepelka, Ladislav Dvořák, Hermína Franková, Jiří Gruša, Josef Hanzlík, Zbyněk Hejda, Vladimír Holan, Václav Hrabě, Petr Kabeš, Ivan Klíma, Jiří Kuběna, Emanuel Mandler, Karel Milota, Milan Nápravník, Jiří Pištora, Karol Sidon, Ivan Slavík, Andrej Stankovič, Jana Štroblová, Ivan Wernisch aj. V č. 1/1965 vyšel informativní článek Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové o experimentální tvorbě doprovozený ukázkami, grafickou poezii ve Tváři tiskli Václav Havel (též esej Poznámky o polovzdělanosti – č. 9-10/1964) a Jiří Kolář.
V letech 1968-69 literatura a umění ustoupily poněkud do pozadí a více prostoru bylo věnováno recepci aktuální společenské situace. Vedle politických článků Emanuela Mandlera, navazujících na havlíčkovsko-masarykovskou tradici střízlivého dělného realismu, vycházejí v listu v této etapě i ekonomické analýzy Václava Klause a Josefa Kreutera nebo historické stati Zbyňka Hejdy.