Slovník české literatury po roce 1945
Jarmila MOURKOVÁ
* 26. 2. 1931, Praha
† 28. 8. 1992, Praha
Prozaička a literární historička
Otec byl řeznickým dělníkem, manžel Jaromír Loužil je historikem filozofie a kultury. V dětství Mourková onemocněla nervovou chorobou s trvalými následky. Po maturitě na reálném gymnáziu (1951) studovala češtinu a literární vědu na FF UK. Absolvovala 1956 diplomovou prací Myšlenkový vývoj Josefa Hory se zvláštním zřetelem k období kolem Mnichova; CSc. 1964 prací Básnické počátky Josefa Hory a jeho zápas o socialistickou literaturu ve 20. letech, PhDr. 1967 na základě kandidátské práce. Pracovala v Literárním archivu Národního muzea, a to i po jeho začlenění do
Památníku národního písemnictví (1964), postupně jako odborná a vědecká asistentka, vědecká (od 1964) a samostatná vědecká pracovnice (od 1982). Zpracovala zde pozůstalosti řady českých spisovatelů:
Jiřího Mahena, Josefa Svatopluka Machara (1962), Boženy Benešové, Josefa Hory, Hany Kvapilové, Pavly Buzkové (1963), Emanuela Lešehrada, Jarmily Svaté (1968), Vojtěcha Jiráta (1969), Jana Nohy
(1971), Marie Majerové
(1976),
Jaroslava Hůlky (1978), Růženy Svobodové, F. X. Šaldy, Richarda Weinera, F. X. Svobody, Zdeny Horové
(1979) aj. Do důchodu odešla 1989.
Debutovala 1955 v
Květnu. Kritiky a studie publikovala v periodikách
Plamen,
Tvorba, Hlas revoluce, Kmen, Kultúrny život (Bratislava),
Literární noviny,
Česká literatura, Český jazyk a literatura,
Literární archiv PNP
(1967 zde studie První pobyt Richarda Weinera v Paříži 1912–1914), Mladá fronta,
Literární měsíčník, Glosy ze Strahova,
Souvislosti
aj. Užívala šifry JM.
Novely Jarmily Mourkové volně navazují na tradici psychologického románu: prostřednictvím vnitřních monologů a rozhovorů vyprávějí příběhy mladých intelektuálních dvojic, které se musí vyrovnávat s krizovými situacemi; tituly Lhostejnost a Mlčení naznačují polemické zaměření proti osobní i společenské pasivitě a opatrnictví. Ještě cílevědoměji se o co nejplatnější pracovní a společenské zařazení snažila v později publikované novele Darina tělesně postižená dívka, do jejíchž nesnází autorka promítla vlastní zkušenost.
Mourkové literárněhistorické práce jsou založeny na podrobném studiu pramenů i dosud neznámých materiálů. To platí především o monografii Růžena Svobodová, kterou, podobně jako monografii Josef Hora, spojuje s jejími prózami hledisko psychologické. Autorka sleduje podrobně vývoj obou spisovatelů a odhaluje, z jakých osobních zkušeností vyrůstá jejich tvorba, chápaná jako zápas o vlastní životní koncepci. Zařazení zkoumaného díla do dobového a literárního kontextu Mourková zvlášť výrazně uplatnila v souboru studií o literatuře prvních dvou desetiletí 20. století (Buřiči a občané).
Mourkové literárněhistorické práce jsou založeny na podrobném studiu pramenů i dosud neznámých materiálů. To platí především o monografii Růžena Svobodová, kterou, podobně jako monografii Josef Hora, spojuje s jejími prózami hledisko psychologické. Autorka sleduje podrobně vývoj obou spisovatelů a odhaluje, z jakých osobních zkušeností vyrůstá jejich tvorba, chápaná jako zápas o vlastní životní koncepci. Zařazení zkoumaného díla do dobového a literárního kontextu Mourková zvlášť výrazně uplatnila v souboru studií o literatuře prvních dvou desetiletí 20. století (Buřiči a občané).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Lhostejnost (P 1963); Mlčení (P 1969); Lítost (P 1974, in Tři příběhy o lásce, + S. Poberová + I. Hercíková); Růžena Svobodová (monografie s ukázkami z díla, 1975); Josef Hora (monografie s ukázkami z díla, 1981); Buřiči a občané (soubor studií, 1988); Darina (P 1993, úprava S. Poberová).Účast v týmové práci: Rozumět literatuře 1. Interpretace základních děl české literatury (1986).
Příspěvky ve sbornících: K tradicím moderní české kritiky (Václavkova Olomouc 1967, vydáno 1970); Literárněvědný sborník Památníku národního písemnictví (1982, 1983, 1984); Jiří Mahen – spolutvůrce pokrokové kulturní politiky (1983).
Uspořádala, vydala a redigovala: Byla nám macechou (sb. o životě mládeže za první republiky, 1953, s M. Schulzem a M. Červenkou); Vzájemná korespondence J. Mahena a V. Nezvala, Sborník Národního muzea, řada C (1961); J. Hora: Domov a jiné básně (výbor básní, 1961, s A. M. Píšou) + Zpěv rodné zemi (bibliofilie, 1968) + Duch stále se rodící (výbor kritik, mylně připsaný J. Víškové, která připravila textologicky, 1981) + Šetřte láskou (výbor básní, 1984); Tíživá samota (korespondence F. X. Šaldy a R. Svobodové, 1969, s J. Loužilem a J. Wagnerem); J. Hájek: Teorie umělecké kritiky (skripta, 1986).
LITERATURA
Studie: J. Janáčková, doslov in Darina (1993).
Recenze: Lhostejnost: M. Suchomel, Plamen, 1964, č. 2 * Růžena Svobodová: D. Moldanová, ČL 1976, s. 372 * Josef Hora: Z. Pešat, ČL 1982, s. 360 * Darina: V. Brožová, Tvar 1994, č. 5; J. Červenková, Mosty 1994, č. 7; R. Ditmar, ZM 1994, č. 3/4; H. Synková, ZM 1994, č. 3/4.
K životním jubileím: E. Bernardinová, Dokořán 2002, č. 22.
Nekrolog: J. Janáčková, ČL 1993, s. 110;
Archiv: LA PNP: Osobní fond, uspořádáno v 1. stupni evidence.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRPamátník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Autor hesla: Anna Blažíčková (1998)
Aktualizace hesla: 27. 5. 2006
(kb)
Aktualizace bibliografie: 27. 5. 2006
(kb)