Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Pavel FRANCOUZ

* 12. 5. 1932, Jasenná (u Vizovic)  
† 1. 4. 1995, Plzeň  
 
Scenárista a prozaik
 Narodil se v rodině evangelického faráře a učitelky a své dětství strávil v Přešticích u Plzně, kam se s rodiči přestěhoval. V letech 1946–1949 studoval na klatovském gymnáziu, odkud přestoupil na gymnázium v Plané u Mariánských Lázní, kde roku 1952 maturoval. Ve školním roce 1952/1953 získal v Plané také své první učitelské místo na druhém stupni tamní základní školy. Poté působil jako ředitel malotřídních škol v Broumově (okr. Tachov, 1953–1956, včetně základní vojenské služby), Číhané (okr. Cheb, 1956–1958), Brodu nad Tichou (okr. Tachov, 1958–1962), nejdéle pak v obci Sytno (okr. Tachov, 1962–31. 12. 1977). Mezitím v roce 1957 složil doplňovací maturitu na Pedagogické škole pro vzdělání učitelů národních škol v Karlových Varech a v letech 1962–1967 dálkově vystudoval filmovou a televizní dramaturgii na AMU (promován roku 1968). Po ukončení své pedagogické praxe pracoval jako vedoucí sekretariátu Svazu československých spisovatelů v Praze, v roce 1982 však místo ze zdravotních důvodů opustil a natrvalo se usídlil v západočeském Sytně. Zde se vrátil k učitelské profesi a současně psal. V roce 1984 mu byl přiznán invalidní důchod. V devadesátých letech byl členem Střediska západočeských spisovatelů v Plzni.
 Již v době svého středoškolského studia uveřejňoval povídky v týdeníku Vpřed řízeném Jaroslavem Foglarem. Povídkou Tátova škola, která se zároveň stala námětem absolventského filmu režiséra Karla Němce (1963), debutoval roku 1961 v západočeském deníku Pravda, s nímž od roku 1963 spolupracoval trvale. Publikoval také v Zemědělských novinách, Rudém právu, Mladém světě, Literárním měsíčníku, Dikobrazu aj. Francouzovy povídky se objevily také ve vysílání Čs. rozhlasu. Jeho televizní scénáře realizovalo v šedesátých a sedmdesátých letech bratislavské studio Čs. televize a podíleli se na nich například režiséři Zora Bachnárová nebo Pavol Haspra. Postupně takto vznikly původní televizní hry Hodinky s vodotryskem (pro ml., 1968), Velká dobrodružná cesta (pro ml., 1969), C-dur (pro ml., 1970), Případ Daniel (1973), O Jakubovi a Květě (pro ml., 1975) a Společný jmenovatel (1978).
 

Pavel Francouz začínal v šedesátých letech jako televizní scenárista. Teprve od sedmdesátých let psal souběžně povídkové knihy, do nichž zařadil i prozaické zpracování dvou svých televizních her. Jeho kratičké povídky, těžící z každodenního života ve venkovském prostředí (Takové ticho), se soustřeďují na psychiku hlavních hrdinů nejrůznějších věkových kategorií; jsou založeny na jednoduchém příběhu, který mnohdy nabývá anekdotické podoby s kladně vyznívající mravně nabádavou pointou. V druhé Francouzově knize Dívka, na které nezáleželo a také v souboru Znepokojení se objevují povídky, kde děj slouží pouze přesvědčivému navození situace, v níž dochází k silnému citovému prožitku hrdinů. To se daří především u bolestných a výjimečně i radostných zkušeností hrdinů chlapeckých. Zde se také nejorganičtěji uplatňuje Francouzova schopnost odhalit lyrismus ve všední situaci.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Takové ticho (PP 1974); Dívka, na které nezáleželo (PP 1979, zde též próza O Jakubovi a Květě napsaná podle TV sc.); Znepokojení (PP 1982, zde též próza Oči po tátovi, podle TV sc. Společný jmenovatel).
Výbor: Trochu jinak. Z literární tvorby Pavla Francouze (1998, ed. K. Erbová; kromě čtyř próz obsahuje též vzpomínky a dopisy přátel).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Tachovsko perem a objektivem (Okresní osvětový dům Tachov 1967); Cesta. Sborník mladé prózy (1974, eds. J. Adam a Z. Bělinová); Píseň o rodné zemi. Třicet let české prózy (1975); První kolo (1976, ed. J. Jiráčková); Pole a lesy. Dvanáct povídek z české vesnice (1978, ed. H. Rambousková); Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1986, ed. J. Valouch); Lásky pozemské. Výbor ze současné české milostné povídky (1987, ed. J. Valouch); Můj kousek světa. Sborník západočeských spisovatelů k 700. výročí města Plzně (1995, ed. F. Fabian); Mezi Radbuzou a Řeznou. Česko-bavorská antologie (b. d., eds. F. Fabian, J. Hrubý, B. Setzwein).

LITERATURA

Studie a články: H. Ryšánková in H. R.: O mladých – pro mladé – a kus historie. Příspěvek k regionální bibliografii personální – čtyři současní západočeští autoři (1973); Osobnosti Přešticka (Kulturní zařízení, knihovna Přeštice 1996); V. Novotný in V. N.: Plzeňská literární vlasti(ne)věda (2012).
Recenze: Takové ticho: MJV (= Marie Veselá-Janů), Práce 24. 7. 1974; vv (= V. Vodák), LD 2. 8. 1974; H. Hrzalová, RP 6. 8. 1974; V. Dostál, Tvorba 1974, č. 40, příl. LUK, též in Zrcadla podél cesty (1987); V. Kolár, LM 1974, č. 9; Kř (= A. Křemenáková), NK 1974, č. 23; J. P. Kříž, Rovnost 9. 10. 1974; J. Beránek, RP 16. 10. 1976; J. Beránek, Tvorba 1978, č. 10 * Dívka, na které nezáleželo: (el), NK 1979, č. 23; rk, Nová svoboda (Ostrava) 27. 6. 1979; J. Hájková, SvSl 12. 7. 1979; J. P. Kříž, Rovnost 2. 8. 1979; V. Kolár, RP 22. 10. 1979; O. Rafaj, LM 1979, č. 6; L. Čúzy, Slovenské pohľady 1979, č. 12 * Znepokojení: -běl- (= M. Bělíková), O knihách a autorech 1982, zima; J. Hudcová, Pravda (Plzeň) 2. 2. 1983; L. Vacina, RP 7. 2. 1983; šim, VP 10. 2. 1983; J. Adam, Tvorba 1983, č. 10; J. Lukeš, SvSl 15. 3. 1983; M. Resutík, Slovenské pohľady 1983, č. 8; Š. Vlašín, NK 1983, č. 10.; S. Juga, Nová svoboda (Ostrava) 19. 8. 1983;
Rozhovor: V. Jabloniský, Hlas ludu (Bratislava) 23. 9. 1976.
K životním jubileím: A. Hájková, LM 1982, č. 5 + LM 1987, č. 5; N. Klevisová, Tvorba 1987, č. 19, příl. Kmen; bj, Pravda (Plzeň) 19. 5. 1987.
Nekrolog: Středisko západočeských spisovatelů, Plzeňský deník 7. 4. 1995.
Vzpomínky: J. Hrubý: O Pavlu Francouzovi, in Byli mezi námi (2005).

Autor hesla: Alena Hájková (1995)
Aktualizace hesla: 9. 4. 2019 (av)
 
zpět na hlavní stranu