Tereza BOUČKOVÁ
Prvotinu, novelu Indiánský běh, za níž obdržela roku 1990 Cenu Jiřího Ortena, publikovala Tereza Boučková poprvé v samizdatové Edici Expedice (1988) a v samizdatových periodikách Revolver Revue (1988, 1989) a Host (1989), ukázky z ní přinesl dánský sborník Prags born (Kodaň 1989). Části z próz Žena z okolí Týru a Končiny štěstí, končiny ticha otiskly před jejich knižním vydáním časopisy Tvorba a Slovo nejen pro muže, ukázky byly publikovány též v Respektu a Literárních novinách. Po roce 2000 přispívala fejetony do novin a časopisů Mladá fronta DNES, Lidové noviny, Hospodářské noviny, Právo, Literární noviny, Pražský deník, Metro a Reportér. – Je autorkou námětu a scénáře filmů Smradi (2002, režie Zdeněk Tyc) a Zemský ráj to napohled (2009, r. Irena Pavlásková). V rukopisu zůstaly divadelní hry z devadesátých let Romeo a Julie na kolečkách a Hana a Marie. – Spolu s písničkářem Bedřichem Ludvíkem (*1953) účinkuje od roku 2003 v autorských písňových recitálech, spojených s autorským čtením. Dlouhodobě též zpívá v židovském souboru Mišpacha. – V roce 2006 rozvířily debatu o problematice adopcí dětí romského původu rozhovor Terezy Boučkové pro časopis Marianne a reakce Jáchyma Topola v týdeníku Respekt.
Ideové i hodnotové zázemí tvorby Terezy Boučkové bylo formováno prostředím českého disentu sedmdesátých a osmdesátých let. Autorka námětově čerpá především z autentických osobních a rodinných zážitků, jež dokáže prostředkovat bez patosu, s nadhledem, humorem i osobitou ironií. Její dílo se tak včleňuje do tzv. autenticitní linie české literatury 20. století, s explicitní návazností primárně na Český snář Ludvíka Vaculíka. Tento způsob psaní u Boučkové přitom nevychází pouze z uměleckého názoru, ale má i nepřehlédnutelný rozměr autoterapeutický. V debutovém souboru próz Indiánský běh se vypravěčka vyrovnává s vlastním dětstvím a dospíváním, s nejednoznačným vztahem k otci, i se svými dospělými omyly, aby nakonec došla k jisté katarzi (titulní próza). Ve dvou zbývajících prózách (Žena z okolí Týru, Krok sun krok...) zachycuje problém rodičovství biologického i adoptivního a jeho prostřednictvím se dotýká otázek základních lidských hodnot. Téma adopce dále rozvinula a rozpracovala v harmonizující próze Krákorám a především v deziluzívním románu Rok kohouta, jenž spolu s předcházejícím Indiánským během a následujícím románem Život je nádherný tvoří volnou trilogii. I do závěrečného dílu, jehož název je příznačně ironický, se téma problémů s adoptivními – nyní již dospělými – syny promítá, hlavní pozornost je však soustředěna na progresivní rozvoj Alzheimerovy nemoci u matky vypravěčky a konsekvence z toho vyplývající na rovině každodenní existence, sociální i existenciální. Zatímco prózy autorčina debutu jsou vystavěny po způsobu mozaiky a
osobní svět vypravěčky je v nich propojen s dobovým společenským a politickým děním ostrými „filmovými“ střihy, romány Rok kohouta a Život je nádherný svým uspořádáním připomínají spíše koláž, do níž vypravěčka zařazuje i korespondenci od různých adresátů a plynule přechází mezi líčením osobních zážitků a komentáři k přečteným knihám, kulturním a společenským událostem apod. (v knize Život je nádherný je nejvýraznější vylíčenou společenskou událostí, mající – i v rámci románového světa – symbolický přesah, smrt Václava Havla, nejen klíčové postavy disidentu a prvního polistopadového prezidenta, ale i někdejšího intimního přítele vypraveččiny matky). Posun je patrný také ve způsobu prostředkování: v Indiánském běhu, pokrývajícím poměrně dlouhé časové období, je očividná značná míra umělecké stylizace, tendence k úspornosti a zkratce, romány Rok kohouta a Život je nádherný jsou oproti tomu koncipovány jako narativní prózy vycházející z ročních deníkových zápisků, čemuž odpovídá i jejich civilní způsob vyprávění. Někdy až směrem k familiárnosti a žoviálnosti se vyprávění posouvá v cestopisné próze Bhútán, má láska, jež na danou trilogii volně navazuje, byť se již nejedná o prózu klíčovou. Autobiografická vypravěčka prokládá subjektivní postřehy z cyklistického putování po titulní, u nás málo známé jihoasijské zemi, pasážemi reflektujícími např. umírání maminky i různé vlastní úzkosti a předsudky. V důsledku tak vypovídá přinejmenším ve stejné míře o sobě samé jako o samotném Bhútánu.
Ústup od přímočaré autobiografičnosti přinesly dvě knihy z devadesátých let, věnované osudům žen a jejich hledání citového zázemí (Křepelice) i životního zklamání přes věrnost a podporu v dobách totalitních represí (Když milujete muže), a zatím jediná autorčina sbírka povídek (Šíleně smutné povídky), námětově těžící z mezilidských vztahů, ze samoty a nedorozumění, které se do nich vkrádají, z různě významově odstíněných opouštění a ztráty, které je postihuje.
Humor, ironie a sebeironie charakterizují také autorčiny fejetony. V některých referuje o zážitcích spojených s různými uměleckými a kulturními událostmi, ať už jde o literaturu, hudbu, film, divadlo či výstavy (Jen tak si trochu schnít, přetištěno též jako první oddíl výboru Závod s časem), v jiných vychází v souladu se svou převažující poetikou z událostí v každodenním životě osobním (Boží a jiná muka).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Indiánský běh (PP, Bratislava 1991; 1992 rozšíř. vyd. pod tit. Indiánský běh a Končiny štěstí, končiny ticha); Křepelice (P, Bratislava 1993); Když milujete muže (PP Ostrava 1995, titulní próza + Křepelice); Krákorám (R 1998); Sodoma komora (D 2003, prem. 2009, volná adaptace povídky Johannesa Urzidila „Poslední zvonění“); Jen tak si trochu schnít (FF 2004); Rok kohouta (R 2008); Boží a jiná muka (FF 2010); Šíleně smutné povídky (PP 2013); Život je nádherný (R 2016); Závod s časem (FF 2018); Bhútán, má láska (cestopis, 2020); scénicky: Silnice (prem. 2007, adaptace filmu F. Felliniho).
Souborná vydání:
Indiánský běh, Křepelice, Když milujete muže, Krákorám (PP 1999); Indiánský běh, Křepelice, Když milujete muže (2007).
Překlad:
R. Sloboda: Rubato (2008).
Příspěvky ve sbornících a antologiích:
Prags born (Kobenhavn 1989); Slepice v klubu (Bělěhrad 1994);
Třetí almanach Burianovy kulturní ozdravovny (1995); Daylight in Nightclub Inferno (North Haven 1997); Allskin and other tales (= Všekožka a jiné příběhy, Seattle, 1998); Čtvrtý almanach Burianovy kulturní ozdravovny (1998); Transdisciplinární gratulovník k 60. narozeninám Ivana M. Havla (2000); Naše normalizace (2011); Praha v množném čísle (2019) aj.
Záznamy na zvukových a obrazových nosičích:
Srdce u kanálu (DVD 2003, sestřih večera z písní Bedřicha Ludvíka a fejetonů T. B. v Jindřišské věži v Praze); Srdce u kanálu (CD, 2004, sestřih recitálu písní Bedřicha Ludvíka a fejetonů T. B.v Liberci ); Mišpacha IV (2008).
LITERATURA
Studie a články:
K. Gammelgaard: medailon, in sb. Prags born (Kobenhavn 1989); M. Kasarda: Momentky Terezy Boučkové, in Indiánský běh (1991); K. Gammelgaard: Dcera kontrarevolucionáře, KS 1993, č. 4; P. Klusák: Krátký doslov ke krátkým textům, in Když milujete muže (1995); L. Oates-Indruchová: Epifanická štruktúra Indiánskeho běhu Terezy Boučkovej, Romboid 2001, č. 7/8; J. Svobodová: Kam „uběhla“ Tereza Boučková? Poznámka k vývoji autorského stylu v prozaické tvorbě T. Boučkové, Bohemica Olomucensia 2009, č. 1 (též zde); K. Kudlová: Postavy, novinářské texty a jejich emblémy v psaní Terezy Boučkové, World Literature Studies 2011, n. 2 (též zde); M. Puskely: Nedotknutelná demokracie: nad knihou Život je nádherný, A2 2017, č. 24 (též zde); M. Filipowicz: Příbuzenství v pohybu: reprezentace adopce v současné české próze, ČL 2020, č. 5.
Recenze:
Indiánský běh: L. Svobodová, Knihy 1992, č. 4; P. Klusák, Rock & pop 1992, č. 4; V. Novotný, MFD 11. 3. 1992; M. Petříček, NK 1992, č. 10; P. Janáček, LidN 2. 4. 1992, příl. Národní 9, č. 14; J. Chuchma, MS 1992, č. 17; S. Chrobáková, Dotyky 1992, č. 4; J. Peňás, Prostor 1992, č. 7; J. Vohryzek, LitN 1992, č. 23; D. Trávníčková, Iniciály 1992, č. 28; K. Gammelgaard, KS 1992, č. 1 (ad smz. vyd. prózy Žena z okolí Týru); Z. K. S., Knihy 1992, č. 25 * Křepelice: J. Lukeš, LidN 1. 2. 1994; J. Peňás, LD 5. 2. 1994; J. Chuchma, MS 1994, č. 15; J. Jůzl, Labyrint 1994, č. 4 (též k rozšíř. vyd. Indiánského běhu); V. Brožová, Tvar 1994, č. 10; J. Vohryzek, LitN 1994, č. 21; M. Fousek, Proglas 1994, č. 5/6 (též ad Indiánský běh); A. Jensterle-Doležalová, Tvar 1994, č. 11 * Když milujete muže: K. Hejková, MS 1996, č. 2; J. Peňás, LidN 20. 1. 1996, příloha Národní 9; V. Brožová, Tvar 1996, č. 3; A. Haman LitN 1996, č. 16 * Krákorám: J. Chuchma, MFD 17. 6. 1998; J. Peňás, Respekt 1998, č. 34; H. Hrzalová, Haló noviny 13. 8. 1998; P. Běleš - M. Pilař – L. Magdoň – V. Novotný, Host 1998, č. 7; I. Zítková, Tvar 1998, č. 19; M. L., KPRR 1998, č. 12 * Indiánský běh, Křepelice, Když milujete muže, Krákorám: E. Rhounek, Tvar 2000, č. 16 * Jen si tak trochu schnít: O. Stehlíková, LidN 11. 6. 2004 * Indiánský běh, Křepelice, Když milujete muže: L. Jungmannová, A2 2008, č. 8 * Rok kohouta: O. Horák, LidN 24. 4. 2008, příl. Premiéry; J. Chuchma, MFD 24. 5. 2008; T. Marečková, Nový Prostor 2008, č. 304; P. Šrut, Právo 29. 5. 2008, příl. Salon č. 570; P. Janoušek, Tvar 2008, č. 10, též in Hravě i dravě: Kritikova abeceda (2009); L. Jungmannová, A2 2008, č. 22; R. Kopáč, DivN 2008, č. 12; K. Kadlecová, Reflex 2008, č. 25, J. Peňás, Týden 2008, č. 28; P. Anthová, LitN 2008, č. 35; J. Zizler, Souvislosti 2008, č. 3; J. Trávníček, Host 2008, č. 7; M. Vajchr, RR 2008, č. 73, též in Honba za smyslem (2018) * Boží a jiná muka: J. Ryšánek Schmiedtová, Nekultura.cz [online] 4. 9. 2010 * Šíleně smutné povídky:
K. Kubíčková, MFD 4. 5. 2013, příl. Víkend; V. Varyš, Instinkt 2013, č. 24; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2013, č. 35, P. Janoušek, Tvar 2013, č. 15; R. Ošmera, Host 2013, č. 8; M. Ljubková, Souvislosti 2014, č. 3 * Život je nádherný: R. Kopáč, MFD 18. 10. 2016, též iDnes.cz [online] 19. 10. 2016; P. Mandys, HN 27. 10. 2016, též iHNed.cz [online] 27. 10. 2016; J. Chuchma, LidN 15. 11. 2016; J. Trávníček, Host 2017, č. 1; P. Janoušek, Tvar 2017, č. 2; B. Kostřicová, Tvar 2017, č. 7 * Závod s časem: R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2018, č. 47 * Bhútán, má láska: R. Kopáč, MFD 25. 5. 2020; O. Horák, LidN 20. 6. 2020, příl. Orientace; A. Palán, Aktuálně.cz [online] 19. 8. 2020.
Rozhovory:
J. Klusáková, Tvorba 1991, č. 18; H. Primusová, Knihy 1992, č. 25; P. Nuslová, Vlasta 1994, č. 18; V. Kudynová. SvSl 20. 8. 1994, příl. Slovo na neděli; K. Hejková, MS 1995, č. 25;
J. Burian in Zlaté časy televize (1996); A. Ježková, Reflex 1998, č. 29; M. Prokop in Krásný ztráty (2004); M. Švagrová, LidN 6. 1. 2007; O. Horák, LidN 16. 5. 2008; M. Pecháčková, Instinkt 2008, č. 35; D. Braunová. Právo 10. 1. 2009, příl. Magazín Právo; K. Kubíčková, MFD 17. 1. 2009; K. Ciborová, Topzine [online] 30. 9. 2010; J. Trávníček, Host 2013, č. 9; J. Škápíková, Týdeník Rozhlas 2013, č. 49; P. Smítalová, LidN 6. 1. 2017, příl. Pátek, č. 1; R. Kopáč, Uni 2017, č. 3; R. Kopáč, LidN 5. 10. 2018; M. Navrátilová, MFD 3. 7. 2020, příl. Ona Dnes, č. 31.