ORIENTACE
Od svého vzniku se Orientace profilovala jako náročná uměnovědná revue kriticky reflektující problémy kultury s důrazem na autonomii uměleckého díla. Obnovovala přitom tradici meziválečného českého strukturalismu a avantgardy. Pozitivním propracováváním teoretických problémů, vymaněných z ideologických vazeb, překonala polemický antidogmatismus konce 50. let (časopis Květen, jímž část představitelů Orientace prošla). Literárněhistorické i teoretické studie a obsáhlé recenze zde publikovali především Jiří Brabec (mj. Poznámky k české literatuře let 1945-1948 – na pokračování 1966), Miroslav Červenka (Literární dílo jako znak – 1969), Růžena Grebeníčková (K pojetí času v románu století – 1969, Dialog a předmětná situace, Čechovův Racek a interpretace textu – obojí 1970), Květoslav Chvatík (Avantgarda a strukturalismus – 1966, Filozofická interpretace umění a estetika – 1970), Milan Jankovič (Dílo jako dění smyslu – 1967), Milan Jungmann (1970 též pod jménem Zdeňka Pochopa), Zdeněk Kožmín, Jiří Pechar, Miloš Pohorský, Radko Pytlík, Milan Suchomel, František Svejkovský, Bohumil Svozil, Felix Vodička (Český literární mýtus o Slovensku – 1969). Časopis uveřejňoval méně známé studie Jana Mukařovského i analýzy uměnovědných problémů z hlediska strukturalismu; rehabilitoval estetický i literárněkritický odkaz Záviše Kalandry (studie Jiřího Brabce – 1969) a Karla Teiga. K obnovování historické paměti sloužila rubrika Dokumenty. Problémy meziválečného i soudobého surrealismu reflektoval nejsoustavněji Vratislav Effenberger (článek Tragédie básníka Vítězslava Nezvala v ročníku 1966, který vzbudil polemický ohlas; teigovská stať Historická skutečnost a falešné vědomí v ročníku 1968, vzniklá ve spolupráci s Jiřím Brabcem, Květoslavem Chvatíkem a Robertem Kalivodou), ale vedle něj zejména Oleg Sus. Své vědecké prvotiny tu publikovali i příslušníci mladé generace literárních vědců Daniela Hodrová, Marie Kozlíková (Kubínová), Vladimír Macura, Josef Peterka.
Druhou ambicí časopisu bylo představovat ve studiích a rozhovorech aktuální evropské filozofické a uměnovědné přístupy a metody, především fenomenologii (Jan Patočka, Maurice Merleau-Ponty, Max Scheler), francouzský strukturalismus (Roland Barthes, Michel Foucault), strukturální antropologii (Claude Lévi-Strauss), existencialismus (Martin Heidegger: Zrození uměleckého díla – 1968-69, Karl Jaspers), frankfurtskou školu (Theodor Wiesengrund Adorno, Walter Benjamin, Herbert Marcuse, Jürgen Habermas), strukturální kulturní typologii (Jurij Lotman) aj. Z domácích teoretiků a esejistů se otázkami estetiky, filozofie, kulturní historie a historiografie zabývali Jiří Černý, Ivan Dubský, Robert Kalivoda, Bedřich Löwenstein, Zdeněk Mathauser, Antonín Mokrejš, Mirko Novák, Ivan Sviták, Antonín Sychra, Jaroslav Werstadt aj.
V pravidelných rubrikách byl zřejmý příklon k dialogickým žánrům – k rozhovorům dvou (1+1=2, Slovo má...) nebo více účastníků (Kulatý stůl, besedy o významných beletristických novinkách, různé ankety). Shrnující pohled na aktuální literární produkci představoval Kritický metr na metr knih (přispívali Jiří Brabec, Antonín Brousek, Zdeněk Frýbort, Antonín Jelínek, Vladimír Karfík aj.). Autorem fejetonů namířených proti literárněkritickým schématům byl Milan Schulz. Beletrii publikovali básníci Miroslav Červenka, Ivan Diviš, Miroslav Holub, Miroslav Florian, Vladimír Holan, Emil Juliš, Jiří Kolář, Ladislav Novák, Josef Peterka, Jaroslav Seifert, Jan Skácel, Karel Šiktanc, Miloslav Topinka, Jan Zábrana, prozaici Karel Eichler, Jiří Fried, Ivan Klíma, Alexandr Kliment, Arnošt Lustig, Jiří Mucha, Vladimír Páral, Karel Pecka, Jaroslav Putík, Josef Škvorecký, Jiří Šotola, Ivan Vyskočil aj. Orientace uveřejnila také ukázky z poválečné literární tvorby surrealistů. Ze začínajících autorů se v časopisu objevili mj. Petr Chudožilov, Petr Prouza, Karol Sidon, Vojtěch Steklač, Karel Sýs, jako kritici Jan Adam, Karel Milota, Milan Pávek. Hodně pozornosti bylo věnováno orientální filozofii a především čínskému básnictví v překladech a komentářích Oldřicha Krále; o západních literaturách informovali Lumír Čivrný, Zdeněk Frýbort, Jiří Konůpek, Petr Pujman a Julie Štěpánková (mj. komentář k Ecově knize Otevřené dílo – 1968). Každé číslo uzavírala rubrika drobných polemik a komentářů Glosy.