Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 



Antonín Sládek: Josef Kroutvor (akvarel, 2002)































 Josef  KROUTVOR

* 30. 3. 1942, Praha  
 
 
Historik umění, esejista, básník
 Jeho otec vlastnil malý obchod s obuví, po roce 1948 se stal továrenským dělníkem. Kroutvor po maturitě na střední průmyslové škole strojnické (1960) pracoval jako technolog v n. p. Nářadí v Praze-Vršovicích. Od roku 1961 studoval na FF UK filozofii, historii a dějiny umění; absolvoval v roce 1967 diplomovou prací Jazyk, řeč a existence. Krátce vykonával pomocné práce v Ústavu pro teorii a dějiny hromadných sdělovacích prostředků, v září 1968 pak odešel do Francie, kde posléze získal roční stipendium. Na univerzitě v Besançonu navštěvoval kurs francouzštiny a přednášky z dějin umění. Po návratu vykonával příležitostná zaměstnání. Na podzim 1970 začal pracovat v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze jako odborný muzejní pracovník se speciálním zaměřením na dějiny plakátu. V letech 1992–1998 zde byl vedoucím oddělení užité grafiky a fotografie, v muzeu však dále působil až do roku 2002. V roce 1990 absolvoval krátkodobý studijní pobyt ve Vídni na Institutu pro vědy o člověku. V letech 1990–1992 externě přednášel na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a Fakultě sociálních věd UK o dějinách plakátu a reklamě. Roku 2002 na FF UK obhájil rigorózní práci K otázce česko-německých vztahů v moderním umění 1890–1945, na jejímž základě získal titul PhDr. Žije v Praze a v jihočeském Kramolíně u Borovan.
 

Publikuje od roku 1969. Na konci šedesátých let přispíval do Orientace, Hosta do domu, Sešitů pro mladou literaturu, a zejména do Výtvarné práceVýtvarné kultury, v sedmdesátých a osmdesátých letech do časopisů Umělecká řemesla, Typografie, Film a doba, samizdatového časopisu Spektrum, exilových periodik Listy (Řím) a Svědectví (Paříž, 1981 zde esej O životě v ghettu, v překladu Paula Wilsona /pod tit. On life in the ghetto/ též na podzim 1986 v torontském časopisu Ethos) a jednotlivě i do cizojazyčného tisku: některé úvahy o střední Evropě vyšly v německojazyčné verzi časopisu Lettre internationale, v revue Le Messager européen (Paris; esej L´Histoire et l´anecdote, podepsán Josef K.) a ve vídeňském časopise Academia. Po roce 1989 publikoval v Literárních novinách, Ateliéru, Architektovi, Haňťa pressu, Respektu (zde mj. ve Vánoční literární příloze k č. 51–52/2011 poéma Zlatý pruh, knižně poprvé in V kupě /2012/), v revue Prostor, Revolver Revue, Kritickém sborníku, Kontextech a časopisu Roš chodeš. Uměnovědnými, kulturologickými a sociologickými pracemi se podílel na řadě domácích i zahraničních sborníků či kolektivních publikací.
V samizdatu vydal: Vědomí možnostiHra a pojem (1971), Epizody (po částech 1977–1981), Škola české grotesky (esej, 1979), Potíže s dějinami (1980), Hlava Medusy (1981; rozmn. 1985 v edici Jazzpetit, náklad zničen), Suterény (soubor kritických statí o výtvarném umění a českých výtvarnících, 1983; rozšíř. knižně 2001), Špalíček /epizody & fabule/ (1983; ve dvou částech: Epizody + Fabule. Zdroje vyprávění; obojí předtím též samostatně; knižně výbor in Fernety /1998/); Máchův necenzurovaný deník (1984), Monografie dandysmu (1985), Živly (1985), Legenda KHM (1986), Apendix. Malá diplomová práce z české literatury (1987; knižně zčásti in Fernety /1998/), Malé prózy (b. d.), Italská cesta 31. 3. – 7. 4. 1988 (b. d. , knižně in Fernety /1998/), Pražské eseje (b. d., knižně in Fernety /1998/), Desinterpretace (b. d.), Dva eseje (b. d., knižně in Fernety /1998/), Esej o brožované poesii (b. d.), Esej o Sokratovi. Esej o jedné manii (b. d.; knižně poprvé in Eugen Brikcius: Sebraný spis /1992/, též in Fernety /1998/), Esej o české absurditě, grotesce a frašce, Esej o Praze tajemné, prochladlé a vtipné, Esej o vších, české všivárně a všivácích (b. d.), Esej o problémech evropské emigrace (b. d.), Petr Pavlík (b. d.), Malá renesance (b. d., knižně in Fernety /1998/), Banality (b. d.), Apendix. pf 1988 (b. d., knižně in Fernety /1998/), Paměť zrcadla (1991, knižně in Fernety /1998/) a také sborník soudobé poezie a výtvarného umění Betlém /Škola české grotesky/ (1980), do něhož sám přispěl literárními miniaturami a pojednáním o grotesce. Přispěl rovněž do samizdatových sborníků Co dům dal (1978, ed. Jiří Mrázek), Památce Alberta Kutala (1984), Památce Jiřího Padrty (1985, ed. František Šmejkal), Karlu Srpovi k padesátinám (1986), Hrabaliana (1989), Pocta Jiřímu Johnovi (b. d.). Připravil a doslovem doprovodil řadu samizdatových publikací: Jan Hanč: Události 2 (1979); Zdeněk Hron: Básně (1980); Ladislav Klíma: Zápisník (1980); Ivan Wernisch: Blbecká poezie (1981); Josef Váchal: Očarovaná Šumava (1982); Pocta Blatnému (1983); Bohumil Hrabal: Ztracená ulička (1983) + Barvotisky (1984); Nový Leonardo (b. d.). Doslovem doprovodil i svazky edice Uměleckoprůmyslového muzea v Praze Malá groteska (1983–1987), věnované humoristickým kreslířům a karikaturistům, a knihy Jana Vodňanského, Eugena Brikcia a dalších autorů.
Společně s Davidem Radokem napsal pro švédskou operu v Göteborgu libreto Popis jednoho zápasu na motivy textů Franze Kafky (2005, hudba Jan Sandström). Na základě tohoto libreta vznikla činohra, kterou v roce 2005 uvedlo Divadlo Na zábradlí (režie David Radok, dramaturgie Radka Denemarková). Spolupracoval též s Českým rozhlasem Vltava: v rámci pořadu Psáno kurzívou byly vysílány jeho literární a cestovní črty, z nichž některé sám namluvil. – V roce 2009 byla Kroutvorova vzpomínková poéma Zlatý pruh rozhlasově provedena jako literárně-hudební pásmo (rež. Markéta Jahodová). – V době vysokoškolských studií se začal věnovat výtvarné tvorbě, své kresby tenkrát příležitostně prezentoval na výstavách či časopisecky (Kultura, Literární noviny, Tvář ad.) V devadesátých letech se ke kreslení vrátil a s Davidem Radokem od té doby uspořádal několik výstav s názvem Driftwood. – U prací publikovaných v samizdatu či exilových periodikách používal kafkovského pseudonymu Josef K., příležitostně užíval též šifru K.

 

Vzdělán ve filozofii, obecné historii i v dějinách výtvarného umění, ale též v architektuře, fotografii, filmu, literatuře a sociologii kultury, reprezentuje Kroutvor mnohostranný tvůrčí typ, schopný pojednat o problematice různých uměleckých oborů. Východiskem a trvalou složkou jeho tvůrčí aktivity je ovšem činnost výtvarněkritická (výbor Suterény) a uměnovědná, orientovaná k problematice novodobého světového (Hlava Medusy), a především českého výtvarného umění. V řadě portrétních studií věnovaných výtvarníkům mladší generace i v knižních monografiích o rakouském moderním malíři Egonu Schielem či o představiteli české groteskní malby Jiřím Sopkovi prokázal vnímavost jak pro svébytnou řeč barev a tvarů, tak i pro obecnější smysl výtvarného díla. Zároveň se mu vždy dařilo úzce svázat interpretovaná díla s životem umělců a dobou, v níž se zrodila. Toto v podstatě sociologické pojetí umění je charakteristické i pro Kroutvorovo pojednání o plakátu jako o výtvarném projevu, který vyvěrá z dobové atmosféry a zároveň tuto atmosféru dotváří (Pražský chodec, Poselství ulice). Sociologické cítění pak Kroutvora vede nejen např. k spojování architektonického stylu s životním způsobem, ale stává se mu též odrazištěm pro zkoumání vlastní problematiky životního stylu: ať již k analýzám dandysmu (Dandy & manekýna), společenského života za první republiky a života v prostředí kaváren a hospod (Café fatal), nebo k úvahám o živoření v totalitní společnosti sedmdesátých let (esej O životě v ghettu). Od svého uměnovědného východiska se Kroutvor nejvíce vzdálil pracemi s problematikou obecně historickou a občanskou, soustředěnými zejména k otázce Střední Evropy či emigrace (Potíže s dějinami).
Jestliže zpočátku Kroutvor uplatňoval ve svých pracích odborně věcnou slovesnou dikci, od konce sedmdesátých let se – z odporu k pozitivistickým tradicím české uměnovědy i kabinetní povaze poznání – stále více přikláněl k esejistickému podání. Mnohostrannost vzdělání a tvůrčích dispozic mu umožnily pochopit a realizovat esej jako „dobrodružství ducha“, jako tvar na pomezí několika oborů a několika způsobů vyjádření, s akcentem na osobní zaujetí tématem. V tomto úsilí o renesanci zanedbávaného žánru dosáhl zvlášť přesvědčivých výsledků v esejistické sbírce Praha, město ostrých hran a v jednolitě pojatém eseji Benátky. Cestovatelská inspirace spojuje také eseje zařazené do souboru Města a ostrovy. Pro soubor Živly je naopak určující filozofický způsob uvažování. Také Kroutvorovy práce věnované literatuře a spisovatelským osobnostem mají výrazně esejistický charakter, ať už jde o máchovské eseje shrnuté do souboru Můj Mácha, nebo např. o svazek Klobouk, kniha a hůl, shromažďující texty o putování českých (i zahraničních) básníků a spisovatelů a o geografii míst, s nimiž daní tvůrci spojili svůj život a dílo.
Během druhé dekády 21. století vydal Kroutvor krom několika bibliofilských publikací řadu knižních souborů, do nichž na základě titulního tématu soustředil – až na výjimky (Nové cesty na jih) – převážně starší eseje, povětšinou již vydané v jeho předchozích knihách či jiných publikacích (Fotografie jako mýtus, Setkávání s Hrabalem, Praha mizerná, Pražský kavárník ad.). Metodou koláže již publikovaných textů různých žánrů vznikl rovněž svazek Poletovaní jednoho ptáčka, prezentovaný coby kniha autorových vzpomínek. Spojujícím prvkem všech těchto souborů je vedle příznačného širokého kulturně-historického rozhledu stylizace pisatele do figury poutníka krajinou (především v oblasti Novohradských hor a Šumavy), popř. městského chodce, nezastírajícího své staromilství, nostalgii po dávno zmizelém, po zaniklém geniu loci, a s tím se pojící rezervovaný a nedůvěřivý postoj k soudobé civilizaci. Oba póly jsou programově vyjádřeny v knize Chvály, pocty i rozpaky, kde je v opozici k aktuálním trendům položen důraz na tradici a rukodělnou tvorbu (autor sám píše veškeré své texty jedině tužkou).
Literární dispozice Kroutvor prokázal i v beletristických pracích, které byly – ve shodě s jeho uměnovědným zájmem a s přesvědčením, že groteska je filozofický názor moderního člověka – zpočátku laděny do groteskního tónu. Kroutvora beletristu představil až obsáhlý autorský výbor básní, próz a esejů nazvaný Fernety, vydaný na sklonku devadesátých let, obsahující však práce, které většinou kolovaly už v samizdatu let sedmdesátých a osmdesátých. Soustředěný pohled na Kroutvorovu básnickou tvorbu, která inklinuje k prozaizaci, věcnosti, deskriptivnosti a také k racionální, esejistické dikci, poskytuje autorský výbor Pouštění papírových draků. Z žánrových útvarů je Kroutvorovi nejbližší báseň v próze, což ukazuje i sbírka Rozsypaný čaj. Zařazené texty oscilují mezi deníkovým záznamem, ekfrazí výtvarného díla a mikroesejem. Autor zde zbavuje báseň tradičních znaků literárnosti, chápe ji jako věcný a mnohdy i značně strohý záznam setkání s přáteli, hovorů o umění či atmosféry kaváren. Takto věcně a civilně pojatá, ve verších i v próze psaná básnická tvorba, Kroutvorem označovaná pojmem „užitá lyrika“, našla postupně výraz i v dalších knihách (V kupě, Popořádku, Řádkování).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o umění: Hlava Medusy (soubor studií, 1985); Pražský chodec (E o dějinách českého plakátu 1890–1945, 1985); Jiří Sopko (monografie, 1990); Potíže s dějinami (EE 1990); Egon Schiele (monografie, 1991); Poselství ulice (studie z dějin českého plakátu, 1991); Praha, město ostrých hran (EE 1992); Benátky. Město kanálů, paláců, umění, kurtizán, karnevalů a koček (E 1992; přeprac. a rozš. vyd. 2013; 2016 rozšíř. pod tit. Benátky, Lucca a Aquilea); Šumava a Josef Váchal (E 1994, i něm.); Náchodský okruh art deco (regionální tisk 1994); Živly (EE 1997); Fernety (výbor básní, próz, esejů, 1998); Nový bestiář a jiné historky (PP bibliofilie, 1998); Café fatal. Mezi Prahou, Vídní a Paříží (výtvarné črty, 1998); Dandy & manekýna (E 1999); Suterény. Vybrané kritické texty 1963–2000 (2001); Pouštění papírových draků (BB 2002); Města a ostrovy (EE 2002); Můj Mácha (EE 2003); Rozsypaný čaj (BB 2005); Klobouk, kniha a hůl (EE 2009); Malá vánoční četba (sloupky, E, D; s ilustracemi autora 2010); Nové cesty na jih (EE 2011); V kupě (BB 2012); Fotografie jako mýtus (EE 2013); Setkávání s Hrabalem: vzpomínky a eseje (EE 2014); Popořádku (BB 2015); Chvála, pocty i rozpaky (EE 2015); Dr. Jos. Kroutvora panoptikum s ručením omez. (BB v próze, soukromý tisk 2015); Praha mizerná (EE 2016; s fotografiemi Jana Reicha); Poletování jednoho ptáčka (vzpomínky, 2019); Pražský kavárník (EE 2019); Lesní eseje: texty z česko-rakouského pomezí a Šumavy (EE 2019); Horní hvozd: zápisky z Novohradských hor (BB v próze, soukromý tisk 2019); Řádkování: užitá lyrika (BB 2020).
Příspěvky ve sbornících
: Strahovská knihovna (1974); Sborník statí na počest 60. výročí narození PhDr. Dagmar Hejdové, CSc. Acta Uměleckoprůmyslového muzea, sv. 15 (1980); Le Messager Européen (Paříž 1987); Hommage à Hrabal (Frankfurt am Main 1989); Kavárny & spol. Pražské literární kavárny a hospody (1990); Hrabaliana (1990); Prague /Secrets et Métamorphoses/ (Paris 1990); Revista de Occidente (Madrid 1991); Srednaja Evropa (Lublaň 1991); La Mittel Europea negli anni venti (Gorizia 1992); Praga /Mito e Letteratura/ (Janov 1993); Kafka und Prag (Berlín – New York 1994); Allemands, Juifs et Tchèques a Prague 1890–1924 = Deutsche, Juden und Tchechen in Prag 1890–1924 (Montpellier 1996); Nová Kniha o Praze 3 (1998); Jak reflektujeme českou literaturu vzniklou v zahraničí (2000); Češi a Němci. Dějiny – kultura – politika (2001); Pátečníci a Karel Poláček (2001); Bohumil Hrabal. Palabres et existence (Paris 2002); V mužském mozku (2002); Pokusy a dobrodružství: poznámky k eseji (2008); Antologie české poezie (2009); I já jsem byl v Itálii (2009); Kniha o mrdání (2009); Mácha redivivus 1810–2010 (2010); Mizející tvář Novohradských hor = Das schwindende Antlitz der Gratzener Berge (České Budějovice 2011).
Texty v katalozích, obrazových a fotografických publikacích: Aleš Lamr. Malé formáty (Kolín 1977); Rudolf Němec (Mělník 1977); Michael Rittstein. Obrazy, kresby (Liberec 1979); Dana Vachtová (Cheb 1980); Malá groteska (1983); Dva moderní klauni (souhvězdí V+W) (1984); Karel Nepraš. Tradice, moralismus a groteska (1984); Moderní český plakát 1918–1945 (1984); Internáty: kresby Čestmíra Kafky z let 1943–45 (1985); Současný japonský plakát (1985); Jiří Slíva: klauni (1986); Pražská nároží (1988); Tschechische Kunst der 20er + 30er Jahre. Avantgarde und Tradition (Darmstadt 1988); Česká fotografická moderna (1989); Cesty k postmoderně (1990); Egon Schiele a Český Krumlov (Český Krumlov 1990); Sláva kabaretů v dějinách plakátu (1990); Jiří Sopko (1990); Český kubismus. Architektura a design, 1910–1925 (Weil am Rhein 1991); Photographie der Moderne in Prag 1900–1925 (Wien 1991); Zelenka: Plakáty, architektura, divadlo (1991); Tanz Foto (Wien 1991); Prager Jugendstil (Dortmund 1992); Josef Anton Trčka: Fotograf vídeňské moderny (1993); Ivan Pinkava: Dynastie (1993); Dům U černé Matky Boží = The House at the Black Madonna (1994); Jan Reich: dvě města: fotografie = les deux villes: photographies (1995); Česká móda 1918–1939 (1996); Ivan Theimer. Sochy a obrazy 1960–1995 (1996); Nejen Kafka a Werfel… (1996); Pocta Gustavu Klimtovi (1996); Růže pro Josefa Sudka (1996); Vladimír Boudník (1996); Jan Hendrych: Mosty a brány (1997); Sivko, Sudek (1998); Olaf Hanel 1968–1998 (1999); Cesta na jih (1999, též angl.); Jan Reich: Mizející Praha (2000); Karel Nepraš (2000); Petr Kavan: questions=answers sculptures wood-stone-bronze (2000); Až kometa šlehne nás: z historie zvukového záznamu (2003, též angl.); Pavel Štecha: Praha: Fotografie = Prague: Photography (2004); Flashback: Český a slovenský filmový plakát 1959–1989 (2004); Vizionář August Brömse = The Visionary August Brömse (2006); Vladimír Jiránek: Knížka pro blázny (2006); Antonín Sládek: Obrazy, kresby, grafika (2007); Květoslav Přibyl: Fotografie v nesourodém světě (2007); Antonín Sládek (2011); Antonín Sládek: malíř v klobouku (2013); Jaroslav Hladký: sochař (2016); Jiří Slíva: Můj šálek Kafky = My cup of Kafka (2018) aj.
Uspořádal a vydal: B. Hrabal: Ztracená ulička (1991); Škola české grotesky (antologie, 2002); Putování a listování. Poutnická knížka – od Šumavy k Novohradským horám. Malá kapesní antologie (2004, s M. Schneider); Poezie režná i glazovaná v řemesle hrnčířů (2006); Archa Petrkov (2019; též přísp.); Satynýrka jako živá legenda (bibliof. soukromý tisk 2019; též přísp.).

LITERATURA

Studie a články: R. Kopáč: Všechno je v kupě, in V kupě (2012); M. Doležal: Vedlejší cesty Josefa Kroutvora, Týdeník Rozhlas 2012, č. 13; R. Kopáč: Návod k užití, in Popořádku (2015); K. Pelíšková: Vpád dějin do střední Evropy: středoevropanství u Milana Kundery a Josefa Kroutvora, Tvar 2018, č. 5.
Recenze: Jiří Sopko: M. Třeštík, Tvar 1990, č. 16 * Potíže s dějinami: N. Savický ml., Svobodný zítřek 25. 6. 1990; Z. Heřman, MF 4. 7. 1990; p, Tvorba 1990, č. 27; J. Rak, LidN 20. 7. 1990; I. Vagner, ZN 15. 9. 1990; T. Staněk, Slezský sborník 1991, č. 2; K. Hrubý, Proměny (New York) 1991, č. 2 * Poselství ulice: P. Wolf, MFD 23. 9. 1991 * Egon Schiele: P. Wolf, FD 20. 11. 1991 * Praha, město ostrých hran: P. Volf, MFD 18. 2. 1993; J. Vanča, Práce 19. 5. 1993; M. Petříček, LitN 1993, č. 10; M. Petříček, Fragment 1994, č. 3; J. Chuchma: MS 1993, č. 8 (též ad Benátky) * Benátky: (pal) (= P. Janáček), LidN 19. 2. 1993 (též ad Praha, město ostrých hran); J. Gabriel, MFD 1. 3. 1993; A. Halada, Tvar 1993, č. 18 (též ad Praha, město ostrých hran) * Živly: V. Šlajchrt, LitN 1998, č. 20, též in Putování pomezím (2010) * Fernety: J. Slomek, LidN 9. 7. 1999; T. Mazal, Právo 7. 10. 1999, příl. Salon; J. Suk, NK 1999, č. 39; J. Suk, Host 1999, č. 10; V. Šlajchrt, Respekt 1999, č. 33, též in Putování pomezím (2010); M. Vajchr, KPRR 1999, č. 15, též in Vyložené knihy (2007) * Café fatal: J. Suk, NK 1999, č. 10; P. Zavadil, Týdeník Rozhlas 1999, č. 8 * Suterény: A. Haman, NK 2001, č. 29 *Města a ostrovy: I. Matějka, HN 2. 7. 2002; R. Kopáč, MFD 20. 8. 2002; J. Moník, LitN 2002, č. 44 * Můj Mácha: R. Kopáč, MFD 27. 6. 2003; P. Voňka, Dobrá adresa 2004, č. 5 * Rozsypaný čaj: J. Zizler, A2 2005, č. 1; R. Kopáč, LidN 15. 10. 2005, příl. Orientace; M. Exner, Tvar 2006, č. 16 * Klobouk, kniha a hůl: J. Peňás, LidN 16. 12. 2009; R. Kopáč, Uni 2010, č. 1; O. Nezbeda, Respekt 2010, č. 1 * V kupě: K. Soukupová, Host 2013, č. 3 * Nové cesty na jih: J. Štolba, Respekt 2012, č. 18; J. Peňás, LidN 5. 5. 2012, příl. Orientace; O. Nezbeda, Host 2012, č. 6; P. Čehovský, iLiteratura [online] 11. 2. 2013 * Benátky (přeprac. vyd. 2013): J. Němec, Respekt 2013, č. 49; J. Gabriel, HN 25. 2. 2014 * Setkávání s Hrabalem: J. Chuchma, LidN 26. 4. 2014, příl. Orientace (též ad Fotografie jako mýtus); B. Kostřicová, Souvislosti 2014, č. 4 * Chvála, pocty i rozpaky: J. Lukavec, Respekt 2015, č. 44; J. Chuchma, LidN 20. 1. 2016; V. Šlajchrt, RR 2016, č. 103 * Praha mizerná: P. Nagy, LitN 2017, č. 2, příl. Biblio; M. Šanda, Právo 16. 2. 2017, příl. Salon * Lesní eseje: V. Maidl, Souvislosti 2019, č. 2; A. Palán, HN 14. 6. 2019, příl. Ego! * Poletování jednoho ptáčka: R. Kopáč, LidN 23. 8. 2019, též Lidovky.cz [online] 26. 8. 2019; J. Lukavec, iLiteratura [online] 5. 9. 2019; J. H. Vitvar, Respekt 2019, č. 39 (též ad Lesní eseje); K. Soukupová, A2 2019, č. 22; J. Gabriel, Tvar 2019, č. 19; J. Zizler, Souvislosti 2019, č. 4 * Archa Petrkov: P. Bílek, LitN 2019, č. 4, příl. Biblio * Řádkování: R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2020, č. 36 (též ad Pražský kavárník).
Rozhovory: J. Švandelík, NK 1990, č. 26; P. Wolf, MFD 29. 2. 1992; J. Rulf, Reflex 1997, č. 17; H. Vinšová – J. Horský, Architekt 1999, č. 5, též in J. K.: Suterény (2001); P. Mandys – M. Pokorný, Týden 1999, č. 36, též in J. K.: Suterény (2001); R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2007, č. 25, též in A. Blažejovská – R. Kopáč: Popiš mi tu proměnu (2010); P. Bílek, LitN 2012, č. 13; P. Zídek, LidN 14. 12. 2019, příl. Orientace.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), sv. 1, A-M (2016)

Autor hesla: Bohumil Svozil (1995); Karel Piorecký (2008); Veronika Košnarová (2020)
Aktualizace hesla: 28. 9. 2020 (vk)
 
zpět na hlavní stranu