Václav RENČ
Renč pocházel z rodiny zedníka, která 1917 přesídlila do Prahy. Zde Renč studoval na reálce a klasickém gymnáziu (maturita 1930) a absolvoval Filozofickou fakultu UK (obory filozofie a jazykověda, PhDr. 1936 prací Bergsonovo pojetí intelektu a životního vývoje). Již 1933–36 byl propagačním redaktorem Svazu knihkupců a nakladatelů ČSR a redakčním tajemníkem časopisu Rozhledy po literatuře a umění. Od 1937 pracoval jako redaktor pražského nakladatelství Novina (1938–41 zde redigoval literární měsíční zpravodaj Cesta za knihou). 1942–45 byl spisovatelem z povolání. 1945 byl pro svoji publicistickou činnost v době okupace distancován očistnou komisí Syndikátu českých spisovatelů na dva roky (tj. měl po tuto dobu zákaz publikovat), později, po dalším šetření, byl ze Syndikátu vyloučen. Po válce působil v sezoně 1945/46 jako dramaturg Městského divadla v Olomouci a poté jako lektor a režisér Národního divadla v Brně až do doby, kdy dostal od akčního výboru ND výpověď a musel divadlo opustit (1948). Od 1949 byl z politických důvodů nucen živit se pouze příležitostnými pracemi, v květnu 1951 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu s tzv. Zelenou internacionálou v dubnu 1952 odsouzen na 25 let vězení. Z vězení byl propuštěn 1962, rehabilitován v plném rozsahu až 1990. Po propuštění pracoval jako dramaturg operety Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Od 1967, kdy se přestěhoval natrvalo do Brna, se věnoval literatuře a překládání.
Renčovo literární dílo je od počátku ovládáno silnou křesťanskou spiritualitou. Jeho básnická tvorba z 30. let (Studánky, Sedmihradská zem, Vinný lis) má zcela jednoznačně metafyzicko-náboženský ráz. Základními konstantami Renčova duchovního prostoru, transponovanými v umělecký tvar, je protiklad ducha a hmoty, světla a tmy; smyslovost je v jeho poezii nahrazována slastí z tvorby, do níž se sublimuje básníkův náboženský prožitek; dokonalost vytvořeného díla, absolutno jeho tvaru má manifestovat absolutno Božího jsoucna. Toto pojetí poezie je silně ovlivněno Rainerem Mariou Rilkem, jehož básnické dílo bylo českou poezií 30. let aktualizováno. Podobu metafyzicko-náboženských podobenství, odhalujících klamnost smyslového světa, který zakrývá pravou podstatu bytí, má také většina Renčových divadelních her (Marnotratný syn, Císařův mim, Barbora Celská). Jejich podstatou není dramatický vývoj postav a psychologické konflikty, ale střetávání nadosobních idejí, v nichž je odkrývána skutečnost Božích záměrů. – Vnitřní kontinuitu Renčova díla neporušilo ani jeho dlouholeté uvěznění. V tvorbě z 50. a 60. let (Setkání s Minotaurem, Popelka nazaretská, autorský výběr z poezie 1941–62 Skřivaní věž) zůstal básníkem hluboké křesťanské víry, jeho poezie však již nebyla ohrožována rilkeovským estetismem a – pevně svázána s drastickými prožitky z vězení – tvarově i myšlenkově zreálněla. – Pro děti a mládež Renč napsal veršovanou pohádku (Perníková chaloupka), jevištní a rozhlasové dramatizace pohádkových i jiných děl (Mark Twain, Karel Čapek) a několik loutkových her. – Svébytnou součást jeho díla tvoří četné překlady z němčiny (Rainer Maria Rilke, Johann Wolfgang Goethe, René Schickele), francouzštiny (Georges Duhamel, Julien Green, Jacques Maritain, Maurice Maeterlinck), angličtiny (Samuel Taylor Coleridge, Oscar Wilde), italštiny (Francesco Petrarca) a polštiny (Adam Mickiewicz, Cyprian Norwid), v nichž osvědčil vytříbený smysl pro formální kvality překládaných děl. Hlas Páně tříští cedry je básnickým, avšak významově přesným překladem biblických Knih žalmů, který Renč dokončil v roce 1972. Schopnosti dramatika uplatnil při moderních aktualizačních úpravách a překladech dramat antických (Aristofanes, Euripides, Sofokles), německých (Johann Wolfgang Goethe, Friedrich Schiller, Gerhart Hauptmann) a anglických (William Shakespeare). Příležitostně psal Renč také eseje, úvahy a literárněkritické stati. Na sklonku života se podílel na textové aktualizaci katolických mešních písní (Kancionál, společný zpěvník českých a moravských diecézí, 1973). – Zásluhou editorů Jaroslava a Luisy Novákových byla z autorovy pozůstalosti zpřístupněna i část jeho rukopisného díla. První svazek Vybraných spisů nazvaný Vrstvení achátu obsahuje mj. dosud nepublikovanou sbírku drobné lyriky z let 1938–50 Listí na vodách a nedokončenou skladbu na motivy legendy o svaté Anežce České Režná kytlice, ve druhém svazku s titulem S anděly si nelze připíjet byla publikována básnická sbírka Přesýpací hodiny, jejíž vydání bylo zastaveno v roce 1971, a v oddíle Barevným prachem země výběr Renčových rukopisných básní z 60.–70. let. Prozaický výbor Malborgův dům obsahuje kromě titulní povídky-zpovědi vraha s takřka poeovskou atmosférou děsu dvě do historizujícího rámce zasazené prózy o lidském obrácení Dítě má hlad, Legenda o lotru Dismasovi (všechny tři byly otištěny pod pseudonymem v Cyrilometodějském kalendáři) a dosud nezveřejněné Renčovo vyznání lásky k divadlu Vánek nese poselství.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Jitření (BB 1933); Variace na motiv narození Páně (BB, novoročenka, 1933); Studánky (BB 1935); Sedmihradská zem (BB 1937); Vinný lis (BB 1938); Trojzpěvy (BB 1940; přeprac. 1948); Černé umění (BB, novoročenka, 1940); Tři básně noční (soukromý tisk, b. d., 1940); Julius Zeyer (studie, 1941); Marnotratný syn (D b. d., 1942, prem. 1941; přeprac. jako libreto opery M. Sokola, prem. 1963); Komedie z kornoutu (D 1944, i prem., podle J. N. Nestroye); Císařův mim (D 1944, i prem., podle Lope de Vegy); Barbora Celská (D 1944, i prem.; 1947 přeprac. s tit. Černý milenec, prem. 1948); Perníková chaloupka (B pro děti, 1944); Zahrajem si na chvilenku (BB pro děti, 1947); Mír (D, rozmnož., b. d., prem. 1947, podle Aristofana); Medvěd Fuňa (D loutk., rozmnož., 1963, prem. původní verze 1949); Tom Sawyer od řeky Mississippi (D pro ml., rozmnož., 1964, i prem., volně podle M. Twaina); Sedmihlávek aneb Malá dračí pohádka (D loutk., rozmnož., 1965, i prem., volně podle K. Čapka); Královské vraždění (D, rozmnož., 1966, knižně1967, prem. 1966, podle rozhl. hry M. Rejnuše, V. R. uveden jako spoluautor; hráno též s tit. Jed z Elsinoru; pod tímto tit. také jako libreto opery K. Horkého, prem. 1969); Ostrov strýce Artura (D loutk., rozmnož., 1967, i prem.); Příběhy z hračkového lesa (D loutk., rozmnož., 1967, i prem.); Setkání s Minotaurem (BB 1969); Popelka nazaretská (B 1969); Hoře z návratu (D, rozmnož., 1969, i prem.); Labutí princ (D loutk., rozmnož., 1970, i prem., podle B. Němcové); Krysařova píšťala (loutk. muzikál, rozmnož., 1970, i prem.); Kryšpín to vyhrál (D loutk., rozmnož., 1971, pod pseud. Jiří Čekan); Petruška aneb Děvčátko, co stále spěchá (D loutk., rozmnož., 1971, pod pseud. Petr Stárek) Zastavení (verše z rukopisné sbírky Přesýpací hodiny, soukromý tisk, 1971); Pražská legenda (B, Řím 1974); Sluncem oděná (B, Řím 1979; revidovaný text s tit. Loretánské světlo, 1992, ed. Z. Drahoš); České žalmy (BB, Řím 1989; 2001); Kůzlátka a hloupý vlk (pohádky, 1990, s texty F. Hrubína a Z. Novákové); Portrét milenky (bibliofilie, B 1993); Májové úvahy. Mariánské meditace (Řím 1996); Zpěvy u jesliček (BB 2000, ed. L. Nováková); scénicky: Antigona (libreto opery I. Krejčího, 1964, podle Sofokla).
Zpěvní texty: T. Jones – H. L. Schmidt: Snílci (D, rozmnož., 1967, prem. 1969).
Výbory: Skřivaní věž (BB 1970); Via Dolorosa (Toronto 1977; 1990, z poezie V. R., J. Palivce a Z. Rotrekla, ed. A. Kratochvil); Podoben větru (BB 1994, ed. K. Neradová); Malborgův dům (PP 2001, ed. J. Novák).
Souborné vydání: Vybrané spisy V. R. (Trinitas, sv. 1: Vrstvení achátu, 2000; sv. 2: S anděly si nelze připíjet, 2000, obojí ed. J. Novák).
Překlady a úpravy: E. Glaeser: Mír (1931); E. Ludwig: Tři titáni (1931, s J. Kostohryzem, V. R. překlad veršů); J. Green: Vzpoura Adrieny Mesuratové (1932); P. Mattheus: Čtyři kluci něco svedou (1932); J. Maritain: Umění a scholastika (1933); G. Robakidze: Megi, gruzínské děvče (1934); J. Schlumberger: Svatý Saturnin (1935); F. Bérence: Rafael neboli Moc ducha (1936) + Lucrécia Borgia (1938); R. M. Rilke: Sonety Orfeovi (1937; přeprac. 1944; 2002 in R. M. Rilke: Elegie a sonety, soubor obsahuje i překlady J. Gruši); M. Maeterlinck: Přesýpací hodiny (1937); J. Secundus Everardus: Polibky (1937); G. Duhamel: Sága o Salavinovi (1938, 3. díl Salavinův deník); R. Schickele: Vdova ukrutnice (1938); D. Vieserová: Zpěváček (1938, s J. Franzem); G. Walschap: Dítě (1941); L. A. Winterswyl: Vzkříšení (1942); H. Hermannová: Život Panny Marie (1942); H. Lützeler: Dítě (1942) + Dívky (1942); R. Schneider: Jinoch (1942); F. Hebbel: Gygův prsten (1942) + Dcera lazebníkova (1943); E. Hardt: Blázen Tantris (1944); F. Schiller: Marie Stuartovna (1944, zkrácený překlad) + Valdštýn (1944); M. Geversová: Paní Orfa (1946); A. Mickiewicz: Básně z východu (1947); C. Goldoni: Milovali, blázni byli (b. d., 1949–1950, prem. s tit. Mirandolina, 1947); W. Shakespeare: Jak se vám líbí (rozmnož., 1963, prem. 1962) + Makbeth (rozmnož., 1963, i prem.) + Troilus a Kressida (rozmnož., 1964, prem. 1963) + Půjčka za oplátku (rozmnož., 1965, knižně 1967, prem. 1965) + Dva veronští páni (rozmnož., 1966, prem. 1964) + Král Jan (rozmnož., 1967, prem. 1965) + Král Richard Druhý (rozmnož., 1967, prem. 1965) + Bouře (rozmnož., 1968, prem. 1967) + Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete (rozmnož., 1968, prem. 1967) + Sen svatojánské noci (rozmnož., 1969, i prem.) + Zkrocení divošky (rozmnož., 1972); F. Galiani: Sokrates číslo dvě (rozmnož., 1962, i prem., s J. Makariem); P. de Marivaux: Proradné lásky (rozmnož., 1964; přeprac. jako muzikál, prem. 1967); H. Januszewska: Tygříček (rozmnož., 1964); Euripides: Medea (rozmnož., 1965, prem. 1964); Sofokles: Antigona (1965, i prem.) + Oidipus na Kolónu (rozmnož., 1965, i prem.); S. T. Coleridge: Dračí křídlo stesku (1965); F. Petrarca: Sto sonetů Lauře (1965) + Kanzóny pro Lauru (1969); L. Anzengruber: Křivopřísežník (rozmnož, 1966); Aristofanes: Jezdci, Ženský sněm (rozmnož., 1968, společná prem. 1967) + Ptáci (rozmnož., 1970, prem. 1969); C. Norwid: Mramory a blesky (1968); Aischylos: Oresteia (rozmnož., 1969, prem. 1965); O. Wilde: Ideální manžel (rozmnož., b. d., 1969, prem. 1967); A. S. Puškin: Boris Godunov (rozmnož., 1969, i prem.); G. M. Diodati: Nesnáze v opeře (rozmnož., b. d., 60. léta, hudba D. Cimarosa); A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu (rozmnož., 1970, prem. 1969); F. Dürrenmatt: Frank Pátý (rozmnož., 1971, i prem., hudba P. Burkhard); S. Zweig: Hvězdné hodiny lidstva (1971, s L. Jehličkou a J. Vobrubovou-Kouteckou); J. W. Goethe: Život slavím (1972, též ed.); J. Brammer – A. Grunwald: Hraběnka Marica (rozmnož., 1997, prem. 1998, hudba E. Kálmán); Hlas Páně tříští cedry (biblické žalmy, 2001, ed. L. Nováková); scénicky: J. W. Goethe: Clavigo (1942); G. Hauptmann: Panny z Biskupské hory (1942); Molière: Sganarelle (1943) + Jiří Dandin (1944); G. B. Shaw: Čokoládový hrdina (1957); Euripides: Kyklop (1965); Seneca: Agamemnon (1965); W. Shakespeare: Antonius a Kleopatra (1966) + Hamlet (1966); H. Ibsen: Opory společnosti (1966); F. Schiller: Don Carlos (1969) F. Dürrenmatt: Král Jan (1969) + Frank pátý (1971).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Básníkův rok (1936); O Josefu Pekařovi (1937); Verše na zeď (b. d., 1937); Moravské pohádky (1967); Sborník pětadvacíti (1969); Cyrilometodějský kalendář (na rok 1974 a 1976); Básníci ve stínu šibenice (Řím 1976); Krajiny milosti. Antologie české duchovní lyriky (1994); Albertu Vyskočilovi k šedesátinám 28. ledna 1998 (bibliofilské vydání faksimile sborníku, 1998).
Uspořádal a vydal: A. Novák: Dílo (2 svazky, 1940).
LITERATURA
Knižně: Č. Zapletal – M. Trávníček: Chtěl jsem ti vyprávět o růži. Památce V. R. (1995).
Studie a články: O. Roubínek: Drama jednoho dramatu (Královské vraždění), DivN 10, 1966/67, č. 6; in sb. Žaluji 2 (Haarlem 1975; 1990, ed. A. Kratochvil); A. Kratochvil in antologie Via dolorosa (Toronto 1977; 1990); F. Pinďák: Křesťan a básník V. R., Studie (Řím) 1978, s. 350; Z. Rotrekl in Skrytá tvář české literatury (Toronto 1987; 1991); M. Anděl: Doslov, in V. R., České žalmy (Řím 1989); J. Med: V. R., List pro literaturu 1990, č. 8 (poté in Spisovatelé ve stínu, 1995); týž: Doslov, in V. R., Popelka nazaretská (1991); P. Borkovec: Zakoušet píseň, Souvislosti 1992, č. 5; I. Jelínek in Jablko se kouše (1994); J. Hošek: Předmluva, in V. R., Podoben větru (1994); L. Nováková: Renčovy veršované pohádky, Sborník prací FF brněnské univerzity, Řada literárněvědná (V), 1998, č. 1; J. Novák: Ediční komentáře, in V. R., Vrstvení achátu, S anděly si nelze připíjet (obojí 2000); M. Trávníček: Doslov, in V. R., Pražská legenda (2001); Z. Dvořáková in Navzdory nenávisti a mstě (2002); J. Kratochvíl: Kde múzy nespí (o rodině V. R.), Naše rodina 2003, č. 49.
Recenze: Jitření: F. X. Šalda, ŠZáp 5, 1932/33, s. 259; V. Hrbek (Z. Kalista), Lumír 59, 1932/33, s. 334; P. F. (P. Fraenkl), Naše doba 40, 1932/33, s. 501; Bk. (B. Fučík), Listy pro umění a kritiku 1933, s. 283 (poté in Kritické příležitosti 2, 2002); A. M. Píša, PL 15. 7. 1933; A. N. (A. Novák), LidN 1. 4. 1934 * Studánky: F. X. Šalda, ŠZáp 8, 1935/36, s. 27; B. Václavek, Index 1935, s. 112; B. Fučík, Listy pro umění a kritiku 1936, s. 42 (poté in Kritické příležitosti 2, 2002); T. Vodička, Řád 1936, s. 259 * Sedmihradská zem: V. Hrbek (Z. Kalista), Lumír 63, 1936/37, s. 321; V. Černý, LidN 12. 4. 1937; J. Janů, Rozhledy 1937, s. 228 * Vinný lis: A. N. (A. Novák), LidN 1. 1. 1939; B. Polan, KM 1939, s. 124; M. Dvořák, Akord 7, 1939/40, s. 69 * Trojzpěvy: AMP (A. M. Píša), Národní práce 4. 8. 1940; M. Dvořák, Akord 8, 1940/41, s. 33; J. Janů, KM 1941, s. 33 * Marnotratný syn: F. Křelina, Řád 1941, s. 436 * Barbora Celská: J. Hájek, LidN 10. 1. 1944 * Císařův mim: J. K. (J. Kopecký), LidN 16. 2. 1944; J. Hájek, LidN 24. 7. 1944 * Hoře z návratu: A. Závodský, Rovnost 24. 10. 1969; M. Plešák, Divadlo 1969, prosinec; J. Černý, DivN 13, 1969/70, č. 5 * Setkání s Minotaurem: K. Horňák, HD 1969, č. 19 * Sluncem oděná: A. Kratochvil, České slovo (Mnichov) 1980, č. 6 * Popelka nazaretská: M. Petříček, NK 1991, č. 17 * Loretánské světlo: J. Brabec, NK 1993, č. 3; M. Kovářík, Tvar 1993, č. 14; J. Med, LitN 1993, č. 25 (poté in Od skepse k naději, 2006) * Podoben větru: R. Matys, Nové knihy 1995, č. 8; I. Harák, Obratník 1995, č. 11 Vrstvení achátu, S anděly si nelze připíjet: M. C. Putna, MFD 11. 8. 2000; H. Svanovská, Duha 2000, č. 15; M. Trávníček, Tvar 2000, č. 15.
Rozhovor: L. Štěpán, MF 30. 3. 1969.
Nekrology: A. Kratochvil, České slovo (Mnichov) 1973, č. 6; pt. (P. Tigrid), Svědectví (Paříž) 12, 1973/74, č. 46, s. 334.
Vzpomínky: V. Gaja: O V. R., Velehrad 1991, č. 2; M. Rút Křížková: Příběh s V. R., Alternativa plus 2004, č. 1-2; I. Peřinová: S Ivanem Renčem nejen o dospívání bez otce (rozhovor), Katolický týdeník 2004, č. 48, příl. Doma.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR