BLOK 

V první fázi do roku 1956 vycházely v nakladatelství Krajského národního výboru, resp. Krajského domu osvěty především charakterem doby ovlivněné práce publicistické (Beseda se sovětskými kolchozníky; výbor z politických projevů Josefa Jurana Za socialistickou republiku), popř. odborné (často jako „vydavatelský servis“ např. pro brněnský Státní archiv) a propagační. Po celou dobu své další existence se nakladatelství drželo pevné ediční koncepce: vydávalo beletrii především jihomoravských autorů s postupně sílícím důrazem na literaturu pro děti a mládež, národopisné publikace (četné sbírky lidových pohádek a pověstí) a konečně odborné (zejména historické), publicistické, propagační a obrazové publikace, čerpající svá témata z jihomoravského regionu. Uvedený rámec ediční politika Bloku opustila jen výjimečně a pokusila se jej udržet i v devadesátých letech v odlišném společenském a ekonomickém kontextu.
Nakladatelství si zejména mezi brněnskými básníky a prozaiky kontinuálně budovalo okruh stálých autorů, kteří se představovali i ve sbornících a almanaších. Almanach Dokořán vyšel navzdory původním záměrům jen jednou (1957, přispěli mj. Vojtěch Jestřáb, Jaroslav Novák, Milan Uhde, Jiří Vlk), navázal však na něj nejprve almanach Tvář (1963, 1964, mj. Jakub Dervak, Vladimír Janovic, Radoslav Lošťák, Miroslav Mrazík, Jan Novák, Ivo Odehnal, Otakar Rydlo, Petr Římánek, Jiří Štědroň, Vladimír Vlček, Zdena Zábranská) a poté nepravidelně vycházející časopis Dokořán (1964–1965). Mladým autorům byly určeny i dvě ediční řady. Básnická edice Réva vznikla v roce 1958 jako bibliofilská řada, v níž však vyšel pravděpodobně jediný svazek (Karel Tachovský: Netečné nebe); od roku 1961 pokračovala s novým číslováním jako edice básnických novinek (1961–1964, 5 sv.), ve které publikovali své sbírky mj. Josef Hanzlík, Karel Kapoun nebo Vlastimil Milota. V téže době vycházela i prozaická edice Pulsy (1961–1966, 8 sv.), v níž mj. debutovali Zdena Frýbová (pod pseud. Zdenka Redlová), Pavel Gan či později kmenoví autoři nakladatelství Roman Ráž a Věra Sládková. Převážná většina beletristické produkce vycházela mimoedičně, neboť ojedinělé pokusy o vytváření specifických edičních řad, jako byly Blok prózy (1968, 3 sv.) a Blok poezie (1969, 3 sv.), nakladatelství po roce ukončilo. Básnické sbírky publikovali v Bloku v šedesátých letech kromě již zmíněných Antonín Bartušek, Klement Bochořák, Jiřina Hauková, Vladimír Holan (Trialog), Eliška Horelová, František Hrubín, Petr Chvojka, Ludvík Kundera, Josef Suchý, Karel Tachovský, jako debutanti Vlastimil Milota, Zuzana Nováková-Renčová, Antonín Přidal či Zdena Zábranská, výbory ze svého díla zde vydal Oldřich Mikulášek. K nejvýznamnějším titulům patřily z pozůstalosti vydávané básně Františka Halase (v roce 1957 sbírka A co?, v roce 1965 Potopa – Hlad), několik publikací spjatých s dílem Otokara Březiny (v roce 1965 sbírka Ruce s ilustracemi Mikuláše Medka), popř. výbor z barokní poezie Kapka rosy tekoucí z roku 1968. Koncem šedesátých let Blok vydáním sbírky Melancholické procházky připomněl exilového básníka Ivana Blatného. Na prahu normalizace však i na autorský okruh Bloku dopadly politicky motivované publikační zákazy (postihly mj. Ludvíka Kunderu, Oldřicha Mikuláška, Antonína Přidala, Jana Skácela a Karla Tachovského) a současně bylo redakci na čas znemožněno pokračovat ve snaze překonat svou ediční politikou hranice jihomoravského kraje. V následujícím období v Bloku vydali dvě a více básnických sbírek Vladimír Bozděch, Zuzana Nováková-Renčová, Ivo Odehnal, Zdeněk Řezníček, Ota Řídký, František Schildberger, Josef Suchý a Zdena Zábranská, jedinou sbírkou, popř. výborem přispěli mj. Rudolf Bařinka, Miroslav Florian, Bořivoj Kopic, Zdeněk Kriebel, Jaroslav Mazáč, Jiřina Salaquardová, Vít Slíva, svou první sbírku zde počátkem sedmdesátých let publikoval Michal Černík. Z literární pozůstalosti autorů vydal Blok knihy Antonína Bartuška a Soni Kociánové. Od konce sedmdesátých let redakce usilovala o „rehabilitaci“ brněnských básníků, kteří nesměli z politických důvodů publikovat, a postupně prosadila k vydání díla Oldřicha Mikuláška, Jana Skácela i Ludvíka Kundery. Po roce 1989 Blok mohl do svých edičních plánů znovu zařadit díla Ivana Blatného, Klementa Bochořáka nebo Jiřiny Haukové, a připojil autory spirituální lyriky (mj. Františka Daniela Mertha, Václava Renče a Jana Zahradníčka.) V posledních letech své brněnské existence zahájil Blok vydávání volné řady souborného „díla Jana Skácela“ (v brněnském Bloku 1995–1996, 3 sv., v třebíčském 2000–2001, 2 sv.).
Také v oblasti prózy se v edičních plánech nejčastěji, nikoli však bez výjimek, prosazovali autoři působící na jižní Moravě. Před rokem 1970 v KNB a Bloku publikovali zejména Jiří Jobánek, Vladimír Klevis, Jan Machoň, Vladimír Pazourek, Věra Podhorná (později známá jako Květa Legátová), Roman Ráž, Věra Sládková, po jednom titulu zde vydali mj. Danielle Dušková (pod pseud. Danuše Golová), Robert Gill, Jan Skácel (výbor fejetonů a „malých recenzí“ Jedenáctý bílý kůň) a Jan Trefulka; z pozůstalosti vyšel rozsáhlý soubor povídek a her Miloše Rejnuše Cesta všelikého těla. Během krátkodobého uvolnění v letech 1968–1969 v Bloku vyšly i prózy Jana Čepa, Jakuba Demla a Jaroslava Durycha. Po roce 1970 k autorům nakladatelství přibyli Jarmila Bednaříková, Ludmila Klukanová, Jiří Křenek (trilogie Valigurky z Kopečka), Petr Křenek, Josef Malík, Vlastimil Milota, Lubomír Nakládal, Ludvík Němec (debutoval zde v roce 1978 novelou Nejhlasitější srdce ve městě), Josef Souchop, Josef Suchý, Ludvík Štěpán, Jindřich Uher, mezi autory brněnského nakladatelství se objevili též Alexej Pludek a Zdeněk Pluhař a v osmdesátých letech Zeno Dostál či Alena Vostrá. Bohatá byla produkce historických románů (včetně životopisných), které v Bloku vydávali Mirek Elpl, Jaroslav Janouch, Čestmír Jeřábek, Antonín Kolek, František Kožík, Jan Machoň, František Neužil, Jindřich Spáčil a Antonín Šrámek. Přírodní prózu psal jeden z nejvýznamnějších představitelů žánru Jaromír Tomeček (spolu s ním zvláště pro dětské adresáty František Fric a Karel Patočka), své cestopisy vydávala téměř výhradně v Bloku Ludmila Uličná, v menší míře se objevila i detektivní literatura (Bohumír Fiala a zejména Jan Vážný) a koncem šedesátých let i pokusy o experimentální prózu (Jiří Jirásek, Rio Preisner, Pavel Švanda). Na přelomu osmdesátých a devadesátých let vyšlo v Bloku několik titulů literatury science fiction (Karel Blažek, Josef Souchop), mj. v edici Fantastika (1989–1991, 3 sv., řídil Karel Blažek, mj. antologie Vesmírní diplomaté a Hosté z planety lidí).
Příležitostně se KNB i Blok vydávaly též mimo oblast soudobé beletrie (edice z děl Lva Blatného, Karla Dvořáčka, Jana Herbena, Jiřího Mahena, bratří Mrštíků, Jiřího Sumína, soubor fejetonů Leoše Janáčka, korespondence a texty Bohuslava Reynka a Josefa Čapka Nepřicházejí vhod aj., ale i řada edic barokní literatury, které připravoval nejčastěji Milan Kopecký). V devadesátých letech se Blok vrátil k tvorbě Františka Křeliny či Edvarda Valenty, obchodně úspěšná byla série knih Vlasty Javořické. Nově zahájená edice Česká próza zůstala v roce 1994 u jediného svazku (Karolina Světlá), druhý vyšel až po přechodu Bloku pod hlavičku třebíčského Akcentu.
Básnická i prozaická tvorba volného autorského okruhu Bloku bývala i nadále soustřeďována do sborníků a almanachů vydávaných k jubileím nakladatelství (Konfrontace /1967, přispěli mj. Edgar Dutka či Pavel Švanda/; antologie Zrcadla lásky /1979/ a Jak lomikámen v dešti /1987/), k historickým výročím (Vzrušeným dechem, 1975) či na politickou objednávku (kniha o stavbě jaderné elektrárny v Dukovanech Sklizeň světla, 1983). Mladší a méně etablované autory uvedly almanachy Znamení krajiny (1973), Hnízda stěhovavých ptáků (1979) a Co hledat (1987), obvykle připravované ve spolupráci s Literárním klubem při brněnské pobočce SČS. Kromě toho Blok pravidelně vydával sborníky prací účastníků literární soutěže Strážnice Marušky Kudeříkové.

Literatura pro děti a mládež byla v produkci Bloku především zásluhou Jaroslava Nováka zastoupena trvale a početně jako jeden z jejích nosných sloupů. Také zde se redakce několikrát pokusila vytvořit souvislé a koncepční ediční řady (ve dvou pokusech o edici Blok pohádek v letech 1976 a 1982 vyšlo celkem 5 svazků, edice Vlaštovička – pestrá knížka pro děti přinesla v letech 1984–1987 pouhé 3 svazky), nicméně podobně jako v případě literatury pro dospělé neměly tyto pokusy dlouhého trvání. V Bloku vyšlo značné množství původních edic moravských pohádek a pověstí včetně jejich adaptací (tyto publikace připravovali zejména Eva Kilianová, Jaroslav Novák, Oldřich Sirovátka, Marta Šrámková aj.), několik knih osobitých autorských pohádek zde vydal Alois Mikulka a dětskému čtenáři adresovali své práce též Hana Pražáková, Zuzana Nováková-Renčová, Zdeněk K. Slabý, Kamila Sojková, Pavel Šrut, Ludvík Štěpán a Jan Vladislav. Vycházely zde i chlapecké a dívčí romány Jarmily Dědkové, Bohumíra Fialy, Jiřiny Kesslerové, Boženy Pátkové, Josefa Suchého, Mariky Syrové, Jana Z. Svobody (společný pseudonym Jaroslava a Zuzany Novákových) a Františka Tenčíka. V polovině šedesátých let vstoupil Blok do diskusí o případné rehabilitaci díla Jaroslava Foglara vydáním jeho dvou nových románů a pokoušel se Foglara udržet mezi svými autory ještě na prahu normalizace, kdy vydávání jeho díla postihl další politicky motivovaný zákaz. Po téměř dvaceti letech vyšli v roce 1967 poprvé právě v Bloku i Karafiátovi Broučci. Během normalizace zde utajeně publikovali Svatopluk Pekárek (dívčí román Parádní eso „pokryla“ herečka Radka Dulíková svým pseudonymem Radka Doubravská) a Karel Tachovský (knihu pro chlapce Tajemství pana Dawsona podepsal její spoluautor, antropolog Jan Beneš). Počátkem devadesátých let Blok spolupracoval na prvním svazku nové řady Sebraných spisů Jaroslava Foglara, v jejímž vydávání však pokračovalo nakladatelství Olympia; chlapeckou dobrodružnou prózu v produkci Bloku tohoto období tak reprezentují dvě knihy „příběhů ze starých časopisů“ připravené Jaroslavem Novákem. V 90. letech nakladatelství dětem i jejich (pra)rodičům adresovalo též knihy F. Háje a Amálie Kutinové. – Zejména počátkem sedmdesátých let Blok ojediněle vydával i překlady dětské literatury či edice tradičních pohádek jiných národů (soubor pohádek skandinávských a bulharských).

Literární věda a jazykověda byla v šedesátých letech soustředěna především do Edice Hosta do domu (1961–1969, 11 sv.), v níž publikovali převážně brněnští autoři – Josef Hrabák, Bohumil Marčák, Oleg Sus či jazykovědci Jan Chloupek a František Trávníček. Do edice byly zařazeny též dva sborníky většinou původních studií věnovaných soudobé literatuře Cesty k dnešku (ed. Oleg Sus, 1964 a 1966) a zejména esej Co je kritika, co není a k čemu je na světě od Václava Černého. Zamýšlené rozšíření dosahu edice mimo vymezenou oblast, naznačené jejím poslední svazkem, esejem Mirka Nováka Být národem, znemožnila změna politické situace. Volnou řadou literárněvědných publikací s charakteristickou grafickou úpravou Blok na původní edici navázal až v osmdesátých letech (Jiří Pavelka, Ivo Pospíšil, koncem desetiletí také Zdeněk Kožmín a Zdeněk Mathauser). Po roce 1989 se Blok postaral o první domácí vydání Skryté tváře české literatury od Zdeňka Rotrekla.
Ojediněle se nakladatelství věnovalo výtvarnému umění, příležitostně též divadlu (práce Jiřího Mahena), avšak specializovaná edice Divadlo (1970) zanikla po dvou svazcích. Více pozornosti bylo věnováno hudební oblasti, a to jak z hlediska národních hudebních dějin (v roce 1957 vydaný sborník věnovaný Bohuslavu Martinů /ed. Zdeněk Zouhar/ či monografie Jana Racka o Leoši Janáčkovi), tak z hlediska regionální kultury. Zprvu příležitostný zájem o národopisná témata (ročenka Ethnographica Moravského muzea, sborník ze strážnických sympózií) vyústil v založení edice Lidová kultura a současnost (1974–1985, 10 sv.), která sestávala z odborných sborníků a studií, editovaných většinou Václavem Frolcem.
Podstatnou část produkce tvořily publikace zkoumající dějiny i současnost Jižní Moravy. Historické práce se cílevědomě soustředily na regionální dějiny dělnického hnutí a KSČ (hlavním autorem a editorem tohoto typu publikací byl Otakar Franěk, přispěli též mj. Bedřich Čerešňák, Richard Podaný, František Zřídkaveselý ad.), popřípadě na dějiny protifašistického odboje v kraji či na vývoj v období 1945–1948. S neskrývaně propagandistickým záměrem byla koncipována edice dokumentů Plameny (1970–1987, 26 sv.), v níž vyšel mj. reprint prvního čísla brněnského deníku Rovnost z roku 1885, Rudého práva z roku 1920 a prvního vydání Komunistického manifestu na českém území. Edice Družba (1970–1975, 3 sv., první sv. k edici přičleněn dodatečně) byla věnována partnerským městům Brna ve východní Evropě (Voroněž, Poznaň, Plovdiv), podobně zamýšlená „federální“ edice se nerozvinula (jediným jejím svazkem byla kniha Břeclav–Trnava).
Obvykle ve spolupráci s místními národními výbory vycházely knihy o dějinách jihomoravských měst (Brno, Jihlava, Moravský Krumlov, Podivín aj.), jubilejní publikace věnované uměleckým tělesům a školám (Státní filharmonie Brno, brněnská konzervatoř aj.) a dlouhodobě i volná řada publikací zachycujících dějiny významných místních závodů (ČKD Blansko, První brněnská, Závody Jana Švermy, Zbrojovka aj.). Ojediněle se mezi historickými pracemi objevily i takové, které nebyly tematicky vázány a propagandisticky využívány (vzpomínky účastníka nekomunistického odboje v období protektorátu Josefa Grni Sedm roků na domácí frontě, dále např. Kronika o Velké Moravě Lubomíra Emila Havlíka), další odborné i popularizační publikace se věnovaly archeologickým výzkumům. Vyšlo i několik „krajových monografií“ a dalších vlastivědných titulů, obvykle spjatých s pozoruhodnými oblastmi regionu (Moravský kras), nemalý prostor dostávaly fotografické publikace (Miloš Budík, Jindřich Grepl, Karel Otto Hrubý, Vilém Reichmann, Adolf Rossi aj.), příležitostně se objevilo i několik titulů z oblasti vinařství. Historii jihomoravského, zejména periodického tisku byly věnovány bibliografické soupisy pořízené Jaromírem Kubíčkem a vydávané ve spolupráci se Státní vědeckou knihovnou v Brně. Řadu publikací vydával Blok stejně jako dříve KNB pro Moravské muzeum, pro Archiv města Brna (zejména periodické sborníky Brno v minulosti a dnes, v letech 1979–1981 i tři svazky Knižnice sborníku Brno v minulosti a dnes). Koncem padesátých let vydávalo KNB Edici Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí (1957–1958, 7 sv.), podílelo se na edici Příležitostné tisky Domu umění v Brně (založena 1954, v KNB 1956–1958, zjištěno 7 sv.), pro Park kultury a oddechu (PKO) vydávalo propagační edici Obrázky z Brna (1957, 6 sv.) i ryze praktické průvodce městem, event. jednotlivými památkami, mj. v Knižnici PKO (1960–1961, 2 sv.). Po roce 1989 se Blok jednorázově věnoval i józe a vydal několik knih kuchařských receptů.

Básnické knihy vycházely obvykle v nákladech 500–3000 výtisků, někdy i vyšším, prozaické knihy zprvu mezi 5000–15 000, ve vyšších nákladech historická próza a zejména ojediněle vydávaná detektivní literatura (ke 40 000 ks). Také ve výši nákladů se projevil důraz, který Blok kladl na literaturu pro děti a mládež: antologie pohádek vycházely ve 20 000–30 000 výtiscích, někdy i vyšších. Plevův Malý Bobeš dosáhl ve dvou vydáních více než 100 000; titul byl žádán především jako všeobecně povinná tzv. mimočítanková školní četba. Podobného množství výtisků dosáhly v součtu jednotlivých vydání i některé romány Foglarovy). Odborná literatura vycházela obvykle v nákladu 800–3000 ks, svazky Edice Hosta do domu obvykle v nákladu 500–1000 ks.