Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Roman  RÁŽ

* 28. 5. 1935, Praha  
† 26. 1. 2022, Praha 
 
Prozaik, rozhlasový, televizní a filmový scénárista
 Narodil se v rodině pražského podnikatele Otto Ráže, který byl v roce 1948 zatčen a zemřel v táboře nucených prací (1950). V Brně, kam se matka po rozvodu (1938) přestěhovala (1941), začal chodit do obecné školy, v letech 1944–1946 s matkou pobývali v Luhačovicích, odkud pocházela. Po návratu do Brna začal studovat nejprve na klasickém gymnáziu v Legionářské ulici (dnes Třída kpt. Jaroše), po Nejedlého reformě (1948) byl přeřazen na devítiletou školu v Brně-Žabovřeskách. Poté se pokoušel o přijetí na původní gymnázium, z politických důvodů však musel ve studiu pokračovat na Střední zdravotnické škole (1950; maturita 1953). V letech 1953–1958 studoval na filozofické fakultě v Brně dějiny umění a estetiku (diplomová práce Jevištní dílo Josefa Čapka) a v prvních dvou letech současně také filmovou vědu a dramaturgii na FAMU v Praze (1954–1956). V roce 1982 získal na katedře divadelní a filmové vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy titul PhDr. V letech 1958–1960 působil jako dramaturg a režisér zábavných pořadů v Krajském domě osvěty v Brně, po jeho reorganizaci (1960) jako dramaturg a autor v Krajském podniku pro film, koncerty, estrády. Od roku 1967 byl dramaturgem literárně-dramatického vysílání brněnského studia Československé televize. Odtud byl jako signatář manifestu Dva tisíce slov v roce 1971 propuštěn a stal se spisovatelem z povolání. Roku 1976 přesídlil do Prahy, kde obnovil spolupráci s Československou televizí a s Československým rozhlasem a začal pracovat pro Filmové studio Barrandov. V roce 1989 se podílel na založení na založení Klubu spisovatelů nestraníků, v němž působil zpočátku jako předseda. Od počátku byl členem Obce spisovatelů i členem její Rady, působil též ve výboru Českého centra PEN klubu. – Nevlastní bratr z otcova druhého manželství Rudolf Ráž (* 1943) je filmovým a televizním scenáristou.
 Tiskem debutoval v brněnském almanachu Dokořán (1957). Povídkami, básněmi i fejetony přispíval do periodik Nový život, Květen, Host do domu, Kmen, Literární noviny, Lidové noviny, Filmové a televizní noviny aj.; odborné články a cestopisné črty publikoval v časopise Koncerty a estrády. Je autorem řady původních rozhlasových her: Smyčka (1965, r. Olga Zezulová), Ruce nad vodou (1965, r. Jan Fuchs), Jak poznám nepřítele (1966), Legenda o střeše světa (1967, r. Olga Zezulová), Když tráva znovu kvete (1967, r. Vladimír Vozák), Faust umírá dvakrát (1968, r. Josef Červinka), Než pstruh ztratí duhu (1969, r. Olga Zezulová), Spor o poklad na ostrově Délu (1969), Pozvání spravedlivých (1970, r. Olga Zezulová), Benda to zatrhne aneb Hrdina seriálů (1982, r. Alena Adamcová), Paměť kamene (1984, r. Jan Lorman), O jedné cestě (1986, r. Jan Lorman), Hodina pod radniční věží (1986, r. Jiří Roll), Sedm pádů Petra Doubka (seriál, 7 dílů, 1987), Tři basy piva v horkém létě (1988), Neodeslané dopisy (seriál, 10 dílů, 1989, r. Jiří Horčička), Kámen v okně (1989, r. Markéta Jahodová), Pasti a pastičky (1997, r. Jan Fuchs), Vymahač (2006, r. Vlado Rusko). Do cyklu Jak se máte Vondrovi? přispěl seriály: Ve stínu ordinace (5 dílů, 1980), Jak ohleduplně jednat se starými lidmi (3 díly, 1982), Schody do ráje (3 díly, 1989) a Kopec za 9 milionů (3 díly, 1989). Pro Československou televizi napsal řadu her a adaptací: Jediná noc (1963, r. Alois Hajda; podle stejnojm. povídky), Pozvání spravedlivých (1968, r. Pavel Rímský), Kaktus – bomba – letadlo (1969, r. Václav Vorlíček), Taková tečka na mapě (1975, r. Jaroslav Hužera), Magnetická luneta (1975, r. Anna Procházková), Sedm kilo pro Králíčka (1979, r. František Laurin), Střecha pod vodou (1981, r. Evžen Sokolovský), Drž se rovně, Kačenko (1981, r. Věra Jordánová), Otravný víkend (1989, r. Ludvík Ráža), Než poznáš první úsměv (1989, r. Ludvík Ráža), Osmý div světa (1989, r. Otakar Kosek), Volavka (1991, r. Jana Semschová), Kámen v okně (1991, r. Otakar Kosek; podle stejnojm. rozhl. hry), In flagranti (1993, r. Anna Procházková, podle stejnojm. novely), Narcisový dům (1994, podle stejnojm. románu) a Žena v kleci (1997, oba r. Josef Henke). Podle předloh jiných autorů napsal scénáře k televizním filmům Hans mezi Petrem a Svenem (předloha Maria L. Ramnefalk, r. Fedor Kaucký, 1970), Zločincem proti své vůli (předloha Michael Scharang, 1970), Čtyři sváteční dny (podle povídek Ivana Mándyho, r. Ivan Balaďa, 1971), Dokud jsou ryby němé (podle pův. divadelní hry Ference Karinthy, r. Milan Peloušek, 1971), Projížďka v kočáře (podle knihy Tamaze Čiladze, r. Karel Pokorný, 1973), Cesta do Pristolu (předloha Petru Popescu, r. Vladimír Kavčiak, 1974) a Veliká stavba (podle novely Jana Trefulky, r. Jiří Vanýsek, 1993). Dále je autorem scénáře k filmu Prodavač humoru (1986, r. Jiří Krejčík, sc. + Jiří Krejčík, podle stejnojm. románu) a k filmové detektivce Smrt v kruhu (1989, r. Milan Růžička). Spolupracoval na scénáři filmu Vrabčí hnízdo (1990). V roce 1956 napsal pro Darka Vostřela a Pražský estrádní soubor (později Divadlo Rokoko) satirickou komedii Kryštof Kolumbus, která však byla ještě před uvedením zakázána. Dále je autorem několika pódiových a televizních pořadů pro děti (1958–1963), řady zábavných kabaretních pásem pódiových a televizních, a divadelní hry Bonviván podle vlastního stejnojmenného románu (2006). – Užíval pseudonymu Ivan Dlouhý (kabaretní pořady 1960–68) a šifer R. R. aj. Některé rozhlasové adaptace (povídek a románů Jana Otčenáška) podepisoval jménem první manželky Marty Brabcové.
 

Na začátku šedesátých let se Ráž svými novelami a některými povídkami zařadil do proudu analyticky reflexivní a později absurdní literatury. V alegorických příbězích hrdinů putujících za ideálem (nebo sloužících ideálu neznámému) reflektovaly jeho tehdejší modelové prózy zejména problematiku manipulace člověkem a míru kompromisu, již smí jedinec učinit. Jejich kompoziční stavba pracuje se střídáním časových rovin a s vrstvením různých perspektiv (Učitel ptačího zpěvu, Jednou se ohlédneš, Kdo umlčel Matyáše). Ústřední téma hledání integrity, autenticity vlastní osobnosti, hledání mezí konformity i cesty k aktivnímu prožití lidského života charakterizovalo Rážovy prózy i v sedmdesátých letech, třebaže se v této době přiklonil k postupům a schématům realistického, společensko-psychologického románu. Vnější dramatičnost příběhům někdy dodává kriminální zápletka nebo motiv vydírání. Ať již Ráž vypráví o skupině obyvatel rakouského městečka (Smrt v kaštanovém domě), o estrádním náboráři (Prodavač humoru), či o pražském taxikáři a jeho dvou bratrech z Vysočiny (Bludné kameny), jeho hrdinové se dostávají do složitých vazeb s okolím, s rodinou a spolupracovníky. Procházejí životní krizí a názorovými střety, které je přivádějí k nutnosti sebepoznání, uvědomění si své dosavadní přizpůsobivosti a posléze k odmítnutí kompromisů v zájmu zachování vlastního charakteru a morálky. Vedle próz s individuální problematikou životního zmoudření, v obecné rovině odmítajících násilí, netoleranci a sobectví, touhu po majetku i psychické slabošství (Narcisový dům, In flagranti), se od poloviny osmdesátých let v Rážově tvorbě objevují i návraty k absurdní poetice s prvky humoru a satiry. Prostřednictvím příběhů o trapných hrdinech, společenských příživnících autor kritizuje dobový společenský život a pražské umělecké a kulturní instituce (Vrabčí hnízdo, Šokmistr). Rážova tvorba z devadesátých let navrací individuálně psychologická a etická témata, kterým se autor věnoval již ve svých hrách pro rozhlas (soubor her Smyčka) a televizi. Osudy jeho hrdinů jsou vpleteny do obecnější společenské či politické situace, se kterou se musí vyrovnat. Zatímco pasivita a slabost hrdiny knihy Cesta po kolenou má za následek podřízení životu v totalitě v jeho chudobě materiální i duchovní, v románu Zachránci samoty představuje Ráž postavy sice psychicky nevyrovnané, zato však aktivně jednající s živelnou touhou být ve svých životech šťastni. Tabuizovaná témata homosexuality, nevěry, či nemanželského dítěte jsou zde ztvárněna v kontrastu k omezené malosti české vesnice. Dobová společensky kontroverzní témata, jako jsou nevyrovnané účty s komunistickou minulostí či obecněji ztráta dosavadních životních hodnot a s ní spojená problematizace životních perspektiv (Aplikace rodina) nebo transsexualita (Nejistota), prostupují i autorovu pozdější tvorbu, tentokrát však jsou uváděna do souvislosti se změnou společenského systému a nástupem globalizace. Opakovaně a zpravidla v tragikomické perspektivě se objevuje také komorní téma stárnutí mužů: Rážovi hrdinové selhávají v pokusech ještě něco ve svých životech dokázat a být za to obdivováni a milováni (Bonviván), či se snaží alespoň vzdorovat roli trpěného a z rozhodování o vlastním životě odstaveného seniora (Muž a růže), ale v posledku se jim nedaří ani si zachovat svůj zbývající život bez rušivých změn (Kámen v okně). Z lehčího tónu a vědoucího nadhledu, který se v Rážových pracích posledního tvůrčího období postupně prosazuje, se vymyká „lázeňská“ trilogie inspirovaná osudy členů autorovy rodiny (včetně jeho samotného) a postihující v širokém záběru dobu od počátku dvacátého století a událostí první světové války (Lázeňské dobrodružství) přes druhou světovou válku a nástup komunismu (Lázeňské naděje) k padesátým až osmdesátým letům (Lázeňské ozvěny). Pilířem díla s promyšlenou kompozicí, v níž se střídají perspektivy jednotlivých postav s útržky dobových i rodinných dokumentů, je postava vídeňské Češky Marie Klánské, jež na počátku vyprávění jako mladá dívka následuje svého budoucího manžela za podnikatelskou příležitostí do malého lázeňského města, kde pak prožívá komplikované manželství, neméně komplikované mateřství a vztah s vlastními dcerami i nevlastním synem, ale i národnostní nesváry a politické a společenské zvraty, a na konci trilogie dospívá do role svědka, zpovzdálí pozorujícího životní peripetie svých dětí, vnuků a jejich partnerů. Autentický materiál, který autor při psaní využil, dílo vzdálil od schematických představ o rodinném životě a vztazích, panujících v první polovině dvacátého století, a aktualizoval tradiční model vyprávění založeného na promítání historických událostí do osobních dějin lidí, kteří dobu prožívali.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Jediná noc (PP 1962); Učitel ptačího zpěvu (P 1966); Jednou se ohlédneš (P 1968); Kdo umlčel Matyáše (P 1968); Smyčka (DD rozhl., rozmnož., 1968, obsahuje: Smyčka, Ruce nad vodou, Faust umírá dvakrát); Poznávací znamení (P 1974); Smrt v kaštanovém domě (R 1976); Prodavač humoru (R 1979); Bludné kameny (R 1981); Vrabčí hnízdo (R 1983); Šokmistr (R 1985); Narcisový dům (R 1988); Pokušení na konci léta (R 1989); In flagranti (R 1989); Cesta po kolenou (R 1992); Zachránci samoty (P 1999); Faust umírá dvakrát (P 2003); Bonviván (P 2004); Kámen v okně (P 2007); Nevěř mi ani slovo (P 2009); V jídelně se nevraždí (P 2011); Lázeňské dobrodružství (R 2014, 1. část trilogie); Lázeňské naděje (R 2015, 2. část trilogie); Hodina pod radniční věží (bibliofilie, 2015); Lázeňské ozvěny (R 2017, 3. část trilogie); Muž a růže (P 2018); Aplikace rodina (P 2019); Slušní lidé nevraždí (DD a DD rozhl., 2020, obsahuje: Smyčka, Ruce nad vodou, Legenda o střeše světa, Faust umírá dvakrát, Spor o poklad na ostrově Délos, Paměť kamene, Pasti a pastičky; V jídelně se nevraždí, Bonviván, Slušní lidé); Muž bez emocí (PP 2020); Pomačkané město (BB 2020); Nejistota (P 2021).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Dokořán (1957, 1964, 1965 pod pseud. Ivan Dlouhý); Tvář. Almanach Bloku (1963); Konfrontace (1967); Souhvězdí Kassiopeia (1980); Takový byl Matal (1998); 27 popravených českých pánů očima 27 (nepopravených) českých spisovatelů (2000); 27 českých obrazů očima 27 českých spisovatelů (2001); Praha v množném čísle (2019; povídka Tajemství na Karlově mostě tištěna z rkp).

LITERATURA

Knižně: F. Všetička: Garance grotesknosti (Olomouc 2010).
Studie a články: M. Staňková: doslov in Prodavač humoru (1985); H. Hrzalová: O české literatuře dneška (1987); I. Matějka: doslov in Šokmistr (1990); P. Fejfuša: K pojmenování postav v současné české próze, in Škola – jazyk – literatura. Sborník prací PF MU v Brně, sv. 118, řada jazyková a literární, č. 25 (1991); F. Všetička: Příspěvek k poetice R. R, Alternativa Nova 1995, č. 10; F. Všetička: Topos domu v próze Romana Ráže. In: Dům v české a polské literatuře (sborník z konference, Opava 2009); F. Všetička: K profilu Rážových próz, Češtinář 21, 2010/2011, č. 1; P Hnilička, Týdeník Rozhlas 2022, č. 7.
Recenze: Jediná noc: J. Opelík: HD 1963, č. 2; O. Sus, KT 1963, č. 27; O. Rafaj, LitN 1963, č. 36 * Učitel ptačího zpěvu: Š. Vlašín, RP 17. 1. 1967; A. Hájková, Rt 21. 1. 1967; Z. Kožmín, LitN 1967, č. 11 * Kdo umlčel Matyáše: J. Pecháček, Kulturní noviny 1968, č. 16; S. Bartůšková, HD 1968, č. 9 * Jednou se ohlédneš: O. Sus, HD 1969, č. 14; M. Petříček, Listy 1969, č. 7 * Smrt v kaštanovém domě: T. Sedláček, Rt 15. 7. 1976; J. Poláček, BV 26. 7. 1976; M. Veselá (= M. Jungmann), Práce 19. 8. 1976 * Bludné kameny: Š. Vlašín, RP 2. 9. 1981; V. Novotný, ZN 5. 9. 1981; B. Dokoupil, Tvorba 1981, č. 38; M. Veselá (= M. Jungmann), Práce 29. 10. 1981 * Vrabčí hnízdo: V. Novotný, ZN 19. 1. 1984; Š. Vlašín, BV 13. 3. 1984; J. Lukeš, SvSl 16. 3. 1984; M. Suchomel, Rt 28. 3. 1984 (též in Co zbylo z recenzenta, 1995); L. Knězek, Romboid 1984, č. 4; B. Truhlář, Romboid 1984, č. 12; P. Grym, Dikobraz 1984, č. 40 * Prodavač humoru: A. Křemenáková, O knihách a autorech, 1978 (zima); M. Staňková, NK 1979, č. 21; V. Novotný, ZN 3. 7. 1979; L. Soldán, Rt 11. 7. 1979; H. Hrzalová, RP 14. 8. 1979; J. Hájková, SvSl 30. 8. 1979; J. Pecháček, LM 1979, č. 7; D. Spáčil, Tvorba 1979, č. 39; M. Veselá (= M. Jungmann), Práce 4. 1. 1980; M. Spáčilová: SvSl 19. 4. 1985 * Šokmistr: L. Vacina, RP 6. 2. 1986; P. Nový, Tvorba 1986, příl. Kmen č. 11; J. Lukeš, SvSl 22. 5. 1986 * Narcisový dům: H. Hrzalová, Kmen 1989, č. 5; F. Cinger, RP 2. 2. 1989; V. Novotný, ZN 3. 3. 1989; A. Hájková, Tvorba 1989, č. 10; I. Zítková, Práce 15. 8. 1989; J. Dvořák, Kmen 1989, č. 50 * Pokušení na konci léta: R. Holub, Kmen 1989, č. 51; B. Dokoupil, LM 1990, č. 1 (též ad In flagranti) * In flagranti: Š. Vlašín, BV 18. 1. 1990 * Cesta po kolenou: M. Petříček, LitN 1993, č. 37; V. Novotný, MFD 25. 9. 1993; I. Zítková, Telegraf 16. 10. 1993 * Zachránci samoty: F. Cinger, Právo 19. 10. 1999; M. Jungmann, NK 1999, č. 41; I. Zítková. Tvar 1999, č. 19 * Faust umírá dvakrát: F. Všetička: Host 2003, č. 9 * Bonvián: F. Cinger, Právo 2. 3. 2005; H. Vyplelová, Host 2005, č. 6 * Kámen v okně: M. M. Marešová, Portál české literatury 20. 8. 2007 (zde); K. Špidla, Host 2007, č. 7; K. Bařinková, Akord 27, 2007/2008, č. 5* Nevěř mi ani slovo: F. Cinger, Právo 30. 6. 2009 * V jídelně se nevraždí: P. Janoušek, Tvar 2011, č. 12; F. Cinger, Právo 25. 11. 2011; F. Všetička, Akord 2011, č. 8; F. Všetička: LitN 2012, č. 49 * Lázeňské dobrodružství: F. Cinger, Biblio 2014, červenec; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2014, č. 32; L. Chateau, Naše rodina 2014, č. 32; M. Blahynka, Haló noviny 1. 10. 2014, příl. Literatura – Umění – Kultura; F. Všetička, Welles 2015, č. 60–61 * Lázeňské naděje: R. Kopáč, Uni 2015, č. 6; M. Blahynka, Haló noviny 10. 2. 2016, příl. Literatura – Umění – Kultura * Lázeňské ozvěny: R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2017, č. 29 * Muž a růže: F. Cinger, Právo 31. 5. 2018; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2018, č. 24 * Aplikace rodina: F. Cinger, Právo 23. 3. 2020; P. Janoušek, Tvar 2020, č. 8 * Slušní lidé nevraždí (soubor): P. Hnilička, Týdeník Rozhlas 2020, č. 52; A. Merenus, Host 2021, č. 8 * Muž bez emocí: F. Cinger, Právo 22. 1. 2021; M. Horanský, LidN 13. 5. 2021 * Pomačkané město: (ctrl), Literka 2020, č. 6 * Nejistota: P. Janoušek, Tvar 2021, č. 17; V. Novotný, Tvar 2021, č. 20; K. Kouba, A2 2022, č. 1.
Rozhovory
: R. Tognerová, O knihách a autorech 1983, s. 21; P. Frýbort, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 22; Z. Pšenicová, VP 13. 7. 1990; A. Přidal, LitN 1993, č. 23; F. Cinger, Právo 2003, č. 32; F. Všetička in Garance grotesknosti (2010); F. Všetička, Krok 2011, č. 1; F. Cinger, Právo 13. 5. 2014; F. Cinger, Právo 27. 5. 2015.
Vzpomínky: M. Uhde, Divadelní noviny 2008, č. 20.
Nekrology: Aktuálně.cz (online; zde); hul (= Vladimír Hulec), i-Divadelní noviny 31. 1. 2022 (zde); R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2022, č. 7.

Autor hesla: Blanka Hemelíková (1998); Zuzana Malá (2008); Alena Přibáňová (2022)
Aktualizace hesla: 31. 10. 2022 (ap)
Aktualizace bibliografie: 31. 10. 2022 (ap)
 
zpět na hlavní stranu