Slovník české literatury po roce 1945

Jan ZAHRADNÍČEK

* 17. 1. 1905, Mastník (u Třebíče)

† 7. 10. 1960, Uhřínov (u Velkého Meziříčí)

Básník, esejista, překladatel

Pocházel se selské rodiny. Po studiích na gymnáziu v Třebíči (maturoval v roce 1926) studoval germanistiku na FF UK v Praze (mj. u F. X. Šaldy, Václava Tilleho a Otokara Fischera). Studia však nedokončil, pouze složil nižší (1930) a vyšší (1931) zkoušku knihovnickou. Posléze se cele věnoval literatuře; kromě vlastní tvorby básnické také překládal a byl externím lektorem různých nakladatelství. Během pražského pobytu (1926–1936) Zahradníček navázal četná literární přátelství (mj. po jistou dobu bydlel společně s Františkem Halasem), Jan Čep mu zprostředkoval pobyt u Emanuela Frynty ve Slapech u Prahy. Od roku 1936 žil převážně na faře v Uhřínově u Velkého Meziříčí u svého vzdáleného švagra, básníka Jana Dokulila, v březnu 1939 se zde přihlásil k trvalému pobytu. Spolu s Janem Dokulilem a Jakubem Zemkem se Zahradníček podílel na ilegálním ukrývání rodinných příslušníků generála Ludvíka Svobody. Roku 1945 se Zahradníček oženil a odstěhoval do Brna. V letech 1945–1949 byl redaktorem nakladatelství Brněnské tiskárny. V červnu 1951 byl zatčen a v červenci 1952 ve vykonstruovaném procesu s uměle sestavenou „protistátní skupinou“ (v níž byli mj. Josef Knap, František Křelina, Bedřich Fučík, Václav Prokůpek, Zdeněk Kalista, Ladislav Kuncíř) odsouzen v Brně k třinácti letům vězení (v plném rozsahu byl rehabilitován až posmrtně roku 1966). Vězněn byl jednak v Brně a v Praze na Pankráci, jednak v Leopoldově a na Mírově. V roce 1956 mu byl trest snížen na devět let (patrně na základě intervence Jaroslava Seiferta u prezidenta Antonína Zápotockého). Zároveň mu byla v tomto roce výjimečně povolena návštěva ženy a dětí, hospitalizovaných v třebíčské nemocnici po otravě houbami. Zatímco Zahradníčkovu ženu a syna se podařilo zachránit, jeho dvě dcery zemřely. I přes příslib, že mu bude prominut zbytek trestu, musel se Zahradníček vrátit zpět do mírovského vězení, odkud byl propuštěn až po čtyřech letech při amnestii 1960 (odtud název básnické sbírky Čtyři léta). Po propuštění z vězení žil v Uhřínově, kam byla po jeho odsouzení rodina nuceně vystěhována a kde také po pětiměsíčním pobytu zemřel.

První básně otiskl roku 1924 ve Studentském časopise; patřil ke kmenovým autorům časopisů Tvar (1927–1931) a Listy pro umění a kritiku (1933–1937), v jejichž okruhu nacházel lidskou i literární rezonanci; od roku 1935 pak přispíval do časopisu Akord, jenž také v letech 1940–1944 a znovu po obnovení 1945–1948 řídil. Dále publikoval v periodikách: Archa, Host, Rozpravy Aventina, Literární noviny, Kvart (1930–1937, zejména překlady), Lumír, Poezie, Středisko, Lidové noviny, Ranní noviny, Řád, Rozhledy, Život, Obnova, Národní obnova, Na hlubinu (Olomouc), 1945–1948 přispíval do Vyšehradu, Národní obrody, Kola, Vývoje a Katolíka. V letech 1941–1942 redigoval olomouckou edici Knihovna vybrané četby (Vyšehrad, vyšly jen 3 svazky). V samizdatové edici Rukopisy FTZ vyšlo péčí editorů Bedřicha Fučíka, Mojmíra Trávníčka a Radovana Zejdy Dílo Jana Zahradníčka: 1. Jeřáby (Pokušení smrti, Návrat, Jeřáby), 2. Korouhve (Žíznivé léto, Pozdravení slunci, Korouhve, Svatý Václav), 3. Stará země (Pod bičem milostným, Stará země, Rouška Veroničina, La Saletta), 4. Dům Strach (Znamení moci, Dům Strach, Čtyři léta), 5. Překlady, 6. Paralipomena 1 (Oslice Balaamova, publicistika, deníky 1941–1960; všechny uvedené svazky 1984), 7. Paralipomena 2 ( Ježíškova košilka, básně ze sbírek vyřazené, básně do sbírek nezařazené, 1985). Sebrané spisy Jana Zahradníčka vyšly též v exilu formou přetisků (Řím 1986, Nepomucenum, 15 svazků). Pro olomoucké samizdatové Texty přátel připravil Bedřich Fučík sbírku Svět ve dví (1974), v edici Česká expedice vyšla básnická skladba Znamení moci (1979), v Edici Expedice sbírka Dům strach (1984). Zahradníčkovy texty byly zařazeny do samizdatových sborníků Albertovi k šedesátinám (1950), Tempo 1 (1968), Hle, přijde pán (1982), Jedenáctá večer (1982), Básníci a samotáři (1984, eds. O. Fibich, J. Brixi), Obnova (1987, ed. V. Durych), Pekařovské studie (1987), Pekařovské studie II (Nové cesty myšlení 1988, ed. Eva Kantůrková), Nálezy (1988, eds. M. Freiová, K. Neradová), Právo na život (Duch a život 1988, eds. D. Pohunková, M. Freiová, V. Frei). Část Zahradníčkovy korespondence vyšla v samizdatovém souboru Adresát Vladimír Vokolek (Petlice 1980). Scénickou podobu Zahradníčkovy sbírky Ježíškova košilka uvedlo v roce 2002 Klicperovo divadlo v Hradci králové (režie Zoja Mikotová). Užíval pseudonymů Chrysostom (Studentský časopis), Josef Hobza (překlady), Martin Boudálek (Národní obnova 1938) a šifry J. Z.

Pro počátky Zahradníčkovy básnické tvorby (Pokušení smrti, Návrat) jsou charakteristické smutek a fascinace smrtí jako symbolem veškerého zmaru a rozkladu, a také stálá adorace bolesti, bezmála dekadentní melancholičnost, téměř barokní antitetičnost a veršová arytmičnost, prozrazující básníkův zápas s březinovskou dikcí. Tato poezie je, obdobně jako tehdejší verše Halasovy a Holanovy, ovlivněna expresionisticko-traklovským impulsem, jenž byl součástí dobového básnického klimatu, odvracejícího se od poetistické hravosti a nevázanosti. Stejně tak Zahradníčkovu tvorbu od počátku určovala pevná křesťanská víra, vyjadřovaná s jednoznačnou přímočarostí. Vírou Zahradníček překonává bludný kruh sebestředné bolesti a melancholie a v druhé polovině třicátých let si vytváří osobitý projekt duchovního světa, v němž „kdosi pevně drží rozsvícen můj osud“. Plodem jeho úsilí je trojice básnických knih, ve kterých se bolest a samota proměňují v účast a souzvuk se vším, čím žije svět, personifikovaný rodnou Vysočinou (Jeřáby, Žíznivé léto, Pozdravení slunci). Posun do světa mimo vlastní já vnesl do Zahradníčkovy poezie proměnu subjektivity v niternost a přesvědčení, že k životní plnosti nelze dospět v samotě s Bohem, ale pouze ve společenství všech a všeho, čím Bůh člověka obdaroval. Vnímání stvoření jako daru se stalo posléze základním zdrojem Zahradníčkovy radosti z plnosti bytí, symbolizované mohutností slunečního jasu. Tato vnitřní proměna také výrazně ovlivnila jeho další umělecký vývoj: od místy rozkolísaného a rytmicky nepravidelného verše s častými asonancemi dospěl k formální dokonalosti veršů, v nichž se střídá úsečný rytmus (časté užívání sonetové formy) a volně rytmizovaný verš březinovského ražení. V souvislosti s celoevropskou politickou krizí se na sklonku třicátých let prohlubuje Zahradníčkův prožitek národa. V neustálé konfrontaci s převažujícím liberalisticko-materialistickým pojetím národa (v jeho publicistice často splývajícím s pojetím Masarykovým) budoval i jako básník svou ideu češství na tradici svatováclavské, tvořící podle něho páteř české dějinnosti (Korouhve, Svatý Václav, Stará země). Ve verších, střídajících rapsodický patos s úsečností litanie, se opřel o národ jako o metafyzickou entitu, jejíž velikost, neustále stvrzovaná mystickou přítomností národních světců a jednotou mrtvých i živých, může vyrůst toliko z obětí, udržujících řád univerza: jedině v přijetí utrpení jako smysluplné oběti může národ nalézt svou identitu i předpoklad budoucí velikosti. – Po roce 1945 se Zahradníček stává pro svůj katolicismus terčem ostrých útoků ze strany nově se formující socialistické kulturní fronty. I proto v jeho nové básnické tvorbě převažuje apelativnost a temné vize budoucího světa bez Boha, ovládaného destruktivními silami zla. Básnickou skladbu La Saletta (opírající se o mariánské proroctví z roku 1846) lze vnímat jako jakýsi předobraz totalitní moci, v obdobně koncipované skladbě Znamení moci (dokončené 1951) jsou již přítomné básníkovy první tragické zkušenosti s novým režimem. Zahradníčkova poezie vězeňská, mnohdy rekonstruovaná až po návratu domů, je osobitým svědectvím o životě v komunistických věznicích (Dům strach, Čtyři léta). Básník opustil poválečnou apelativnost a obrátil se k lyrice převážně reflexivní, k existenciální meditaci nad těžkou osobní situací i nad tragickým úmrtím svých dětí. Utrpení konfrontuje s opravdovostí náboženské víry, která mu posléze dává smysl, proměňujíc jej v radost pokorně přijaté oběti. – Zahradníček rovněž přeložil řadu básníků blízkých jeho naturelu (Friedrich Hölderlin, Stefan George, Rainer Maria Rilke, Paul Claudel aj.), a také z prozaiků si vybíral ty, na nichž mohl prokázat svůj jazykový cit a smysl pro kultivovaný výraz (Thomas Mann, Eduard Mörike, Richard Billinger, Gertrud von Le Fort aj.). Zvláštní pozornost si zaslouží Zahradníčkův překladatelský podíl na přetlumočení Danteho Božské komedie (s Otto Františkem Bablerem). Nečetná Zahradníčkova esejistika se soustřeďovala především na obecné problémy básnické tvorby (Oslice Balaamova).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Pokušení smrti (BB, bibliofilie, 1930); Návrat (BB 1931); Jeřáby (BB 1933); Žíznivé léto (BB 1935); Pozdravení slunci (BB 1937); Náš kraj a kniha (úvaha, 1939); Pláč koruny svatováclavské (novoročenka, 1939); Korouhve (BB 1940); Oslice Balaamova (EE 1940); Pod bičem milostným (BB 1944); Žalm roku dvaačtyřicátého (B, bibliofilie, 1945; poté in Stará země, 1946); Svatý Václav (B, soukromý tisk, 1945; poté 1946); Stará země (BB, b. d., 1946); La Saletta – prolog (B, novoročenka, 1946), Národ (B, bibliofilie, 1946), La Saletta (B 1947); Rouška Veroničina (BB, soukromý tisk, 1949, antedatováno 1947; 1. rozšíř. s titulem Rouška Veroničina a básně z pozůstalosti, Řím 1968, obsahuje: Rouška Veroničina, Znamení moci a oddíl Z pozůstalosti; 2. rozšíř. in Rouška Veroničina, La Saletta, Znamení moci, 1990); Ježíškova košilka (BB pro děti, soukromý tisk, 1951, antedatováno 1947; poté 1990); Báseň a obraz (B, bibliofilie 1960); Pozdrav vlaštovek (B, bibliofilie 1960); Čtyři léta (BB 1969); Znamení moci (B 1969, takřka celý náklad zničen; 1990, ed. J. Hořec); Pozdrav (B, bibliofilie, 1975); Dům strach (BB, Toronto 1981); Velikonoční zahrada (B, bibliofilie, 1991), Zemi mé (B, bibliofilie, 1993); Květiny (B, bibliofilie, 1994); Svatý Vojtěch (B 1997); O četbě básní (přednášky, 2005, ed. J Wiendl).
Výbor: Výbor z básní Jana Zahradníčka (Řím 1961, ed. Karel Vrána); Skrytý pramen (1997, ed. Jaroslav Novák; rozšíř. vyd. 2012); Ó každý na svůj vrub (2005, ed. Z. Hron).
Souborné vydání: Dílo Jana Zahradníčka (Československý spisovatel, 1991–1995, 3 sv., ed. M. Trávníček a R. Zejda); Knihy básní (2001, eds. J. Bednářová, M. Trávníček).
Korespondence (knižně): Adresát Vladimír Vokolek. Dvacet dopisů Jana Zahradníčka (obs. též čtyři dopisy a pohlednice Františka Hrubína, Mnichov 1984, ed. J. Vladislav); Jan Čep – Jan Zahradníček: Korespondence (1. sv. 1995, 2. sv. 2000, ed. M. Trávníček); Není dálky (vzájemná korespondence Františka Halase a Jana Zahradníčka z let 1930–1949, 2003, eds. J. Wiendl a J. Komárek); Mezi nás prostřena noc. Dopisy z vězení ženě Marii (2008, eds. M. Sendlerová, M. Řepa).
Překlady: T. Mann: Kouzelný vrch (1930, 2. díl, s P. Levitem) + Povídky o životě a smrti (1932); J. Wassermann: Jeden spravedlivý (1931); F. Hölderlin: Básně (1932, in Prokletí básníci, sv. 10) + Chléb a víno (bibliofilie, 1934) + Polovina života (1960); E. Mörike: Mozartova cesta do Prahy (1932, s J. Čepem); R. M. Rilke: Zápisky Malta Lauridse Brigga (1933); T. Harding: Ztraceni. Po stopách plukovníka Fawcetta brazilským pralesem (1934) + Země štěstí a smrti (1935, pod pseud. Josef Hobza); T. Corbiére: Žluté lásky (1934, s J. Hořejšíma V. Dykem); E. Mannová: Štofek letí přes moře (1934); E. Kästner: Tři muži ve sněhu (1935, pod pseudonymem J. Hobza); K. Michaelisová: Bibi v Dánsku (1935, pod pseud. Josef Hobza); S. George: Básně v próze (soukromý tisk, 1936); J. Galsworthy: Poslední karta (1938, pod pseud. J. Hobza); L. Uhland: Hausrecht – Domácí právo (1939, s dalšími); R. Billinger: Popel očistcový (1940); G. von Le Fort: Poslední na popravišti (1941); A. Mälk: Lidé a moře (1941, pod pseudonymem J. Hobza); P. Dörfler: Zmrtvýchvstání (1942, pod pseudseudonymem J. Hobza); O. Walter: Pius XII., život a osobnost (1947); Dante Aligieri: Božská komedie (1952, s O. F. Bablerem, Jan Zahradníček neuveden), P. Claudel: Magnificat (1970); G. M. Hopkins: Květinová magnifikat (bibliof. 2004).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Mladá česká poezie (1931); Almanach Kmene (1932–1937); Kytka na hrob Vlad. J. Průši (1933); Poesie 1934 (1934); Básně o vazbách (1936); Píseň o zvířeti (1937); Československá poezie 1918–1938 (1938); Básnický kalendář 1918–1938 (1938); Horácko (1938); Země krásná (1939); Jedenáct nejmilejších básní (1939); České kraje (1940); Nová česká čítanka (1940), Verše domova (1940); Dík a pozdrav Josefu Horovi k padesátinám (1941); Sestry v kráse (1941); Večery básníků Horácka (1941); Básníci o knize (1942); Krajiny dětství (1944); Na paměť obětí druhé světové války Nejvyššího soudu v Brně (1945); Chléb poezie (1945); Chudým dětem (almanach, 1946); K poctě zbraň praporu! (1945); Kameny základní (1946); Vína džbán (1947); Památce Antonína Procházky (1948); Pozdrav k sedmdesátinám Jakuba Demla (1948); Chléb a slovo 2 (1948); Vína džbán (1948); Cyrilometodějský kancionál (1949); Vůně domova (Colorado 1949); Kytice z českého kvítí (1951), Svatý Václav (Řím 1953); Zdrávas Maria (Řím 1954); Český brevíř lásky (1966); Hle žezlo veršů (1968), Podoby (1967); A v tento kraj chodívám za kráskou (1968); Černé umění očima básníků (1968); Básníci ve stínu šibenice (Řím 1976).
Korespondence (časopisecky): Jakubu Demlovi, in Šlépěje XXIV (1939); Hovory básníků (úryvky z korespondence Františka Halase a Jana Zahradníčka z let 1930–1944), HD 1967, č. 1; Pět listů Jana Zahradníčka O. F. Bablerovi, ČK 1968, č. 9; A. Zahradníčková: Dopisy od Jana Zahradníčka, Obroda 1969, č. 11; Z korespondence. Jan Zahradníček – Jaroslav Seifert (z let 1931–1935), Proglas 1990, č. 5–6; Jan Zahradníček Janu Strakošovi (z let 1932–1940), Host 1993, č. 6, komentář L. Soldán; I. Slavík: Kolem jednoho dopisu, Alternativa nova 1995, č. 5 (dopis Jana Zahradníčka Ivanu Slavíkovi z roku 1960); Před padesáti lety (dopis Jana Zahradníčka Františku Křelinovi), Texty 1999, č. 12, ed. Mojmír Trávníček; Vzájemná korespondence Bedřicha Fučíka a Jana Zahradníčka z let 1929–1960, Literární archiv – Narozeni na přelomu století, 2001, sv. 32/33, eds. V. Binar, A. Jonáková; Jan Zahradníček Pavlu Parmovi (dopisy z let 1946–1950), Alternativa plus 2003, č. 3/4, ed. L. Knězek; Za živa pohřbeno (dopisy Jana Strakoše, Bohumila Pavloka a Jana Zahradníčka), LitN 2003, č. 13, ed. M. Primas; Dva dopisy o rytířskosti (dva dopisy Jana Zahradníčka Robertu Konečnému z roku 1946), Texty 2004, č. 35, ed. M. Trávníček; Je třeba ustavičné bdělosti (úryvky z dopisů Jana Zahradníčka Janu Franzovi), Katolický týdeník 2005, č. 3, příl. Perspektivy, č. 2, ed. M. Doležal; Je tě strašně potřeba (dopisy Jana Zahradníčka Janu Franzovi), Souvislosti 2006, č. 1, ed. M. Doležal.
Zvukový záznam: Jan Zahradníček (2 CD, 2000, obsahuje přednes básnické skladby Znamení moci a vybraných básní ze sbírky Čtyři léta).

LITERATURA

Bibliografie: M. T. (Mojmír Trávníček): Bibliografie Jana Zahradníčka, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze 1985, č. 3/4; R. Zejda: Bibliografie, in R. Z., Byl básníkem! (2004).
Knižně: Z. Kalista: Vzpomínání na Jana Zahradníčka (Mnichov 1988); R. Zejda: Byl básníkem! Život a dílo Jana Zahradníčka (2004, obsahuje bibliografii); Víra a výraz (sborník, 2005, eds. T. Kubíček, J. Wiendl).
Studie a články: V. Renč: Poezie Jana Zahradníčka, Akord 1932, s. 131 a 160; M. Dvořák: Dílo Jana Zahradníčka, Listy pro umění a kritiku 1935, č. 15, s. 451; P. Fraenkl: Jan Zahradníček a jeho cesta k Bohu, Listy pro umění a kritiku 1937, s. 471; O. Králík: Zahradníčkovy Korouhve a válečná cenzura, Akord 12, 1945/46, s. 185, též in Osvobozená slova (1995); M. Dvořák: Rozjímání o dnešní poezii, Akord 14, 1947/48, s. 82; Proces s klerofašistickou odnoží tzv. „zelené internacionály“ v Brně, RP 5. 7. 1952; J. Brabec: Návrat Jana Zahradníčka, LitN 1967, č. 17; M. Dvořák: K životopisu Jana Zahradníčka, Student 1968, č. 18, 19, 21; Z. Kalista: Barokní prvek v naší nové poezii, Arch 1969, č. 4; J. Benáček: Zahradníčkovy Výzvy, Studie (Řím) 1969, č. 4; B. Fučík in Sborník pětadvacíti (1969), též in Píseň o zemi (1994); B. Fučík: Sedmero zastavení (Mnichov 1981), též in Čtrnáctero zastavení (1992); B. Fučík: Básnická výzva, Rozmluvy (Londýn) 1983, č. 1 (1983); J. Benáček: Jan Zahradníček – Dům strach, Studie (Řím) 1987, č. 1; J. Med in Slovník básnických knih (1990); B. Fučík: doslov, in Znamení moci (1990), též in Píseň o zemi (1994); A. Kratochvíl: Žaluji 2 (Haarlem 1975; 1990, zde mj. dokumentace Zahradníčkova soudního procesu); T. Mazáč: Profil Jana Zahradníčka, Proglas 1990, č. 5–6 (zde též bibliografie, zpracoval R. Zejda); Z. Kožmín: Zahradníčkův básnický vesmír, List pro literaturu 1990, č. 6, též in Studie a kritiky (1995); Z. Rotrekl in Skrytá tvář české literatury (1991); J. Trávníček: Zahradníčkovo to, co se „nic“ nazývá, Tvar 1991, č. 27; J. Med: Jan Zahradníček, La Saletta, ČL 1992, č. 5, též in Spisovatelé ve stínu (1995); M. Červenka: Souborná edice Zahradníčkových sbírek (textologická analýza), KS 1993, č. 3; B. Fučík in Píseň o zemi (1994), též in Setkávání a míjení (1995, zde mj. Historie jednoho překladu – o podílu Jana Zahradníčka na překladu Božské komedie); J. Bednářová: Nad Zahradníčkovými Korouhvemi a Reynkovou Pietou, ČL 1995, č. 4; M. Exner: Kříž a poezie – nad sebranými spisy Jana Zahradníčka, Host 1996, č. 1; J. Trávníček in Poezie poslední možnosti (1996); M. Zelinský: Básně z bezčasí – nad La Salettou a Znamením moci Jana Zahradníčka, Tvar 1997, č. 14; J. Wiendl: Rané básnické sbírky Jana Zahradníčka, ČL 1997, č. 3; J. Med: Zahradníčkova La Saletta – znamení doby, Proglas 1998, č. 2, příl. Literární příloha, č. 1, též in sb. Rok 1947 (1998); J. Wiendl: Kontury básnického světa Zahradníčkových Jeřábů, ČL 1999, č. 2; J. Wiendl: Krajina, člověk, víra – ideologický aspekt v Zahradníčkově poezii 2. poloviny třicátých let, ČL 2000, č. 5; A. Pajaková: Zahradníček a Polsko, ČL 2000, č. 5; M. Trávníček in Sdílet věčné (2002); Z. Dvořáková in Navzdory nenávisti a mstě (2002); M. Jareš: Knihovraždy: Jan Zahradníček, Znamení moci, Tvar 2003, č. 2; T. Pavlíček, Dopisy Jana Zahradníčka Janu Čepovi z let 1942–1946, ČL 2004, č. 1; R. Preisner in Když myslím na Evropu, sv. 2 (2004); J. Hanuš: Drama dějin v díle Jana Zahradníčka, Teologie & společnost 2005, speciální číslo; J. Hrdlička: Spálený kostel. Vzpomínka na Jana Zahradníčka, Revue Politika 2005, č. 2; T. Kubíček: Literární medailonek, Duha 2005, č. 1; J. Med: Poetika apelu, Host 2005, č. 8, též in sb. Víra a výraz, 2005; L. Mareček: Zahradníčka přiblíží také dosud neznámé eseje, MFD 13. 10. 2005; V. Broučková, Reflexe vězení v díle Jana Zahradníčka a Františka Daniela Mertha, ČL 2007, č. 1; L. Koryntová, Překladatel Jan Zahradníček, Plav 2007, č. 9; J. Med: Slova, která neměla být vyřčena, Katolický týdeník 2008, č. 38, příloha Perspektivy č. 19; J. Urbanec: Apokalypsa moci, LitN 2008, č. 45;M. Doležal: Ledňáček jménem Zahradníček, Respekt 2009, č. 20; I. Málková: Nerealizovaný výbor z poezie Jana Zahradníčka, ČL 2009, č. 5; (čtk): Před půl stoletím zemřel básník Jan Zahradníček, Havlíčkobrodský deník 7. 10. 2010; M. Doležal: Zprůsvitňování bolesti. Padesát let od smrti Jana Zahradníčka, Katolický týdeník 2010, č. 40; M. Kovářík – J. Paulas: Svého básníka si musí každý najít sám, Katolický týdeník 2010, č. 33; L. Mareček: Veliký básník má 105. výročí, MFD 16. 1. 2010; J. Mlejnek: V zemi pana Nikoho. Dva středoevropští básníci tváří v tvář totalitě, Kontexty 2010, č. 2; R. Sak: Když v létě mrazilo... aneb proces s katolickými intelektuály, Katolický týdeník 2010, č. 1; R. Gális: Udělal křížek dětem, políbil mě a odvedli ho..., Havlíčkobrodský deník 16. 11. 2011; Jana Davidová Glogarová: "Literární kapitalističtí zaprodanci". Soudní proces s katolickými intelektuály, Dějiny a současnost 2012. č. 4; M. Doležal: Marie a Jan Zahradníčkovi, LidN – 101 pohnuté osudy 2012, č. 2, samostatně prodejná příloha Lidových novin; V. Kuchtová, Otisky spisovatelů: Jan Zahradníček, Tvar 2012, č. 4.
Recenze: Pokušení smrti: F. X. Šalda, ŠZáp 4, 1931/32, s. 308 * Návrat: P. Fraenkl, Naše doba 39, 1931/32, s. 638; J. Hora, LN 1932, č. 8 * Jeřáby: B. Fučík, Rozhledy 1933, s. 121; F. X. Šalda, ŠZáp 6, 1933/34. s. 28 * Žíznivé léto: J. Strakoš, Akord 1935, s. 44; B. Václavek, Index 1935, s. 112; F. X. Šalda, ŠZáp 8, 1935/36, s. 22 * Pozdravení slunci: M. Dvořák, Akord 1938, s. 42; B. Polan, KM 1938, s. 88 * Oslice Balaamova: R. Č. (R. Černý), Akord 7, 1939/40, s. 263 * Korouhve: M. Dvořák, Akord 8, 1940/41, s. 134; B. Polan, KM 1941, s. 238 * Žalm roku dvaačtyřicátého: B. Polan, KM 1946, s. 27; M. Dvořák, Akord 12, 1945/46, s. 107 * Stará země: M. Dvořák, Akord 12, 1945/46, s. 359; B. Polan, KM 1947, s. 187 * Svatý Václav: B. Polan, KM 1947, s. 282; M. Dvořák, Akord 13, 1946/47, s. 381 * La Saletta: M. Dvořák, Vyšehrad 3, 1947/48, s. 69; B. Polan, KM 1948, s. 90 * Rouška Veroničnina: P. Den, Proměny (New York) 1969, č. 2 * Čtyři léta: P. Baker, Proměny (New York) 1970, č. 2 * Dům strach: A. Kratochvil, Národní politika (Mnichov) 1982, č. 5; A. Opasek, Nový život (Řím)1982, č. 9/10 * Znamení moci: M. Exner, Tvar 1991, č. 25; J. Trávníček, Tvar 1991, č. 27 * Dílo 1: M. Exner, Tvar 1992, č. 29; J. Med, LitN 1992, č. 41; V. Binar, NK 1992, č. 13 * Dílo 2: J. Med, LitN 1993, č. 32; L. Sedláková, ČD 5. 6. 1993 * Dílo 3: J. Wiendl, NK 1995, č. 44; J. Med, LitN 1996, č. 10; I. Harák, Akord 1997, č. 2 * Knihy básní: M. Kosák, LitN 2001, č. 48; M. Bauer, Tvar 2002, č. 3 * Není dálky: P. Komenda, ČL 2003, č. 6 * Mezi nás prostřena noc: K. Příkrylová, Tvar 2009, č. 9; H. Svanovská, LitN 2009, č. 19; V. Závodský, Duha 2009, č. 3; J. Zizler, Souvislosti 2009, č. 4; J. Wiendl, Svět literatury 2010, č. 41.
Polemiky okolo postavení Jana Zahradníčka v poválečné literatuře: V. Běhounek, Kulturní politika 1, 1945/46, č. 8, 12 a 21; F. Pilař, Tvorba 1945, s. 255; J. Taufer, Tvorba 1946, s. 62; R. Černý, Vyšehrad 1946, č. 11; M. Dvořák, Akord 12, 1945/46, s. 234; T. Vodička, Akord 13, 1946/47, s. 177.
Nekrology: an. (A. Kratochvil), Archa (Mnichov) 3 (35), 1960/63, č. 3; J. Čep, Nový život (Řím) 1961, č. 3.
Katalogy výstav: Jan Zahradníček (1905–1960). Bývalo u mně zotvíráno, Památník písemnictví na Moravě, Rajhrad 2005.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis: V. Čiháková, 1998).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Česká literatura v exilu 1948–1989
Památník národního písemnictví
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963

Autor hesla: Jaroslav Med (1998); Karel Piorecký (2006)

Aktualizace hesla: 15. 10. 2014 (eb)

Aktualizace bibliografie: 15. 10. 2014 (eb)

zpět na hlavní stranu