Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 EDICE EXPEDICE 

 1975 - 1990 
 
 Samizdatová edice zahrnující původní českou prózu, poezii i drama, sborníky, překlady, ale i filozofické, přírodovědecké a teologické spisy
 

Samizdatovou Edici Expedice (EE) založili Václav Havel Daňa Horáková (*1947) v roce 1975. Název edice odkazoval k nakladatelství a knihkupectví Václava Matěje Krameria Česká expedice šířící a propagující v 18. století české knihy. Po odchodu Dani Horákové do Spolkové republiky Německo převzal v roce 1979 ediční záležitosti do své pravomoci bratr Václava Havla Ivan M. Havel (*1938), který edici spravoval společně s manželkou Václava Havla Olgou Havlovou (1933–1996) a se svou budoucí ženou Dagmar Lantayovou (*1951), později Havlovou-Ilkovičovou. Jejich zásluhou edice pokračovala i po zatčení Václava Havla v květnu 1979 a v průběhu jeho věznění po procesu se členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). V květnu 1981 byli Ivan M. Havel a Olga Havlová v souvislosti se zadržením francouzského karavanu, převážejícího exilovou literaturu a rozmnožovací techniku, rovněž zatčeni a obviněni z trestného činu podvracení republiky, mj. i kvůli vydávání Edice Expedice. Trestní stíhání bylo sice záhy zastaveno, přesto Edice Expedice na čas utlumila činnost. Některých již připravených titulů se ujal jaderný fyzik Pavel Bratinka (*1946) a vydal je v rámci Edice Svíce.
Po propuštění Václava Havla z vězení byla v létě 1983 činnost edice obnovena v plném rozsahu. Redakční radu (označovanou jejími členy krycím názvem „Admiralita“) tvořili Josef Danisz (*1946), Gabriel Gössel (*1943), Václav Havel, Ivan M. Havel, Jan Lopatka (významně se podílel na tvorbě edičního plánu), Martin Palouš (*1950), Zdeněk Urbánek Tomáš Vrba (*1947). Řízení edice se vyznačovalo profesionálním přístupem, současně však z konspiračních důvodů nepostrádalo určité mystifikační rysy (o vlastním chodu edice a praktických otázkách redaktory informovaly interní newslettery fiktivních sdružení: nejprve Oběžník s podtitulem Seznam rukopisů a strojopisných opisů, vydávaných PNP pro studijní účely, poté Zpravodaj Klubu přátel českého písemnictví, pobočka Praha). Poslední schůzka redakční rady proběhla 17. října 1989, ještě v roce 1990 bylo mezi odběratele distribuováno několik hotových svazků.
Na opisování se podíleli Jana Bajnarová, Josef Danisz, Zdena Erteltová (1934–2007), Viktor Faktor (*1944), Eliška Kolesová, Miloslav Korbelík, Iva Marešová, Jana Pešková Petruška Šustrová (*1947). Novější xeroxové kopie opatřoval Ivan Chvatík (*1941) v xeroxovém oddělení na tehdejším Ministerstvu financí. Počítačovou sazbu později zajišťoval Jaroslav Borecký. Svazky byly nejdříve vázány v dílně TOMOS v Městské knihovně ve Valentinské ulici (knihař Bohumír Kvasnička /Hampl/). Po převzetí ediční agendy Ivanem M. Havlem vazbu obstarávali profesionální knihař František Cink s dílnou na Vinohradech a později v ulici Novákových na Palmovce či příležitostně Václav Smrkovský na Invalidovně. Načas měli vazbu na starosti také Dagmar Lantayová (provd. Havlová-Ilkovičová) nebo překladatel Gabriel Gössel. Fotografický doprovod k vybraným publikacím připravil Ondřej Němec (*1960). K dalším edičním spolupracovníkům patřil v roli korektora filozof, matematik a překladatel Jiří Fiala (1939–2012). O distribuci knih se starali prakticky všichni, kdo se na jejich výrobě podíleli (mj. Pavel Bratinka, Daňa Horáková, Dagmar Lantayová, Martin Palouš, Tomáš Vrba).
Knihy Edice Expedice měly nejčastěji formát A5. V letech 1975–1981 vycházely v jednotné vazbě z černého plátna (část svazků byla údajně svázána v černém smutečním plátně), odtud označení „černá řada“ (výjimečně též plátěná vazba modré, červené, zelené nebo fialové barvy), zpravidla se zlatými písmeny EE v pravém spodním rohu desek a spíše výjimečně zlatým nápisem na hřbetu. Od roku 1983 pak edici charakterizovala vazba ze světlého režného plátna, pro niž se vžilo pojmenování „světlá (či bílá, někdy i písková) řada“. Na hřbetu titulů této řady býval nalepen plátěný štítek se strojopisným nápisem se jménem autora a názvem knihy. Kromě původního formátu A5 se ve „světlé řadě“ vyskytovaly i jiné formáty (B5, čtvercový formát a občas i A4).
Příznačným znakem produkce Edice Expedice byla propracovaná tiráž. Na rozdíl od jiných samizdatových edic signoval opisy nikoli autor díla, ale vydavatel, tj. Václav Havel. V tiráži odběratelé nacházeli formulaci: „V roce … pro sebe a své přátele opsal Václav Havel.“, již doplňoval vlastnoruční podpis. V časech Havlova věznění signovala vydaná díla za svého muže Olga Havlová („V roce … pro sebe a své přátele opsala Olga Havlová.“), ačkoli její podpis se v edičních svazcích objevil již dříve. Ve „světlé řadě“, vycházející od roku 1983, už věta o autorství opisu a podpis chyběly. Jednotlivé svazky byly dále vybaveny pořadovými čísly; plánovaným svazkům však byla pořadová čísla přidělována s velkým předstihem, proto zůstala některá čísla neobsazena, jiná byla nahrazena. Ojediněle se v opisech objevovalo razítko koníčka nebo razítko mývala s nápisem Think Happy, a to jako ediční Ex libris, případně autorská značka.
Texty pro vydání v Edici Expedice byly rozmnožovány na průklepovém papíře nejčastěji ve dvou strojopisných opisech; jeden opis zahrnoval 12 exemplářů (včetně originálu).
Cena knih se zpravidla pohybovala od 35 do 150 korun, a to v závislosti na kvalitě opisu a počtu stran. Do ceny výtisku byly započítávány jen náklady na opis a vazbu (redakční či distribuční práce nebyla zúčastněným proplácena). Vydání některých titulů bylo finančně náročné (např. dílo Josefa Šafaříka Cestou k poslednímu o bezmála tisíci stranách, které bylo opsáno, ale zůstalo nesvázáno), a proto bylo nutné pořízení opisů výrazně dotovat. Finančně edici podporoval zejména Václav Havel, většinou z finančních, ale i věcných darů ze zahraničí (např. od Nadace Charty 77), na chod edice dále přispěla Petruška Šustrová z grantu, který získala na vytvoření soupisu samizdatových publikací od kanadské Nadace Jana Husa (The Jan Hus Fund). Díky tomu měla edice koncem osmdesátých let k dispozici počítačovou techniku, používanou hlavně ke zpracovávání a archivování redakčních dokumentů, avšak minimálně při výrobě opisů (zprvu neexistovaly textové editory s českou diakritikou). Pouze několik děl bylo přepsáno na elektrickém psacím stroji (a rozšiřováno v xeroxových kopiích) či vytištěno z počítače.
V letech 1975–1981 vyšlo v „černé řadě“ Edice Expedice celkem 119 svazků. Z toho 68 svazků do svého odjezdu vydala a dalších 20 do výroby přichystala Daňa Horáková. Poslední pořadové číslo v této řadě je 153; svazky č. 139–152 zůstaly kvůli zatčení Olgy a Ivana M. Havlových nerealizovány, popřípadě byly vydány později pod jiným číslem či převedeny pod Edici Svíce. V období let 1983–1989 vyšlo 113 titulů (poř. č. 154–279). Celkem bylo v edici vydáno 232 svazků, z nich šlo bezmála v 50 případech o první vydání. Bibliografie Edice Expedice však zahrnuje celkem 279 titulů, tj. i 47 číslovaných titulů, které se nakonec nedostaly do oběhu. Plánovaný svazek č. 300 (ročenka s bibliografií edice) již nevyšel. Průměrně ročně vycházelo kolem 18 titulů, nejvyšší roční produkce edice dosáhla v roce 1980 (38 svazků). Největšího nákladu dosáhla Havlova hra Asanace, a to 72 exemplářů (včetně xerokopií a kopií vytištěných na počítačové tiskárně), a Obhajoba umění Jindřicha Chalupeckého (62 exemplářů). – Za sídlo edice lze považovat byt Ivana a Václava Havlových na nábřeží Bedřicha Engelse (dnes Rašínově nábřeží) č. 78 v Praze, redakční schůzky se nicméně konaly i jinde (byt Josefa Danisze a Anny Grušové na Smíchově, břevnovský byt Pavly a Martina Paloušových ad.).

 

Edice Expedice chtěla původně pouze přebírat samizdatové tituly z Vaculíkovy Edice Petlice. Záhy ale začala vydávat vlastní spřízněné autory a mladé či neznámé tvůrce, hlavně z okruhu undergroundu. Zaměření edice se brzy rozšířilo o překladovou tvorbu a poezii, vycházely paměti a vzpomínková díla. Edice Expedice zařazovala do svého plánu také eseje, fejetony a odborná pojednání literárněvědného, přírodovědného a filozofického, příp. mezioborového zaměření. V několika případech se EE postarala o díla původně připravovaná v oficiálních nakladatelstvích – Československý spisovatel (edice Tangens), Horizont nebo Vyšehrad – která po roce 1969 nesměla být vydána.
Větší část prozaických děl zakázaných autorů přejala Edice Expedice Edice Petlice Ludvíka Vaculíka, mj. díla Václava Bendy, Jiřího Gruši, Miloslavy Holubové, Bohumila Hrabala, Evy Kantůrkové, Mojmíra Klánského, Pavla Kohouta, Edy Kriseové, Jiřího Plačka, Karla Pecky či Zdeny Tominové. Z jiných samizdatových vydání byly převzaty prózy Terezy Boučkové, Ivana Binara, Jana Dobrovského, Pavla Řezníčka či Karla Trinkiewitze. Z Kvartu byl přejat Weilův román Dřevěná lžíce.
K edičním prozaickým prvovydáním se počítaly prózy Zdeňka Urbánka, novela Ivana Matouška, novela Dani Horákové, soubor povídek Ladislava Dvořáka nebo román Jaroslava Bílého. Ze starších prozaických děl edice poprvé zpřístupnila Legendy a invokace Karla Schulze (ed. Jiří Němec) a Texty Ladislava Klímy (ed. Jiří Němec).
Část z více než padesáti básnických svazků redaktoři převzali z Edice Petlice. V Expedici byly opsány sbírky Jiřiny Haukové, Jaromíra Hořce, Emila Juliše, Petra Kabeše, Jiřího Koláře, Bohuslava Reynka, Zdeňka Rotrekla, Jaroslava Seiferta, Jana Skácela, Karla Šiktance, Ivana Wernische. Podle vydání v 68 Publishers byly pořízeny opisy výboru Stará bydliště Ivana Blatného a Zahradníčkovy sbírky Dům Strach. Edice zprostředkovala i vydání básnických sbírek několika Havlovým souputníkům z časopisu TvářJiřímu KuběnoviZbyňku Hejdovi. Dále byly přejaty tři básnické sbírky Jana Vladislava. Prostor dostali i méně známí autoři: Karel Hynek, Václav Jamek (pod pseudonymem Eberhardt Hauptbahnhof), debutující Vladimír Brom, Heřman Chromý, Vítězslav Čížek (pod pseudonymem Albert Kaufmann), v prvním vydání edice přinesla poezii Miroslava Ptáčka, soubor exilových sbírek válečného letce ze čtyřicátých let Aloise Volka nebo pozdní debut Jiřího Černohlávka.
Dramatickou tvorbu zastupovaly hry obvykle v prostředí disentu dobře známé a převzaté z jiných edic, znovu zejména z Edice Petlice – dramata Jiřího Dienstbiera, Pavla Kohouta, Pavla Landovského, Karola Sidona, Zdeny Tominové, Josefa Topola. V prvním souborném vydání vyšly Hry Stanislava Mráze, poprvé byl opsán filmový scénář Juráčkova Případu pro začínajícího kata a v prvních vydáních v EE vycházely rovněž hry Václava Havla.
Zvláštní soubor vytvořila díla reflektující vězeňskou zkušenost osmdesátých let – román Evy Kantůrkové Mé přítelkyně v domě smutku, dva svazky Přechodných adres Jaromíra Šavrdy nebo Příběh orwellovských let Vladimíra Liberdy. Edice dále představila Eseje z ostrova Rudolfa Battěka, psané v ruzyňské věznici. V období Havlova věznění edice rozšířila vybraných Šestnáct dopisů z vězení, po autorově propuštění byl publikován (ovšem bez označení edice) péčí Jana Lopatky výbor Dopisy Olze. Samostatně vyšly veršované pohádky Ivana M. Jirouse, jež zasílal domů svým dcerám v dopisech z vězení. Kvartu přejala edice anonymní svědectví o osudu politického vězně padesátých let Radima Kuthana. Dále byly z jiných edic převzaty dva vzpomínkové texty politické vězeňkyně-komunistky Jarmily Taussigové (pod pseudonymy Jarmila Potůčková a Jarmila Janovská).
Z oblasti vzpomínkových děl, pamětí či knižních rozhovorů Expedice dále vydala Hančovy literární deníky, poprvé uveřejnila Vzpomínky na Slovenské národní povstání Bedřicha Placáka nebo vzpomínky historika a novináře Jaroslava Jírů. Bratři Havlovi rozmnožili mj. také souborné vzpomínky svého otce Václava Marii Havla. Dopisy Anny Pammrové rodině Havlových s doprovodným textem Jak jsem znal Annu Pammrovou od Václava M. Havla měly přiděleny ediční pořadové číslo, ale vyšly bez něj i bez obvyklé tiráže kvůli ochraně rodiny Havlových. Podobně jako jiné edice publikovala Expedice necenzurované Seifertovy vzpomínky Všecky krásy světa.Petlice přešla do Expedice vzpomínková próza Popaměti Zdeňka Urbánka (později známá jako Stvořitelé světa). Vzpomínkový charakter měly i literární medailony Bedřicha Fučíka a próza Stanislava Vodičky Básník Jakub Deml v Tasově. V rámci edice byl opsán ještě pamětnický rozhovor Jiřího Voskovce s Antonínem J. Liehmem S Jiřím Voskovcem o čemkoli a v prvním vydání zde rovněž vyšel Dálkový výslech, tj. přeshraniční interview Václava Havla s novinářem v exilu, Karlem Hvížďalou. Stejný novinář vedl rozpravu s Václavem Bělohradským, publikovanou pod názvem Myslet zeleň světa.
Edice Expedice dále poskytla publikační prostor jednak písničkářům (Jaroslavu Hutkovi a především Vlastimilu Třešňákovi, jemuž v Edici Expedici vyšlo pět próz a soubor písňových textů), jednak autorům z okruhu literárního undergroundu. Expedice vydala mj. Jirousovu teoretickou Zprávu o třetím českém hudebním obrození, filozofická i básnická díla Egona Bondyho, texty Andreje Stankoviče nebo Věry Jirousové. Edice se nevyhýbala ani autorům nejmladší undergroundové generace – Jáchymu Topolovi nebo Petru Placákovi (jeho román Medorek Expedici v prvním vydání). Poprvé zde vyšel původní výbor z prvotin autorů narozených v 50. a 60. letech Už na to seru, protože to mám za pár (J. H. Krchovského, Víta Kremličky /pod pseudonymem Vítězslav Sval/, Beatrice Landovské /pod pseudonymem Anna Wagnerová/, Petra Placáka /pod pseudonymy Petr Zmrzlík a Petr Načeradský/, Jáchyma Topola /též pod pseudonymem Jindra Tma/, Michala Wernische /pod pseudonymem Ewald Murrer/, ale i starších autorů Fandy Pánka, Miroslafa M. Jirce, dále pak Miroslava Ptáčka, Martina Sochy či Jakuba Effenbergera), který začal edičně připravovat Jáchym Topol, ale dokončil ho Andrej Stankovič. K dalším undergroundovým počinům v rámci edice se pak řadila publikace již dříve samostatně vydaných Sborníků undergroundu, které zahrnuly tři undergroundové sborníky: Egonu Bondymu k 45. narozeninám – Invalidní sourozenci, Děti dvou sluncí Ing. Petru Lamplovi k 45. narozeninám.
Sborníky a almanachy ostatně představovaly jednu z významných edičních položek. Z Edice Petlice přejala Expedice almanach české literatury 1968–1978 Hodina naděje (ed. Jiří Gruša, Ludvík Vaculík, Milan Uhde) a literární sborník Pohledy 1 (ed. Václav Havel); z exilového vydání Československé fejetony. Původním sborníkem byl Jaromírem Hořcem (pod pseudonymem Zdeněk Hrubý) připravený svazek Jaroslav Seifert 1986. Kromě literárních sborníků byly uspořádány či přejímány sborníky k životním jubileím, mj. Radima Palouše, Josefa Vohryzka, Václava Havla, Josefa Zvěřiny či Jiřího Padrty. Další skupina sborníků měla odborné, především filozofické zaměření. Václav Havel edičně připravil sborníky Přirozený svět jako politický problém. Eseje o člověku pozdní doby (zejména s texty Václava Bělohradského) a sborník filozofických úvah Hostina, koncipovaný jako dobová československá filozofická čítanka. Další filozofický sborník Smysl smyslu byl přejat z edice Nové cesty myšlení.
Značný podíl na produkci EE měly právě filozofické (eventuálně přírodovědecké a teologické) práce. Kromě vydávání díla Jana Patočky se edice soustředila ponejvíce na odborné práce soudobých nezávislých myslitelů blízkých redakčnímu kolektivu – Ladislava Hejdánka, Erazima Koháka, Boženy Komárkové, Zdeňka Neubauera, Radima Palouše a jeho syna Martina Palouše. Pod pseudonymy Sidonius a Sakateka vydali Zdeněk Neubauer a Ivan M. Havel několik kontemplativních dialogů. Teologická témata vykládal Milan Machovec nebo Jan Sokol, jungovskou analytickou filozofii Ludvík Fojtík pod pseudonymem Rudolf Starý. V menší míře edice rozšiřovala literárněvědné a uměnovědné práce (Václav Černý, Jindřich Chalupecký). Vydána byla ale i diplomová práce Andreje Stankoviče o Josefu Florianovi (ed. Jiří Němec), Máchovské studie Růženy Grebeníčkové, Analýzy Jana Grossmana (ed. Jiří Holý pod pseud. Jan Toman), studie Barokní fenomén současnosti a jiné úvahy Zdeňka Rotrekla, Tominovy úvahy o řeckém dramatu nebo dialog Heleny Webrové a Zdeňka Neubauera O divadle. Janu Lopatkovi vyšly v domovské edici dva soubory kritických statí Předpoklady tvorby Šifra. Předpoklady tvorby 2 a samostatně Radiojournal v ko(s)mickém věku. Z edice Jazzpetit Jazzové sekce byla převzata studie Josefa Kroutvora o moderním výtvarném umění, z Kvartu práce Bedřicha Fučíka o Františku Tichém. Témata z historie byla v edici spíše na okraji zájmu. K původním historickým příspěvkům se řadila například Čítanka. Výbor z projevů, článků a úvah Františka Palackého a Karla Havlíčka nebo životopis De Gaulle od Jaroslava Jírů. Osobností Tomáše G. Masaryka se zabývaly studie Václava Černého a Jana Patočky. Na pomezí historie a filozofie stála studie Františka Šamalíka Carter a Gramsci nebo kniha Únos Európy Jiřího Němce a Martina Hyblera. Nejnovější historii mapoval svazek Po sedmi letech (vyšel pod pseudonymy J. Kopecký a L. Hodan) o počátcích normalizace a později sborník dvou dokumentačních zpráv Palachův týden o stavu lidských práv během normalizačního dvacetiletí.
Přibližně jednou pětinou byly v konečném součtu v edici zastoupeny překlady. Na jedné straně se edice zaměřila na překlady odborných prací, zejména těch, které reflektovaly odborný zájem okruhu myslitelů kolem Ivana M. Havla, tj. spisy přírodovědné, filozofické a teologické. K nim náležely překlady Augustinova životopisu (přel. Antonín Burda) nebo historické práce Romana Guardiniho (přel. Otakar Veselý). Z němčiny byla přeložena práce etologa Konrada Lorenze o chování moderního člověka, Martin Palouš ve svém překladu poprvé seznámil čtenáře s prací Hannah Arendtové Krize kultury. Klíčovou práci z oblasti ekonomie Cesta k nevolnictví (dnes spíše známou jako Cesta do otroctví) Friedricha Augusta von Hayeka přeložil Pavel Bratinka. Z oblasti filozofie přinesla edice Počátky řeckého myšlení Jeana Pierra Vernanta (přel. Miloš Rejchrt) a v prvním vydání práce fenomenologa Martina Heideggera Co je to filosofie? a knižní soubor Rozhovory (obojí přel. Ivan Chvatík), též samostatně český překlad rozhovoru tohoto filozofa z německého Der Spiegel s komentáři Jana Patočky. Z němčiny byla převedena esej křesťanského filozofa Paula Ludwiga Landsberga s názvem Lidská zkušenost (dnes známější jako Zkušenost smrti, přel. Jan Sokol a Ladislav Hejdánek). Překladatel Karel Štindl zprostředkoval Výbor z díla ruského filozofa Nikolaje Fjodoroviče Fjodorova. K přírodovědě měla blízko práce Adolfa Portmana O nové horizonty v biologii (dnes jako Nové cesty biologie, přel. Václav Benda a Zdeněk Neubauer), původně určená pro Vyšehrad, a popularizační kniha Raymonda A. Moodyho o zkušenosti lidí přeživších klinickou smrt (přel. Karel Pala) nebo publikace Španěla Pedra Laína Entralga Nemoc a zdraví v dějinách (přel. Josef Forbelský). Plánovaný sedmisvazkový projekt Vybrané spisy C. G. Junga se podařilo zahájit prvním svazkem výboru z díla Analytická psychologie a světonázor (přel. Ludvík Fojtík a Maita Arnautová, většina studií již dříve známá z edice Jungiana), další svazky již ovšem nevyšly. K dějinám umění se vztahoval překlad Dalího manifestu Dobytí iracionálna (opis prvního svazku nerealizované oficiální edice Tangens, přeložili Otta Mizera, Vratislav Effenberger, Lída Vaňková, Adolf Kroupa, Gerta Pospíšilová); k dějinám literatury zase Canettiho eseje (přel. Zdeněk Jančařík) nebo Stembergerův Přehled židovské literatury (přejatý z edice Alef). Židovské tematiky se rovněž týkal překlad scénáře filmu Šoa Clauda Lanzmanna (včetně rozhovoru s autorem, přel. Anna Lorencová). Jediným příspěvkem týkajícím se oboru filmové vědy byl sborník studií přeložených a uspořádaných Tomášem Liškou do svazku Filmologie dnes.
Opomíjeny nebyly ani překlady beletristické. Z edice Kvart byly přejaty překlady jejího zakladatele Jana Vladislava, a to výbory z děl francouzského básníka Henriho Michauxe a Pierra de Ronsarda (rozšířená o tvorbu dalších básníků pod titulem: Francouzská renesanční poezie), italského básníka Eugenia Montala a čínského básníka Tu Fua, dále Věry Linhartové výbor z textů Rogera Gilbert-Lecomta Testament (původně pro Odeon, překladatelka neuvedena). Z francouzštiny edice ještě přiblížila několika překlady poezii Paula Verlaina (přel. Petr Kopta), ve výboru próz Charlese Péguyho (přel. Alena Bláhová a Jan Sokol). Daňa Horáková přeložila novelu V ulici Mantuleasa Mircei Eliada. Z autorizovaného strojopisu byl pořízen opis Grušova překladu Rilkových Elegií z Duina. Luboš Dobrovský byl autorem původního překladu hry polského absurdního dramatika Slawomira Mrożka Alfa Miroslav Červenka (pod pseudonymem Otakar Č. Mokrý) překladu Miłoszova Hymnu o perle (přejatého z Indexu). Z ruskojazyčného prostředí byly v prvním vydání zařazeny dvousvazkové Vzpomínky Naděždy Mandelštamové i Výbor z díla (přel. Jan Zábrana, Václav Daněk, Ludmila Dušková) a Dopisy z let 1935–1938 (přel. Josef Danisz) jejího muže Osipa Mandelštama; dále deníky Vasilije Rozanova (přel. Karel Štindl). Poprvé v češtině byly v edici představeny Boenhoefferovy Dopisy z vězení (přel. Jan Šimsa, Miroslav Heryán, Miloš Černý) a Listy z Prahy Gordona H. Skillinga (přel. Johanna Divecká-Ulrichová). Jako jeden z prvních svazků Expedice také rozšířila tehdejší oblíbený bestseller: Orwellův román 1984 a poté i Farmu zvířat téhož autora, tu však prvně v překladu Gabriela Gössela. Dobový zájem o underground a západní hudbu se v edici odrazil ve vydání překladů dvou básnických sbírek Jima Morrisona (přel. Tomáš Liška).

 

Po zatčení Ivana M. Havla a Olgy Havlové převzal v roce 1981 vydávání Edice Expedice Pavel Bratinka. Jeho samizdatová Edice Svíce působila přibližně další dva roky jako „meziedice“ do obnovení činnosti Edice Expedice. K titulům připraveným již pro Edici Expedice patřil dvoudílný překlad Shakespearovy hry Jindřich IV. od Zdeňka Urbánka (původně měl vyjít v Odeonu), Sidonova próza Brány mrazu, dvě dramata Toma Stopparda v souboru Profesionální faul. Každý hodný hoch zaslouží odměnu nebo zen-buddhistické kóany Vrata bez vrat Ekai Mumona v překladu Viktora Faktora. V Edici Svíce pravděpodobně vyšlo kolem 10 titulů (převzatých také z jiných edic – Nové cesty myšlení, Edice Popelnice aj.), např. filozofické eseje Paradoxy vědomí od Raymonda Ruyera, soubor přednášek a textů z let 1967–1976 Zdeňka Neubauera Od smyslu vědeckého poznání k vědě jako poznávání smyslu nebo sborník studií Smysl smyslu (přispěvatelé Martin Palouš, Zdeněk Neubauer, Radim Palouš, Jiří Němec). Bratinka dále mj. opsal paměti Charlese de Gaulla a Prokopa Drtiny. Edice Svíce Pavla Bratinky nikterak nesouvisela se samizdatovou Edicí Svíce, kterou založil (inspirován dávným čínským výrokem, že je lepší zapálit jednu svíci než proklínat temnotu) a v letech 1986–1989 vedl Karel Strachota (*1962) a ve které vyšlo nejméně dvacet titulů. Překladatel, člen redakční rady Edice Expedice a též její příležitostný knihvazač Gabriel Gössel mimo jiné řídil samizdatovou knižnici Renega, v níž například vydal vlastní překlad Orwellových Holdu Katalánsku a Ohlédnutí za španělskou válkou.
Daňa Horáková ve svém bytě v Pařížské ulici č. 7 pořádala filozofické salóny, z jejichž účastníků pocházeli první odběratelé knih edice. Na Horákové salóny navázal od listopadu 1977 Ivan M. Havel, který začal organizovat vlastní podzemní (bytové) semináře, a to jednou za čtrnáct dní v pondělí ve svém bytě na Rašínově (tehdy Engelsově) nábřeží (v období od listopadu 1987 do června 1988 v bytě Němcových v Ječné), tzv. Pondělky, a to až do roku 1989 (s roční přestávkou od října 1986 do října 1987). Pondělní přednášky zasahovaly zvláště do oblasti přírodních věd, historie, filozofie či literatury. Setkání představovala mj. vhodnou příležitost pro odběr nové knižní produkce. I. M. Havel příslušel k širšímu okruhu tehdejších neoficiálních myslitelů, kteří se sdružili v tzv. Kampademii (tj. Akademii, sídlící na Kampě, též Obnovená platónská akademie se sídlem na Kampě), kterou založili v roce 1974 Daniel Kroupa a Martin Palouš (mj. člen redakční rady Edice Expedice). Její schůzky se konaly v domě Radima Palouše na Kampě (později u Zdeňka Neubauera na Nedvědově náměstí, případně i jinde), pravidelně jednou za čtrnáct dní v pondělí (střídavě s Pondělky), po propuštění Václava Havla z vězení se navíc začala na Hrádečku konat výroční setkání Kampademie (Consultatio Academiae catholica – Obecná porada Akademie; 1983–1988). Od roku 1982 společně členové vyjížděli na každoroční svatojánské výlety. Členy Kampademie byli Pavel Bratinka, Tomáš Halík, Ivan M. Havel, Zdeněk Kratochvíl, Daniel Kroupa, Jiří Němec, Zdeněk Neubauer, Martin Palouš, Radim Palouš a Helena Webrová; Václav Havel byl jmenován členem korespondentem. Někteří z kampademiků publikovali své práce v Ivanem M. Havlem spravované Edici Expedici a naopak, Edice Expedice přejímala tituly ze samizdatové edice Nové cesty myšlení, již řídil Radim Palouš.
O distribuci do zahraničí se staral zpočátku Tomáš Vrba, který zprostředkovával zasílání jednotlivých exemplářů do Francie, později se s pomocí Jiřiny Šiklové (*1935) a prostřednictvím vybraných kurýrů – německého diplomata Wolfganga Scheura a překladatele Joachima Brusse, Kanaďana Petera Bakewella a Švéda Petera Trejlera pašovaly knihy v hromadných zásilkách do Německa, kde je postupně archivoval a katalogizoval Vilém Prečan (*1933), od roku 1986 cíleně pro toho roku založené Československé dokumentační středisko v Scheinfeldu. Vilém Prečan v Německu tituly edice dále šířil v xeroxových kopiích (z Československa obdržel vždy dvě kopie – jednu svázanou k archivaci, jednu nesvázanou k dalšímu rozmnožení).
Úzce byla také na Edici Expedici (a Edici Petlici) navázána opisovačská dílna nevidomého Klementa Lukeše (1926–2000), který mnoho samizdatových titulů převzal a dále šířil v opisech, jež nechal pořídit, příp. pro další nevidomé zájemce na magnetofonových páskách (společně s tyflopedem Josefem Smýkalem /*1926/).
V okruhu organizátorů Edice Expedice byla ve druhé polovině osmdesátých let založena samizdatová revue O divadle (1986–1989), jejíž vznik iniciovala Olga Havlová.

 
 Časopisy a informační bulletiny: Oběžník. Seznam rukopisů a strojopisných opisů, vydávaných PNP pro studijní účely; Zpravodaj Klubu přátel českého písemnictví, pobočka Praha
 Výtvarní spolupracovníci: Ondřej Němec
 Technické informace: 

V edici vyšlo celkem 232 svazků (47 svazků označených pořadovým číslem se nerealizovalo, v bibliografii tedy souhrnně 279 položek). V letech 1975–1981 podle barvy plátna vazby jako tzv. černá řada; po vynucené pauze pak v letech 1983–1989 jako tzv. světlá/bílá/písková řada. Nečastěji formát A5.

LITERATURA

Bibliografie: J. Lopatka: O původu, vzniku a dosavadní historii Edice Expedice in Nové knihy 1990, zima; J. Lopatka: EE. Edice Expedice. Dokonč. Seznam vydaných děl in Nové knihy 1991, jaro; J. Gruntorád: Edice Expedice. Část 1. – „Černá řada“ in KS 1994, č. 3; J. Gruntorád: Edice Expedice. Část 2. – „Světlá řada“ in KS 1994, č. 4.
Knižně: V. Havel: Dálkových výslech. Rozhovor s Karlem Hvížďalou (1989); E. Kriseová: Václav Havel. Životopis (1991); J. Posset: Česká samizdatová periodika 1968–1989 (1991); J. Gruša: Cenzura a literární život mimo masmédia (1992); R. Hamanová (ed.): Katalog k výstavě nezávislé literatury v samizdatu a exilu v letech 1948–1989. V.Z.D.O.R. (1992); P. Kosatík: Člověk má dělat to, nač má sílu. Život Olgy Havlové (2008); Daniel Kroupa: Dějiny Kampademie (2010); M. C. Putna: Václav Havel. Duchovní portrét v rámu české kultury 20. století (2012); A. Freimanová (ed.): Síla věcnosti Olgy Havlové (2013); J. Suk: Politika jako absurdní drama. Václav Havel v letech 1975–1989 (2013); M. Bendová – J. Borovanská – D. Vejvodová (edd.): Filosofie v podzemí – filosofie v zázemí (2013); G. Romanová: Příběh Edice Expedice (2014).
Studie a články: (EL): O Edici Expedice, Informace o Chartě 77 1979, č. 7; J. Vladislav: All You Need is a Typewriter, Index on Censorhip 1983, č. 2; Edice Expedice (EE), Kritický sborník 1984, č. 4; J. Holý: O českém literárním samizdatu, Literární archiv 1991, sv. 25.; V. Prečan: Nezávislá literatura a samizdat v Československu 70. a 80. let in V. Prečan: V kradeném čase (1994); J. Holý: Samizdatová literatura v 70. a 80. letech, Tvar 1995, č. 6; T. Vrba: Nezávislé písemnictví a svobodné myšlení in J. Alan (ed.): Alternativní kultura (2001); J. Gruntorád: Samizdatová literatura v Československu sedmdesátých a osmdesátých let in J. Alan (ed.): Alternativní kultura (2001); J. Gruntorád: Stručná historie čs. samizdatu, LtN 2002, č. 29; J. Reinhard: Dana Horakovas Tragikomödie an der Alster, Prager Zeitung 20. 3. 2003; M. Machovec: The Types and Fuctions of Samizdat Publications in Czechoslovakia, 1948–1989, Poetics Today 2009, č. 1.
Korespondence: V. Havel – F. Janouch: Korespondence 1978–2001 (2007); I. M. Havel a kol.: Dopisy od Olgy (2010); V. Havel – V. Prečan: Korespondence 1983–1989 (2011); Karel Hvízďala (ed.): Korespondence Karla Hvížďaly s Václavem Havlem ke knihám Dálkový výslech a Prosím stručně (2013).
Rozhovory: Autor Fonogramu: Gabriel Gössel (připr. B. Pražan), Týdeník Rozhlas 2001, č. 44 ; P. Bratinka: Děkuju Bohu, že mě nenapadl ten šílenej nápad emigrovat (připr. V. Portel), Paměť národa 2011 (zde); I. M. Havel: Nechtěl jsem předbíhat ve frontě (připr. M. Švehla), Respekt 2012, č. 1; J. Gruntorád: Vnitřně svobodný kus života (připr. L. Rychetský), A2 2012, č. 18; I. M. Havel: Kosti Havlům tedy ne (připr. P. Placák), Babylon 2013, č. 2.
Diplomové práce: J. Šrámková: Samizdatová Edice Expedice (ÚISK FF UK, 1996); J. Markupová: „Co je to Já? Ivan Havel? To je jméno, to nejsem já.“ Biografie Ivana M. Havla (FHS UK, 2014).
Televizní a další pořady: Knihy vzdoru a pokory (r. Jitka Pistoriusová, Československá televize 1991), Samizdat (5. díl – Vznik edice – Edice Expedice, sc. a r. Andrej Krob, Česká televize 2003); Večer k poctě Jana Lopatky (2013; zde).

  Autor hesla: Petra Čáslavová (2013)
zpět na hlavní stranu