Jan LOPATKA
Narodil se v rodině zedníka a švadleny. Obecnou školu vychodil v rodišti. Po maturitě na jedenáctileté střední škole ve Vimperku (1957) přešel do Prahy, kde studoval na FF UK literární vědu, historii a od roku 1959 také estetiku. Absolvoval v roce 1962 (diplomová práce Vančurova próza v rozhlase. K teoretickým základům rozhlasové reprodukce slovesného díla), titul PhDr. získal roku 1964 na základě rigorózní práce Estetická problematika vztahu rozhlasu a prózy. V letech 1962–1968 působil jako redaktor odborných publikací a organizátor výzkumných prací ve studijním oddělení Československém rozhlasu (v letech 1965–1969 redigoval s Jiřím Ledererem odborný čtvrtletník Čsl. rozhlasu Studie a úvahy). Významný byl také jeho autorský i koncepční podíl na podobě měsíčníku Tvář (v obou jeho etapách, 1964–1965 a 1968–1969, vedoucí kritické rubriky). V období 1968–1969 byl vedoucím redaktorem populárně naučné produkce nakladatelství Horizont. Externě byl v nakladatelství Mladá fronta členem rady edice Mladé cesty (1965–1967) a v nakladatelství Československý spisovatel řídil připravovanou edici Tangens (1968–1970, s Josefem Vohryzkem). Po roce 1969 byl nucen z politických důvodů pracovat mimo svůj obor: zpočátku byl skladníkem, poté úředníkem a propagačním referentem v n. p. Kniha, v letech 1971–1981 pracoval jako technický, resp. vedoucí referent Vědeckých, technických a ekonomických informací a průmyslové právní ochrany v Ústavu technického rozvoje a informací. Jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. Od září 1981 do ledna 1982 byl v pracovní neschopnosti, od února 1982 pracoval několik měsíců jako umývač nádobí v bufetu Státní (dnes Národní) knihovny ČR a souběžně jako noční hlídač ve Výrobním družstvu invalidů Družstevní služba Praha, kde byl pak do roku 1987 zaměstnán natrvalo. Poté byl až do roku 1990 referentem ve Stavebním bytovém družstvu pracovníků energetiky a dopravy. – Od roku 1985 spoluredigoval samizdatový čtvrtletník Kritický sborník (s Karlem Palkem /pseud. Petr Fidelius/ a Lubošem Dobrovským), v jehož redakci působil až do roku 1993, kdy již časopis vycházel veřejně. Od konce sedmdesátých let spolupracoval se samizdatovou Edicí Expedice a nejpozději od roku 1983 se významně podílel na tvorbě edičního plánu a na redakční přípravě řady titulů. V letech 1988–1989 vedl v samizdatových Lidových novinách rubriku ukázek z literární tvorby zakázaných autorů. Od jara 1990 do konce roku 1992 byl redaktorem a vedoucím kritické rubriky Literárních novin, od května 1993 až do své smrti redaktorem kulturní rubriky týdeníku Respekt. V roce 1992 vedl na FF UK seminář literární kritiky. Zemřel sebevraždou.
Od roku 1962 Lopatka přispíval do periodik: Rozhlasová práce, Studie a úvahy, Tvář (1964 zde stať O kritice pokorné), Česká literatura, Literární noviny, Divadlo, Slovenské pohľady (Bratislava) aj. Ačkoli mu bylo po roce 1969 znemožněno věnovat se svému oboru, ještě v roce 1970 sestavil tzv. české číslo bratislavských Slovenských pohľadů; výbor z raného díla Egona Bondyho, který připravil ve stejném roce k vydání, byl zakázán. V sedmdesátých a osmdesátých letech psal výhradně do samizdatových časopisů Spektrum, Kritický sborník, Lidové noviny aj. a do exilových periodik Paternoster (Vídeň), Proměny (New York) a Svědectví (Paříž). Po roce 1989 publikoval zejména v Literárních novinách (1992 zde stať Co není a co je kritika), Nových knihách, Scéně, Divadelních novinách, Kritickém sborníku aj. – V samizdatové Edici Expedice vydal soubory literárněkritických prací Předpoklady tvorby (1978) a Šifra: Předpoklady tvorby 2 (1983, oba souborně s tit. Předpoklady tvorby v Edici Petlice 1985; knižně 1991) a knihu Radiojournal v ko(s)mickém věku (1984; knižně 1994). Dále pro Edici Expedice uspořádal svazky: Jan Hanč: Události (1976, původně připraveno pro edici Tangens, 1970), Jaroslav Seifert 1986 (1986) a Kniha Josefova (1986, výbor z kritik a próz Josefa Vohryzka). Je spolutvůrcem Slovníku českých spisovatelů (smz. 1978; přeprac. v Edici Petlice 1979; tiskem Toronto 1982, v Praze 1991 s tit. Slovník zakázaných autorů), zachycujícího komunistickým režimem potlačovanou literaturu v období od února 1948 do konce sedmdesátých let. Přispěl do samizdatových sborníků Pohledy 1 (1976), Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (1978), Fandovi: Sborníček k jeho šťastně dožitým 30. narozeninám (1979, dedikováno Františku Pánkovi), Laudatio Milan Jankovič (1989), Praha 1989 (1989), Egonu Bondymu k šedesátinám (1990). – V roce 1987 vznikl samizdatový Sborník pro Jana Lopatku a Andreje Stankoviče k jejich pětačtyřiceti se zpožděním dvou let (ed. Olga Stankovičová). – V roce 2016 měl premiéru krátký časosběrný dokument Jan Lopatka: Zaostření pozornosti, připravený Petrem Kotykem a režisérem Bedřichem Ludvíkem z audiovizuálních záznamů pořízených v devadesátých letech a uložených v Literárním archivu Památníku národního písemnictví. – V roce 1993 mu Nadace Charty 77 udělila Cenu Toma Stopparda za knihy Předpoklady tvorby a Radiojournal v ko(s)mickém věku, v roce 1998 byl vyznamenán in memoriam medailí Za zásluhy I. stupně; v roce 2016 se stal nositelem Ceny RR. – Standardně používal šifer: jtka, kt a tk (v šedesátých letech), XYZ (Svědectví) a RKZ (Tvář), J. L., l (v sedmdesátých a osmdesátých letech), lop (v devadesátých letech). U prací publikovaných ve Svědectví (Paříž) zvolil pseudonym Josef Novák, v samizdatovém Kritickém sborníku pseudonym Vladislav Voráček.
Od poloviny šedesátých let, kdy publikoval své recenze a stati v časopise Tvář, se profiloval jako literární kritik, jenž věcně, výstižně a nezřídka s humorem, ironií či sarkasmem dokázal vystihnout podstatu hodnoceného díla a odhalit i širší kontextuální souvislosti. Již dříve se ovšem v časopisecky publikovaných statích a ve studii Estetická problematika vztahu rozhlasu a prózy zabýval problematikou rozhlasového zpracování beletristických děl, zejména pak otázkou zachování významové otevřenosti literárního díla při rozhlasové adaptaci. Z odlišného hlediska se k těmto otázkám vrátil v první polovině osmdesátých let prací Radiojournal v ko(s)mickém věku, v níž ironicky posoudil rozhlasové hry a seriály z konce sedmdesátých let.
Lopatkovu kritickou činnost charakterizuje důraz na noetickou stránku literatury a zároveň na její estetickou specifičnost, zachování sepětí s původní „syrovou“ životní realitou; hlavní smysl literární tvorby spatřoval ve stále nových nálezech nesamozřejmosti existence. Ať posuzoval díla umělecky zanedbatelná či dobovou kritikou vynášená, vždy vytrvale a v radikální poloze kladl otázku, čím se literární text stává, anebo naopak nestává skutečnou uměleckou tvorbou. V soudobé próze rozpoznával a odmítal nejen její skrytou souvislost s předcházejícím literárním vývojem, ale rovněž její zakotvenost v konvencích a dobové konverzaci. Negoval publicistické, didaktické, politicko-ideologické funkce literárního díla a vše, co identifikoval jako poplatné, líbivé, hraničící s kýčem apod. Podnětem k tvorbě i jejím výsledkem mu bylo tajemství, dílo samo pak chápal jako neuchopitelnou šifru lidské existence, která na rozdíl od běžné šifry nemá nikdy přesně zjistitelný kód – při snaze o její „rozluštění“ (interpretaci) vždy zůstává něco, co uniká. Ohrožení autenticity tvorby spatřoval především v prefabrikovaných, předem daných obrazných, ideových či fabulačních konstrukcích, schématech, tezích. Naplnění své představy o literatuře tak nacházel především v nesyžetových či ne-fikčních literárních projevech: korespondenci Boženy Němcové, deníkových prózách Jakuba Demla, tvorbě Egona Bondyho a raného Bohumila Hrabala, dopisech Václava Havla; zvláštní pozornost interpretační i ediční věnoval Janu Hančovi a jeho deníkům (Události). Od druhé poloviny šedesátých let Lopatka často spojoval reflexi soudobé prózy s kritikou dobové recenzní praxe i obecného literárního povědomí. Přivádělo ho to k zásadnějším úvahám o předpokladech, povaze a funkci literární kritiky (časopisecké stati O kritice pokorné, Co není a co je kritika). Ve spjatosti s tím pojednal též o slabinách, přednostech i stále aktuálním významu F. X. Šaldy (ve sborníku Podoby), který mu jinak poskytl (vedle např. Alberta Thibaudeta, José Ortegy y Gasseta, Romana Jakobsona, Viktora Borisoviče Šklovského, Waltera Kerra, Ludwiga Giesze) řadu konkrétních podnětů a celkový příklad neústupného kritického postoje. Podstatnou část Lopatkovy kritické činnosti shrnuje svazek s charakteristickým názvem Předpoklady tvorby. Další kritiky pak byly vydány v knize Šifra lidské existence. Poslední soubor jeho z pozůstalosti vydaných prací Posudky shrnuje ediční návrhy, odborné posudky pro nakladatelství, také však ve prospěch obhajoby trestně stíhaných autorů z let sedmdesátých, posudky diplomových a kandidátských prací apod., jež psal pod svým i cizími jmény.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Estetická problematika vztahu rozhlasu a prózy 1. Četba (studie, rozmn. 1964); Slovník českých spisovatelů 1948–1979 (samizdat 1978; Toronto 1982; s titulem Slovník zakázaných autorů 1948–1980, 1991, s J. Brabcem, J. Grušou, I. Hájkem a P. Kabešem); Předpoklady tvorby (kritické stati, recenze a posudky z let 1965–1983, 1991, poprvé v samizdatu 1985; kritická edice 2010 /ed. M. Špirit/); Radiojournal v ko(s)mickém věku (studie, 1994; poprvé v samizdatu 1984); Šifra lidské existence (kritické stati, články, rozhovory, 1995, ed. M. Špirit, zde též Bibliografie Jana Lopatky); Posudky (lektorské posudky, 2005, ed. M. Špirit).
Příspěvky ve sbornících: Podoby (1967); Podoby 2 (1969); Poslední setkání (památce V. Kafky, 1991); Modrá kniha (k šedesátinám J. Němce a k padesátinám S. Karáska, 1992); Zápisník o Šaldovi (1992); Židovská ročenka 1992–1993 (1992); Tvář (1995); K rozhlasové historii a teorii: Sborník příspěvků z jarního semináře (2001);
K fenoménu Jaroslav Foglar (2008);
Kritický sborník 1981-1989: Výbor ze samizdatových ročníků. (2009); Čtení o Václavu Havlovi: autor ve světle literární kritiky (2013); Čtení o Bohumilu Hrabalovi: rukověť otevřeného díla (2016).
Uspořádal a vydal: Z. M. Kuděj: Ve dvou se to lépe táhne (1971); Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (něm. s tit. Stunde namens Hoffnung. Almanach tschechischer Literatur, Luzern – Frankfurt am Main, 1978; česky Toronto 1980, bez uvedení jmen editorů, s J. Grušou, M. Uhdem a L. Vaculíkem); V. Havel: Dopisy Olze (Toronto 1983; 1990; též přisp.); J. Hanč: Události (s titulem Sešity, Toronto 1984; 1991; revid. /M. Špirit/ 2016; též přisp.); L. Dvořák: Šavle meče (Purley 1986); J. Vohryzek: Kniha Josefova (samizdat 1986, knižně jako součást publikace J. Vohryzek, Literární kritiky, 1995, ed. M. Špirit); Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním (sb. příspěvků ze sympozia k 100. výročí narození K. Poláčka, 1992; též přisp.).
LITERATURA
Bibliografie: M. Špirit: Bibliografie Jana Lopatky, KS 1993, č. 4, knižně in: J. L., Šifra lidské existence (1995), aktualizovaná verze zde.
Knižně: Jan Lopatka: 1940–1993 (sb. 2017; edd. E. Onuferová a T. Pokorná; přisp.: P. Blažek, J. Brabec, B. Doležal, M. Kosák, P. Kotyk, M. Langerová, M. Petříček, T. Pokorná, J. Pospíšil, M. Smějsíková, M. Špirit, J. Šulc, M. Vajchr, E. Vrabcová M. Vodrážka, P. Wilson).
Monotematická čísla časopisů: RR 1994, č. 26 (pásmo vzpomínek též in Jan Lopatka: 1940–1993, sb. 2017).
Studie a články: V. Havel: předmluva, in Předpoklady tvorby (smz. 1978; 1991), též in V. H., Spisy 4: Eseje a jiné texty z let 1970–1989. Dálkový výslech (1999); R. Grebeníčková: předmluva, in Radiojournal v ko(s)mickém věku (smz. 1984; 1994 jako doslov), též in R. G., Literatura a fiktivní světy I (1995); F. Kautman: Na trnitých cestách literární vědy a kritiky, KS (smz.) 1986, č. 1, též in F. K., O literatuře a jejích tvůrcích: Studie, úvahy a stati z let 1977–1989 (1999); M. Uhde: Kritik a jeho kruhy, Obsah (smz.) 1986, č. 4; J. Šulc: J. L., 7. 2. 1940 – 9. 7. 1993 (biografický a bibliografický portrét), Respekt 1993, č. 29; M. Špirit, Jan Lopatka redivivus, KS 1995, č. 1/2;
M. Špirit: Doslov, in J. L: Šifra lidské existence (1995); R. Grebeníčková, Tvář jako skupina, KPRR 1996, č. 6,; J. Cieslar: Nezmeškat setkání s podstatou: Tři roky od smrti kritika Jana Lopatky, Respekt 1996, č. 31, pod tit. Jan Lopatka též in J. C., Hlas deníku (2002); K. Vacková: K problematice tzv. autenticity v kritické koncepci Jana Lopatky, in Autenticita a literatura (sb. 1999); H. Borovská: Ironie v esejích Jana Lopatky, in Eurolingua & Eurolitteraria 2006 (sb. 2007); R. Kanda: Několik poznámek k tématu Jan Lopatka a F. X. Šalda, in „Na téma umění a život“: F. X. Šalda 1867–1937–2007 (sb. 2007); R. Kanda: Konec starých časů očima Jana Lopatky, Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas philosophica, Philologica, 2007, sv. 91, Studia bohemica, sv. 10; J. Hubička: PhDr. Jan Lopatka, Svět rozhlasu 2015, č. 33; M. Lollok: Spory o autenticitu, in Kritika v pohybu (2019); H. Blažková: Literární autenticita jako placebo politiky: Lopatka, Viewegh a další v diskusích devadesátých let, Slovo a smysl 2020, č. 34.
Recenze:
Předpoklady tvorby: V. Novotný, MFD 30. 5. 1991; M. Petříček, NK 1991, č. 23; A. Haman, LitN 1991, č. 24; M. Langerová, Tvar 1991, č. 33; J. F. Typlt, Tvar 1991, č. 33; J. Holý, Tvar 1991, č. 34; P. Janoušek, Tvar 1991, č. 34; R. Grebeníčková, Tvar 1991, č. 39, též in Literatura a fiktivní světy I (1995); Z. Beran, Slovenská literatúra 1992, č. 1 * Radiojournal v ko(s)mickém věku: V. Just, LitN 1992, č. 21; J. Chuchma, MFD 15. 7. 1994; M. Wagnerová, NK 1994, č. 28; J. Krč, Souvislosti 1994, č. 3; J. Vanča, Práce 24. 11. 1994 * Šifra lidské existence: A. Haman, LitN 1996, č. 23; Z. Dětáková, Babylon 1995/96, č. 6; M. Hybler, KPRR 1996, č. 5 * Posudky: A. Haman, Tvar 2006, č. 2; J. Peňás, Týden 2006, č. 3; -VŠ- (V. Šlajchrt), Respekt 2006, č. 5; D. Iwashita, LidN 18. 2. 2006;
F. Kautman, Souvislosti 2006, č. 2; B. Kostřicová, Host 2006, č. 6; M Přibáň, ČL 2006, č. 4.
Rozhovory: M. Langerová, Iniciály 1990, č. 7; (jko) (= Jan Kolář), Scéna 1990, č. 18; K. Hvížďala, MFD 13. 5. 1991; F. Stárek, RR 1994, č. 26, též in J. L.: Šifra lidská existence (1995), též in Bubínek Revolveru 3. 6. + 6. 6. + 7. 6. 2016 (zde, zde a zde), též in RRR rozhovory (2016).
K životním jubileím: V. Karfík: LidN 7. 2. 1990; H. Haraldsson + Z. Hejda + M. Churaň + E. Mandler + A. Stankovič + M. Špirit + K. Štindl, LidN 3. 2.
2000, příl. Umění a kritika, též in Jan Lopatka: 1940–1993 (sb. 2017).
Nekrology:
B. Doležal, ČD 17. 7. 1993; A. Stankovič, Respekt 1993, č. 29; J. Lukeš, LidN 22. 7. 1993; J. Vohryzek, LitN 1993, č. 30; D. Kubálek, LidN 12. 8. 1993; S. Machonin, Střední Evropa 1993, č. 34.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, zpracováno ve 2. stupni evidence (inventář K. Merthová /2017/).
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografické databáze ÚČL AV ČRLiterární archiv Památníku národního písemnictví