Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
© Petr Kotyk






















 Zdeněk KOŽMÍN

* 28. 2. 1925, Hněvice (u Roudnice nad Labem) 
 
Literární vědec, interpret a pedagog
 Narodil se v rodině výpravčího vlaků. Obecnou školu navštěvoval v Račicích, na reálné gymnázium postupně chodil v Roudnici nad Labem, Chomutově a Vysokém Mýtu (mat. 1944). Od roku 1945 studoval na FF UK v Praze češtinu a filozofii; absolvoval v roce 1949 pracemi Jazyk T. G. MasarykaRádlova filozofie (PhDr. 1949 prací Ústřední principy Rádlovy filozofie, CSc. 1962 prací Úloha jazyka v umělecké výstavbě Vančurovy prózy). V letech 1949–1953 učil na osmileté střední škole ve Starém Jičíně na Ostravsku (s dvouletou přestávkou během vojenské služby), 1953–1954 na osmileté střední škole a 1954–1956 na pedagogické škole v Břeclavi. Od roku 1956 byl asistentem na katedře filologie Vyšší pedagogické školy v Brně, jež byla roku 1959 transformována v Pedagogický institut a roku 1964 zpět v původní Pedagogickou fakultu UJEP. Zde se v roce 1966 habilitoval prací Styl současné prózy, v roce 1969 se stal proděkanem, avšak o rok později byl z fakulty z politických důvodů propuštěn. Od podzimu 1970 až po odchod do důchodu (1985) vyučoval na gymnáziu v Zastávce u Brna. V lednu 1990 se vrátil na brněnskou Pedagogickou fakultu MU, v únoru 1991 však přešel na katedru české literatury a literární teorie tamní Filosofické fakulty, kde v dubnu téhož roku získal titul profesora. Na fakultě působil do roku 2001. – Jeho manželkou byla filoložka Drahomíra Kožmínová (1929–2002).
 Debutoval roku 1945 sloupkem ve Svobodných novinách, soustavně publikoval od roku 1955, zprvu v pedagogických časopisech Literatura ve školeČeský jazyk, poté až do konce šedesátých let přispíval recenzemi, články a odbornými pracemi do Hosta do domu, Červeného květu, Zlatého máje, Literárních novin (Literárních listů, Listů), Impulsu, Plamene (zde 1969 Zvětšeniny z moderní prózy), Orientace, Estetiky, Českého jazyka a literatury (zde ještě v dubnu 1971) aj. Znovu publikovat pak mohl díky osobní statečnosti některých deníkových a nakladatelských redaktorů: od roku 1983 psal do Brněnského večerníku a opět do Českého jazyka a literatury, od roku 1985 též do Rovnosti. Kromě toho své práce příležitostně uplatnil v periodikách Studia Comeniana et historica (1989) a Zpravodaj Společnosti bratří Čapků (1989). Po roce 1989 nadále přispíval do Brněnského Večerníku a Rovnosti a rovněž do Moravských novin, Lidových novin (1993 v příloze Moravské listy deníkové záznamy z roku 1974), Listu pro literaturu, Tvaru (zde 1993/94 Struktury), Literárních novin, Akordu, ROKu, České literatury, Kritického sborníku aj. Posmrtně vyšly fragmenty z jeho díla v časopisech Host, PandoraBohemica litteraria. – Studii Skácelovo sebezrcadlení, posléze zařazenou do knihy Umění básně, vydal na přelomu let 1989/90 Stávkový výbor Pedagogické fakulty UJEP v Brně jako samizdat. – Kožmínovi je věnován dokumentární film České televize Akustika srdce aneb Panu profesorovi s láskou (1999, režie Vojtěch Fatka). U kratších příspěvků Kožmín užíval šifer ZK a zk.
 Svou odbornou aktivitu Kožmín rozdělil mezi činnost literárněvědnou, recenzní a kritickou. Východiskem se mu stal český strukturalismus, který Kožmín neustále obohacoval o impulsy z filozofie (Jan Patočka, Paul Ricoeur ad.). Jeho zájem se zpočátku soustředil na stylistiku literárního díla (Styl Vančurovy prózyUmění stylu) a postupně si vypracoval svébytnou metodu průhledů do individuálního stylu, tzv. „zvětšenin“: jde o synekdochické představení jedné významově nasycené části za celek autorova díla, resp. za jeden z jeho podstatných rysů (Zvětšeniny ze stylu bratří Čapků, Zvětšeniny z Komenského). Další fázi Kožmínovy metodologické dráhy představuje zájem o interpretaci, zejména poezie. Kožmín tu spoléhá na metodu klíčových slov jako jakousi sémantickou síť básně, v níž je možné zachytit to typické a individuální pro poetiku toho kterého básníka (Interpretace básní). Tato metoda je posléze dovedena k určitému interpretačnímu minimu, za něž Kožmín považuje sémantiku času a prostoru (Umění básně). Ta mu tvoří vlastní souřadnice textu, tj. poslední záchytné body, které zůstanou, když všechno ostatní (včetně vazby na dobu i na konkrétní jazykovou podobu) omezíme. V této fázi svého vývoje Kožmín opouští i pojetí interpretace směrem k existenciální kontemplaci (Existencionalita). Od východisek českého strukturalismu se tak postupně posunul na pozice textově imanentní interpretace Emila Staigera, aniž to však pro něj znamená (jako u filozofického patrona tohoto směru Martina Heideggera), že báseň může být v posledku vytěsněna ontologickou kontemplací. Velká část Kožmínova díla je věnována vyrovnávání se s kritickým, teoretickým a filozofickým dílem jiných osobností (F. X. Šaldy, Václava Černého, Paula Ricoeura, Emila Staigera, Jacquese Derridy aj.), které Kožmín vykládá jako svého druhu tvůrce slovesné, nikoli pouze jako tvořitele systémů a koncepcí. Daný interpretační rys ho spojuje s dekonstrukcí, jejímuž čelnému představiteli věnoval samostatnou knihu (Derridovské průřezy). – Kožmín je rovněž autorem tří svazků deníkových zápisků (Struktury, Obtisky, Bubáčci), v nichž dochází na soukromé reflexe, pozorování okolí, vzpomínky, ale i na otázky spjaté s literaturou a porozuměním literárnímu dílu.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře a deníkové záznamy: Umění stylu (studie, 1967); Styl Vančurovy prózy (studie, 1968); Interpretace básní (skripta, 1986, přeprac. vyd. 1997); Zvětšeniny ze stylu bratří Čapků (studie, 1989); Umění básně (studie, 1990); Skácel (monografie, 1994); Česká poezie od 40. let do současnosti (skripta, 1994, s J. Trávníčkem); Struktury (deníkové záznamy, 1995); Tvořivý sloh (1995); Studie a kritiky (1995); Na tvrdém loži z psího vína (1998, rozšířené a přepracované vydání skript Česká poezie od 40. let do současnosti, s J. Trávníčkem); Obtisky (deníkové záznamy, 1998); Smysl dekonstrukce (studie, 1998); Modely interpretace (2001); Existencionalita (2003), Zvětšeniny z Komenského (studie, 2007, s D. Kožmínovou); Bubáčci (deníkové záznamy, 2020, ed. J. Tlustý).
Účast v týmových pracích: Kniha o Čapkovi (1988); Český Parnas (1993); Pět na jednoho (1995).
Příspěvky ve sbornících
: O literatuře (1958); Sborník VŠP Brno (1959); Cesty k dnešku (1964); Cesty k dnešku 2 (1966); F. X. Šalda 1867–1937–1967 (1968); K minulosti i dnešku literatury (1969); Václavkova Olomouc 1967: K tradicím moderní české kritiky (1970); Próza a poezie ve škole (1984); František Halas (1987); J. A. Komenský v kontextu jazykového a literárního vývoje jeho doby (1989); Karel Čapek a český jazyk (1990); Proměny české prózy (1993); Bílá žízeň (1993); Václav Černý. 26. 3. 1905 / 2. 7. 1987 (1994); Oleg Sus redivivus (1994); Slovo v úzkosti a naději (1994); Václav Černý - Život a dílo (1996); Lidové noviny a Karel Poláček (1998); Rok 1947 (1998); Josef Čapek 1887-1945 (1998); Jan Mukařovský and the Prague School (1999); Tschechisches Barock = České baroko (1999); Dvojí průhled do světa literatury (1999); Zlatá šedesátá (2000); Přednášky a besedy z XXXIII. běhu LŠSS (Brno 2000); Česká literatura na konci tisíciletí (2001); Pátečníci a Karel Poláček (2001); Život je jinde? (2002).
Uspořádal a vydal: A. P. Čechov: Výbor z povídek (1959); Čítanka (pro 7. ročník základních devítiletých škol, 1962, s H. Polákovou, vč. metodické příručky); Čítanka (pro střední školy 3, 1970, s M. Suchomelem, větší část nákladu zničena).

LITERATURA

Knižně: Zdeněk Kožmín – Místo, které jsem směl... (sb., Zastávka u Brna 2015).
Monotematická čísla časopisů: Pulsy (FF MU Brno) 2015, č. 4 (přisp. R. Kanda, P. Kuběnský, J. Rambousek, J. Španihel, J. Tlustý ad.); Bohemica litteraria 2016, č. 2 (přisp. J. Blažejovský, Z. Fišer, S. Fedrová, A. Jedličková, J. Prokeš, M. Přibáň ad.).
Studie a články: J. Trávníček: Óda na radost, LidN 4. 3. 1995, příloha Národní 9; J. Rambousek: Radost z daru zahlédnutí, Host 2005, č. 3; O. Sládek: Zdeněk Kožmín a strukturalismus, Bohemica litteraria 2016, č. 2; M. Suchomel: Čím je báseň velká, Bohemica litteraria 2016, č. 2; J. Tlustý: Zdeněk Kožmín a umění interpretace, Bohemica litteraria 2016, č. 2; Z. Urválková: Zdeněk Kožmín interpretující, Bohemica litteraria 2016, č. 2.
Recenze: Umění stylu: J. Rambousek, Rt 27. 12. 1967; M. Jelínek, HD 1967, č. 12; A. Stich, Naše řeč 1968, č. 2, s. 90; D. Moldanová, ČL 1968, č. 4, s. 480; Š. Vlašín, RP 27. 7. 1968 * Styl Vančurovy prózy: M. Pávek, ČL 1970, č. 1, s. 95; A. Stich, Naše řeč 1970, č. 2, s. 101 * Interpretace básní: S. Bartůšková, Rt 8. 4. 1987; J. Trávníček, BV 28. 5. 1987; M. Zelenka, Tvorba 1987, příl. Kmen, č. 46 (k tomu polemika M. Zelinský, Kmen 1988, č. 4 a J. Prokeš, Moravské noviny 1990, č. 11); F. Matejov, Slovenská literatúra (Bratislava) 1989, č. 1, s. 100; J. Nejedlý, NK 1998, č. 10 * Zvětšeniny ze stylu bratří Čapků: P. Fejfuša, BV 7. 6. 1990; L. Soldán, SvSl (Brno) 8. 6. 1990; J. Veselý, Tvar 1990, č. 12; K. Komárek, LD 9. 8. 1990; A. Haman, LitN 1990, č. 20; L. Vacina, Pochodeň 19. 7. 1991; M. Mravcová, ČL 1992, č. 1 * Umění básně: J. Šulc, LitN 1991, č. 25; J. Holý, Kritický sborník 1991, č. 4; B. Hoffmann, ČJL 1991/92, č. 3/4; F. Všetička, Tvar 1992, č. 6; M. Zelinský, ČL 1992, č. 5 * Česká poezie od 40. let do současnosti: J. Dresler a R. Rovenský, Nový život (Řím) 1994, č. 9/10, též in Tvar 1995, č. 3 (k tomu polemika J. Trávníček a Z. Kožmín, Tvar 1995, č. 3; J. Dresler, Tvar 1995, č. 7; J. S. Matějka a L. Kasal, Tvar 1995, č. 9); F. Matejov, Slovenská literatúra (Bratislava) 1994, č. 4, s. 333 * Skácel: R. Steinová, LidN 12. 1. 1995; S. Bartůšková, SvSl (Brno) 24. 1. 1995; T. Kubíček, Proglas 1995, č. 1; J. Blažejovský, Rt 1. 2. 1995; P. Švanda, Kam v Brně... 1995, č. 2, příl. Kam; J. Bednářová, LitN 1995, č. 44; (nej), NK 2001, č. 2 * Struktury: J. Blažejovský, Rt 28. 6. 1995; J. Trávníček, LidN 9. 9. 1995; J. Nejedlý, NK 1995, č. 33; J. Chuchma, MFD 16. 12. 1995; J. Hek, Duha 1995, č. 4; I. Harák, Alternativa nova 1996, č. 6 * Tvořivý sloh: J. Nejedlý, NK 1996, č. 11 * Studie a kritiky: J. Trávníček, LitN 1996, č. 10; J. Rambousek, Tvar 1996, č. 6; V. Papoušek, ČL 1999, č. 4 * Na tvrdém loži z psího vína: P. A. Bílek, LitN 1998, č. 29; J. Suk, Host 1998, č. 9; M. Suchomel, Slovo (Brno) 4. 7. 1998; F. Skorunka, Haló noviny 23. 10. 1998, příl. Obrys-Kmen č. 9; J. Holý, ČL 2000, č. 1 * Obtisky: J. Chuchma, MFD 16. 7. 1998; R. Burián, Rovnost 13. 8. 1998; J. Cieslar, KP RR 1998, č. 12, též in J. C., Hlas deníku (2002); J. Rambousek, Tvar 1998, č. 18; J. H. Vitvar, Právo 19. 10. 1998 * Smysl dekonstrukce: I. Pospíšil, Sborník prací FF BU. Slavica litteraria 2001, č. 4 * Modely interpretace: J. Blažejovský, Rt 25. 9. 2001 * Existencionalita: J. Tlustý, Host 2004, č. 6; V. Křivánek, ČL 2005, č. 2 * Zvětšeniny z Komenského: J. Rambousek, Universitas 2007, č. 4; T. Havelka, ČL 2007, č. 5; H. Bočková, Studia Comeniana et historica 2007, č. 77/78 * Bubáčci: J. Grombíř, Kulturní noviny 2020, č. 26 (online).
Rozhovory: Z. Matyáš, BV 20. 3. 1991; M. Přibáň, LidN 29. 6. 1993, příl. Moravské listy; J. Holý, ČL 1994, č. 3; J. Blažejovský, Rt 28. 2. 1995; J. Poláček, Scriptum 1995, č. 15; M. Reissner, Slovo (Brno) 4. 7. 1998, příl.; J. Nejedlý, NK 1998, č. 31; Š. Nevidalová, Svoboda 9. 11. 1998; Š. Nevidalová, Tvar 1999, č. 5; J. Machů, Jihomoravský Den 4. 3. 2000; D. Kaprálová, MFD Jižní Morava 5. 5. 2001
K životním jubileím: R. Burián, Rt 28. 2. 2000; J. Trávníček, Tvar 2005, č. 4; D. Kaprálová, MFD 25. 2. 2005; V. Závodský, Duha 2005, č. 1; P. Veselý, Týdeník Rozhlas 2012, č. 41; J. Trávníček, Host 2016, č. 1.
Nekrology: D. Kaprálová, MFD 16. 11. 2007 a 23. 11. 2007; J. Trávníček, MFD 23. 11. 2007; O. Sládek, Tvar 2007, č. 20; P. Bubeníček, LidN 23. 11. 2007; J. Tlustý, LitN 2007, č. 47; Z. Urválková, Rozrazil 2007, č. 9/10 (přisp. též J. Blažejovský a J. Poláček); J. Trávníček, ČL 2008, č. 1; K. Novotná, Host 2008, č. 2.
Vzpomínky: Chtěl bych žít na dvou souostrovích (přisp. J. Holý, J. Honzík, J. Křivohlavý, J. Prokeš, J. Rambousek, M. Suchomel, J. Tlustý ad.), Host 2008, č. 5.
Archiv: Moravské zemské muzeum Brno.

Autor hesla: Bohumil Svozil (1995); Jiří Trávníček (2007)
Aktualizace hesla: 7. 5. 2021 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu