Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Josef HRABÁK

* 3. 12. 1912, Brno 
 
Literární historik
 Otec, úředník v účtárně zemského finančního ředitelství, byl po celou první světovou válku na frontě. Hrabák navštěvoval cvičnou obecnou školu při učitelském ústavu a reálné gymnázium na Starém Brně (maturita 1931), kde jej učili Bedřich Václavek a Bohumil Markalous (= Jaromír John). Na brněnské filozofické fakultě (1931–1935, obory čeština a francouzština) byl žákem Bohumila Havránka, Romana Jakobsona, Arna Nováka, Franka Wollmana, Prokopa Miroslava Haškovce; titul PhDr. získal v roce 1936 prací Staropolský verš ve srovnání se staročeským. Od roku 1935 učil na středních školách v Brně, jen v letech 1936–1937 v Lipníku nad Bečvou. Roku 1937 byl přijat za člena Pražského lingvistického kroužku. Od roku 1945 přednášel na FF MU v Brně, v roce 1946 se habilitoval prací Smilova škola a působil pak na PedF, od roku 1948 jako profesor. V letech 1953–1978 byl profesorem české literatury na FF UJEP v Brně (1954–1960 děkan, 1953–1970 vedl katedru české a slovenské literatury a literární vědy). V padesátých letech současně založil a vedl oddělení starší české literatury v Ústavu pro českou literaturu ČSAV v Praze, od roku 1961 externě řídil brněnskou pobočku ústavu, zřízenou na jeho podnět. V roce 1956 dosáhl hodnosti DrSc. prací Studie ze starší české literatury, roku 1965 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. V letech 1973–1974 stál též v čele staročeského semináře na FF UK. Ve vědecké a vědecko-organizační práci neustal ani po odchodu do důchodu (1978). Byl členem Kolegia věd o umění ČSAV (od roku 1961), předsedou Literárněvědné společnosti při ČSAV (od roku 1979, předtím byl předsedou brněnské pobočky), podílel se na vzniku a činnosti Památníku Petra Bezruče v Opavě, pracoval v Socialistické akademii (byl předsedou městské sekce Jazyk a literatura), ve Svazu československých spisovatelů, později ve Svazu českých spisovatelů aj.; od roku 1978 byl členem Assotiation internationale des critiques littéraires v Paříži. Podnikl studijní a přednáškové cesty do SSSR, Polska, Jugoslávie, Německa, Anglie, Francie, Bulharska; roku 1959 spolupracoval na přípravě výstavy starší české literatury v Moskvě a podílel se na mezinárodní vědecké spolupráci v oblasti slavistiky. – Manželka JUDr. Marie Radimská (1914–1989, sňatek 1938) byla vnučkou básníka a historika Františka Jaroslava Rypáčka (1853–1917, pseudonym J. Tichý) a dcera překladatele z polštiny Jaroslava Rypáčka-Radimského (1889–1946); dcera Marie Krčmová (*1940) je lingvistkou.
 Básní debutoval v časopise Středisko (1931), odbornou prací ve Věstníku Matice opavské (1935). Dále přispíval do časopisů Slovo a slovesnost, Časopis Matice moravské, List Sdružení moravských spisovatelů, Listy filologické, Slavia, Nový život, Česká literatura, Host do domu, Sborník prací FF brněnské univerzity, řada literárněvědná (D), Acta Comeniana, Acta Universitatis Carolinae – Slavica Pragensia 4 (1962), Slavica Slovaca, Impuls, Slovenská literatúra (Bratislava), Tvorba, Literární měsíčník aj., do deníku Rovnost (1946–1987, soustavná kritická činnost zvl. v letech 1946–1951) a také do časopisů zahraničních, mj. do Slavische Rundschau (Vídeň), Die Welt der Slaven (Wiesbaden), Zagadnienia Rodzajów Literackich (Lodž), Zeitschrift für Slawistik (Berlín) aj. Redigoval List Sdružení moravských spisovatelů (1947–1948), Listy filologické (1961–1987) a časopis Česká literatura (1970–1972). Napsal mnoho předmluv nebo doslovů ke knihám Boženy Němcové, Jiřího Mahena, Jaromíra Johna, Vladimíra Pazourka, Otokara Březiny, Jiřího Levého, Oldřicha Králíka aj., dále ke staročeským edicím vlastním i jiných editorů, zvláště Zdeňky Tiché, a řídil knižnici Památky staré literatury české (1953–1987), vydávanou v Nakladatelství ČSAV, resp. Academia. Svými pracemi se podílel na mnoha sbornících. Užíval (většinou v Rovnosti a Listu Sdružení moravských spisovatelů) šifer ab, -ab-, C, cd (chybou tisku též od, rd), CD, Dr. J., e, f, fr, Hk, J. H., J. H-k, L.
 Zárodky Hrabákova komplexního pohledu na literární tvorbu lze nalézt již v jeho raných pracích, vznikajících v době, kdy strukturalismus vzbudil zájem o lingvistiku i o tvar a výrazovou stránku literárních děl. Strukturně založené srovnávací studium staročeského a staropolského verše bylo základnou pro Hrabákova pozdější bádání literárněhistorická, versologická a komparatistická i pro jeho činnost kritickou. Tato východiska způsobila, že ani v padesátých letech, kdy vytvářel marxistickou koncepci dějin starší české literatury, založenou na vztahu literatury k lidu, na sledování tendence k zlidovění kulturních hodnot a napětí mezi „vyšší“ a „nižší“ literaturou, neztrácel Hrabák ze zřetele problematiku umělecké formy. Proto i první svazek tzv. akademických Dějin české literatury, na nichž se podílel jako redaktor i jeden z hlavních autorů, představoval ve srovnání s pozitivistickými pracemi určité novum. Navzdory některým jednostrannostem a disproporcím přinesl totiž spojení studia ideového významu děl s výkladem jejich uměleckých prostředků. V řadě doprovodných úvah (shrnutých do knih Studie ze starší české literatury, Ze starší české literatury K metodologii studia starší české literatury) navázal Hrabák na podněty Jana Vilikovského a francouzské medievalistiky a snažil se objasnit zvláštnosti literárního procesu ve starších dobách a proměny uměleckého zobrazování skutečnosti.
Zájem o tvar literárních děl vedl Hrabáka také k versologii. V době, kdy pominula oficiální nedůvěra ke studiu formy, vydal příručku Úvod do teorie verše. Později v knihách (Studie o českém verši, Z problémů českého verše, O charakter českého verše) akcentoval významovou hodnotu verše i jeho jednotlivých složek a typů, přičemž sledoval také literárněhistorické a společenské faktory působící při jeho utváření. Sondami do vývoje českého verše od středověku po dnešek dospěl Hrabák k novému pojetí jeho podstaty a specifičnosti; rozlišil dva dominantní veršové typy: sylabický (trochej a jamb) a daktylský, blížící se čistě tónickému. (Je rovněž autorem kapitoly o zvlášnostech českého verše v překladu Timofejevových Základů teorie literatury, 1965.)
Během šedesátých let se Hrabák stále více zaměřoval na poetiku prózy, zvláště na její historické proměny (Šest studií o nové české literatuře, K morfologii současné prózy). Syntézu svých poznatků o tvaru literárního díla podal v kompendiích PoetikaŘeč písemnictví; své teoretické pojetí vztahů mezi národními literaturami pak shrnul do první české příručky Literární komparatistika. K žánrovým otázkám se soustředil v poslední tvůrčí etapě, kdy populárně nastínil vývojové proměny románové epiky od antiky až po současnou masovou zábavnou produkci (Čtení o románu, některé studie v knihách Jedenáct stoletíÚvahy o literatuře). Zabýval se zejména tradicí pokleslé literatury (Napínavá četba pod lupouOd laciného optimismu k hororu). Paralelně vznikaly i Hrabákovy monografie o Rudolfu Těsnohlídkovi, Miloši Václavu Kratochvílovi, Karlu Novém, Františku Kožíkovi Jiřím Křenkovi, v nichž využil svých zkušeností z bohaté literárněkritické činnosti. Současnou tvorbu Hrabák hodnotil s nadhledem historika a při soustavném hledání vztahu literatury ke společnosti věnoval i zde značnou pozornost otázkám kompozice a stylu. Od počátku se zabýval rovněž autory spjatými s prostředím moravským a slezským (Petrem Bezručem, Jiřím Mahenem, Jaromírem Johnem, Josefem Uhrem aj.), což mu dávalo podněty i k teoretickým úvahám o specifičnosti literatury v regionech. Osobní vzpomínky a portréty osobností, které utvářely literární a vědecký život v Brně v době meziválečné i poválečné, shrnul do souboru Život s literaturou.
Jasný a přístupný styl i schopnost názorně vyložit komplikované jevy byly předpokladem rozsáhlé Hrabákovy činnosti popularizátorské. Knihami, edicemi i drobnějšími pracemi se snažil vzbudit zájem o památky starší české literatury; jindy mu šlo o výchovu náročnějšího čtenáře (např. Umíte číst poezii a prózu?, Průvodce po dějinách české literatury). Některé Hrabákovy práce byly podníceny potřebou středoškolských a vysokoškolských učebnic (Starší česká literatura, Úvod do studia literatury aj.).

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Staropolský verš ve srovnání se staročeským (studie, 1937); Smilova škola. Rozbor básnické struktury (studie, 1941); Petr Bezruč a jeho doba (brožura, 1946); Kapitolky ze srovnávací metriky česko-polské (brožura, 1947, pův. v Ročence Pdf MU 1947); Staročeská satira (brožura, 1952); Lidové drama pobělohorské (přednáška, rozmnož., 1955); Úvod do teorie verše (učebnice pro vysoké školy, 1956; přeprac.: 1958, 1964, 1970, 1978); Studie ze starší české literatury (1956; uprav. 1962); Brno Jiřímu Mahenovi (katalog výstavy, 1957); Studie o českém verši (soubor studií, 1959); Hlavní proudy v starší české literatuře (skripta, 1960); Jak kulturně mluvit a číst (přednáška, rozmnož., 1960, s M. Jelínkem); Šest studií o nové české literatuře (výbor statí, 1961); K metodologii studia starší české literatury (studie, 1961); O próze a literatuře vůbec (přednáška, rozmnož., 1961); Jak číst poezii (přednáška, rozmnož., 1961); Úvod do studia českého jazyka a literatury (skripta, 1962, s M. Čejkou a F. Tenčíkem; uprav. 1965 pod tit. Úvod do studia české literatury); Umíte číst poezii? (popularizační stati, 1963); Z problémů českého verše (soubor studií, 1964); Starší česká literatura. Úvod do studia (učebnice, 1964; rozšíř. 1979); Ze starší české literatury (soubor studií, 1964); Populární veselohra v starší české literatuře (přednáška, rozmnož., 1966); K morfologii současné prózy (soubor studií, 1969); O charakter českého verše (soubor studií, 1970); Úvod do studia literatury (učebnice, 1970, s F. Tenčíkem; samostatně přeprac. a rozšíř. 1977); Umíte číst poezii a prózu? (popularizační stati, 1971); Polyglotta (cizojazyčné studie otištěné nebo přednesené v zahraničí, 1971); Literární komparatistika (skripta, 1971); Rukověť dějin literatury pro 1. ročník středních škol (1972, za spolupráce V. Forsta; 1974 samostatně; 1975–1982 řada přeprac. vyd. s tit. Literatura pro 1. ročník středních škol); Poetika (1973; přeprac. 1977); Průvodce po dějinách české literatury (1976, s D. Jeřábkem a Z. Tichou; rozšíř. 1978); Stručné dějiny české a slovenské literatury pro internátní střední školy pro pracující (skripta, 1977; 4. vyd. 1981 a vyd. následující pod zkráceným názvem Stručné dějiny české a slovenské literatury); Přehled dějin starší české literatury (skripta, 1977); Miloš V. Kratochvíl (monografie, 1979); Čtení o románu (přehled vývoje žánru, 1981); Jedenáct století (soubor studií, 1982); Život s literaturou (vzpomínky, medailony, studie, 1982); Rudolf Těsnohlídek (monografie s ukázkami z díla, 1982); Karel Nový (monografie, 1983); Úvahy o literatuře (soubor studií, 1983); František Kožík (monografie, 1984); Napínavá četba pod lupou (studie, 1986); Řeč písemnictví. Umění vnímat umění (kompendium literární teorie, 1986); Úvod do teorie literatury (1987, s V. Štěpánkem); Jiří Křenek (monografie, 1988); Od laciného optimismu k hororu (studie, 1989).
Překlad: Legenda o sv. Kateřině (1941, převedení do nové češtiny).
Účast v týmových pracích: Dějiny české literatury 1. Starší česká literatura (1959, i hlavní redaktor).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Prace ofiarowane Kazimierzowi Wóycickiemu (Wilno 1937); Zbirka odgovora na pitanja (Beograd 1939); Strážce tradice. Arnu Novákovi na památku (1940); Z doby Boženy Němcové 2 (alm. Chudým dětem 1945); J. V. Sládek (alm. Chudým dětem 1946); Slezsko, český stát a česká kultura (1946); Katalog výstavy díla Petra Bezruče v Brně (1947); Ročenka PF Masarykovy univerzity v Brně 1947 (1948); Pocta F. Trávníčkovi a F. Wollmanovi (1948); Stav a úkoly literárněhistorického průzkumu Slezska (1949); Josef Dobrovský 1753–1953 (1953); Studie a práce lingvistické 1 (k 60. nar. B. Havránka, 1954); Dar přátelství (1955); Sbornik otvetov na voprosy po literaturovedeniju (Moskva 1958); Československé přednášky pro 4. –7. mezinárodní sjezd slavistů (1958, 1963, 1968, 1973); Franku Wollmanovi k sedmdesátinám (1958); Rodné zemi (1958); Drevnečešskaja literatura (katalog výstavy v Moskvě, Praha–Moskva 1959); Umění a kritika (1961, 1980); Co číst ze světových literatur (odpovědi na anketu, 1961); Pavol Jozef Šafárik. Litteraria 4 (1961); Poetics 1, 2 (Warszawa 1962, 1966); Renaissance und Humanismus in Mittel- und Osteuropa (Berlin 1962); Medievalistická konference 1963 (1963); Slavjanska filologija 2 (Sofija 1963); Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963 (1964); Sborník FF Univerzity Komenského, Philologica (Bratislava 1964); Teorie verše 1, 2 (1966, 1968); Humanistická konference 1966 (1966); Slyšet se navzájem (1966); To Honor Roman Jakobson (The Hague – Paris 1967); Księga pamiątkowa ku czci Konrada Górskiego (Toruń 1967); Trudy po znakovym sistemam 3 (Tartu 1967); Češsko-russkije i slovacko-russkije literaturnyje otnošenija (Moskva 1968); Antiquitas Graeco-Romana ac tempora nostra (1968); O barokní kultuře (1968); Studia poświęcone stosunkóm literackim polsko-czeskim a polsko-słowackim (Wrocław – Warszawa – Kraków 1969); Universitas Brunensis 1919–1969 (1969); Stavba ve výši. Památce Otokara Březiny (1970); Serta Slavica in memoriam Aloisii Schmaus (München 1971); K problémom vyučovania literatúry na vysokých školách (1972); Aktuální problémy literární vědy (1973); Padesát vítězných let (1973); Slavic Poetics (The Hague–Paris 1973); O české literatuře (1974, rozšíř. pod titulem O české a slovenské literatuře, 1983); Na přední stráži (1975); Literatura i vremja (Moskva 1977); Vědecký odkaz Otakara Zicha (1981); Strana a literatura (1981); Živý odkaz Julia Fučíka (1983); Carolus quartus (1984); Ano, slyšet se navzájem (1985); Karel Matěj Čapek Chod (London 1985); Kniha o Čapkovi (1988).
Uspořádal, vydal a redigoval
: Staročeské satiry (1947; poté in Staročeské satiry Hradeckého rukopisu a Smilovy školy, 1962); Čítanka pro 2. třídu gymnázií a vyšších odborných škol (1950, s V. Sloukou a O. Audym); Staročeské drama (1950); Čítanka pro 2. třídu středních škol (1950, s O. Audym a F. Tenčíkem); Staročeské satiry Smilovy školy (1951; poté in Staročeské satiry Hradeckého rukopisu a Smilovy školy, 1962); Lidové drama pobělohorské (1951); V. F. Kocmánek: Sedm interludií (1953); Čítanka pro sedmý postupný ročník (1954, s dalšími); Čítanka pro osmý postupný ročník (1954, s dalšími); Čítanka pro devátý ročník škol všeobecně vzdělávacích a pro školy pedagogické (1954, s O. Audym a V. Sloukou); Vložka k Čítance pro devátý postupný ročník (1954); Čítanka pro šestý postupný ročník (1955, s dalšími); Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu (1957, s B. Havránkem a dalšími); Dvě legendy z doby Karlovy (1959, obsahuje: Legenda o svatém Prokopu, ed. J. H.; Život svaté Kateřiny, ed. V. Vážný); J. Tomeček: Zelená ozvěna (1959, s F. Tenčíkem); Ladislav Dolanský (sb., 1960, s F. Trávníčkem); Staročeské satiry Hradeckého rukopisu a Smilovy školy (1962); Bedřich Václavek (sb., 1963); Výbor z české literatury doby husitské 1, 2 (1963, 1964, s B. Havránkem, J. Daňhelkou a dalšími); Studia z dawnej literatury czeskiej, słowackiej i polskiej (sb., Warszawa–Praha 1963, s K. Budzykem); Fortunatus (1970); J. Levý: Paralipomena (1971); Tisíc let české poezie 1 (antologie starší české poezie, 1974); J. Mahen: Dívka a vosa (výbor povídek, 1974, s M. Krčmovou); spisy: J. Mahen: Dílo (8 sv. , 1953–1959); Vybrané spisy V. Hálka (6 sv., 1955–1960, za hlavní red. J. H. řídil D. Jeřábek).

LITERATURA

Bibliografie: J. Veselý: Bibliografie díla J. H. (1972); týž: Bibliografie díla prof. J. H. za léta 1972–1981, ČL 1982, č. 5; M. Krčmová: Bibliografie díla J. H. za léta 1982–1990, SPFFBU – řada literárněvědná (D), č. 39, 1992.
Studie a články: K. P. (= K. Palas): J. H., in sb. Slavica na Univerzitě J. E. Purkyně v Brně (1973); J. Nováková: K latinsko-české versologii Josefa Hrabáka, Listy filologické 1988, č. 2; K. P. (= K. Palas) – M. K. (= M. Kopecký): J. H., in sb. Slavica na MU v Brně (1993); Josef Hrabák 90, in SPFFBU – Slavika litteraria 2003, č. 6 (přispěli I. Dorovský, D. Kšicová, I. Pospíšil a L. Štěpán); L. Pavera: K Hrabákově úpravě staročeské svatokateřinské legendy, SPFFBU – Bohemica Litteraria 2004, č. 7 (dále přispěli R. Pražák, J. Urbanec a Š. Vlašín); R. Ibrahim: Hrabákův Úvod do teorie verše a jeho místo v dějinách české versologie, ČL 2012, č. 3.
Recenze: Staropolský verš ve srovnání se staročeským: P. Trost, SaS 1938, s. 50 * Úvod do teorie verše: M. Červenka, Květen 2, 1956/57, č. 1 (k tomu polemicky O. Sus, HD 1956, č. 11); J. Levý, ČL 1957, č. 3; K. Horálek, Čs. rusistika 1957, č. 2; M. Bakoš, Slovenské pohľady (Bratislava) 1957, č. 12 * Studie ze starší české literatury: E. Petrů, LF 1958, č. 1; F. Wollman, SPFFBU – řada literárněvědná (D), č. 3, 1956, s. 127 * Dějiny české literatury 1: J. Mišianik, ČL 1960, č. 2 * Šest studií o nové české literatuře: F. Buriánek, ČL 1962, č. 4; H. Hrzalová, Tvorba 1962, č. 22, s. 511 * K metodologii studia starší české literatury: M. Šváb, ČL 1962, č. 4; Z. Tichá, SPFFBU – řada literárněvědná (D), č. 9, 1962, s. 260 * Umíte číst poezii?: M. Červenka, ČL 1963, č. 4 * Z problémů českého verše: O. Sus, Kulturní tvorba 1964, č. 31 * Ze starší české literatury: M. Kopecký, LF 1965, č. 2; E. Petrů, LF 1966, č. 1 * K morfologii současné prózy: K. Tomiš, Slovenská literatúra (Bratislava) 1970, č. 6 * O charakter českého verše: M. Blahynka, Tvorba 1971, č. 24, též in Denní chléb (1978); J. Bílek (= O. Sus), Vlastivědný věstník moravský 1972, č. 1 * Literární komparatistika: D. Ďurišin, Slovenská literatúra (Bratislava) 1977, č. 3 * Miloš Václav Kratochvíl: B. Dokoupil, ČL 1980, č. 1; V. Žemberová, Slovenská literatúra, č. 4 * Čtení o románu: M. Blahynka, Tvorba 1982, č. 20, příl. Kmen č. 20; D. Jeřábek, LM 1982, č. 10 * Jedenáct století: L. Soldán, Rovnost 1. 7. 1982; O. Rafaj, LM 1984, č. 3 * Život s literaturou: Z. Heřman, ZM 1984, č. 3; J. Křížová, ČL 1983, č. 6 * Rudolf Těsnohlídek: Š. Vlašín, ČL 1984, č. 2; J. Špičák, SvSl 23. 9. 1982 * Karel Nový: D. Vlašínová, ČL 1984, č. 4 * Úvahy o literatuře: L. Soldán, Universitas 1984, č. 5; M. Tomčík, Slovenské pohľady 1984, č. 9 * František Kožík: M. Blahynka, Rovnost 9. 3. 1985; A. Fetters, Zprávy SBČ 1985, č. 24 * Napínavá četba pod lupou: O. Sirovátka, ČL 1987, č. 4; A. Haman, Čtenář 1987, č. 1 * Řeč písemnictví: J. R. (= J. Rambousek), Věda a život 1987, č. 12; P. A. Bílek, LM 1988, č. 1; A. Haman, Čtenář 1988, č. 5 * Jiří Křenek: V. Rzounek, RP 21. 7. 1988; M. Uhlířová, Duha 1988, č. 4; B. Truhlář, Slovenská literatúra 1989, č. 1 * Od laciného optimismu k hororu: M. Petříček, Tvar 1990, č. 4; I. Adamovič, Tvar 1990, č. 26.
K životním jubileím: M. Blahynka, Tvorba 1972, č. 49, též in Denní chléb (1978); P. Pešta, Listy Památníku P. Bezruče, IV. řada, č. 1–2 (1972); V. Štěpánek, ČL 1982, č. 5; J. Kolár, ČL 1982, č. 5; E. Petrů, LF 1982, č. 4; J. Poláček, Universitas 2012, č. 4.
Nekrology: E. Petrů, LF 1988, č. 2; M. Kopecký, SPFFBU – řada literárněvědná (D), č. 36–37, 1989–1990.
Autor hesla: Pavel Pešta (1995)
Aktualizace hesla: 21. 7. 2017 (kb, mlp)
Aktualizace bibliografie: 21. 7. 2017 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu