Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Edgar DUTKA

* 21. 5. 1941, Vídeňské Nové Město, Rakousko 
 
 
Scenárista, dramaturg, režisér animovaných filmů, prozaik a vysokoškolský pedagog
 Edgar Dutka se narodil ve Videňském Novém Městě, ale pochází z Břeclavi. V roce 1948 byla jeho matka odsouzena za převaděčství na šest let do vězení, z kterého však utekla rovnou do zahraničí (nejprve do Rakouska a odtud do Austrálie). Dutka a jeho dvanáctiletá sestra byli umístěni do břeclavského dětského domova. Zde Dutka strávil dva roky a poté, kdy jeho sestra odešla do učení, ho do pěstounské péče přijala rodina matčiny sestřenice. S matkou se setkal až po dvaceti letech v roce 1968 v Austrálii, odkud se po roce pobytu vrátil do Československa. Maturitu složil na Jedenáctileté střední škole v Břeclavi v roce 1958, studium chemie na pardubické Vysoké škole chemickotechnologické nedokončil. Prošel několika zaměstnáními (směnový chemik, číšník), absolvoval povinnou vojenskou službu (1960–1962) a v letech 1964–1971 vystudoval filmovou a televizní scenáristiku na FAMU. V šedesátých letech navázal podnětná přátelství se členy Černého divadla Laterny Magiky vedeného tehdy Janem Švankmajerem, později Karlem Brožkem. V letech 1972–1973 působil ve scenáristickém oddělení Filmového studia Barrandov, 1974–1990 působil jako dramaturg, scenárista a režisér ve Studiu Jiřího Trnky a studiu Bratři v triku. Od roku 1992 přednáší scenáristiku a dějiny animovaného filmu na FAMU v Praze. V roce 2002 se habilitoval (Pět nepřednesených přednášek o scenáristice animovaného filmu), v roce 2005 byl jmenován profesorem. Žije v Praze. – Dcera Dora Dutková (*1980) vystudovala VŠUP a působí jako ilustrátorka, autorka knih pro děti, ilustrovala i dvě z Dutkových knih (Staženi z kůže ze tmy přicházímeDvanáct nejkrásnějších pohádek napadených skřítky Kazisvěty a mnou zachráněných).
 Příležitostně přispíval do periodik Host, Film a doba, Kino, Aluze, Revolver Revue, Pandora, Labyrint Revue a do hollywoodských internetových novin AWN. Je autorem scénářů mnoha animovaných i hraných filmů. Autorsky nebo scenáristicky spolupracoval na filmech Dagmar Doubkové (Sbohem, Ofélie, 1979; Královna Koloběžka I., 1982; Nesplnitelný sen, 1983; Shakespeare 2000, 1988; Křesadlo, 1986), Zdeňka Smetany (Strašení čmeláků, 1977; Všehochlup, 1978; Konec krychle, 1979; Drátovat flikovat!, 1980; Pohádky pod sněhem, 1985; kreslený seriál Brundibáři, 1992), Garika Seka (Sopka, 1978; Ex Libris, 1982; Nokturno, 1984), Jiřího Barty (Klub odložených, 1989; Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?, 2009; nerealizovaný scénář Golem). S Vlastou Pospíšilovou spolurežíroval film O Maryšce a vlčím hrádku (1979), samostatně režíroval filmy Lidský faktor (1989) nebo O zlaté myšce (1990). V hrané tvorbě se podílel také především na filmech pro děti a mládež: celovečerním filmu Potkal jsem ho v zoo (1995) a televizním seriálu Medvědi nic nevědí (1994, sc. + Jiří Kubíček, obé r. Drahomíra Králová). Jako dramaturg spolupracoval na mnoha večerníčcích i animovaných filmech, například Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni (1989, sc. Jiří Kubíček, r. Karel Trlica) a Fimfárum Jana Wericha (2002, sc. Jiří Kubíček a Aurel Klimt, r. Vlasta Pospíšilová a Aurel Klimt). – Do knihy Vlastimila Tetivy Jiří Trnka 1912–1969 (1999) přispěl kapitolou Jiří Trnka a film. S Alenou Potůčkovou textově připravil katalog k výstavě Krátký film dětem (1997). – Za film Konec krychle byl v roce 1980 nominován na cenu Britské královské akademie a obdržel Cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes. Za román Slečno, ras přichází obdržel v roce 2005 Státní cenu za literaturu.
 Dutkův pozdní prozaický debut, povídková kniha U útulku 5, vznikl již v první polovině šedesátých let, z politických důvodů však mohl být vydán až o čtyřicet let později. Soubor prozaických črt s totožným hlavním dětským hrdinou, jenž většinou vystupuje také v roli vypravěče, je situován do prostředí dětského domova na počátku padesátých let minulého století, kde se chlapec ocitl se svou sestrou po zatčení matky. Za konkrétními fragmenty leckdy humorných či groteskních zážitků z každodenního života v dětském domově vystupuje v civilním, nepatetickém vyprávění tragičtější rovina, nastiňující situaci osamění a vytržení ze základních rodinných vazeb, do níž je dětský hrdina (stejně jako další postavy) násilně a nečekaně uvržen. Specifický jazyk odráží jak místní původ chlapeckého vypravěče (nářeční prvky), tak jeho věk (neporozumění některým slovům a situacím, groteskní snaha o spisovnost). Různé aspekty a podoby tlaku totalitní diktatury, zejména fatální dopad totalitního zla na jedince zachycuje také povídkový soubor Staženi z kůže ze tmy přicházíme. Pozoruhodný pokus o včlenění motivů zločinů komunistického režimu do modu pohádkového vyprávění představuje Dutkova osobitá parafráze několika klasických pohádek Dvanáct nejkrásnějších skřítky Kazisvěty napadených a mnou zachráněných, pohybující se však zásluhou výrazné vypravěčské ironie na hranici mezi literaturou pro děti a literaturou pro dospělé.
Do prostředí australské komunity českých exulantů bylo v sedmdesátých letech situováno Dutkovo první vydané dílo, divadelní hra Autobus do Wollongongu. S některými jejími motivy (problematický vztah matky a syna, který za matkou přijíždí až jako dospělý mladý muž) se lze setkat v románu Slečno, ras přichází, ozvláštněném volbou vypravěče, jímž je umírající fenka německého ovčáka. Psí vypravěčka v den své tušené smrti, jež se jí personifikuje do osoby „rasa“, rekapituluje svůj život. Proud vzpomínek na útěk do buše i na život s lidmi je plynule prokládán vypravěččinými úvahami o smyslu života i smrti, o rodinných, partnerských i přátelských vztazích, o domově a vytržení z kořenů a nakonec o vrcholné hodnotě – svobodě, ztělesňované divokou, žádným společenským řádem nespoutanou australskou buši. Proto je tu také „putování“ viděno jako způsob bytí, je metaforou osamělé, leckdy nejisté a nebezpečné, zato však svobodné existence. Tato tematika se přenáší i do Dutkovy další knihy inspirované Austrálií, povídkového souboru Záliv osamění & Zapomenuté australské povídky, vzdávajícího hold americké beatnické literatuře. Jednotlivé povídky jsou charakteristické úsporným stylem, civilními dialogy a smyslem pro situaci a atmosféru okamžiku.
Dutka je též autorem dvou osobitě pojatých vysokoškolských skript (Scenáristika animovaného filmu. Minimum z historie české animace; Minimum z dějin světové animace): autor promlouvá v ich-formě, snaží se výklad podat formou příběhu, oživuje ho hovorovými výrazy a humorem a konfrontuje ho s osobními zkušenostmi z práce v animovaném filmu.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Autobus do Wollongongu (D rozmnož. 1979, i prem.); U Útulku 5 (PP 2003); Slečno, ras přichází (R 2004); Staženi z kůže ze tmy přicházíme (PP 2007); Záliv osamění & Zapomenuté australské povídky (PP 2007); Dvanáct nejkrásnějších pohádek napadených skřítky Kazisvěty a mnou zachráněných (PP pro děti, 2009); Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny (P pro děti, 2009, s J. Bartou).
Učební texty: Animovaný film: úvod do scenáristiky animovaného filmu; Minimum z historie české animace (2002; rozšíř. vydání 2006 s tit. Scenáristika animovaného filmu; Minimum z historie české animace); Minimum z dějin světové animace (2004).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Konfrontace: Povídky, črty, prózy (1967); Schůzky s erotikou (2005); Ber, po čem toužíš (2006); Nech mě žít (2006); Hemy a Marlen v Paříži (2008); Povídky o mužích (2010).

LITERATURA

Recenze: U útulku 5: J. Chuchma, MFD 1. 8. 2003; P. Hrtánek, Host 2003, č. 10, příl. Recenzní příloha * Slečno, ras přichází: P. Mandys, Týden 2004, č. 42; M. Kořená, LidN 6. 11. 2004; P. Lyčka, Host 2005, č. 9; V. Čech, LitN 2006, č. 19 * Staženi z kůže ze tmy přicházíme: J. Chuchma MFD 11. 5. 2007; A. Haman, Tvar 2007, č. 12; P. Mandys, Týden 2007, č. 21; M. Ljubková, Souvislosti 2007, č. 4 (též o Zálivu osamění) * Záliv osamění & Zapomenuté australské povídky: M. Kořená, LidN 10. 11. 2007, příl. Orientace; K. Špidla, Host 2007, č. 10; P. Sladký, A2 2008, č. 4.
Rozhovory: P. Sladký, Právo 8. 9. 2005, příl. Salon; M. Jareš – L. Kasal, Tvar 2005, č. 17; M. Balaštík, Host 2005, č. 10; J. Leschtina, HN 6. 1. 2006, příl. Víkend, č. 1; P. Konrádová, Reflex 2006, č. 15.
Autor hesla: Veronika Košnarová (2009)
Aktualizace hesla: 12. 5. 2010 (vk)
 
zpět na hlavní stranu